Plný jógový dech je základem praxe pránájámy, jde o komplexní dech, při kterém se do dýchání zapojují ty svaly, které jsou k tomu určené, a plně se využívá kapacita plic. Plným jógovým dechem bychom měli dýchat všichni a stále, měl by se stát naším běžným dechem. Je to základní dech a jeho nácvik by měl předcházet dalším pránájámickým technikám.

Plný jógový dech lze rozdělit na tři části: na dech břišní, hrudní a podklíčkový a každý z těchto dechů můžeme ještě dále dělit na přední, boční (levá a pravá strana) a zadní, tedy na čtyři kvadranty.

Nejvíce vzduchu pojme spodní část plic, (asi 60%), o něco méně hrudní část (30%) a nejméně podklíčková oblast (10%). Jednotlivé kvadranty lze cvičit samostatně, ale v žádném případě není možné dýchat pouze do dané části. Vzduch vždy pronikne i do dalších částí plic.

Dech lze ovlivňovat  polohou, jóga používá pro uvědomění, nácvik a posilování dýchání polohy a techniky, které posilují svalstvo odpovědné za pohyby spojené s dechem, které se pro tyto účely nazývají hathény. Většinou se jedná o klasické hathajógové pozice.

Břišní neboli brániční dech je takový dech, při kterém se při dýchání nejvíce zapojují bránice a břišní svaly. Uvádí se, že tímto typem dechu dýchají převážně muži. Během dýchání musí zůstat břišní stěna zcela uvolněná. Při nádechu klesá bránice do břišní dutiny a při výdechu stoupá a vytlačuje vzduch z plic. Pokud člověk dýchá jen povrchně, do horní části plic, bránice se hýbe jen nepatrně. Pokud jsou ale nádechy hluboké až do spodních laloků, začne se více pohybovat i bránice.

Břišní dýchání masíruje orgány v dutině břišní, čímž mj. podporuje peristaltiku střev, příznivě působí také na křížovou oblast.

Špatné břišní dýchání zapříčiňuje bolestivou a nepravidelnou menstruaci, hemeroidy, křečové žíly, špatný krevní oběh v dolních končetinách a pánevní oblasti.

Břišní dech (abdominální, brániční, dolní hrudní, adhama pránájáma):  

Pro uvědomění dýcháme do břicha a také se do této oblasti koncentrujeme v pozici sapúrna šašangásana (pozice zajíce nízká). Pozorujeme tlak břišní stěny na stehna při nádechu a uvolnění při výdechu. Provádíme minimálně 10 dechových cyklů.

Pro posílení příslušných svalů provádíme dechy v pozici Púrna uštrásana (úplná pozice velblouda).

Hrudní dech zabezpečují mezižeberní svaly, proto se někdy označuje také jako mezižeberní dech. Tak jako břišním dechem dýchají více a lépe muži, u hrudního dechu to jsou ženy, to je proto, že se ženské tělo připravuje na období těhotenství, kdy se více využívá právě hrudní dech.

Při hrudním dechu se vzduchem naplňuje střední část plic, a proto tento dech ovlivňuje hlavně oblast ve střední části hrudníku. Má vliv na srdce a jeho činnost, podporuje krevní oběh a příznivě působí také na další orgány, jako je například slezina nebo žlučník.

Hrudní dech (kostální, horní hrudní, madhjama pránájáma):     

 

Pro uvědomění hrudního dýchání provádíme púrna šašankásanu (poloha zajíce vysoká) a také zde se koncentrujeme na rozpínání hrudníku při nádechu a uvolnění při výdechu. Provádíme minimálně 10 dechových cyklů.

Pro posílení příslušných svalů provádíme dechy v pozici Matsjásana (pozice ryby).

Podklíčkovým dechem většina z nás správně dýchat neumí. Špatný podklíčkový dech způsobuje dýchací problémy, jako je astma nebo různé alergie. Je to ale také nejpovrchnější dech, který sám o sobě je pro správné okysličování a fungování organismu nedostačující. Často tímto dechem dýcháme v případě, že jsme nervózní nebo máme strach. V těchto chvílích se náš dech zrychlí a vzduch v podstatě pouštíme pouze do této oblasti.

Pro uvědomění podklíčkového dechu položíme dlaně na hrudník tak, aby  se špičky prstů dotýkaly klíčních kostí, můžeme použít zvedání a spouštění loktů jako pomůcku pro intenzivnější dech.. Snažíme se dýchat horní částí plic a pohyb, který cítíme pod špičkami prstů, je potvrzení dechové aktivity v této oblasti. Provádíme minimálně 10 dechových cyklů.

Pro posílení příslušných svalů provádíme dechy v pozici.

Při plném jógovém dechu se postupuje při nádechu od břišního, přes hrudní až k podklíčkovému, u výdechu se postupně samovolně vyprazdňují podklíčkové laloky, horní hrudní prostor, hrudník se stahuje a klesá.

Poté se zapojí bránice pozvolným zvedáním a aktivuje výdech ze spodních laloků, břišní stěna se stahuje.

Vzniká dechová vlna hrudníku, která je velmi harmonizační.

Plný jógový dech se většinou se uvádí pod tímto názvem, někteří učitelé ale mají pro techniku jiné označení.

Například svámí Gítananda označuje dýchání do jednotlivých částí jako vibhága-pránájáma.

Uvádí ji jako základ pránájámy, důležitý pro naučení se dechové kontroly.

Plíce rozděluje na tři části: adhamu (spodní břišní oblast), madhjamu (střední mezižeberní oblast) a adhjamu (horní podklíčkovou oblast).

Dechové vlny, jak byly popsány výše, jsou důležité pouze pro nácvik. Při dýchání už je potom nevnímáme - nejde o tyto vlny, ale o zvětšení kapacity dechu - nadechnout se plně do celých plic.

Pro posílení a procvičení plného jógového dechu se použijí dynamické formy ásan, pracujících s celým prostorem středu těla, což jsou pozice Márdžáríásana (kočka), ale především Púrna vjágra kryja (tygří kryja).