Úvod

Jednou ze stěžejních vědních disciplín kinantropologie je antropomotorika. Spojíme-li řecké slovo „anthropos“ (člověk) a latinské „motus“ (pohyb), vznikne nám základní rámec, který zahrnuje studium motoriky člověka z její vnitřní i vnější stránky. Vnitřní stránkou se rozumí předpoklady – dispozice, schopnosti, zkušenosti, dovednosti a vědomosti. Pro ně je příznačná vzájemná integrace biologických systémů lidského organismu, které se podílejí svými funkcemi na pohybové činnosti člověka. Vnější stránku motoriky tvoří konkrétní, manifestní projevy pohybové činnosti, realizované v nejrůznějších formách (v tělesné výchově, sportu rekreačním i vrcholovém, pohybové terapii apod.) nebo i v dalších pohybových činnostech v běžném životě či v pracovním procesu. Tyto vnější pohybové projevy antropomotoriky pak zkoumáme a hodnotíme prostřednictvím diagnostikování motorických projevů (měření, testování). Uvedené skutečnosti je možno zobecnit do stručné definice:

Antropomotorika je vědní disciplína, jejímž základním paradigmatem je výzkum struktury a interakcí mezi vnitřními předpoklady a vnějšími pohybovými projevy člověka.

Aktuální výzkumy v antropomotorice na Fakultě sportovních studií v Brně a na partnerských fakultách pokrývají širokou paletu vnějších motorickýh projevů. Mezi klíčová témata se řadí mapování pohybových aktivit, diagnostika motorických schopností a motorických dovedností nebo výzkumy v oblasti laterality v pohybovém projevu. Šíře výzkumného spektra tak potvrzuje roli antropomotoriky jako významné vědní disciplíny v kinantropologii.

První část publikace představuje výsledky výzkumů motorické výkonnosti dospělé populace realizovaných na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity a na policejní akademii v Bratislavě. Výsledky výzkumu na FSpS potvrdily involuční změny v průběhu dospělosti. Zajímavostí je, že zřetelnější nástup involuce začíná nejdříve u koordinačních schopností. U silových schopností se začal zřetelněji projevovat později. Souvisí to pravděpodobně s charakterem převládající pohybové aktivity. Většina dospělé populace v našem souboru se s koordinačně složitějšími činnostmi v průběhu dospělosti pravidelně nesetkává.

Druhá část publikace představuje výsledky výzkumů vztahů a postojů k pohybové aktivitě. V prvním případě byl výzkum zaměřen na starší populaci trpící hypertenzí, kde jsme zjistili, že i když většina respondentů uvedla, že vědí o nutnosti dietního režimu i o udržování fyzické aktivity, více než polovina dotázaných měla BMI nad normou, tj. ve stádiu obezity, ba až otylosti.

Ve druhém případě jsme se zaměřili na výzkum vlivu postojů k vykonávání pohybových aktivit ve vztahu k tělesné zdatnosti u studentů vysokých škol. V rámci ověřování hypotéz se potvrdil předpoklad, že studenti FTVŠ dosahují signifikantně vyšší úroveň pohybové výkonnosti než studenti ostatních fakult a univerzit, a to v souborech chlapců i dívek. Našly se mnohé statisticky významné závislosti mezi jednotlivými složkami postojů a úrovní v testech motorické výkonnosti u studentů ostatních fakult, zvláště v souboru dívek.

Třetí část publikace je zaměřena na využití antropometrického měření v rámci sportovní přípravy. Antropometrická měření představují neodmyslitelnou součást výzkumů v antropomotorice. Jejich prostřednictvím získáváme nejen základní anamnestická data o probandech, ale rovněž i velmi specifické údaje, uplatnitelné dále ve výzkumech obecné populace i výkonnostních sportovců. V naší publikaci konkrétně představujeme právě možnost získávání specifických údajů při morfometrickém měření rukou. Přinášíme tak možnost seznámení s jednotlivými metodami, popisem konstrukce přístrojů a metodikami měření rukou.

Ve čtvrté části publikace jsme se zaměřili na využití diagnostiky koordinačních schopností u výkonnostních sportovců. Koordinační schopnosti představují klíčovou motorickou schopnost jak pro výkonnostní sportovce, tak pro obecnou populaci právě proto, že se zásadním způsobem podílejí na efektivnosti provádění pohybové činnosti. V naší publikaci přinášíme pohled na výzkum, ve kterém jsme prováděli diagnostku rovnováhových schopností u tenistů. Hlavním výsledkem tohoto výzkumu je pak návrh logicky upravené pětistupňové normy pro testování rovnováhových schopností, použitelné pro specifický soubor tenistů (10 až 13 let).

Poslední pátá část publikace představuje oblast analýz zatížení organismu při pohybové aktivitě. Diagnostika zatížení je důležitá nejen pro účely sportovního tréninku, poskytuje nám také informace o zdatnosti probandů, o které víme, že je jakýmsi odrazem úrovně motorických schopností. Pro naši publikaci jsme zvolili analýzu zátěže basketbalistů v utkání. Získané výsledky zatížení hráčů v mistrovském utkání by mohly být podkladem pro následující tvorbu tréninkového plánu a výběr vhodných metodicko-organizačních forem v tréninku stejné věkové i výkonnostní kategorie.