10
Do současné doby neexistovala v ČR literatura podávající základní informace o historii a vývoji freestylu na divoké vodě. Tato práce popisuje freestyle jako sportovní odvětví, zpracovává vývoj ve světě i v ČR a zaznamenává nejlepší výsledky českých závodníků. Zaznamenává přínos freestylu ostatním vodáckým disciplínám, případně přináší jejich srovnání. Zpracovává informace z dostupných zdrojů a z vlastních praktických zkušeností. Jedná se o teoretickou práci s charakterem vývojové studie. V prostředí tohoto mladého sportu se autorka pohybuje již deset let. Práce je prvním rozsáhlejším zdrojem informací o freestylu na divoké vodě v českém jazyce.
Vodní sporty v Česku patří k vyhledávaným sportům již od předminulého století. Lidé v sobě vztah k vodáckým disciplínám mají zakotven už od dob trempování na Vltavě, Sázavě a dalších řekách, nacházejících se většinou v blízkosti velkých českých měst. Ve srovnání s jinými zeměmi má Česká republika na počet obyvatel vysoké procento vodáků.
V průběhu posledních let vzniká mnoho nejrůznějších sportovních disciplín. Před 20 lety se objevila nová vodácká disciplína freestyle na divoké vodě. Dříve byla známá pod názvem rodeo na kajaku nebo také rodeo na divoké vodě. V současnosti má v České republice pevné postavení. Odpovídají tomu i úspěchy české reprezentace na evropských a světových závodech.
Freestyle na divoké vodě patří už po řadu let k světově uznávaným sportům. Jeho nespornými výhodami jsou určitá uvolněnost a pohoda při závodech, příjemná atmosféra a kolektiv lidí, které spojuje stejný fenomén.
Freestyle vznikl ve Spojených státech amerických. Od roku 2006 se přičlenil pod International Canoe Federation (dále jen ICF). Jednou za dva roky se střídavě koná mistrovství světa (v lichý rok) a světový pohár (v sudý rok), skládající se ze tří závodů. Širokou členskou základnu má nejen v Americe, ale i v Evropě, kde se pořádá každý rok evropský pohár a každé dva roky mistrovství Evropy.
Česká národní asociace white water rodea (dále jen CNAWR) vznikla roku 1998. Spadá pod Český svaz kanoistů (dále jen ČSK), sekci Vodní turistiky. Každý rok pořádá CNAWR Český pohár, Mistrovství ČR. Nově začala organizovat i soutěže v extrémních sjezdech - kajak crossu.
Freestyle zvyšuje fyzickou zdatnost sportovců a připravenost pro jízdu na divoké vodě a extrémní sjezdy. Většina playspotů (vodních válců nebo vln), na kterých se závodí, se nachází na přírodních tocích. V současnosti se freestylové závody přesouvají na slalomové kanály z nedostatku vhodných přírodních terénů a pro snadnější přístup k playspotu, což je spíše specialitou ČR a Evropy.
Cílem práce je představit sportovní disciplínu freestyle na divoké vodě, zpracovat informace o vzniku a vývoji freestylu ve světě, respektive v České republice. Na základě výsledků českých freestylerů na mezinárodních soutěžích popsat postavení ČR na světové freestylové scéně.
Jedná se o teoretickou práci s charakterem vývojové studie a současně o práci popisující sportovní odvětví freestyle na divoké vodě.
Nejdříve jsme provedli průzkum zdrojů informací, výběr zdrojů a sběr informací a dat z cizojazyčné literatury, dostupné české literatury, empirického pozorování na základě vlastní zkušenosti a z internetových zdrojů.
Následně jsme uspořádali získané materiály, vybrali konečné informace. Provedli jsme závěrečnou syntézu poznatků. Nakonec vložili ilustrace a vytvořili definitivní podobu práce.
