Kritéria pro třídění map jsou různá. Z pohledu turistiky jsou stěžejní měřítko, obsah a účel.
Podle měřítka mapy dělí Ondráček a Hřebíčková (2006) na:
- mapy velkého měřítka (plány a topografické mapy) – do 1 : 200 000,
- mapy středního měřítka – od 1 : 200 000 do 1 : 1 000 000,
- mapy malého měřítka – nad 1 : 1 000 000.
Podle obsahu dělí Ondráček a Hřebíčková (2006) mapy na:
- mapy s topografickým obsahem, které znázorňují přírodní a společenské jevy. Patří sem mapy podrobné (velkých měřítek do 1 : 5 000, katastrální mapy, které zachycují pozemkové vlastnictví),
- topografické mapy (přesné mapy velkých a středních měřítek od 1 : 10 000 do 1 : 500 000, úřední mapy pro potřebu státu a armády),
- obecně geografické mapy (přehledné mapy většinou malého měřítka, které znázorňují velké územní celky. Jsou hlavní náplní atlasů světa),
- mapy tématické, jejichž hlavní náplň tvoří obsah tématický. Obsah topografický je redukován. Patří sem mapy přírodních jevů (např. mapy geologické, meteorologické atd.),
- mapy společenských jevů (mapy silniční, železniční, obyvatelstva atd.),
- ostatní tématické mapy (mapy turistické, dějepisné, životního prostředí atd.).
