Inovace SEBS a ASEBS

Základní pojmy v zápase

1. Postoj

Postoj je výchozím postavením pro způsob boje, při němž se zápasníci dotýkají žíněnky jen chodidly, případně i koleny (k tomuto způsobu postoje dochází často při boji v nízkém střehu, zejména při volném stylu). Postoj ve volném stylu V zápase v klasickém stylu se používá vysoký střeh. Základní postoj v klasickém stylu Chvatové akce zakládají zápasníci ze střehového postavení pomocí různých chvatů, jimiž se snaží jeden druhého přivést do polohy při žíněnce, ať už do polohy v kleče nebo do polohy v leže. Průběh střetnutí v postoji nazýváme bojem v postoji.

2. Nástup

Nástupem rozumíme přípravu obou zápasníků k bojové pohotovosti na svých výchozích prostorech. Při nástupu je trenérovi dovoleno asistovat.

3. Pozdrav

Na znamení rozhodčího daného pokynem ruky vykročí oba zápasníci na střed žíněnky, podrobí se základní kontrole rozhodčího na žíněnce, podají si ruce a vrátí se na kruhovou čáru směrem ke svému výchozímu prostoru.

4. Zahájení

Na znamení rozhodčího na žíněnce, které dává píšťalkou, vykročí oba zápasníci na střed žíněnky a zaujmou proti sobě střehové postavení.

5. Střeh

Střehem rozumíme základní postavení, při němž má zápasník jednu nohu předkročenou zevnitř asi o jednu stopu, postoj je uvolněný, trup mírně předkloněn, váha těla spočívá rovnoměrně na obou nohou, těžiště je nad středem plochy opory. Podle nohy, která je vepředu, používáme názvu pravý střeh nebo levý střeh. Při pravém střehu je trup mírně pootočen pravým ramenem vpřed, při levém střehu je trup mírně pootočen levým ramenem vpřed. Jsou-li obě nohy na stejné úrovni, považujeme to za střeh přímý.

Podle výšky střehu, která je závislá na pokrčení nohou a částečně i na předklonu, rozlišujeme střeh vysoký Základní střeh v klasickém stylu , střeh střední a střeh nízký Základní střeh ve volném stylu.

Útočný střeh je takový střeh, ze kterého je možno vytvářet podmínky pro útočný způsob boje, tedy pro zakládání chvatů. Za obranný střeh považujeme střeh, při němž se soupeř při akci útočníka kryje při nasazení chvatu. Obranný střeh může být krátkodobý, jindy však bývá projevem vypracovaného obranného způsobu boje.

6. Střehové postavení

Střehovým postavením rozumíme takový postoj, při které stojí oba zápasníci proti sobě ve střehu. Střehové postavení může být stejné nebo opačné. Při stejném střehovém postavení mají oba zápasníci vepředu stejnou nohu, pak používáme názvu pravé střehové postavení nebo levé střehové postavení. Stejným může být i přímé střehové postavení, jestliže oba zápasníci zaujali přímý střeh. Střeh opačný musí být v názvu dán, bližší určení se děje podle útočníka: opačné střehové postavení, útočník v pravém střehu.

7. Plocha opory

Plocha opory je plocha, kterou tvoří spojnice krajních bodů obou chodidel. Velikost opory je proto závislá na postavení nohou. Velikost plochy opory ovlivňuje stabilitu střehu.

8. Vzdálenost

Vzdáleností rozumíme kontakt mezi zápasníky, který se v průběhu boje neustále mění. Podle toho, v jakém jsou zápasníci kontaktu, může být vzdálenost:

• těsná – oba zápasníci se dotýkají rameny, hlavou nebo trupem a paže jsou v záběru na chvat; k těsnému spojení dochází i tehdy, jsou-li oba zápasníci ve vzájemném postavení bokem k sobě nebo za sebou Pozice těsná;
• blízká – zápasníci se dotýkají rukama, čely nebo rameny, ale paže jsou v záběru na chvat;Pozice blízká
• vzdálená – zápasníci se vzájemně nedotýkají nebo se drží jen za ruce Pozice vzdálená.