Vzhledem k tématu a užitým pramenům je v práci použito cizích názvů a slov. Jedná se o výrazy v anglickém jazyce, pro které neexistuje v českém jazyce adekvátní slovní tvar a není vhodné je překládat opisnými výrazy. Zvláště názvy disciplín a freestylových figur jsou ponechány tak, jak se používají ve vodácké komunitě.
Freestyle na divoké vodě je vodácká disciplína. Její původní název je rodeo na divoké vodě, případně rodeo na kajaku. Freestyle v doslovném překladu znamená volný styl. V současné době je soutěžní disciplína freestyle nejen vodáckou disciplínou, ale objevuje se také v mnoha jiných sportech: ve snowboardingu, cyklistice, lyžování a dalších.
„Klasický“ soutěžní freestyle na divoké vodě je sport, ve kterém závodník provádí v daném čase řadu akrobatických triků a manévrů v playspotu (umělém nebo přírodním) jako je vlna nebo válec (CANOE ICF, 2006).
K disciplíně freestyle na divoké vodě je řazena také jízda a závody na squirtech. Sqiurtboating, neboli disciplína squirt, má svá vlastní pravidla a jezdí se na speciálních lodích a jiných playspotech než klasický freestyle.
Pro klasický freestyle jsou figury a forma závodu dány oficiálními pravidly.
Na kajaku se závodí v mužské a ženské kategorii, které se dále dělí na juniorskou a seniorskou. Junioři a juniorky jsou ve věku do 18 let, respektive v roku, kdy dosáhnou 18 let, ještě celou sezónu závodí za juniory (juniorky). Další kategorií je kanoe C1 a otevřená kanoe OC1. Poslední dvě jmenované kategorie jsou unisex. Pravidelně v nich však startují pouze muži.
Freestylový závod se skládá z několika jízd. Každý jezdec jede 45 sekund dlouhou jízdu, při které se pokouší předvést co nejvíce figur s co největší obtížností.
Kajak či kanoe mají libovolný tvar a konstrukci. Na mezinárodních soutěžích pravidelně startují i kategorie squirtů. Ve squirtech se soutěží v kategoriích mužů a žen. Závodí se na speciálních lodích, které mají velmi malý výtlak. Vyrábějí se z laminátu nebo kevlaru. Tato disciplína vychází z jiných pravidel než freestyle a jezdí se také v odlišných profilech vodního toku. Postupně se od freestylu odděluje a jezdí ji stále méně lidí.
Freestyle na divoké vodě se jezdí ve speciálně upravených kajacích. Jejich počet na vodáckém trhu neustále roste. Současné freestylové kajaky jsou vyráběny z plastu, laminátu či kompozitu. Dosahují délky do 2 metrů, mají výtlak přibližně 180 litrů. Pádla se používají kratší, s větším zpětným záběrem a malým úhlem mezi listy. Další vybavení, oblečení a záchranné pomůcky je pohodlné a umožňuje plný rozsah pohybu.
V širším slova smyslu lze považovat freestyle na kajaku i za spojení mnoha disciplín na divoké vodě. Pro „freestylery“ se stal doslova životním stylem. Mezi nejznámější disciplíny řadíme: rodeo na divoké vodě, extrémní sjezd, kajak cross, skoky z rampy a další.
Původně měl freestyle formu rekreačního sportu. Nyní je vodáckou disciplínou, která je mezinárodně uznávaná a je zastřešená International Canoe Federation (dále jen ICF).
Freestyle je disciplínou individuální. Řadíme ho do vodních sportů, částečně patří mezi sporty estetické. Z fyziologického hlediska do silově-obratnostních sportů (Csonka, 2009).
Obr. 37
Z pohledu výkonnostního podle Slepičkové (2005) rozlišujeme sporty na vrcholový, výkonnostní a rekreační. Freestyle na divoké vodě řadíme mezi výkonnostní a pro některé jedince i rekreační. Pouze několik freestylových jezdců na světě se řadí do vrcholové kategorie. Tito jedinci bývají podporováni některou ze soukromých firem, působících na vodáckém či širším sportovním trhu.
