Každý, kdo se věnoval aktivně některému ze sportů, si jistě vzpomene na své začátky a také na svého prvního trenéra. Pro dítě, které začne navštěvovat v útlém věku sportovní kroužek, znamená osoba trenéra autoritu. Trenéři pracující se začínajícími sportovci většinou rozhodují o tom, zda je bude sport provázet celým životem či nikoliv. Velmi proto záleží na přístupu a vědomostech trenéra těchto kategorií. Ve sportovní přípravě dětí se vyskytuje řada úskalí, které je potřeba si uvědomit. Mezi nejvýznamnější úskalí sportovní přípravy dětí patří:
Ne každý vrcholový sportovec může být kvalitním trenérem dětí. V běžné praxi sportovních klubů se nejen trenéři mládeže rekrutují z klubových vrcholových sportovců. Tito trenéři nastupují k dětem bez jakékoli praxe a často bez požadované trenérské licence. Ne každému se podaří s touto situací vyrovnat, protože zkušenosti, které mají ze své aktivní kariéry, nemusí a často nefungují v kategorii dětí.
Ne každý aktivní rodič může být kvalitním trenérem dětí. Často se trenéři dětí rekrutují z řad rodičů. Ve své dobré víře se však mohou dopustit velkých chyb v tréninkové praxi velmi často v oblasti technické a kondiční přípravy.
Ambiciózní trenér. Tento typ trenéra je příliš zaměřen na okamžitý výkon nerespektovaný věkem dětí. Tento přístup vyhovuje tréninkové koncepci brzké specializace.
Negativní vztah trenér-dítě jako sportovec. Sympatie a bohužel i antipatie se projevují ve všech vztazích. Běžně se stává, že trenér upřednostňuje některé ze svých svěřenců na základě svých sympatií. Takto znevýhodňované děti pak mohou propadat frustraci a následně ztrácet zájem o konkrétní sport.
Rodič jako sponzor v nejen kolektivních sportech. Finanční pomoc z řad rodičů je v naprostém pořádku. Trenér se však nesmí dostat pod tlak rodiče sponzora, který může mít pocit, že svému potomku „zajistil“ například věčné místo v základní sestavě.
Dítě jako nástroj plnění snů a tužeb jeho rodičů. V tréninkové praxi velmi častý jev. Rodiče mají často představu, že jejich potomci by měli dosáhnout toho, čehož oni sami nikdy nedosáhli. Tento jev se častěji vyskytuje u individuálních sportů, jako je například tenis. Přítomnost takto orientovaného rodiče na soutěži pak představuje zásadní stresor jeho potomka.
Výše popsaná úskalí se mohou vyskytovat už v první etapě sportovní přípravy (etapa seznamování se se sportem). Mnohé další negativní jevy se vyskytují ve sportech, kde se vrcholové úrovně dosahuje v dětském věku například v gymnastice, krasobruslení apod.
Ve sportovní přípravě dětí by se měl trenér starat o naplnění tří priorit:
1. Nepoškodit děti fyzicky a psychicky. V současné době se vyskytují u dětí specifické problémy jako skolióza, únavové zlomeniny, předčasná osifikace kostí atd. vlivem nadměrné a nevyvážené zátěže v tréninku. Stejně tak deprese, dlouhodobé stavy frustrace mohou vést ke psychickým poruchám.
2. Vytvořit u dětí vztah ke sportu jako celoživotní aktivitě. Není možné, aby všechny děti dosáhly vrcholové úrovně. Trenér se musí snažit o to, aby aktivní sport provázel jeho svěřence celý život.
3. Vytvořit pevné základy pro trénink v následné věkové kategorii. Sportovní příprava musí být zaměřena na zvládnutí základních konstruktů nutných pro realizaci soutěže. To znamená naučit dětskou techniku, základní pravidla, základní normy chování, taktické postupy nutné k realizaci hry a to vše v souladu s odpovídajícím rozvojem pohybových schopností.
Charakteristika věkového období 6-18 let u dětí a mládeže
Rozdělení věkových kategorií je jen orientační. Významnou roli zde hraje individuální ontogenetický vývoj. Nicméně přehled poskytuje základní vhled do problematiky sportovní přípravy.
