Problematika diagnostiky tělesné zátěže zaznamenala v posledním desetiletí významný posun. Tento posun je nejvýraznější v oblasti technologií, umožňujících přesnější a komplexnější monitoring jednotlivých parametrů zátěže. Nejčastěji sledovaným parametrem zátěže je srdeční frekvence měřená prostřednictvím sporttestrů. V současnosti je rozšíření sporttestrů takové, že většina sportovců a trenérů již s tímto zařízením pravidelně pracuje, a i náš výzkumu dokazuje význam diagnostiky tělesné zátěže coby indikátorů efektivity tréninkové přípravy.
Analýza intenzity zatížení hráčů v mistrovském utkání basketbalu – případová studie
Studie se zabývá analýzou intenzity zatížení v mistrovském utkání nejvyšší soutěže basketbalu kategorie kadetů. Vztah mezi zatížením hráče v utkání a zatížením v tréninku patří mezi klíčové problémy tréninku ve sportovních hrách, tedy i basketbalu. Tréninkový proces v basketbalu musí vyplývat z typických požadavků na zatížení hráče v mistrovském basketbalovém utkání. Srdeční frekvence (dále jen SF) v průběhu utkání byla monitorována pomocí sporttestru Polar S 610i. Průměrná vypočtená hodnota SF nejvytěžovanějších hráčů v utkání byla 176,1 ± 5,8 tepů za minutu, což odpovídalo 90,6 % maximální srdeční frekvence (dále jen SFmax). Získané výsledky zatížení hráčů v mistrovském utkání by mohly být podkladem pro následující tvorbu tréninkového plánu a výběr vhodných metodicko-organizačních forem v tréninku stejné věkové i výkonnostní kategorie.
Basketbal patří mezi nejpopulárnější a nejrozšířenější týmové sportovní míčové hry na světě. Tato sportovní hra se již od jejího vzniku v roce 1891 stále vyvíjí stejně jako její pravidla, která patří mezi nejsložitější a nejčastěji se měnící, což souvisí s jejím neustálým vývojem a se snahou zatraktivnit ji pro veřejnost. Vývoj basketbalu a změny, které tento vývoj přináší, nelze přehlížet. Především změna pravidel – odstraněním rozskoků, snížením maximální délky útoku z 30 na 24 sekund a přechodem na útočnou polovinu za 8 sekund (místo původních 10) – v květnu 2000 přinesla zrychlení hry a s tím související změnu zatížení hráčů v průběhu utkání. Změna hrací doby z 2 x 20 minut na 4 x 10 minut navíc poskytla hráčům dvě minuty na obnovení a načerpání sil mezi 1. a 2. a také mezi 3. a 4. čtvrtinou. O basketbalu se začíná hovořit jako o „non-stop game“, tedy jako o sportovní hře, v níž se téměř nevyskytují hluché a zpomalovací fáze, potřebné např. k opětovnému rozestavění hráčů. Ukazuje se, že efektivita výkonu družstva je v současném basketbalu závislá především na kvalitách herních výkonů jednotlivých hráčů (Velenský & Karger, 1999).
Vztah mezi tréninkem a výkony sportovců má kauzální povahu: trénink je příčinou a sportovní výkon výsledkem. V počátcích byl trénink založen na zkušenostech samotných sportovců, kteří je ve funkci trenérů předávali dalším generacím. Zatímco v minulosti byly vědecké názory a teorie radikálně odmítány a znevažovány, současní vědečtí pracovníci i sportovní trenéři si stále více uvědomují, že dosahování maximálních sportovních výkonů je možné pouze za předpokladu ideální syntézy nejnovějších vědeckých poznatků s dispozicemi konkrétních sportovců. Mimo nové vědecké přístupy se postupně rozvíjely také nové technologie (například monitory srdeční frekvence – sporttestry) a byly zakládány specializované výzkumné sportovní instituce.
