Inovace SEBS a ASEBS

Rozdíly mezi předolympijským a olympijským džúdó

Důvodem pro hodnocení sportovní úspěšnosti zemí ve skutečnosti není jejich sportovní úspěšnost. Hodnocení latentně posuzuje zejména ekonomickou, sociální a politickou sílu. Sporty, které se chápou jako mezinárodní, celosvětově rozšířené, jsou vesměs sporty vynalezené na Západě. Tyto sporty drží ideologický monopol. I ty, které jsou dnes mezinárodně uznávané, jsou součástí programu olympijských her a nepocházejí ze Západu. Typickým příkladem je džúdó, jež se dočkalo uznání až poté, co se upravila pravidla a způsob organizace podle západního vzoru. Jak uvádí Dixon: „Fascinace čísly a záznamy, které jsou obchodní známkou těchto sportů, jsou v konečném důsledku myšlenkou využití sportu jako značky národní identity.“

Hanson-Lowe upozorňuje na změny v obecném povědomí, které se po druhé světové válce udály v džudistickém hnutí. Je zde zřetelný odklon od Kanóovy myšlenky džentlmenského boje a cesty ke zlepšení společnosti prostřednictvím cvičení džúdó. Z poznámek Džigora Kana plyne, že už ve 20. a 30. letech dvacátého století odhalil nebezpečí převládnutí gedan džúdó (nízkého) nad džódan džúdó (vysokým). Jeho obavy se ve velké míře naplnily. Ve druhé polovině dvacátého století jsme svědky rozvoje téměř výlučně zjednodušeného (o výchovné cíle), nízkého gedan džúdó. Výzkumy dokazují, že Kanó, i když se významnou měrou zasloužil o rozvoj soutěžního sportu a olympizmu v Japonsku, si nikdy nepřál zařazení džúdó do programu olympijských her. Vzhledem k jeho podstatě jako výchovného systému ho to ani nikdy nenapadlo. Současný stav džúdó a jeho směřování odporuje myšlenkám Kódókan džúdó a jeho základním principům. Především se jedná o jistou sekularizaci, odtrhnutí od ideálů džúdó a o následnou westernizaci, přijetí evroamerických sportovních ideálů - podat nejvyšší výkon podle daných pravidel s cílem vyhrát nad druhými. Největší rozdíly můžeme vidět v cílech a chápání randori. Pochopitelně odlišný cíl si vyžádal změny v metodice, organizaci cvičení a podobně. Zde hrály a hrají stěžejní role organizace, zejména Mezinárodní federace džúdó, jež vznikla z Evropské unie džúdó. Smrt Džigora Kana, následující roky válečného i poválečného útlumu a dominantní vliv moderního sportu způsobily odklon od takového džúdó, jaké vytvořil Džigoro Kanó. V tabulce 7 jsou názorně rozřazeny rozdíly před a po zařazení džúdó do programu olympijských her.

Komplexně by se tedy dalo džudo před zařazením do programu olympijských her připodobnit blíže, jako bojové umění bez výrazných známek soutěživost směřující především k rozvoji duše, ale neméně důležitý je i duševní a morální rozvoj.

Velice zajímavá by však byla odpověď na otázku, jak by džúdó vypadalo v dnešním třetím tisíciletí, když by nebylo v minulosti zařazeno do programu olympijských her, neproběhla by ona sportizace, olympizace, komercionalizace a jak by toto bojové umění západ přijal, kdyby nebyl východ otevřený jisté úpravě pravidel a s tím i spojenému potlačení myšlenky zakladatele Džigora Kana. Odpověď na tuto otázku se již nedozvíme a je zcela jisté a na první pohled patrné, že džúdó zaznamenalo řadu změn a v současnosti zažívá další obrodu, která dělá tomuto v dnešní době již sportu velice významnou reklamu, a tento úpolový sport znají lidé po celém světě.