Mladší školní věk (6-11 let)
- kostra není vyvinutá (zakřivení páteře), nutnost návyku správného držení těla
- poznávání a myšlení je soustředěno na jednotlivosti, souvislosti unikají
- nejsou ustálené rysy osobnosti, převažuje impulsivnost
- není vyvinutá vůle (problém soustředění maximálně cca 5 min)
- dítě ovládá základní pohybové činnosti (lezení, běh, skok, jednoduchý hod)
- senzitivní období pro rozvoj koordinace a částečné rychlosti
- nejsou rozdíly mezi chlapci a děvčaty
- musí převládat princip soutěživosti
- převládá herní princip v procesu tréninku
- princip: postupně přivádět děti od spontánního pohybu k systematické sportovní přípravě včetně norem a chování ve sportu
- důležitý moment – příklad trenéra
- nevhodnost negativního hodnocení trenéra
Starší školní věk (11-15 let)
- nerovnoměrné biologické změny (puberta)
- v důsledku hormonálního působení se urychluje růst
- vzestup pohlavních hormonů zřetelně zvyšuje svalovou sílu, tomu však nejsou uzpůsobené šlachy, vazy, úpony
- znak: motorická neohrabanost – dočasná ztráta koordinace vlivem rychlého růstu (13-14 let)
- rozvoj logického, abstraktního myšlení
- výrazné prohloubení citového života
- přirozeně roste výkonnost
- začínají se projevovat rozdíly mezi chlapci a děvčaty
- stále není ukončena osifikace kostí, která limituje výkonnost
- senzitivní období pro rozvoj rychlosti
- rozvoj vytrvalosti hlavně metodami nepřerušovaného zatížení mírné intenzity a delšího trvání
- velmi taktní přístup trenéra (důvod psychické změny v pubertě)
Dorostenecký věk (15-18 let)
- koncem období se pozvolna dovršuje tělesný rozvoj všech orgánů těla (srdce, plic, svalů, zesílení kotí, šlach)
- plná schopnost logického usuzování, využívání abstraktního myšlení
- od 16 let je možné výrazněji zvyšovat tréninkové nároky
- možnost zařazení anaerobních aktivit ve větším rozsahu
- možnost zařazení systematické silové přípravy
- pokračuje zdokonalování technické přípravy až do detailů
- roste podíl taktické přípravy
- nutnost regulace psychických stavů sportovců
Výše uvedené rozdělení vychází z kalendářního věku, který je pouze orientační a nezahrnuje v sobě individuální rychlost ontogenetických změn. Tyto změny postihuje biologický věk. Akcelerace představuje zrychlený ontogenetický vývoj oproti normálu. Retardace představuje opak tj. zpomalený ontogenetický vývoj oproti normálu. Sportovní věk je doba, po kterou se sportovec věnuje systematické sportovní přípravě. Mezi hlavní metody stanovení biologického věku patří:
- porovnání tělesné výšky a hmotnosti s normami
- určení stupně osifikace kostí
- určení stupně rozvoje sekundárních pohlavních znaků
Při vytváření koncepce sportovního tréninku je potřeba si uvědomit, že se jedná a dlouhodobý vývoj výkonnosti každého sportovce od dětství až do dospělosti. Obsah tréninkového procesu proto musí respektovat biologickou zralost, přičemž nejvyššího výkonu je schopen dosáhnout pouze sportovec, u nějž byly základy špičkové výkonnosti položeny již v dětství a mládí.
Koncepce sportovního tréninku dětí
Jsou známy dvě koncepce, které mohou vést k určité maximální individuální výkonnosti:
- koncepce brzké specializace
- koncepce tréninku přiměřeného věku
Obsah konkrétní sportovní disciplíny tvoří suma sportovních dovedností nutných pro její realizaci. Základní rozdíl mezi oběma koncepcemi spočívá v poměru aplikace specifických a všeobecných podnětů, prostředků a metod, které tréninkový proces obsahuje. Během prvních let tréninku není hlavním cílem velký výkon, ale naučení se velmi širokému základu pohybových dovedností a nejen specifickým pohybům z oblasti daného sportu.
