Cílem technické přípravy je vytvářet a zdokonalovat sportovní dovednosti. Každá sportovní dovednost má způsob řešení pohybového úkolu (obsah sportovní dovednosti) v souladu s pravidly příslušného sportu, biomechanickými zákonitostmi a pohybovými možnostmi sportovce, které se označují jako technika. Individuální přizpůsobení techniky konkrétním sportovcem se označuje jako styl.
Postup osvojování pohybových dovedností:
- Sportovní dovednosti vznikají na základě informací o vnějším a vnitřním prostředí sportovce a jejich syntézy v ucelený obraz o situaci (dovednosti), která má být řešena.
- Vytváření tohoto obrazu se děje na základě informací smyslových orgánů (zrakového, sluchového, pohybového, polohového) – vnímání.
- Opakováním vnímaných situací se postupně zpevňují v odpovídajících vzorcích vnímání (percepční vzorce).
- Tyto soubory informací se prostřednictvím aferentních drah přenášejí do CNS k dalšímu zpracování v procesech programování.
- Zde se formuje nervový základ příslušného programu.
- Ten se ukládá v příslušné paměti.
- Vybraný program řešení se realizuje tím, že příslušné struktury nervových vzruchů vyvolávají v kosterním svalstvu odpovídající aktivity.
- Postupně se vytvářejí struktury podmíněných reflexů (pohybových stereotypů) v podobě motorických vzorců.
- Ty se systematickým opakováním zpevňují v samostatné neurofyziologické celky (vzorce vnímání, programy řešení motoriky).
- Tyto jsou relativně samostatné a mohou být kombinovány v nové celky (Dovalil, 2002).
Fáze technické přípravy
Proces osvojování pohybových dovedností vychází z teoretických poznatků o motorickém učení.
Dosažení cílů je podmíněno:
- chápáním techniky jako jednoty její vnitřní a vnější stránky
- etapovitým průběhem procesu jejího osvojování
- stabilizací techniky
- ucelenou koncepcí (uspořádání obsahu)
- uvědomělou aktivitou sportovce a trenéra
Průběh učení není lineární a rovnoměrný a je dlouhodobým, časově neuzavřeným procesem.
V praxi se hovoří o fázi:
- nácviku
- zdokonalování
- stabilizaci
Nácvik
Úkoly:
- seznámení s požadavky zvoleného sportovního odvětví
- nácvik základů techniky příslušných sportovních dovedností
Tato fáze probíhá v ose:
- seznámení (pravidla, pocit vody, míče atd.)
- vymezení úkolu (výklad trenéra, sportovec se musí s představou ztotožnit)
- vytvoření představy
- první pokusy (ověření představy ve zjednodušených podmínkách), opakování („opakování bez opakování“)
Zdokonalování
Úkoly:
- zpevňování, zdokonalování a s tím spojené přizpůsobování techniky v příslušných specializacích
- postupné propojování techniky s kondičními požadavky a fyziologickými funkcemi sportovce
- zaměření fáze usiluje o další formování představy
Všechny informace se integrují v jediný celek komplexního pohybového analyzátoru, specifického pro každý sport. Zpevňování a zdokonalování probíhá promyšleným opakováním příslušných cvičení směřujících k automatizaci. V této fázi pokračuje zdokonalování především kinematických (čas a prostor) a dynamických (síla) parametrů pohybových struktur. Postupně má docházet k propojení techniky s jejich kondičním základem a energetickým zajišťováním.
Hlavním cílem této fáze technické přípravy je definitivní zpevnění a stabilizace techniky.
Stabilizace
Úkoly:
- zpevnění a stabilizace komplexů sportovních dovedností jako celků schopných uplatnit se v programech pro činnost sportovce v soutěžích
- vzájemné spojování, kombinování a přizpůsobování těchto celků i nejsložitějším podmínkám, v nichž se sportovní činnost realizuje
- snaha o zpevnění a stabilizaci směřuje k dalšímu, hlubšímu propojení techniky s kondicí, psychikou a taktikou ve vysoce funkční celek
Podstata stabilizace techniky v této fázi spočívá v automatizaci příslušných struktur a dějů dovednostních struktur a v jejich současném přizpůsobování podmínkám soutěže.
Metody technické přípravy:
- Metody: analytické, analyticko – syntetické, koncentrace, disperze
- Postupy: vcelku, od celku k částem, od části k celku
Taktická příprava
Rozlišujeme dva pojmy:
- strategie se chápe jako předem připravený plán jednání v konkrétní soutěži
- plán určí uzlové body strategie (místa v soutěži, ve kterých se sportovec rozhoduje podle dané strategie v tzv. konfliktních situacích)
- taktika dále rozpracovává a ukazuje možnosti řešení jednotlivých soutěžních situací (konfliktních situací)
- zaměřuje se na praktickou realizaci těchto situací v rámci daného plánu (strategie)
- taktika (jednotlivce, skupinová, týmu, útočná, obranná)
Realizace taktického jednání probíhá v ose:
- vnímání a analýza (vznik situace – rozpoznání situace – rozbor situace)
- myšlenkové řešení (návrh řešení – výběr řešení)
- pohybové řešení (provedení řešení, zpětná vazba)
Taktika je řešena v rámci soutěžních situací, které jsou charakterizovány podmínkami.
Tyto rozlišujeme jako:
- stálé (hřiště, sportoviště, zařízení atd.)