Z pohledu etap vývoje podle Slepičkové (2005) je freestyle řazen do třetí etapy – alternativně orientované.
Z pohledu etap motivace podle Slepičkové (2005) je freestyle převážně soutěžně klubový. Pro některé jedince může být sportem elitním, naopak pro jiné rekreačním nebo rizikovým a dobrodružným.
Freestyle je v porovnání s vodním slalomem a sjezdem na divoké vodě mladý sport. Má menší členskou základnu, závodů se účastní méně závodníků. Přestože freestyle, stejně jako vodní slalom či sjezd na divoké vodě spadá pod ICF, která organizuje všechny závody mezinárodního významu a vytváří pravidla, nestojí freestyle na stejné úrovni jako ostatní vodácké disciplíny.
Vodní slalom a sjezd na divoké vodě je sportem individuálním, jen kategorie C2 je sportem dvojic. V těchto sportech se závodí i v kategorii hlídky (hlídku tvoří 3 lodě), což u freestylu neexistuje. Ve freestylu se uplatňuje samostatná tvořivost a větší volnost v provádění figur. Další vodácké disciplíny jsou převážně rychlostní, silové či vytrvalostní, ne estetické jako „klasický freestyle“.
Extrémní sjezd se částečně podobá sjezdu na divoké vodě. Liší se v extrémnosti terénu. Sjezd na divoké vodě se koná na bezpečných tratích, na které je závodník zvyklý a neměl by s nimi mít problém. V extrémním sjezdu jsou pro závody vybírány stále těžší tratě nebo se do závodu přidávají prvky, které tratě dělají obtížnějšími. To u sjezdu na divoké vodě není známo.
Rozdíl mezi sporty souvisí také s nižším financováním těchto mladších sportů. Národní asociace v Evropě podporují převážně vodní slalom a rychlostní kanoistiku, což jsou jediné olympijské sporty z vodních disciplín. Výjimku tvoří USA, kde se freestyle profesionalizuje.
Na vrcholové úrovni je vodní slalom a sjezd na divoké vodě profesionálním sportem. Další vodácké disciplíny, např. rafting, dračí lodě, kanoepolo se podobají freestylu tím, že je nelze dělat profesionálně.
Squirtboating je řazen ke „klasickému freestylu“. Další velmi populární freestylovou disciplínou je extrémní sjezd. Ostatní freestylové disciplíny nejsou již tak rozšířené. Objevují se jako doplnění „klasického freestylového závodu“ a dále jako sezónní zábava (např. snowkayaking).
Pravidla freestylu obsahují i kapitolu o squirtech. Je to freestylová disciplína, která probíhá paralelně na ME, na MS i světových pohárech. Rozdíl od klasického freestylu je ve tvaru lodě, místě závodu, částečně i v prováděných figurách.
Lodě mají co nejmenší objem, kajakář se v lodi pohybuje přesně na úrovni hladiny. Loď je z 80 % ponořená ve vodě. Squirt je vyroben ze sklolaminátu nebo kevlaru, je velmi plochý, objem lodi od 90 do 130 l (o polovinu méně než u klasického freestylového kajaku).
Obr. 38
Sguirtové figury se podobají figurám freestylovým, dříve byly téměř totožné. S vývojem squirtboatingu, resp. klasického freestylu se stále více odlišují. Squirtboating vyžaduje pomalejší provedení, často stabilní polohy. Klasický freestyle vyžaduje svižnější a rychlejší pohyby.
Extrémní sjezd
Další z disciplín freestylu je extrémní sjezd. Jedná se o sjíždění náročných toků. Dříve bylo jakékoliv sjíždění samo o sobě velmi nebezpečné. Jízda na kajaku se rozdělila na turistiku a extrémní sjezd po zlepšení materiálů a techniky. Extrémní sjezd se dělí na volné ježdění a závody v extrémním sjezdu.
