Je nejstarším dochovaným systematickým dílem o učební jógy, psaným formou aforismů.

Základem je skutečnost, že jedinou věčnou, neměnnou a trvalou realitu ve vesmíru je Nejvyšší duch, nazývaný brahma.

Duchovní základ jedince - átman,  je součástí  vyššího univerzálního kosmického vědomí - paramátman. Toto vyšší vědomí prostupuje vším, co na světě žije, jeho součástí jsou duše všech živých tvorů a tudíž je duchovním základem - propojení všech těchto bytostí.

Duchovní složka jedince neumírá spolu s fyzickým tělem, při smrti jej opouští, vtěluje se do další tělesné schránky v neustálém koloběhu životů zvaném samsára a přenáší z jedné existence do druhé plody skutků - karmu. Do koloběhu životů je možno zasáhnout a ze řetězce převtělování - na které pohlíží všechna indické učení jako na něco nežádoucího - lze podle tohoto učení dosáhnout i úplného vymanění duše - mókše. Učení ukazuje cestu, která nás postupně vede od nevědomosti k osvobození, je nástrojem k intuitivnímu pochopení té nejhlubší pravdy - spojení bytostné složky átman s Nejvyšším duchem paramátman.

Poznání pravdy o životě a člověku, důraz na "osvobozující" osvícení, nám umožní bezprostředně prožívat přítomnost bez zátěže minulosti a břemena budoucnosti. Plné procítění bytí v každém okamžiku vede k sebepoznání a pomáhá s pomocí usměrněné energie dopracovat se k spokojenému a aktivnímu životu.

Z tohoto díla a jeho pravidel vycházející Rádžajóga tak zahrnovala meditační techniky a jakousi přípravnou část, která se později vydělila a stala se známou jako hathajóga.

A to je právě směr jógy, který se v posledních desetiletích rozšířil po celém světě a o němž pojednává tento výukový materiál.

Archeologické nálezy - kamenná pečetidla patřící do civilizací objevených v údolí Indu a Sarasvatí, na kterých jsou postavy v jasných jógových pozicích - dokládají, že může být tato technika stará asi pět tisíc let.

V severní Indii, v údolí posvátné řeky Sarasvatí (v překladu Sarasvatí znamená "plynoucí"), se nacházelo krásné bájné Mohendžodaro (http://www.youtube.com/watch?v=cRNgJJjTh8I). Podle archeologických výzkumů jsou zde objeveny nálezy základů měst vybudovaných lidmi v době, kdy se zde usadila protoindická kultura - Árjové.

Védy jsou soubor teologického vědění a filozofie staré Indie. V psané podobě tvoří dílo několikrát rozsáhlejší než je Bible. Obsahují například vědění o melodiích, magických formulích, obětních formulích atd. včetně popisu stvoření světa, který je zajímavý tím, že svět, bohové i lidé vznikli současně. Myšlenky, které se objevily zde, se později objevují i v antické a dalších světových filozofiích.

Až přibližně z doby kolem roku 200 př. n. l. pochází nejznámější písemné záznamy :

Bhagavadgíta, neboli Zpěv vznešeného.

Jógasútra, sepsaná svámi Pataňdžalim.

Tyto nejstarší památky jsou psány tzv. védským dialektem - předchůdcem klasického jazyka sanskrt.

Má osmnáct kapitol a každá z nich je v Indii označována jako druh jógy. Je tam i učení o třech kvalitách přírody, o Božské podobě, o nerovnosti lidí (1), ale i víře a vzniku pochybností.

Bhagavadgíta je filozoficko-básnická skladba zařazená do indického eposu Mahábhárata.

Většinou se vydává a čte jako samostatné dílo, ale původně tvoří epizodu v Mahábháratě, sanskrtském eposu o pradávné historii světa. Mahábhárata popisuje události vyúsťující v současný věk zvaný Kalijuga.  Na jeho začátku, přibližně před pěti tisíci lety, přednesl Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, Bhagavadgítu Ardžunovi, svému příteli a oddanému, který váhá v okamžiku  přistoupení k boji se svým příbuzenstvem. Pojednává o jejich rozmluvě - jednomu z nevýznamnějších filozofických a duchovních rozhovorů historie - vyzdvihuje dokonalost Šrí Kršny, který dokonalou logikou, poznáním o karmě a převtělování duše, popisem různých jógových praktik a nakonec i nejvyššího jógového systému - bhaktijógy, neboli oddané služby Nejvyššímu Pánu - vysvětluje, proč by měl Ardžuna bojovat.

Jim je přiřazován původ nálezů artefaktů (jedná se o postavu sedící v lotosovém sedu, zobrazená na pečetním válečku a plakety se znakem monády), vypovídajících o počátcích učení zvaného jóga.

Kořeny jógy jsou tak široké, že nikdy nevznikl žádný komplexní model, který by dal tomuto učení jednotu. Naopak se v průběhu času vytvořila celá řada škol a cest.

Původ jógy obsahují védské texty, jejichž nejstarší části pravděpodobně pocházejí z doby kolem roku 2500 př. n. l.. Přechovávali je bráhmani v ústní podobě, nejdříve se do svých třiceti let učili všechny poznatky a myšlenky svých předků nazpaměť a později je předávali svým potomkům a žákům.