Koordinační schopnost je chápána jako schopnost rychle a účelně řešit složité časoprostorové struktury pohybu. Koordinační schopnosti v tomto textu chápeme jako pozorovatelný výsledek pohybového projevu člověka vycházející z procesů řízení a regulace pohybové činnosti centrální nervovou soustavou. Komplex koordinačních schopností tvoří skupina základních koordinačních schopností.
Základní koordinační schopnosti:
Schopnost adaptace umožňuje modifikaci pohybové činnosti na základě pozorování nebo předvídání nových či měnících se podmínek při provádění pohybové činnosti.
Rovnováhová schopnost je chápána jako schopnost udržet tělo nebo jeho části v relativně stabilní poloze.
Kombinační schopnost je chápána jako schopnost simultánně skládat dílčí pohyby do složitějších pohybových struktur.
Kinesteticko-diferenciační schopnost je chápána jako schopnost si uvědomovat kinematické a dynamické parametry pohybu.
Orientační schopnost je chápána jako schopnost uvědomovat si polohu těla nebo jeho části v prostoru a čase.
Rytmická schopnost umožňuje postihnout a motoricky vyjádřit rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové činnosti obsažený.
Koordinační schopnosti a jejich ovlivňování má ve sportu dvojí význam:
- jejich vyšší úroveň je sama o sobě hodnotou („obratný“ jedinec dokáže lépe reagovat na potřebu změny pohybu, jeho variability, rychlosti provedení pohybu)
- jejich rozvoj podmiňuje kvalitu technické přípravy (dobrá úroveň koordinačních schopností umožňují rychlejší a kvalitnější osvojování sportovních dovedností)
Rozdíl mezi technickou přípravou a rozvojem koordinačních schopností:
- technická příprava směřuje k dokonalosti, technickému mistrovství omezeného počtu potřebných pohybových dovedností, k jejich automatizaci a kontrolované stabilitě
- stimulace koordinačních schopností principiálně spočívá v seznamování se s mnoha pohybovými činnostmi, přitom nejde o absolutní dokonalost v jejich zvládnutí, počítá se pouze s určitým stupněm automatizace
Senzitivní období pro rozvoj koordinačních schopností je mezi 5 – 6 lety (rostou kvalitativní znaky: ekonomičnost, plynulost, přesnost) a kolem 12 let. Nejvyšších hodnot dosahují ukazatelé obratnosti mezi 17 – 20 rokem věku.
Při rozvoji koordinačních se jedná o:
- rozšiřování pohybové zkušenosti (například: stoj na hlavě, vyklepávání rytmu pravou rukou)
- na základě již získaných pohybových zkušeností, vytváření nových originálních struktur pohybu cestou spojování zvládnutých pohybů v obtížnější celky (například: stoj na rukou, vyklepávání rozdílného rytmu pravou a levou rukou)
- provádění pohybů v nových změněných podmínkách vyžadující nové tvořivé řešení problému (například: vazba stoj na rukou – kotoul vpřed, vyklepávání měnícího se rytmu pravou a levou rukou)
Speciální trénink negativně ovlivňuje rozvoj nových pohybů (vlivem zaměření na omezené množství pohybových dovedností představující náplň zvolené sportovní specializace).
Princip a postup při stimulaci koordinačních schopností
Ke stimulaci koordinačních schopností se využívají koordinačně náročnější cvičení (činnosti vyžadující aktivitu většího počtu svalů, různorodé pohyby trupu i končetin, pohyby v různých směrech a podle různých os).
Osvojená cvičení se provádějí v měnících se podmínkách, neboť automatizované dovednosti k dalšímu rozvoji koordinačních schopností nevedou.
Obměny lze dosáhnout:
- rychlejším nebo pomalejším provedením
- změnou rytmu
- zmenšováním prostoru cvičení
- omezením nebo vyloučením zrakové kontroly
- zmenšováním plochy opory
- cvičením „pod tlakem“ (v časovém limitu)
- asymetrickými pohyby
- zrcadlovými pohyby
Dále:
- osvojené dovednosti se kombinují a spojují
- dbá se na plnou koncentraci, přesnost, rytmus
- dominantní je obsah pohybové činnosti a složitost
- používá se méně opakování (důvod: únava snižuje účinnost stimulace)
- zařazují se na začátek tréninkové jednotky
Výběr cvičení
Nároky na koordinaci jsou tím větší, čím bohatší je pohybový obsah sportovního odvětví, čím složitější a rychlejší je lokomoce (přemisťování v prostoru) a čím složitější, rychlejší a obsažnější je manipulace (pohyb horních končetin) s náčiním nebo zařízením.
Praktický výběr cvičení:
- akrobatická cvičení (kotouly, odrazy, přeskoky, vazby cvičení)
- cvičení na nářadí (rotační cvičební tvary)
- cvičení s náčiním (švihadla, míče, kužely, koordinační žebřík, bosu)
- skoky do vody
- krokové variace
- cvičení spojená s překonáváním překážek (slalomové dráhy, překážkové dráhy)
- drobné úpoly