V dnešní době se závodí na extrémních tratích. Extrémní trať je obtížný úsek řeky s velkým spádem a zablokovanými průjezdy s obtížností WW IV.–VI. Závody nemají přesná pravidla. Organizátoři je vypisují zvlášť pro každý závod. Také se objevují nejrůznější disciplíny. Nejčastěji je to sprint a sjezd, které jsou dány startem a cílem, někdy i povinnými průjezdy. Start může být zahájen skokem z rampy nebo vyvýšeného místa (kamene, skály), zvednutím lana nataženého přes řeku nebo asistenti drží kajakáře za úchyt na lodi a na signál závodníka pustí. Cílem může být přesný dotyk rukou banneru - plakátu či tabulky, která je většinou umístěna v nějakém vratném proudu nebo na kameni či skále. Cílem může být i projetí pomyslné čáry.
Velmi rozšířené jsou závody čtveřic (nebo trojic či pětic dle rozhodnutí organizátora, resp. počtu závodníků), tzv. kajak cross. Je to vyřazovací závod, ve kterém startuje čtveřice kajakářů současně. Čtveřice je určena losem nebo předchozí kvalifikací. Kvalifikace probíhají různým způsobem a mohou se skládat z více dílčích závodů. Dva nejlepší ze čtveřice postupují dál do závodu (do dalšího kola). Nakonec je závod ukončen finálovou jízdou posledních čtyř kajakářů. Těchto závodů na celém světě přibývá a stávají se často oblíbenějšími než klasický freestyle.
Obr. 39
Jedná se o skoky v kajaku z rampy, případně jiného vyvýšeného místa. Využívají se často při startech anebo jako samostatná disciplína. Na rodeových lodích lze při jízdě na rampě nebo při vlastním skoku dělat nejrůznější triky, které se podobají trikům freestylovým. Rampa může být různě vysoká a různých tvarů. Rampa může mít tvar, který loď vystřelí vysoko do vzduchu. Dále se objevují rampy končící přímo u hladiny, ze kterých se dají s odrazem provádět klasické vlnové figury.
Obr. 40
Slopestyle
V roce 2008 se objevil doplňkový závod na Sopotnici s názvem slopestyle. Slopestyle v kajaku je obdobou slopestylu na lyžích, který se jezdí na zábradlí či plechových bednách. Pro slopestyle v kajaku se používají spíše dřevěné konstrukce. Freestyleři provádí různé otočky a skoky. Je to sport, který zatím jen vzniká a vyvíjí se. Vymýšlením různých triků si freestyleři krátí čas, když čekají na závod.
Flatwater freestyle
Závodí se také ve flatwater freestylu. Některé freestylové figury je možné provádět na klidné vodě. Závody slouží spíše jako trénink či exhibice.
V podstatě téměř každý kajakář či kanoista trénuje za nepříznivého počasí a v zimě na klidné vodě. Není však možné trénovat všechny figury, hlavně vlnové. Přesto je flatwater freestyle v ČR i ve světě oblíben. Tyto závody se objevují jako doplněk jiných vodáckých nebo freestylových sportů.
Snowkayaking
Závodí se také v zimě na sněhu. V Alpách se pořádají i MS. Dokonce bylo uspořádáno MS v indoor snowkaykingu v Nizozemí, které se konalo v uměle zasněžované kryté hale, ve které se nachází lanovka a sjezdovka. Závod spočívá v tom, že kajakář jede po vyznačené trati a odráží se pádlem. Někdy se jezdí také kajak cross na sněhu. Na freestylových lodích se také skáčou různé figury na sněhu buď ve volném terénu nebo na sněhovém skokánku. Prováděné triky se podobají trikům, které freestyleři skáčou z rampy.