9. Vzájemné vztahy při střehovém postavení

Při střehovém postavení nestojí zápasníci vždy čelem proti sobě, a proto mohou být jejich vztahy různé. Stojí-li oba zápasníci při střehovém postavení proti sobě čely, považujeme toto postavení za čelné. Stojí-li jeden zápasník otočen k druhému zády, považujeme to za postavení za sebou. Při postavení za sebou může ovšem být útočníkem kterýkoliv ze zápasníků, a proto je to při popisu nutno blíže určit:

• zápasníci za sebou - útočník vzadu
• zápasníci za sebou - útočník vpředu

Při postavení za sebou může úchopy a záběry provádět jednak zápasník, který stojí vzadu, pak považujeme tyto záběry za prováděné odzadu; provádí-li úchopy a záběry zápasník stojící vpředu, zabírá odpředu (tuto zásadu je nutno dodržovat, protože pojmy zezadu, zepředu odpovídají pojmům zevnitř, zevně). Zápasníci mohou být k sobě otočeni také bokem, a to buď shodným, nebo neshodným. To je při popisu nutno blíže určit:

• zápasníci k sobě pravým bokem (levým bokem)
• zápasníci k sobě bokem, útočník pravým bokem k soupeři.

10. Práce hlavy, trupu a paží

Hlava může být nejen v poloze přímé, ale může být i ukloněna, předkloněna, zakloněna. Také trup může být v poloze přímé, předkloněné, ukloněné nebo zakloněné. Velmi důležitá je práce paží. Paže podle potřeby svírají, přitahují, zakládají chvaty a spolupůsobí při jejich provádění. Pro přesné a srozumitelné vyjádření musíme názvoslovně přísně rozlišovat jednotlivé části paže: ruka, zápěstí, předloktí, loket, ohbí lokte, záloktí, rameno, podpaží.

11. Spojování

Jestliže zápasník v průběhu boje spojí jednotlivé části svých paží, považujeme to za spojení. Spojení paží je nutné pro udržení jednotlivých částí těl soupeře i pro zajištění dokonalé obrany. Části paží spojujeme způsobem, jak to dovolují pravidla a jak to vyžaduje technika a taktika boje. Spojení může být provedeno:

• za háčky – spojení za ohnuté a sevřené prsty Spojení za háčky
• za zápěstí – jednou rukou uchopím zápěstí druhé Spojení za zápěstí
• přes dlaně (zámek) Spojení přes dlaně
• nad zápěstím (kříž) Spojení nad zápěstí
• zaklíněním prstů – nebezpečné spojení Spojení zaklíněním prstů.

12. Úchopy a záběry

Držíme-li svou jednou rukou nebo jinou částí paže, případně oběma pažemi libovolnou část soupeřova těla, nazýváme toto držení úchopem nebo záběrem. Úchop má spíše obranný charakter, ale dojde-li k držení s předpokladem následné akce, považujeme toto držení za záběr (Základní záběry - 1, 2, 3, 4 a 5). Pro správné pochopení popisovaného úchopu nebo záběru je nutno si uvědomit, že soupeřovu paži můžeme držet buď stejnojmennou částí paže (pravá pravou, levá levou), nebo nestejnojmennou částí paže (levá pravou a opačně). Úchopy provádíme rukou, u ohbí lokte nebo podpaží užíváme raději názvu záběr. Podle toho používáme při popisu, který se týká jak činnosti útočníka, tak i činnosti soupeře, názvů: úchop jednoruč, úchop obouruč, záběr ohbím lokte, záběr podpažím apod.

13. Boj při žíněnce

Bojem při žíněnce (parterem) rozumíme způsob boje, který je veden při žíněnce (v parteru) ve dvou základních polohách, a to vkleče Ukázka techniky v kleče (tento způsob nazýváme poklekem), nebo vleže Ukázka techniky v leže.

Boj při žíněnce (v parteru) má celou řadu zvláštností, má svá přesná pravidla a sled technicko-taktických činností. Útočný (strhový) poklek si musí zápasník vybojovat různými strhy z postoje, přechody v parteru, udržením výhody při nedokončených chvatových činnostech apod. Strh podběhem pod paží

Některé pojmy popisované při boji v postoji platí i pro boj při žíněnce (úchopy, záběry, přetáčení, převracení, práce nohou při zápase ve volném stylu apod.), a proto není třeba tyto názvy znovu opakovat.

