Inovace SEBS a ASEBS

BOJ PŘI ŽÍNĚNCE (V PARTERU)

Boj při žíněnce (v parteru) má v zápase stále ještě velkou důležitost. Bojem při žíněnce rozumíme boj obou zápasníků buď v pokleku, nebo v poloze vleže. Tento boj probíhá neustále ve střídání s bojem v postoji. Chvatů v parteru je velké množství a podle společných znaků je dělíme:

1. Přetočení podtrhem
2. Přetočení podramenní pákou
3. Přetočení pákou na paži
4. Přetočení podbřišním přehozem
5. Přetočení za nohy
6. Převraty
7. Zvedy
8. Chvaty spodního

1. Přetočení

Do skupiny přetočení patří velké množství chvatů v parteru. Dá se říci, že je to nejpočetnější skupina chvatů nejen v parteru, ale v zápase vůbec. Za přetočení považujeme chvaty, při nichž přetáčí horní spodního kolem délkové osy o 180 stupňů, a to z polohy v pokleku nebo vleže na prsou do polohy vleže na zádech.

Jestliže horní přetáčí spodního tlakem na horní část trupu, považujeme tyto chvaty za přetočení pákou. Pákou rozumíme způsob záběru pažemi v parteru, při jejichž provádění vede horní hlavní tlak na paži (rameno, záloktí, podpaží) a šíji nebo jenom na paži. Podle způsobu záběru útočníka rozeznáváme několik druhů pák:

• podtrhy (jsou možné i při záběrech na nohou),
• podramenní páky,
• páky na paži.

Vede-li horní hlavní tlak na krajinu břišní, považujeme tyto chvaty za přetočení podbřišním záběrem.

Konečně rozlišujeme ještě přetočení za nohy, které je charakteristické pro zápas ve volném stylu. Vedle čistého přetočení za nohy však podle zásad zápasnické techniky dochází i k přetočení kombinovanými záběry, tedy za nohy i horní část trupu.

Přetočení podtrhem

Přetočení podtrhem jsou chvaty v parteru, při nichž vede útok horní zápasník z boku soupeře na vzdálenější (vnější) paži soupeřovu. Po zabrání paže přitahujeme horní soupeřovu paži k sobě a tím ji zbavuje možnosti opory do strany provádění chvatu. Při správně provedeném záběru na podtrh zůstává spodnímu možnost obrany proti tlaku horního jedině vystavením nesouhlasné se zabranou paží.

Soupeř se přetáčí kolem délkové osy jednak tahem za zabranou paži, jednak tlakem útočníkovy hrudi na soupeřovu bližší část trupu nebo bližší rameno. Při tlaku hrudí i ramenem využívá útočník váhy svého těla. Kromě záběru vzdálenější paže nebo nohy lze použít i doplňujících úchopů, především některého způsobu podramenní páky.

Protože při přetočení podtrhem jde vždy o záběr vzdálenější (vnější) paže nebo nohy, slovo vzdálenější nebo vnější se v názvu chvatu zpravidla vynechává.

Přetočení podramenní pákou

Podramenní páka je druh záběru, při němž horní vede směr útoku na ramena spodního podvlečením jedné nebo obou paží pod ramenem nebo rameny spodního a položením aspoň jedné ruky na jeho šíji. Je-li chvat prováděn přetočením soupeře kolem jeho délkové osy, řadíme takový chvat k přetočení.

Podramenní pákou vytvoří horní první z dvojice sil, s jejíž pomocí přetáčí spodního kolem jeho délkové osy do nebezpečné polohy. Druhou z dvojice sil vytváří horní buď zajištěním druhého ramene soupeře nebo tlakem na jeho šíji či bradu. Ruce mohou být spojeny za háčky, za zápěstí nebo za předloktí, ale každá paže může pracovat samostatně.