Pokud to podmínky dovolí, pořádá se tradičně v Praze tzv. Petřínská kostka. Jezdí se z kopce na vyznačené trati na nejrůznějších plavidlech. Jsou zde vidět i laminátové kanoe či staré slalomové kajaky.
Freestyle na mořském kajaku
Jízda na mořském kajaku (seakayaking) je další variantou vodáckého sportu. Na mořských kajacích je však možné provádět pouze určité freestylové triky. Kajakáři je provádějí v místě, kde mořská voda tvoří playspot nebo na klasických mořských vlnách. Triky se opět podobají rodeovým figurám. Na mořském kajaku lze také provádět triky rovnovážné, které mohou být jak účelové, tak esteticko-umělecké.
Vývoj freestylu
Freestyle (dříve rodeo) se vyvinul z tzv. playboatingu. V překladu je to „hraní si na lodi“. Rozdíl mezi playboatingem a freestyle je v tom, že při playboatingu jede jezdec část některé řeky. Zastavuje ve válcích a na vlnách, nebo zkouší figury na kamenech a skalách. Při freestylu se kajakář stále pohybuje na jednom místě, v jedné vlně nebo válci.
Označení rodeo se začalo používat na americkém kontinentě někdy v 80. letech 20. století jako označení soutěží v akrobacii na divoké vodě. Jejich počátky sahají až do poloviny 70. let 20. století, kdy se poprvé objevily tzv. Hot-Dog soutěže. Při těchto setkáních se staly populárními jednodušší prvky jako surfování ve válci, svíčky a piruety (Novotný, 2000).
Není možné určit přesný rok, kdy se z playboatingu vyvinul freestyle. Za kolébku tohoto sportu se považují USA. První závod se konal již v roce 1976 na řece Salomon ve státě Idaho (Guillon, 2007). Závodu se zúčastnilo 25 závodníků, kteří předváděli spiny a endery. Freestyle, resp. rodeo, se začaly šířit a přibíralo stále více příznivců.
V roce 1991 se 25 závodníků ze čtyř zemí světa – USA, Německa, Rakouska a Velké Británie – účastnilo prvního neoficiálního mistrovství světa ve Walesu ve Velké Británii na mořské vlně zvané Bitches. Závody přilákaly téměř 2000 diváků.
V roce 1989 vznikla první organizace pro podporu freestylu The National Organization of Whitewater Rodeo. V roce 1992 vznikl Mezinárodní rodeový výbor – International Rodeo Committee, který od roku 1993 do současnosti pořádá vždy jednou za dva roky oficiální mistrovství světa (ČSK, 2003).
V sudé roky se do roku 2004 konaly tzv. prewords, závody předcházející mistrovství světa v místě jeho konání. Od roku 2006 se v sudé roky začal pořádat světový pohár. Ten se zpravidla koná na jednom kontinentě v jednom měsíci. Jeden ze tří pohárů se koná opět v místě, kde bude budoucí MS.
Vývoj freestylu je úzce spjat s vývojem vybavení. Na změnu lodí, pádel a dalšího vybavení reagují jezdci novými a těžšími triky. To vše způsobuje i neustálé změny pravidel. Hledají se nové, případně těžší a složitější přírodní terény. Staví se nové playspoty a umělé kanály s příhodnými místy pro freestyle.
ICF, ECA
Disciplína rodeo, nově nazývána freestyle, byla zařazena do ICF jako samostatná disciplína v roce 2006. V tom roce freestyle neměl zástupce v potřebných orgánech. Ti byli jmenováni až v lednu 2007 na valné hromadě ICF v Pekingu.
Hlavní vedení ICF sídlí v Lausanne ve Švýcarsku. ICF spolupracuje s jednotlivými národními federacemi. Je rozděleno do 9 výborů (komisí).