Mezi klíčové problémy tréninku ve sportovních hrách (basketbalu) je oprávněně považován vztah mezi zatížením hráčů v průběhu utkání a zatížením v tréninku. Výzkum zabývající se zatížením hráčů týmových sportovních her je v dnešní době již poměrně bohatý, o čemž svědčí publikace zaměřené na fotbal (Krustrup et al., 2006), na ragby (Coutts et al., 2003), házenou (Loftin et al., 1996), lední hokej (Durocher et al., 2009), volejbal (Buchtel, 2008; Lehnert et al., 2008) a také na basketbal (Balčiunas et al., 2006; Abdelkrim et al., 2007; Hoffman et al., 1996; Matthew & Delextrat, 2009; McInnes et al., 1995; Vala, 2011).
Z uvedených odborných publikací vyplývá, že tréninkový proces v basketbalu (respektive sportovních hrách) musí vycházet z typických požadavků zatížení hráče v mistrovském basketbalovém utkání. Monitorování SF nám umožňuje zaznamenat a nashromáždit údaje o zatížení jednotlivých hráčů v průběhu utkání (mistrovského či přátelského). Následná analýza zatížení je velmi důležitá pro další tvorbu tréninkového plánu, kontrolu i řízení vlastního tréninku a výběr vhodných metodicko-organizačních forem (MOF) v tréninku. Z uvedených publikací také vyplývá, že zejména ve vrcholném basketbalu na mezinárodní úrovni mohou hráči v průběhu utkání dosáhnout intenzity zatížení až na hranici 95 % SFmax (Rodriguez-Alonso et al., 2003). Podle některých autorů (např. Dovalil et al., 2009) lze zatížení rozdělit na vnější, které se vztahuje k pohybové činnosti, a zatížení vnitřní, které lze chápat jako odezvu organismu na tuto činnost. Vnější stránka herního zatížení je vyjadřována množstvím úsilí při realizaci činností v utkání, které je možné sledovat a hodnotit z hlediska jednotlivců i kolektivu a vyjadřuje se pomocí objemu a intenzity. Problematikou vyjádření herního zatížení pomocí těchto dvou složek se podrobně zabýval například Buchtel (2011), který chápe vnitřní zatížení jako odezvu organizmu resp. reakci organizmu či jeho systémů při vnějším zatížení. Psychofyzické zatížení je možné vyjádřit určitým vnějším pohybovým projevem, charakterizovaným vnitřní odezvou, podmíněnou především uspokojováním bioenergetických nároků pohybové činnosti, kterou lze z pohledu fyziologie vymezit funkčními (například srdeční frekvence, krevní tlak, dechová frekvence) a metabolickými ukazateli (určení hladiny laktátu v krvi). Funkční ukazatele jsou nejpřístupnějšími a z toho důvodu také nejčastěji využívanými indikátory odpovědi organizmu na zatížení. Tento příspěvek je zaměřen právě na vnitřní zatížení, které lze vyjádřit řadou charakteristik. Úroveň SF je jedním z lehce dostupných fyziologických ukazatelů, ale zároveň také spolehlivou veličinou k posouzení intenzity vnitřního zatížení (Neumann et al., 2005; Lehnert et al., 2008).
Cíl a hypotéza
Cílem této případové studie bylo monitorovat a analyzovat průběh intenzity zatížení nejvytěžovanějších hráčů extraligového družstva kadetů (U-16) v průběhu mistrovského utkání a ověřit hypotézu, že v průběhu utkání dochází ke statisticky významnému poklesu intenzity zatížení hráčů, jak uvádějí ve svých odborných publikacích např. Abdelkrim et al. (2007); Rodriguez-Alonso et al. (2003) nebo Matthew & Delextrat (2009).
METODIKA
Výzkumný soubor
Výzkumným souborem, u kterého bylo prováděno monitorování SF, byla základní sestava hráčů (nejvytěžovanější hráči) basketbalového družstva kadetů (U-16) TJ Gymnázium Hladnov, jež bylo účastníkem soutěže extraligy kadetů (U-16) v sezóně 2007/2008. Jednalo se o domácí utkání, které skončilo vítězstvím domácího celku (výsledek 65:41). V našem případě se jednalo o dva rozehrávače, dvě křídla a jednoho pivota. Průměrný věk základní sestavy byl 15,5 ± 0,5 let, tělesná výška 185,4 ± 6,7 cm a průměrná tělesná hmotnost souboru byla 77,0 ± 9,7 kg. Průměrná hodnota maximálního aerobního výkonu (VO2 max) hráčů základní sestavy byl 57,2 ± 1,9 ml.kg-1.min-1.
