Kata
Džigoro Kano postavil Kodokan džúdó ve smyslu filozofických maxim seirjoku zenjó (maximální efektivnost s využitím minima energie) a džita kjóei (vzájemný blahobyt, vzájemná pomoc) široce, zahrnují sebeobranu, tělesnou výchovu, soutěžní sport, ale i resuscitační a rehabilitační techniky. Jednotlivé složky působení jsou v souladu s původními cíli džúdó:
renšindó – tělesná výchova, fyzický rozvoj,
šušinhó – mravní výchova, psychický rozvoj,
šoubuhó – branná výchova, sebeobrana.
Jedním z hlavních rysů nového Kodokanu byl důraz na cvičení volnou formou. Tato forma se nazývá randori a randori byly, spolu s cvičnými zápasy, běžnou formou cvičení i v „moderních“ školách džú-džucu. První učitelé Džigora Kana běžně randori ve svých dožo praktikovali. Kromě randori, se ale v Kodokanu od počátku jeho vzniku uplatňuje i další forma cvičení s pevně stanovenými prvky, které demonstrují ideální provedení techniky a kterou nazýváme kata. Kata jsou průřezem celé osnovy džúdó, s poukázáním na principy a zásady. Jsou živoucím dědictvím, pro pochopení džúdó zcela nezbytným. Osm základních kata jsou oficiálním souborem Kodokan džúdó. Techniky prvních dvou kata se používají i v cvičném zápasu a v soutěži. Proto se také nazývají randori no kata. Bohužel se v moderním tréninkovém procesu s nácvikem kata téměř vůbec nesetkáváme a kata se v praxi cvičí pouze pro účely složení zkoušky na vyšší technický stupeň, nicméně v minulosti tvořily kata nedílnou součást přípravy džúdistů. Celá řada japonských špičkových džúdistů zdůrazňuje význam studia kata pro rozvoj technické přípravy a to především Nage-no-kata a Katame-no-kata. V současnosti existuje v systému džúdó Kodokan osm oficiálních kata. Kromě toho existují další kata, které Kodokan respektuje i když nepatří mezi ty oficiální. Mezi tyto „neoficiální“ kata patří např. kata protichvatů Gonosen-no-kata pocházející z japonské univerzity Waseda, která tvoří v řadě evropských zemí, včetně ČR, součást oficiální náplně džúda. Některé kata mají přímou vazbu k technikám, které se používají v randori, jiné kata kladou větší důraz na rozvoj a udržení tělesné kondice, další demonstrují využití džúda v sebeobranně a jiné zase zdůrazňují jeho filozofickou stránku. Každá kata, ale určitým způsobem demonstruje principy džúda. Z tohoto důvodu považujeme jejich studium za důležitý prvek, který by měl být co nejčastěji využíván pro dokonalejší zvládnutí technik a hlubší porozumění principům džúda. Je zapotřebí zdůraznit skutečnost, že Džigoro Kanó nikdy nechápal kata v Kodokan džúdu jako striktní normu. Nezahrnul kata do Kodokanu proto, aby se cvičily z důvodu striktního dodržování veškerých předepsaných detailů a formalit. Naopak, chápal jejich cvičení jako prostředek k tréninku a nácviku technik. Samotný Kanó cvičil do vysokého věku a pro udržení tělesné kondice využíval právě kata, viz následující obrázek (14).
Obr. 20: Džigoro Kano při Džú no kata (5)
Nage no Kata
Nage no kata byla vyvinuta v letech kolem roku 1884 Džigorem Kanem jako metoda znázorňující principy hodů umožní studentům techniky lépe aplikovat při randori. Je tedy první částí Randori no katy. Její vzorné provedení představuje ideální použití teoretických pravidel hodů. Představuje základ studia principů útoku a obrany v postoji (nage waza), přemisťování (šintai) a pohybů těla (tai sabaki). Nage no kata je tedy ve všech smyslech tohoto slova první katou džúda, vzorovou a klíčovou. Na počátku katu tvořilo deset technik, později přibylo dalších pět, takže v současné době se jedná o soubor patnácti technik hodů. Je rozdělena do pěti částí, v nichž se procvičují vždy tři techniky z každé skupiny. Tyto techniky se uplatňují i v soutěži (14).