Freestylová komise pracuje od roku 2006. Organizuje závody na mezinárodní úrovni: světové poháry, MS, ME. Vydává platná pravidla pro tyto závody a od roku 2008 školí rozhodčí. Do roku 2009 bylo vyškoleno 23 rozhodčích, z toho jsou 3 Češi. Komise aktivně komunikuje na sociální síti Facebook, kde má svoji stránku. Tím umožňuje nepřetržitou komunikaci mezi národními asociacemi a jejími členy.
Komise se také snaží o zvýraznění freestylu a zařazení na stejnou úroveň, kterou mají ostatní disciplíny v ICF.
Freestylová komise se skládá z předsedy, kterým je v současné době Španěl Lluis Rabaneda, a 4 členů komise - Jonathan Souillot, Mike Birkbeck, Kristine Jackson, Ingrid Schlott.
European canoe association (dále ECA) bylo založeno v Římě v roce 1993 (Woods, 2010). ECA zastřešuje evropské závody ve všech vodáckých disciplínách. ECA zastřešuje ME a evropský pohár. Pozice pro vedení freestylové sekce je doposud neobsazena a výraznější spolupráce ECA a freestylu se zatím buduje.
Freesytle v ČR
Závodníci z České republiky se zúčastňují evropských závodů již od počátku provozování freestylu v Evropě. Kvalitní závodní podmínky určuje počet hodnotných playspotů, finanční zabezpečení závodníků, kvalita soutěží atd. V ČR se nachází několik playspotů, které nedosahují světových měřítek. Jsou na řekách s malým průtokem, nejsou ideálně vyladěny, případně jsou mělké.
Česká republika je v Evropě řazena mezi významné freestylové země nejen pro kvalitní výsledky závodníků, ale také pro dobrou organizaci závodů a pro aktivní účast při vývoji freestylu.
Na závodech světové úrovně, na českých závodech a ve většině dalších zemí se jezdí podle pravidel ICF. Dle workshopu v Thunu v roce 2009 je snahou pravidla ustálit a měnit pouze přílohu. Zde se nachází konkrétní figury a jejich bodové ohodnocení. Případné změny v pravidlech mohou navrhovat národní asociace a jejich schválení probíhá na valné hromadě ICF.
Závodní pravidla Canoe Freestyle byla vydána tiskem v roce 2009. Jsou uveřejněna na webových stránkách ICF ve své anglické verzi. Do češtiny byla přeložena Janem Liskou v červnu roku 2009 a byla publikována pouze v naší diplomové práci.
Na českých závodech se závodí dle pravidel ICF. Jen roku 2006 byla představena a o rok později zavedena nová kategorie Old Bastards (dále jen OB). V roce 2009 další kategorie Youngsters (dále jen YGST).
V kategorii OB může závodit každý, který v době startu završil 34 let (Fiedler, 2007). Zavedením kategorie organizátoři přivedli k závodění starší freestylery, kteří se tak mohou srovnávat se sobě rovnými. V kategorii OB mohou startovat muži, ženy i C1.
YGST je kategorie otevřená pro úplné začátečníky a nezávisí na věku. S vývojem pravidel obtížnost bodovaných figur stále stoupá. Začátečníci nadostávali za své jízdy žádné body, a tak ztráceli motivaci. Proto byl na jaře roku 2009 uspořádán YGST camp, kterého se zúčastnilo okolo 60 nadšenců z vodáckých oddílů z celé České republiky. Na třech závodech pak byla pro zájemce otevřena kategorie YGST. Hodnocení probíhá stejným systémem jako v ostatních kategoriích, jen triky jsou jednodušší. Autoři pravidel (Bětík, Migdauová, 2010) vycházeli z hodnocení, podle kterého se jezdilo v počátcích. Obě kategorie byly vymyšleny pro zatraktivnění freestylových závodů. Zavedení obou nových kategorií vedlo k růstu počtu závodníků.
Pravidla squirtboatingu jsou zařazena do závodních pravidel ICF.