Srdeční frekvence
Maximální srdeční frekvence hráčů byla určena na začátku sezóny v rámci zátěžových testů v laboratorních podmínkách, kde byla udržována teplota v rozmezí 20-23 °C. K určení maximálního aerobního výkonu (VO2 max) byl použit běhací trenažér Lode Valiant (Groningen, Holandsko) s protokolem testu Harbor (Wassermann et al., 2005), jež byl upraven tak, aby celkový čas pro každý test byl 8-12 minut. Vydechovaný vzduch byl nepřetržitě monitorován a analyzován systémem ZAN 600 Ergo (Oberthulba, Německo). Srdeční frekvence v průběhu testu byla trvale monitorována pomocí sporttestru Polar (Polar Electro, Oy, Finland). K monitorování SF hráčů v průběhu mistrovského utkání byly použity sporttestery Polar S 610i, přičemž byl ukládán průměr tepů za 5 sekund. Pokud možno pro co nejpřesnější vyhodnocení odehraného času jednotlivými hráči byly stopky na monitorech srdeční frekvence sjednoceny s počátečním časem utkání na světelné tabuli a se záznamem z videokamery Canon Legria HF M306. Pro základní zpracování získaných dat z měření byl použit program Polar Precision PerformanceTM SW.
Zpracování dat
Primární data představují opakovaná měření SF pěti sekundových úseků, kdy se hráči aktivně zapojili do hry a zároveň běžela časomíra (tzv. „live time“). Analyzované SF jednotlivých hráčů v příslušných čtvrtinách hry odpovídají průměrným pozorovaným hodnotám SF zmiňovaných úseků hry. Hodnoceni byli pouze hráči, kteří odehráli minimálně 25 minut, aby mohly být naše výsledky porovnány s výsledky předchozích výzkumů (Abdelkrim et al., 2007; McInnes et al., 1995). K ověření hypotézy, že v průběhu utkání dochází k poklesu intenzity zatížení hráčů, byl použit neparametrický Friedmanův test včetně příslušné post-hoc analýzy. Ke statistickému zpracování dat byl použit statistický program IBM SPSS Statistics 19.0.
Studie byla schválena etickou komisí Ostravské univerzity v Ostravě.
VÝSLEDKY
Ukázky průběhu SF dvou nejvytíženějších hráčů základní pětky jsou znázorněny na obrázcích 45 a 47. Z uvedených obrázků lze pro ilustraci vyčíst hodnoty SF hráče na postu rozehrávače 2 a také pivota v čase, stejně jako průměrnou SF kompletních záznamů z utkání, tj. 161 tepů za minutu respektive 152 tepů za minutu. Zde je však nutné podotknout, že program počítá průměrnou hodnotu z kompletních záznamů, přičemž celková délka záznamů stažených ze sporttestrů byla 78 minut.
Jelikož je hrací doba čtyřikrát 10 minut, povinné přestávky v utkání tvoří 19 minut, zbývalo tedy 19 minut na přerušení hry rozhodčími (komunikace rozhodčích se stolkem časoměřičů – zaznamenávání faulů, střelba trestných hodů, vhazování ze zámezí, střídání a oddechové časy obou družstev). Tyto úseky hry byly detailně identifikovány na základě rozboru videozáznamu, který mimo jiné prokázal, že sledovaný tým hrál 95 % času osobní obranu na vlastní polovině hřiště.