Nasazuje-li horní podramenní páku na vnitřní (bližší) paži, nazýváme takovou páku vnitřní podramenní pákou, nasazuje-li ji na vnější (vzdálenější) paži, nazýváme takovou páku vnější podramenní pákou. Pokud má horní podvlečeny pod rameny obě paže, jde o dvojitou podramenní páku. Přidáním slova přetočení před výraz podramenní páku dostaneme název chvatu: přetočení vnitřní podramenní pákou, přetočení vnější podramenní pákou, přetočení dvojitou podramenní pákou, přetočení obrácenou podramenní pákou apod.

Podramenní páka se nasazuje zpravidla stejnojmennou paží (levá pod levým ramenem, pravá pod pravým). Stejnojmenný záběr se v názvu neuvádí. Je však možno nasadit podramenní páku nestejnojmennou paží (pravou pod levým ramenem a opačně), což musí být v názvu uvedeno (dříve se tomuto záběru říkalo klíč, dnes však název klíč platí jen pro práci nohou).

Horní může spodního přetočit podramenní pákou (ale i jakoukoliv jinou pákou):

• přímým přetočením, při němž horní nemění svou polohu a je k soupeři a tím i k základně stále otočen hrudí
• obíháním kolem hlavy soupeře, tedy posuny nohou v sedu na jedné hýždi, přičemž vnitřní nohy je k žíněnce přiložena zpravidla vnější částí, vnější vnitřní částí.

Přetočení pákou na paži

Do této skupiny zařazujeme chvaty, při nichž musí horní (útočník) nejprve provést záběr na páku a teprve potom provádí vlastní přetočení pákou na paži.

Při záběrech paže na páku, tedy v první fázi chvatu, se vytváří dvojice sil tím, že útočník jednak znehybní soupeřovo rameno nebo celé tělo, jednak uchopí zabíranou paži za její libovolnou část. Při vlastním přetáčení pákou na paži, tedy ve druhé fázi chvatu, vytváří se dvojice sil jednak tlakem na zabranou paži podle způsobu záběru, jednak částí těla na straně opačné zabrané paži. Nejčastěji to bývá rameno, které musí horní přitlačením své volné paže znehybnit, aby vytvářelo opěrnou část, kolem níž se spodní přetáčí.

Záběr paže provádíme buď na volnou paži, a to shora nebo zdola, nebo provedeme záběr přitažením paže na záda, kde je přidržována podvlečením předloktí nebo ohbí lokte pod záloktím či ohbím lokte spodního.

Přetočení pákou na paži provádíme podobně jako přetočení podramenní pákou buď přímým přetočením, nebo obíháním vpřed a navíc také obíháním vzad.

Přes pohybovou odlišnost tvoří záběr na páku a vlastní přetočení pákou na paži jednotnou pohybovou strukturu. Z toho hlediska pak dělíme přetočení pákou na paži na tři základní fáze následovně:

• fáze přípravná – záběr paže na páku;
• fáze hlavní – přetočení pákou na paži do nebezpečné polohy;
• fáze závěrečná – dokončení chvatu z nebezpečné polohy do polohy na lopatkách prolomením mostu.

Název chvatu nám určuje přípravná fáze, tedy způsob, jakým je proveden záběr paže na páku, je-li to nutné, můžeme název doplnit podle způsobu přetočení do nebezpečné polohy: přímo – obíháním vpřed – obíháním vzad.

Přetočení podbřišním záběrem

K přetočení podbřišním záběrem patří chvaty v parteru, při nichž horní (útočník) přetáčí soupeře kolem délkové osy z polohy vleže na prsou do polohy vleže na zádech, přičemž hlavní tlak svých paží nebo jedné své paže vede na břišní krajinu soupeře.

Záběr na krajinu lze provést:

• obouruč – dvojice sil vzniká při těsném stažení záběru pažemi buď tahem a tlakem z obou stran boků v opačném smyslu, nebo v průběhu chvatu, hlavně při jeho zakončení, jednak záběrem paží zespodu, jednak nadhozením břišním lisem;
• jednoruč s doplňujícím úchopem za jinou část těla – první a také hlavní sílu tvoří podbřišní záběr paží, druhou sílu vytváří doplňující úchop paže, ramene, týlu apod., který slouží jako opěrný bod, kolem něhož se soupeř přetáčí; v průběhu provádění chvatu je první síla nahrazena opět nadhozením zad soupeře břišním lisem útočníka.