te waza, techniky hodů s převažující prací paží
koši waza, techniky hodů s převažující prací boků
aši waza, techniky hodů s převažující prací nohou
ma sutemi waza, techniky strhů v ose partnera
joko sutemi waza, techniky strhů mimo osu partnera
Obr. 21: Ukázka techniky strhu z Nage no katy (3)
Katame no kata
Kateme no kata, neboli kata ovládání respektive kontroly, je druhou částí randori no katy. Stejně jako Nage no kata byla vytvořena letech kolem roku 1884 Džigorem Kanem. Kateme no kata stanovuje teoretická a praktická pravidla útoků a obran v boji na zemi. Kata je rozdělena do tří sérií po pěti technikách. Jedná se tedy o soubory technik osaekomi waza - techniky znehybnění, žime waza - techniky škrcení a kansetsu waza - techniky páčení. I tyto techniky se používají ve sportovním zápasu. Uke v první části naznačuje vždy tři úniky, dále pak jen jeden kvůli účinným technikám Toriho. V této katě se pohybujeme pouze na zemi po jednom koleni a to levé nohy, což znázorňuje opět minulost, kde se nosily na levém boku meče: katana a wakizashi (dlouhý meč a krátký samurajský meč, nosívala se i dýka – tantó schovaná pod kimonem). Všechno, co se v katě cvičí, to znázorňuje dobu samurajů. Po úvodní ceremonii zahajují cvičenci katu (14).
osaekomi waza – techniky držení,
šime waza – techniky škrcení,
kansecu waza – techniky páčení.
Obr. 22: Ukázka z Katame no katy (12)
Gonosen no kata
Tato kata vznikla v roce 1915, avšak na univerzitě Waseda, nikoliv v Kodokanu. Vytvořilo ji kolegium Danů. Je to kata základních proti chvatů džúdó v postoji. Provádí se ve zpomalené formě tak, aby vynikly principy proti chvatů. Tato kata skrývá 12 hodů. V roce 1882 bylo v Tokiu založeno vzdělávací centrum, kterému se říkalo neoficiálně Waseda. A to podle místa, kde žil její zakladatel. V roce 1902 získalo toto centrum statut univerzity a zároveň i již zažitý název Waseda. Tato univerzita patří dodnes k nejprestižnějším japonským vysokým školám. Veškeré prvky v této katě jsou čisté techniky Kodokan Judo, které lze velice efektivně využít i v zápase. Tato kata se neskládá ze sérií. Je však zapotřebí úzké spolupráce, dokonalé souhry těla s Torim a s Ukem. Velmi pozoruhodnou podívanou skrývá její zpomalené provedení. V rámci České republiky je tato kata zahrnuta do zkušebního řádu, konkrétně jako jedno z kritérií pro zisk druhého danu (14) .
Kime no kata
>V oficiálních katách Kodokanu jsou dvě katy, které ukazují možnosti technik džúdó v rámci sebeobrany. Mladší z těchto dvou kat se nazývá Kodokan gošin džucu no kata. Byla vytvořena v padesátých letech 20. století a ukazuje sebeobranné techniky pro situace v moderní společnosti. Kata, která demonstruje sebeobranné prvky používané ve feudálním Japonsku, se nazývá Kime no kata. Tato kata snad nejlépe demonstruje slova Džigora Kana z roku 1889: „Trénink džúda je i studiem technik, kterými se, mimo jiné, můžete bránit, pokud jste napadeni.“
Obr. 23: Ukázka Kime no katy Sensei Kenshiro Abbe z roku 1970 (13)
Techniky, použité v této katě, existovaly dávno před založením Kodokanu. Tradičně se udává, že v letech 1888 – 1889 byla Kanem a jeho studenty stanovena forma provádění této katy. Tato kata, kterou praktikoval Kodokan po roce 1889, měla údajně pouze 15 technik. V roce 1906 se v budově Butokudenu, centru pro japonská „bojová umění“ Dai Nippon Butoku kai, ve městě Kyoto koná schůzka, kterou zorganizoval Džigoro Kano a které se zúčastnilo kromě Kana a jeho 5 spolupracovníků, dalších 14 mistrů osmi tradičních škol džu džutsu. Důvodem svolání schůzky bylo sjednocení forem provádění kat v japonských školách. Kime no kata je Kodokanem písemně zmíněna poprvé v roce 1917 a první vyobrazení je až z roku 1931. Kime no kata neboli kata technik klasické sebeobrany proti neozbrojenému útoku, a útoku nožem a mečem se rozvněž nazývá Shiken Shobu no kata, čili kata boje. Představuje systézu nejjednodušších a nejúčinnějších postupů obrany proti útokům holou rukou nebo proti tasení zbraně – dýky, meči jak v poloze v sedě, tak v postoji. Její dobré provedení vyžaduje mnoho pozornosti a pečlivosti, především pro obyvatele neasijských národů, kteří nejsou tak zvyklý na polohy na zemi (především skrčené dolní končetiny v sedě), pro které se v důsledku toho zdá Kime no kata spíše nepřirozenou a to především první série, která nese název Idori. Její modifiková forma se nazývá Gošin džutsu.