Patnáctiletý rozehrávač na pozici 2 dosáhl maximální SF v sedmé minutě záznamu (třetí minuta utkání), a to hodnoty 196 tepů za minutu, což přesně odpovídá maximální SF sledovaného hráče určené při zátěžovém testu. Maximální srdeční frekvence, stejně jako vypočtená průměrná hodnota SF v jednotlivých čtvrtinách, měla sestupnou tendenci. V první čtvrtině 183,9 ± 5,8 tepů za minutu, zatímco v poslední čtvrtině dosáhla SFmax hodnoty 173,1 ± 2,7 tepů za minutu. Z obrázků 45 a 47, ale především obrázku 49 je také patrné, že ve třetí a čtvrté čtvrtině utkání obecně dosahovala SF obou uvedených hráčů nižších hodnot než v první polovině utkání.
Obr. 45 Srdeční frekvence rozehrávače v průběhu mistrovského utkání
Pokud ze zdrojových dat záznamu odebereme časové úseky, kdy byla hra přerušena, bude průměrná hodnota SF rozehrávače v utkání 179,3 ± 6,6 tepů za minutu. Tato hodnota odpovídá 91,5 % maximální SF určené při zátěžovém testu.
Obr. 46 Rozložení srdeční frekvence rozehrávače v průběhu utkání
Mnohem důležitější než průměrná hodnota SF celkového záznamu je také celkový čas strávený v jednotlivých zónách SF. Z obrázku 46 je patrné, že více než 20 minut se rozehrávač pohyboval v zóně 170-179 tepů za minutu, což odpovídá 86,7-91,3 % SFmax. V pásmu 180-189 tepů (91,8-96,4 % SFmax) za minutu strávil hráč 12 a půl minuty. Námi sledovaný rozehrávač téměř vůbec nestřídal a celkem se pohyboval více než 37 z celkových 40 minut nad hranicí 170 tepů za minutu, což je v souladu s průměrnou hodnotou vypočtené SF sledovaného hráče (179,3 ± 6,6 tepů/min). Celkově rozehrávač a zároveň nejlepší hráč družstva odehrál 38 minut, mimo 26 vstřelených bodů doskočil také 13 míčů, v obraně získal 8 míčů, v útoku 8 asistencí a utkání dokončil s kladnou validitou 44 bodů vypočtené dle koeficientu užitečnosti (ratingu) hráče v utkání využívaným Českou basketbalovou federací (2011). Celkově tento hráč na pozici číslo 2 podal vynikající výkon jak v útoku, tak i v obraně, o čemž svědčí také výše uvedené statistiky. Výstupy dalších hráčů byly analyzovány obdobně.
Hráč na postu pivota celkově odehrál 33 minut, mimo 18 vstřelených bodů doskočil také 12 míčů, v obraně získal 3 míče a utkání dokončil s kladnou validitou 23 bodů opět vypočtené dle koeficientu užitečnosti (ratingu) hráče v utkání. Po odečtení výše uvedených úseků (kdy neběžela časomíra) a také 7 minut v poslední čtvrtině, kdy již hráč nenastoupil do utkání, byla vypočtena průměrná hodnota SF pivota v utkání za 175,9 ± 5,6 tepů za minutu, což odpovídalo 88,8 % SFmax určené při zátěžovém testu. Jelikož se do třetí čtvrtiny jednalo o poměrně vyrovnané utkání, které nakonec skončilo vítězstvím domácího týmu (65-41), námi sledovaný pivot střídal až v poslední části hry za rozhodnutého stavu.