Základ názvu pro přetočení podbřišním záběrem tvoří chvaty zápasu v klasickém stylu. Ve volném stylu jsou názvy záběrů doplněny činností nohou útočníka na nohy soupeře.

Přetočení za nohy

Jak již sám název určuje, mohou do přetočení za nohy patřit jen chvaty zápasu ve volném stylu. Při těchto přetočeních je útok horního veden zpravidla oběma pažemi na jednu nebo obě nohy soupeře, a to jen za nárty, bérce či stehna odejmutím.

Jestliže tedy útočník zabírá jen soupeřovy nohy, vytváří silovou dvojici práce obou paží vedená v opačném smyslu. Kromě záběrů nohou jen pažemi, může být použito i doprovodné činnosti nohou zakročením, nadzdvižením, sevřením, klíčem apod.

Při kombinovaných záběrech je hlavní tlak veden jednou paží nebo nohama útočníka na nohy soupeře, zatímco druhá paže dopomáhá přetočení doplňujícím úchopem na horní část těla, jako je přidržení nebo přitažení brady, šíje, paže apod.

V tomto případě může být silová dvojice vytvářena jednak záběrem nohou, jednak doplňujícím úchopem horní části těla paží.

Příklady přetočení:

• Přetočení podtrhem vzdálenější paže
• Přetočení podramenní pákou v leže
• Přetočení pákou na paži ohbím lokte za ohbí lokte
• Přetočení mostem podbřišním záběrem
• Přetočení podbřišním záběrem se záběrem paže s vykopnutím nohy
• Přetočení vpřed záběrem brady a podramení pákou
• Přetočení zkříženým záběrem nohou

Převraty

Převraty jsou chvaty, při nichž horní (útočník) převrací spodního kolem pravolevé osy z polohy vleže na prsou do polohy vleže na zádech, buď směrem vpřed, nebo směrem vzad. Podle směru převracení pak rozeznáváme převraty vpřed a převraty vzad. Protože pohyb vpřed považujeme za přirozený, výraz „vpřed“ při popisu chvatu vypouštíme.

Převraty vpřed

Při převratech vpřed se spodní převrací buď vysazeně (kotoulovým způsobem) nebo prohnutě. Hlavní tlak vede útočník zpravidla na břišní krajinu podbřišním záběrem jednoruč nebo obouruč. Tímto tlakem také vytváří první sílu z dvojice sil. Druhou sílu vytváří doplňujícím úchopem, a to podramenní pákou, podtrhem či různými úchopy paže, šíje či jiné části těla.

Při obráceném převratu podbřišním záběrem obouruč se dvojice sil vytváří jednak zvedem za krajinu břišní, jednak tlakem zad nebo ramene na záda soupeře. U převratu vnější podramenní pákou vytváří dvojice sil podramenní páku a tlak na šíji.

Převraty vzad

Při převratech vzad se horní i spodní převracejí současně. Podle toho, zda se útočník převrací vzad výsedem nebo záklonem, jsou převraty i nazvány.

Převraty vzad výsedem

Při převratech výsedem se obrací horní i se spodním vzad, ale během provádění si útočník pouze sedá. Tyto chvaty navazují zpravidla na některý chvat ze skupiny přetočení, při němž se původní směr stranou mění na směr vzad. Využitím síly odporu soupeře si útočník provedení chvatu značně usnadňuje.

Převraty vzad záklonem

Převraty vzad záklonem mohou být kombinačním chvatem na jiný chvat, ale mohou se také provádět od samého začátku s cílem provádět je vzad. Útočník i soupeř procházejí hlubokým záklonem. Dvojici sil u převratů vzad tvoří jednak záběr, jednak znehybnění některé části těla a její zatlačení do žíněnky, čímž se vytváří opěrný bod, kolem něhož se soupeř převrací.