Brzká specializace
Tímto způsobem může mladý sportovec dosáhnout relativně maximálního výkonu dříve. Ale specifická zátěž je vždy jednostranný pohyb, zapojují se stále stejné svaly a existuje nebezpečí svalové nerovnováhy a různých poškození či zranění. Nedokončené biologické zrání představuje větší pravděpodobnost zdravotních problémů. Tréninková specializace se vždy vyznačuje vysokým podílem typických (specializovaných) tréninkových prostředků, metod a forem pro daný sport. Z několika výzkumů o brzké specializaci vyplývá následující:
- sportovec, který se brzy specializuje, se prokazuje prudkým nárůstem výkonu, maximální výkonnost je dosažena rychleji
- vysoká výkonnost během dětství a mládí je spojena s menší výkonností po 18., 19. roku života
- sportovci, kteří se specializovali brzy, mají kratší období vrcholové výkonnosti
- absolutní hodnoty výkonu (světového rekordu) dosahují s menší převahou sportovci, kteří mají za sebou trénink odpovídající věku
Ovšem některé druhy sportů (např. technicko-estetické atd.) dřívější specializaci vyžadují, protože u těchto sportů je dosahováno vrcholné výkonnosti před 20. rokem života. Typickým příkladem je sportovní gymnastika, kde zejména v ženské kategorii jsou dosahovány vrcholné výkony mnohdy v dětském věku 14. - 16. let. Sportovní gymnastky vyššího věku (nad 25 let) jsou na vrcholové úrovni spíše výjimkou.
Koncepce tréninku odpovídající věku
Trénink odpovídající věku dětí a mládeže se popisuje jako proces spojený s jejich fyzickou a psychickou zralostí a je nejvhodnější pro většinu sportů. Výhodou tohoto konceptu je prevence poškození mladého organismu a přirozený sportovní vývoj. Tento koncept umožňuje zachovat vrcholový výkon po mnoho let během dospělosti.
Sportovní život každého sportovce je nezbytné dělit do několika etap, které jsou v souladu s jeho fyzickým a psychickým stavem, zralostí, rozvojem výkonnosti, stupněm učení se dovednostem atd. Obvykle dělíme sportovní život sportovce do čtyř etap:
- etapa seznamování se se sportem
- etapa základního tréninku
- etapa specifického tréninku
- etapa vrcholného tréninku
Etapa seznamování se se sportem
Hlavním cílem je získat děti pro sport a nejdůležitější úkoly mají přispívat k jejich zdravému fyzickému a psychickému vývoji. Tato etapa trvá obvykle 1-3 roky. Zcela převažují všeobecné tréninkové prostředky a cvičení, které pomáhají rozvíjet především koordinační schopnosti, neboť nejdůležitějším úkolem je naučit děti co nejvíce pohybových dovedností. Intenzita by měla být malá a objem by se měl postupně zvětšovat v průběhu let pravidelného tréninku. Nejefektivnějším tréninkovým prostředkem v této etapě je hra.
Etapa základního tréninku
Hlavním cílem této etapy je vytvořit stálý dobrý vztah dětí ke sportu a přijetí sportu jako součásti svého životního stylu. Tato etapa musí splnit několik úkolů: harmonický rozvoj dítěte nebo mládeže, upevnění zdraví, přispívat přirozenému tělesnému a psychickému rozvoji. Dobrá výkonnost není prioritou a důraz se klade na další rozvoj koordinačních schopností, rychlosti a dynamiky pohybu. Zátěž by měla být převážně univerzální a cílem specifické zátěže musí být nácvik základní techniky (dětské techniky), dovedností vybraného sportu. Poměr specifického a všeobecného tréninku je zhruba 20:80 % ve věku 11-12 let a 50:50 % ve věku 14-15 let. Tato etapa obvykle trvá 2-4 roky. Věk dětí procházejících touto etapou se může velmi různit, ale u většiny sportů je to obvykle starší školní věk. Např. technicko-estetické sporty (gymnastika, krasobruslení) začínají velmi brzy (okolo 5-6 let), vytrvalostní sporty mohou se systematickým tréninkem začínat později (kolem 13-14 let).
Etapa specifického tréninku
První fáze je přechodem od základního ke specifickému tréninku. Vysoká výkonnost je stále perspektivním cílem a soutěž není jen kritériem výkonnosti, ale prostředkem ke zlepšování výkonu. Zátěž tréninkového procesu se zvětšuje (jak objem, tak intenzita). Technické dovednosti se průběžně upevňují za pomoci specifických cvičení a prostředků, při velké zátěži i s přibývající únavou, v různých soutěžních podmínkách atd. Pohybové schopnosti se začínají rozvíjet s ohledem na potřebu specifické kondice (specifická síla, vytrvalost, rychlost). Tato etapa je typická pro každý sport a trvá od 2 do 4 let. Pro většinu sportů tato etapa zahrnuje věkovou kategorii dospívajících, od 14 (15) do 18 (19) let. V gymnastice však je to přibližně mezi 8 a 12 lety (dívky). Sportovec by měl chápat, že jeho tréninkový proces je systematická činnost a smysluplná část života.