Obr. 47 Srdeční frekvence pivota v průběhu mistrovského utkání
Obr. 48 Rozložení srdeční frekvence pivota v průběhu utkání
Pro základní pětku, kde každý hráč odehrál v utkání v průměru 33,5 minuty, byla vypočtena průměrná hodnota SF 176,1 ± 5,8 tepů za minutu. Tato hodnota odpovídala 90,6 ± 2,9 % SFmax určené při zátěžovém testu. Vypočtená průměrná hodnota SF všech hráčů v jednotlivých čtvrtinách utkání měla sestupnou tendenci, jak je patrné z obrázku 46. V první čtvrtině byl průměr SF týmu 177,8 ± 6,3, tepů za minutu, zatímco v poslední čtvrtině dosáhla průměrná hodnota SF hráčů hodnoty 172,2 ± 3,8 tepů za minutu. Pomocí Friedmanova testu byl na 5% hladině významnosti indikován statisticky významný rozdíl v úrovni srdeční frekvence v jednotlivých čtvrtinách (p-hodnota = 0,011). Na základě Post-Hoc analýzy můžeme konstatovat, že statisticky významný rozdíl na hladině významnosti 5 % byl pozorován mezi SF hráčů v průběhu poslední a první čtvrtiny (pozorovaná hodnota testové statistiky: 14, kritická hodnota testové statistiky: 10,5). Poměrně velké rozdíly SF byly pozorovány také mezi poslední a druhou čtvrtinou (pozorovaná hodnota testové statistiky: 10, kritická hodnota testové statistiky: 10,5), nicméně tento rozdíl nebyl identifikován jako statisticky významný (na hladině významnosti 5 %).
DISKUSE
Vypočtená procenta SFmax sledovaných hráčů jsou srovnatelná s výzkumem prováděným u tuniských hráčů kolektivem autorů Abdelkrim et al. (2007), kteří ve své odborné publikaci uvádějí průměrnou hodnotu SF v utkání 19-tiletých basketbalistů 171 ± 4 tepy za minutu, což odpovídalo 91 % SFmax. Podobné výsledky u rozehrávače publikoval také Vala (2011), konkrétně 92,7 % SFmax, nicméně v uvedené publikaci nebyl prokázán pokles hodnot SF v průběhu utkání. Výsledné hodnoty SF ovlivňují především různé hráčské posty a s tím související odlišné role hráčů v týmu. Kolektiv výzkumníků kolem Rodriguez-Alonsa (2003) došel k závěrům, že intenzita zatížení hráček v ženském basketbale stoupá v závislosti na úrovni hrané soutěže a liší se také v závislosti na hráčské pozici, přičemž je největší u rozehrávaček. Podle jejich závěrů průměrná hodnota SF rozehrávaček při mezinárodních utkáních dosahuje hodnot 94,6 % SFmax a 90,8 % SFmax při utkáních hraných na národní úrovni.
Obr. 49 Graf vývoje srdeční frekvence hráčů základní sestavy v průběhu utkání
Neméně důležitým faktorem ovlivňujícím výsledné hodnoty SF jsou také získané zkušenosti hráčů v průběhu hráčské kariéry a následné změny struktury herního výkonu. Herní výkon žákovských kategorií je charakteristický snahou o co nejčastější kontakt s míčem. Všichni hráči jsou tak v neustálém pohybu. S přibývajícími zkušenostmi se naopak mění pohyb hráčů (spacing) po hřišti a objevuje se více kolektivní pojetí hry (Hůlka & Tomajko, 2006).
Signifikantní rozdíl v úrovni SF v průběhu poslední části utkání oproti první čtvrtině je rovněž v souladu s výsledky dalších odborných publikací zaměřených na problematiku zatížení hráčů (hráček) v průběhu basketbalového utkání (Matthew & Delextrat, 2009). Hodnoty SF mohl ovlivnit také fakt, že všichni sledovaní hráči střídali pouze výjimečně a celkově odehráli v průměru 33,5 minuty. Nejznatelnější pokles úrovně SF je patrný zejména u rozehrávače na pozici číslo 2, který celkově odehrál 38 minut, a také u hráče na postu pivota, jejichž výsledky jsou součástí publikace. Tento pokles SF lze vysvětlit narůstající únavou, častějším přerušováním hry ve čtvrté čtvrtině, oddechovými časy a větším počtem trestných hodů. Také se mohlo projevit nižší vynakládané úsilí hráčů v průběhu poslední části utkání. Během třetí čtvrtiny utkání získali domácí rozhodující náskok, který v poslední čtvrtině ještě zvýraznili a nakonec utkání s přehledem vyhráli o 24 bodů. Nižší úroveň zdatnosti považujeme za méně pravděpodobný důvod poklesu úrovně SF zejména u rozehrávače 2, který pravidelně v průběhu sezóny odehrál téměř 40 minut. Jednalo se totiž o „nejlepšího“ hráče družstva a současně také druhého nejlepšího střelce celé nejvyšší basketbalové soutěže extraligy kadetů U16 s průměrem 27,2 bodů. Při měření maximálního aerobního výkonu v rámci zátěžového vyšetření navíc dosahuje pravidelně nadprůměrných výsledků v rámci týmu (59,5 ml.kg-1.min-1). Pro bližší specifikaci zatížení hráčů v utkání by bylo vhodné rozšířit výzkum na monitorování SF u většího souboru hráčů a také sledovat zatížení ve více utkáních (vítězných, prohraných i vyrovnaných), při dodržení stejných podmínek, tj. především odehrání minimálně 25 minut. Jelikož je basketbal velmi kontaktní sport, pro další monitorování SF hráčů by bylo vhodnější používat systém Polar TEAM 2, kdy sledovaní hráči již nemají „hodinky“ sloužící k ukládání získaných dat, ale data jsou přenášena a ukládána on-line do počítače.