- měnící se (rozhodčí, diváci, trasa, různý odskok míče atd.)
Nácvik taktických dovedností.
Taktické dovednosti jsou chápány jako určité postupy, tréninkem osvojené modely řešení soutěžních situací.
Osvojování taktických dovedností předpokládá ovlivnit u sportovců jejich:
- vnímání (prostoru, rytmu, objektů)
- myšlení a rozhodování (analýza, syntéza, zobecňování, intuitivní řešení – řešení mimo oblast vnímání)
- znalosti (pravidla, organizace při vedení sportovního boje, zásad taktického jednání v konkrétních situacích, znalost strategie)
- zkušenosti (paměť, anticipace)
Zásady nácviku taktických dovedností:
- taktické dovednosti jsou úzce spjaty s technikou
- pro každou soutěžní situaci existuje určité specifické řešení
- před vlastním nácvikem je nutno provést teoretickou přípravu (algoritmy, vzorce)
- při nácviku navrhnout řešení situace a případně nechat sportovce je prodiskutovat
- učit je zpočátku bez tlaku, po zvládnutí dílčích prvků přidávat na odporu a tlaku (čas, prostor, únava)
- skupinové dovednosti (vzorce přesilových her) nacvičovat analyticky (po dvojicích, trojicích)
- raději zvládnout řešení menšího počtu situací, ale co nejkvalitněji
- modelovat situaci podle očekávaných podmínek soutěže
Řešení soutěžních situací
Při tvorbě strategického plánu je potřeba zohlednit:
- cíl soutěže
- výkonnost soupeře
- strategii soupeře
- vlastní výkonnost
- informace o prostředí a podmínkách
Praktické řešení situací vychází ze stupně nacvičenosti v tréninku a míry jejich neurčitosti (tj. nakolik nejsou dopředu připravena).
Rozlišujeme:
- Algoritmizaci (standardní situace I.) sportovec vybírá řešení z několika předem připravených řešení (varianta A, B, C). Míra neurčitosti je střední.
- Vzorce (standardní situace II.) všichni vědí, co mají v dané situaci dělat, jak já, tak ostatní členové týmu (např. volný přímý kop, útočná kombinace, podání ve volejbale). Míra neurčitosti je minimální.
- Improvizace představuje okamžité řešení, které není předem připraveno. Důležitá je zde tvořivost (kreativita). Míra neurčitosti je vysoká.
Psychologická příprava
Cílem psychologické přípravy sportovce je na základě psychologických poznatků zvýšit účinnost ostatních složek sportovního tréninku a v soutěži stabilizovat výkonnost na úrovni dosaženého stavu trénovanosti. Jinými slovy lze říci, že se snaží paralyzovat na minimum působení negativních psychogenních vlivů a současně pozitivně ovlivňovat psychiku sportovců k dosažení vysoké sportovní výkonnosti.
Psychologická příprava se ve svých přístupech zabývá:
- modelovaným tréninkem
- regulací aktuálních psychických stavů
- regulací meziosobních vztahů
- ovlivňováním osobnosti sportovců
Modelovaný trénink
Východiskem modelovaného tréninku jsou teoretické zákonitosti procesu adaptace z psychologického hlediska. Jako adaptační podněty zde působí situační vlivy, které svými psychogenními účinky nepříznivě působí na činnost sportovce.
Z toho vyplývá nutnost zařazení do tréninku „modely“ soutěžních situací. Od trenéra se vyžaduje vynalézavost, herecká a režisérská tvořivost a schopnost sugestivního působení na svěřence, kteří musí naopak při modelovaném tréninku spolupracovat přijetím pravidel modelu.
Regulace aktuálních psychických stavů
Aktuální psychické stavy dělíme na předstartovní, soutěžní a posoutěžní.
Předstartovní stavy – se dostavují, když si sportovec uvědomí svou účast ve významné soutěži. Tyto stavy postupně přecházejí do stavů v průběhu soutěže.
Posoutěžní stavy jsou vyvolány subjektivním hodnocením průběhu soutěže a trvají několik hodin. Východiskem pro regulaci těch stavů jsou poznatky o aktivační úrovni sportovce (viz. kapitola 3).
Podle výšky aktivace a jejího směru rozlišujeme:
- nadměrně vysokou aktivační úroveň (startovní horečka) – negativní (aversivní tréma), pozitivní (dychtivá tréma)
- nízkou aktivační úroveň (startovní apatie, lhostejnost, apatie)
Posoutěžní stavy vycházejí z úspěchu či neúspěchu. Při neúspěchu přichází (deprese, neurotické projevy, rezignace, beznaděj).
Regulační prostředky můžeme rozdělit podle účelu do 4 skupin:
- snížení aktivace
- zvýšení aktivace
- snížení negativních prožitků neúspěchu
- odstranění psychologických důsledků únavy
Konkrétní výběr prostředků je záležitost značně specifická a do jisté míry individuální. Případným zájemcům doporučuji nahlédnout do literatury uvedené v závěru.
Regulace mezilidských vztahů
Ve sportovním družstvu se projevují dva základní vztahy mezi sportovci, a to vztah konkurence a spolupráce. Obě struktury se musí vyskytovat ve skupině v optimálním poměru. Při převaze konkurence se skupina vyznačuje rivalitou, a tím je narušená spolupráce (problém několika individualit). Vysoká spolupráce bez konkurenčních vztahů vede zpravidla k obecné shovívavosti, tím pádem chybí motivace.