Pravidla extrémního sjezdu nejsou ve světě sjednocena. Pro každý závod si organizátor určí vlastní pravidla. Ta se však často shodují a liší se jen konkrétními podmínkami závodního terénu. Také konečné skóre se počítá jinak. V každém závodě se jede jiný počet disciplín a každý organizátor klade důraz na jinou disciplínu.
K obecným zásadám patří dodržení bezpečnosti. Na některých úsecích řek jsou zakázány určité průjezdy. V kajak crossu je hlavním pravidlem, že se závodník může dotýkat jen lodí lodi jiného závodníka. Nesmí se sekat pádlem či držet rukou.
V ČR byla vydána pravidla pro EKC kajak cross tour 2009. Jsou zveřejněna na webových stránkách CNAWR a EKC.
Skoky z rampy, slopestyle
Skoky z rampy i slopestyle nemají vlastní pravidla. Obvykle se jezdí jako doplňková disciplína a hodnotí se co nejjednodušeji. Dva až tři rozhodčí hodnotí jeden či více skoků na stupnici od 1 do 10. Jde o estetiku skoku, obtížnost skoku, v neposlední řadě o zaujetí diváků.
Tato disciplína nemá pevně stanovená pravidla. Závody probíhají podobně jako „klasický freestyle“. Figury jsou prováděny ve vymezeném prostoru na klidné vodě. Závodníci provádějí takové figury, které lze provést bez pomoci proudu, válce či vlny. Provádění figur je pomalejší. Závod může hodnotit méně rozhodčích, než při „klasickém freestylu“. Celý závod je tím jednodušší na organizaci.
Pravidla podobně jako u extrémního sjezdu nejsou sjednocena a organizátor je určuje sám. Závodí se jednotlivě a vyhodnocuje se nejrychlejší čas se správnými průjezdy. Další formou závodu je tzv. snow cross, vyřazovací závod. Jezdí se podobně jako kajak cross.
Závodí-li se ve snowkayakingu formou skoků, hodnocení probíhá stejně jako při hodnocení skoků z rampy či slopestylu.
V této disciplíně se zatím nezávodí, proto nejsou dostupná žádná pravidla.
V posledních letech si freestylu začínají všímat i závodníci z ostatních vodáckých disciplín, jako jsou slalom či sjezd. Někteří ho berou jako doplňkovou disciplínu, jiní jako zdroj zábavy v jejich oblíbeném prostředí. Další s freestylem začínají po skončení závodní kariéry v jiné disciplíně.
Výhodou freestylu je jisté zvládnutí eskymáckého obratu, což mohou využít jak slalomáři, tak sjezdaři. Státy s menší vodáckou populací mají často závodníky, kteří se aktivně účastní vodního slalomu, klasického freestylu či závodů v extrémním sjezdu. Spojení vodáckých disciplín by také mohlo vést k snazšímu financování freestylu a ostatních mladých vodáckých disciplín.
Český freestyle hraje na světové freestylové scéně významnou roli. ČR byla organizátorem významných soutěží a čeští freestyleři měli možnost ovlivnit vývoj freestylových pravidel.
Z výsledků českých závodníků vyplývá, že dobré zázemí rodiny a kamarádů je mnohdy důležitější než ideální playspot. Mnoho českých závodníků dosáhlo kvalitních výsledků při tréninku v horších podmínkách, než je na světové scéně obvyklé.
Dle názoru předních českých freestylerů je nejlepším výsledkem 1. místo na MS v Grazu 2003 (K1JŽ) a 2. místo na ME v Sortu 2004 (K1Ž) Kateřiny Migdauové. Dále 3. místo na ME v Sortu 2004 (C1) a 1. místo na Světovém poháru v roce 2008 Štěpána Fiedlera. Za zmínku stojí přední umístění Jakuba Němce a Jana Špindlera v juniorské mužské kategorii na ME a ve světových pohárech. K českým úspěchům částečně patří i dlouhodobé umístění Slováka Petera Csonky ve světové špičce (2. místo na MS v roce 2007 a 1. místo ve Světovém poháru v roce 2008), protože Peter začínal na českých závodech. Dodnes čeští a slovenští závodníci tvoří společnou vodáckou komunitu.