Příklady převratů:

• Převrat vpřed obráceným záběrem nohy

3. Zvedy

Zvedy samy o sobě nejsou chvatovou skupinou v parteru, která by měla své zákonitosti jako jiné chvatové skupiny. Jsou přípravnou fází pro chvaty různých skupin a jsou spojeny jedním společným znakem – odtržením soupeře od žíněnky a zvednutím do takové výše a takovým způsobem, jak to chvat, který po zvedu následuje, vyžaduje. Rozlišujeme následující hlavní druhy zvedů:

• Zvedy na zvraty
• Zvedy na přetočení (podbřišním záběrem, za nohy)
• Zvedy na převraty obráceným záběrem

Příklady zvedů:

• Zved na převrat obráceným záběrem

4. Protichvaty spodního

Protichvaty spodního charakterizují útočný způsob boje spodního zápasníka. Rozlišujeme následující hlavní druhy protiútoku spodního zápasníka v boji při žíněnce:

1. Převaly (dříve známé pod názvem rolády)
2. Přechody
3. Převraty vzad
4. Přešvihy
5. Porazy za nohy
6. Zvedy
7. Zalehnutí

Převaly

Převaly jsou chvaty, jimiž spodní zápasník přetáčí horního přes svá záda na lopatky nebo do mostu tahem za paži, která je bližší ke straně přetáčení. Tah za paži je hlavní silou přetáčení, druhou sílu tvoří tlak zády na hruď spodního.

Přetáčení převalem se děje kolem osy rovnoběžné s délkovou osou soupeře, vzájemné polohy obou zápasníků se v průběh převalu nemění. Převaly se provádějí buď z polohy přímé, pak se blíže nepopisují, nebo z polohy obrácené, a pak mluvíme o převalech obrácených.

Přechody

Přechody jsou chvatové akce, jimiž si spodní vybojovává polohu horního a vytváří si tak podmínky pro další útok v boji při žíněnce. Přechodem přivádí spodní horního do nevýhodné polohy. Rozeznáváme přechody:

• výsedem,
• únikem vzad,
• oběhnutím.

Převraty vzad

Převraty vzad jsou protichvaty spodního, při jejichž provádění uchopí spodní horního za paže nebo paži v záběru, zatímco druhou paží nebo trupem se opře do trupu horního a převrací ho vzad kolem pravolevé osy.

Převraty jsou účinnými protichvaty na všechny druhy pák. Při převratech vzad využívá spodní síly, kterou horní vkládá do provedení zamýšleného chvatu a ve volné chvíli ho bez velké námahy převrací vzad do mostu nebo na lopatky. Obraty vzad lze provádět buď výsedem nebo záklonem.

Přešvihy

Za přešvih považujeme takový protichvat spodního, při němž spodní provádí horního bez přerušení akce přímo do nebezpečné polohy, zpravidla švihem paže podpaží nebo na záda horního s přidržením jeho vzdálenější paže.

Porazy za nohy

Porazy za nohy jsou další možností útoku spodního, kterého lze využít ve volném stylu. Charakter porazu se při boji v parteru proti postoji nemění, avšak kromě porazu čelným záběrem může být proveden i záběr odzadu úchopem nohy nebo nohou soupeře mezi nohama útočníka.

Zvedy

Zvedy, především za nohy, se ve volném stylu velmi často vyskytují jako protichvaty spodního. Nejčastěji se vyskytují

• zvedy na přetočení
• zvedy na hody

Zalehnutí

Při chvatech, u nichž horní prochází mostem, může spodní horního zalehnout zachycením jeho mostu v závěrečné fázi dříve, než se hornímu podaří přetočit na hruď.

Příklady protichvatů spodního:

• Obrácený převal záběrem paží nad lokty
• Poraz za nohy vzdálenější paží záběrem paty
• Přetočení spodního po provedení přehozu přes záda