Je rozdělena do dvou částí:
- idori, techniky v tradičním japonském sedu,
- tačiai, techniky v postoji.
Kodokan gošin džucu no kata
Kodokan gošin džucu no kata je nejmladší katou Kodokanu, která byla vytvořena v průběhu let 1952-58. Na jejím vzniku se výraznou měrou podílel mistr aikido Kenji Tomiki a vliv aikido je zřejmý v celé řadě technik katy. Stejně jako Kime no kata je katou, která se zabývá sebeobrannými situacemi. Rozdíl mezi těmito katami je v tom, že zatímco Kime no kata řeší situace typické pro období Edo (1603 – 1868), Kodokan gošin džucu no kata se zabývá sebeobrannými situacemi moderní doby. Kodokan gošin džucu no kata obsahuje 21 technik, z toho je jich 12 proti neozbrojenému soupeři, zbývajících 9 řeší útok ozbrojeného protivníka, který útočí nožem, tyčí a střelnou zbraní (14).
tóšu no bu, obrana proti neozbrojenému útoku z krátké a dlouhé vzdálenosti,
buki no bu, obrana proti ozbrojenému útoku nožem, tyčí a ohrožování pistolí.
Obr. 24: Ukázka z Kodokan gošin džucu no kata (3)
Džú no kata
Džú no kata je původní katou Kodokanu, na jejímž vzniku se významně podílel zakladatel. Tato kata vznikla v roce 1887 a skládá se ze tří sérií, z nichž každá jednotlivá série obsahuje pět technik. První dvě série jsou součástí katy Sei ryoku zen yo kokumin taiiku. Soubor pohybů demonstrujících uvolněnost a přizpůsobivost. Je rozdělena do tří skupin:
- Ikkjó – první skupina,
- Nikjó – druhá skupina,
- Sankjó – třetí skupina.
Obr. 25: Džú no kata (12)
Icucu no kata
Icucu no kata je velice náročnou katou, ačkoli obsahuje pouze 5 technik a přesto, že se na první pohled může zdát poměrně jednoduchá. Jednotlivé techniky demonstrují jak princip maximální efektivity, tak i působení přírodních sil, principů pohybu člověka i pohybu obecně:
- ippon me – princip pokračujícího pohybu, koncentrace energie,
- nihon me – princip využití protivníkovy energie, nekladení odporu,
- sanbon me – princip pohybu po spirále, odstředivá a dostředivá síla,
- jonhon me – princip vlny, střídání přílivu a odlivu,
- gohon me – poddajnost, obětování svého těla.
Obr. 26: Ukázka z Icucu no katy (3)
Košiki no kata
Košiki no kata je soubor s tarých technik, ze kterých se vyvinulo džúdó a Džigoro Kanó tyto techniky přenesl do džuda, aby je zachoval. Pochází ze školy Kito rjú a uke i tori, kteří katu cvičí, by měli mít vždy na paměti, že se kata původně cvičila v brnění. Košiki no kata, spolu s nage no katou, katame no katou, džú no katou, kime no katou a Kodokan gošin džucu no katou je uznána Mezinárodní federací džúdá. Některé pozoruhodné ukázky této katy můžeme vidět ve filmu "Classic Judo Kata", Hal Sharp z roku 1950. Celá kata obsahuje 21 technik a je rozdělena do dvou částí (14).
- omote, techniky obrany v brnění,
- ura, techniky obrany bez brnění.
Obr. 27: Ukázka Koshiki no katy (14)
Seirjoku zenjó kokumin taiku
Kata maximální účinnosti tělesných cvičení. Každá z technik má však přímý vztah k sebeobraně. Rozsáhlý soubor je rozdělen do dvou částí:
tandoku renšú, samostatná cvičení bez partnera,
sotai renšú, cvičení s partnerem:
kime šiki, rychlost a rozhodnost pohybu,
džú šiki, uvolněnost a přizpůsobivost pohybu.