Mezi současné nejlepší jezdce řadíme kajakáře Jana Špindlera, Štěpána Vohradského, singla Lukáše Červinku za freestyle, kajakáře Jana Láska a Jakuba Němce za extrémní sjezd.
Současný závodní „klasický freestyle“ se bude stále více profesionalizovat. K tomu směřuje práce výboru freestylu ICF, ale zdaleka ne všichni současní závodníci.
Za vrchol sezóny se v Evropě dříve považoval evropský pohár, dnes jdou evropské poháry a částečně i ME do ústraní, a klade se větší důraz na světové poháry a MS.
Dalším směrem bude „volný styl“. Freestyleři budou vymýšlet nové triky na vodě, rampách, sněhu či zábradlí. Extrémní jezdci budou jezdit stále obtížnější toky a závodit ve stále bizardnějších disciplínách.
V České republice se pouze několik jezdců udržuje ve světové špičce. Mnoho českých freestylerů dělá sport jen pro zábavu nebo pro zlepšení fyzické kondice.
V ČR se čím dál více do freestylu zapojují dětské a mládežnické turisticko-vodácké oddíly. Freestyle je přijatelným sportem pro mladé, a přitom se mírně vymyká typické zábavě dnešní mládeže. Mladí lidé můžou se sportem začít ve městě na umělých kanálech a o víkendu vyrazit od přírody. Velkým přínosem freestylu je pobyt v přírodě a s ním související ochrana přírody. Můžeme také předpokládat, že s rostoucím počtem freestylové mládeže se sport stane atraktivnějším pro sponzory, resp. bude podporován městskými úřady a státem.
Extrémní sjezdy jsou atraktivní jak pro diváky, tak pro závodníky. V tomto sportu jde o seberealizaci a překonání sebe sama, proto se budou jezdit stále těžší tratě. Pro diváky je atraktivní kajak cross, protože je na první pohled jasný výsledek a divák má přehled o závodním dění. Pro větší diváckou atraktivitu se tratě zřejmě budou zkracovat.
Z pohledu technického vývoje půjdou do popředí pro „klasický freestyle“ kompozitové a laminátové frestylové lodě, ale opět pouze na profesionální úrovni. V extrémním sjezdu se stále více dbá na zlepšování bezpečnostních pomůcek a zkvalitnění vodácké výstroje.
Z pohledu vývoje figur v „klasickém freestylu“ budou závodníci provádět combo triky. To by se mělo projevit ve změně bodového hodnocení figur. Následovat by mělo zkvalitnění rozhodčích (v dnešní době stále rozhodují freestyleři z řad závodníků), případně úplné oddělení závodníků a rozhodčích.
V práci se nám podařilo popsat freestyle jako sportovní odvětví, zpracovat vývoj ve světě i v ČR a zaznamenat nejlepší výsledky českých závodníků. Zaznamenali jsme přínosy freestylu ostatním vodáckým disciplínám a přinesli jejich srovnání.
Naše práce je prvním komplexním pohledem na problematiku. Rádi bychom vyvolali diskusi, která by mohla znamenat posun v dalším vývoji všech freestylových disciplín.
V práci jsou vůbec poprvé uveřejněna pravidla freestylu ICF v češtině. Je zpracován vývoj freestylu od samostatného počátku a zveřejněny informace o nových freestylových disciplínách.
Na práci je možné navázat prohloubením informací o nově vznikajících freestylových sportech. Bude třeba zpracovat popis těchto sportů s komplexní analýzou prováděných figur a triků, případně se srovnáním s jinými sporty, např. s gymnastikou či některými freestylovými sporty.