Etapa vrcholového tréninku
Hlavním cílem je dosáhnout maximální výkonnosti a udržet ji po dlouhou dobu.
Tato fáze završuje dlouhodobý tréninkový proces a týká se pouze talentovaných sportovců. Dospělost umožňuje maximální objem a kvalitu tréninkové zátěže. U většiny sportů začíná tato etapa po 19. roku života, ale u některých (technicko-estetických) sportů může sportovec dosáhnout maximálního výkonu brzy (14-18 let). Objem tréninku je velmi velký, 300-330 dnů v roce, 700-1500 hodin zátěže. Tréninkový proces by se měl přizpůsobit individuálním rozdílům mezi sportovci, ale s maximálním zaměřením na specifickou zátěž, přibližně 10-20 % všeobecné zátěže a 80-90 % specifické zátěže.
Hlavními úkoly jsou: dosáhnout maximální úrovně technických dovedností a ekonomiky pohybu, dosáhnout vysoké úrovně taktických schopností, dosáhnout maximální úrovně trénovanosti (síla, vytrvalost, rychlost atd.).
Specifika rozvoje pohybových schopností v tréninku dětí
Logická posloupnost rozvoje jednotlivých pohybových schopností vychází z vývojových zákonitostí. V průběhu života se vyskytují období, která jsou vhodná pro rozvoj konkrétních pohybových schopností – senzitivní období. Pokud trenéři využijí těchto období, mohou svým svěřencům poskytnout významný základ pro jejich budoucí sportovní život. Níže je uveden přehled senzitivních období a specifických odlišností v tréninku dětí.
Rychlostní schopnosti
Chlapci 7-14 let
Dívky 7-14 let
- Doporučuje se rozvíjet společně s hbitostí.
- Interval zatížení je 10 sekund.
- Interval odpočinku je 1:6.
- Formou překážkových drah, vějířových běhů apod.
Vytrvalostní schopnosti
Aerobní vytrvalost kdykoliv
Anaerobní vytrvalost od 14-15 let
- V mladším školním věku nevede výrazný vytrvalostní trénink k nárůstu aerobního výkonu.
- Do 10 let není potřeba zvláštní vytrvalostní trénink.
- Smyslný trénink vytrvalosti by měl nastat až v pubertě.
- Na trénink anaerobní vytrvalosti je dost času v pozdějším věku.
Silové schopnosti
Chlapci 13-15 let
Dívky 10-13 let
Období do 10 let
- Kostra a svaly ještě nejsou připraveny pro silový rozvoj.
- Rychlostně-obratnostní cvičení sama o sobě podporují rozvoj síly.
- Jedná se o princip přirozeného posilování.
- Veškerá cvičení se provádějí hravou formou.
- Vysoká pestrost cvičení.
- Prostředky: šplh, lezení po žebřinách, ručkování na bradlech, různé visy, úpolová cvičení, přetahování, přetlačování, cvičení s plným míčem (1kg) kutálení, přenášení atd.
Období 10-12 let
- Tělo ještě stále není připraveno.
- Trénink směřuje do oblasti krátkodobých silových cvičení.
- Preferuje se souměrnost svalového rozvoje, nikoliv jen na podstatné svalové partie důležité pro konkrétní sportovní disciplínu.
- Vhodná metoda – silové vstupy.
- Prostředky se rozšiřují o další, hlavně o cviky, které využívají hmotnost vlastního těla: kliky, dřepy, sedy-lehy, cvičení na nářadí (kliky na bradlech, shyby).
Období 13-15 let
Období systematického silového rozvoje
Zvyšuje se efektivita práce jednotlivých svalů vlivem pohlavních a růstových hormonů
Zaměření na tři základní oblasti:
- Nácvik techniky posilování
- Ve cvičeních, ve kterých se zaměřujeme na manipulaci s osou volné činky.
- Všeobecná silová průprava
- Vychází z metod a prostředků využívaných v předchozích obdobích silové přípravy.
- Obvykle formou kruhového provozu.
- Využívají se prostředky uvedené výše doplněné o expandery, lehké činky apod.
- Využití speciálních metod
- Aplikace speciálních metod silové přípravy (například metoda rychlostní, opakovaných úsilí apod.)
Koordinační schopnosti
Chlapcido 12 let
Dívky7-11 let
Trénink koordinačních schopností diskutován v kapitole 9.