Zásadou boje při žíněnce je, že jeden ze zápasníků je nahoře, druhý vespod. Proto také označení zápasníků v boji při žíněnce je vždy horní a spodní .

Také pojmy útočník – soupeř – protiútočník se mohou stejnou mírou vztahovat jak na horního, tak i na spodního.

Podle polohy spodního ve vztahu k žíněnce rozlišujeme následující polohy boje při žíněnce (parteru):

• vysoký parter
• nízký parter
• poloha vleže

14. Most

Mostem nazýváme polohu při níž je tělo v prohnuté poloze zády k žíněnce a o žíněnku se opírá jen hlava a nohy. V závislosti na oblouku průhybu, vzdálenosti chodidel od hlavy a úhlu, který svírá šíje s podložkou, rozlišujeme most vysoký, střední a nízký Využití mostu jako obranné techniky.

Polohu, při níž se žíněnky dotýká také rameno, nazýváme polomostem.

Plocha opory v mostu je dána třemi body: hlavou a oběma chodidly. V polomostu je plocha opory dána čtyřmi body: hlavou, ramenem a oběma chodidly. Lze tedy říci, že i v mostu tvoří plochu opory spojnice všech částí těla opírajících se o žíněnku (základnu).

Útočník se vždy snaží soupeřův most prolomit a podle toho pak mluvíme o prolamování mostu, nebo alespoň soupeře v mostu udržet, pak mluvíme o ovládání soupeře v mostu.

15. Chvat

Chvat je ucelený soubor pohybů, jejichž cílem je donutit soupeře k polohové změně. Skládá se z řady prvků, které na sebe navazují v přesném sledu. Cílem chvatu je přivedení soupeře z postavení v postoji do polohy v parteru Strh trhnutím za paži nebo přímo do mostu Přehoz přes ramena záběrem paže a souhlasné nohy či na lopatky Přehoz přes ramena záběrem šíje a nohy, z parterové polohy pak přivést soupeře do mostu Přetočení vpřed záběrem brady a podramení pákou nebo přímo na lopatky Přetočení podtrhem vzdálenější paže.

Každý chvat obsahuje tři části:

• přípravná fáze – zahrnuje v sobě základní chvatové postavení, nástup na chvat a záběr;
• hlavní fáze – zahrnuje v sobě změnu záběru v záběr na chvat, vychýlení soupeře z rovnovážného postavení nebo polohy a provedení chvatu;
• závěrečná část – obsahuje dopad se soupeřem do nebezpečné polohy, udržení v ní a dotlačení na lopatky.

Některé chvaty se vymykají tomuto sledu. U strhů jde jen o to dostat soupeře do polohy v parteru a z této si připravit nový chvat. Podobně je tomu i u přechodů.

16. Obrana

Obranou rozumíme takovou činnost soupeře, kterou se snaží útočníkovi znemožnit

• záběr na chvat – soupeř nepřipustí vytvoření výhodného základního postavení nebo polohy; v tomto případě pak mluvíme o obraně preventivní (předběžné) Obrana proti strhu za paži;
• provedení chvatu – soupeř se snaží vyprostit ze záběru nebo se během provádění chvatu brání vystavením nohy do ohroženého směru; takovou obranu považujeme za bezprostřední Obrana proti přehozu přes záda;
• dokončení chvatu – soupeř se snaží uniknout z mostu nebo most udržet; tuto obranu nazýváme obranou mostem Obrana mostem.

17. Protichvat

Za protichvat považujeme činnost soupeře, při níž využívá buď chyby útočníkovy, nebo zákonné ztráty rovnováhy, kterou s sebou každý chvat z postoje a často i v parteru přináší. Pak záleží jen na tom, jak umí soupeř tohoto okamžiku využít, aby se stal protiútočníkem Využití zadního zvratu jako chvatu proti přehozu přes záda.

18. Kombinace

Kombinace je soubor dvou, někdy i více chvatů útočníka za sebou, které jeden z druhého vyplývají Kombinace přehozu přes záda s porazem za paži.