Otázkou také zůstává, zda by pro stanovení hodnot SFmax hráčů nebylo vhodnější používat spíše terénní testy, které více „simulují“ typické zatížení hráčů sportovních her, pro které je většinou charakteristické intermitentní zatížení. Další výhodou intermitentních testů, např. „Yo-Yo Intermittent Recovery Test Level 1“ nebo „Yo-Yo Intermittent Recovery Test 2“ (Bangsbo et al., 2008; Castagna et al., 2008; Reiman & Manske, 2009), je také fakt, že je lze provádět přímo v tělocvičnách (basketbalových halách), tj. v identických podmínkách s podmínkami při utkání. Jedná se o intermitentní testy, stejně jako je výrazně intermitentní charakter zatížení hráčů v utkání basketbalu, přičemž nejdůležitější krátkodobé vysoce intenzivní „vstupy“ se objevují nepravidelně. Díky těmto vlastnostem, jednoduché realizaci a zejména minimálním finančním nákladům je tento test v týmových sportech mnohdy upřednostňován před „kontinuálním“ stupňovaným testem do maximálního zatížení v laboratorních podmínkách.
SHRNUTÍ
Analýza herního zatížení hráčů v průběhu utkání by měla trenérům poukázat na základní parametry, ze kterých by měl poté vycházet jejich trénink. Sem patří také používání sporttesterů v tréninkovém procesu. Cílem práce bylo monitorování SF nejvytěžovanějších hráčů extraligového týmu kadetů v průběhu mistrovského utkání. Průměrná hodnota SF sledovaných hráčů v utkání byla 176,1 ± 5,8 tepů za minutu. Tato hodnota odpovídala 90,6 ± 2,9 % maximální SF určené při zátěžovém testu. Jak již bylo zmíněno v diskuzi, je však potřeba vzít v úvahu možné rozdíly mezi hodnotami maximální SF jednotlivců ve skupině, a především různé hráčské posty a s tím související odlišné role hráčů v týmu. V poslední čtvrtině utkání došlo k signifikantnímu poklesu v úrovni srdeční frekvence hráčů oproti první čtvrtině (na 5% hladině významnosti), čímž byla potvrzena naše hypotéza. V současném tréninkovém procesu vyspělých družstev sportovních her jsou preferována tréninková cvičení komplexního charakteru, vyžadující zapojení a úzkou spolupráci více hráčů. Námi získané výsledky (údaje) o zatížení hráčů v utkání by měly být podkladem pro následující kontrolu, řízení vlastního tréninku a hlavně výběr vhodných metodicko-organizačních forem (např. herních cvičení) v tréninku jednotlivých družstev dané věkové kategorie. Do tréninkového procesu doporučujeme využívat především herní cvičení typické specifickým herním zatížením maximální až submaximální intenzity.
Studie vznikla za podpory grantu Ostravské univerzity v Ostravě č. 6119- SGS4/PdF/2011.