Cílem tohoto příspěvku bylo monitorovat průběh intenzity zatížení křídelního hráče družstva kadetů v průběhu mistrovského utkání. Úroveň srdeční frekvence je jedním z lehce dostupných fyziologických ukazatelů, ale zároveň také spolehlivou veličinou k posouzení intenzity zatížení. Srdeční frekvence u sledovaného hráče (15letého křídla) byla monitorována pomocí sporttesteru Polar S 610i.
Basketbal patří celosvětově mezi nejpopulárnější a nejrozšířenější týmové sportovní míčové hry. Samotná hra se stále vyvíjí stejně jako její pravidla, která patří mezi nejsložitější a nejčastěji se měnící, což souvisí s jejím neustálým vývojem a se snahou zatraktivnit ji pro veřejnost. Současný basketbal se v posledním období zrychlil, a to jak pohybem hráčů, tak řešením herních situací. Hraje se s obrovským nasazením a intenzitou všech hráčů. Hovoří se o něm jako o „non-stop game“, „coast to coast basketball“ nebo také „run and gun basketball“ (Velenský, 2008).
Basketbalové utkání představuje značně proměnlivé prostředí, v němž na hráče působí různou intenzitou a různým objemem řada podnětů. Hráč na tyto podněty (informace) neustále reaguje a rozhoduje se o použití pokud možno co nejvhodnější pohybové odpovědi. Při samotné hře se uplatňují především krátké sprinty, přihrávky, dribling, střelba, střelba a výskoky (např. střelba z výskoku) nebo doskoky odražených míčů po neúspěšných střelách.
Mezi klíčové problémy basketbalového tréninku je oprávněně považován vztah mezi zápasovým zatížením a zatížením v tréninku. Podle některých autorů (např. Dovalil et al., 2009) lze zatížení rozdělit na vnější, které se vztahuje k pohybové činnosti, a zatížení vnitřní, které lze chápat jako odezvu organismu na tuto činnost. Tato práce je zaměřena právě na vnitřní zatížení, které lze vyjádřit řadou charakteristik. Z mnoha důvodů jsme se rozhodli pro nejčastěji používaný indikátor vnitřního zatížení - srdeční frekvenci. Úroveň srdeční frekvence (dále jen SF) je jedním z lehce dostupných fyziologických ukazatelů, ale zároveň také spolehlivou veličinou k posouzení intenzity zatížení (Neumann et al., 2005; Lehnert et al., 2008).
Výzkum zabývající se zatížením hráčů týmových sportovních her je v dnešní době již poměrně bohatý, o čemž svědčí publikace zaměřené na fotbal (Krustrup et al., 2006), na ragby (Coutts et al., 2003), házenou (Loftin et al., 1996), lední hokej (Durocher et al., 2009) nebo zaměřené na volejbal (Buchtel, 2008). Basketbal není výjimkou a o tomto sportu již bylo publikováno množství odborných publikací (Abdelkrim et al., 2007; Argaj, 2005; Balčiunas et al., 2006; Dobrý & Semiginovský, 1988; Hoffman et al., 1996; Matthew & Delextrat, 2009; McInnes et al., 1995; Vala, 2008; Vala, 2011).
Z uvedených odborných publikací vyplývá, že tréninkový proces v basketbalu (respektive sportovních hrách) musí vyplývat z typických požadavků zápasového zatížení hráče v mistrovském basketbalovém utkání. Monitorování srdeční frekvence umožňuje zaznamenat a nashromáždit údaje o zatížení jednotlivých hráčů v průběhu utkání (mistrovského či přátelského). Analýza zatížení je velmi důležitá pro následující tvorbu tréninkového plánu, kontrolu i řízení vlastního tréninku a výběr vhodných herních cvičení v tréninku.
Cíl
Cílem práce bylo monitorovat průběh intenzity zatížení extraligového hráče družstva kadetů (U-16) v průběhu mistrovského utkání. Úkolem bylo zjistit profil srdeční frekvence hráče na pozici křídla.
Metodika
Podle Süsse (2006) jsou výsledkem diagnostické činnosti údaje, které slouží jako indikátory, podle nichž sledovaný jev (v tomto případě herní zatížení v utkání) hodnotíme. Aplikujeme-li výše uvedenou definici na basketbal, diagnostika průběhu srdeční frekvence slouží především k získání informací o zatížení jednotlivých hráčů i družstva v průběhu celého utkání nebo jeho částí - čtvrtin (Buchtel, 2008).
Testovanou osobou, u které bylo prováděno monitorování SF, byl hráč na pozici křídla družstva TJ Gymnázium Hladnov, které bylo účastníkem nejvyšší soutěže kategorie kadetů. V našem případě se jednalo o 15letého 181 centimetrů vysokého a 75 kg vážícího hráče. Jelikož bylo cílem práce monitorování SF v průběhu mistrovského zápasu, bylo nutné pokud možno co nejpřesněji určit hráčovu maximální srdeční frekvenci (dále SFmax). Proto byl hráč na začátku sezóny podroben zátěžovému testu v laboratorních podmínkách. K určení maximálního aerobního výkonu (VO2 max) byl použit běhací trenažér Lode Valiant (Groningen, Holandsko) s protokolem testu Harbor (Wassermann et al., 2005), který byl upraven tak, aby celkový čas pro každý test byl 8-12 minut. Vydechovaný vzduch byl nepřetržitě monitorován a analyzován systémem ZAN 600 Ergo (Oberthulba, Německo). Srdeční frekvence v průběhu testu byla trvale monitorována pomocí sporttestru Polar (Polar Electro, Oy, Finland). Na základě výsledků testu byla hráči určena maximální srdeční frekvence 190 tepů za minutu.
K diagnostikování úrovně srdeční frekvence hráče v průběhu mistrovského utkání v sezóně 2008/2009 byl použit sporttester Polar S 610i, který byl nastaven na zaznamenávání hodnot SF v pětisekundových intervalech. Pro vlastní vyhodnocení získaných dat z měření byl použit program Polar Precision PerformanceTM SW, který spolupracuje s hodinkami Polar S 610i. Přenos záznamů uložených v hodinkách byl proveden přes infračervené spojení s počítačem (Vala, 2008). Průměrné hodnoty SF za jednotlivé čtvrtiny včetně směrodatné odchylky však byly vypočítány pomocí programů Microsoft Excel a statistického programu IBM SPSS Statistics 19.0.
Výsledky a diskuse
Celkový záznam sporttesteru trval 86 minut včetně dvou dvouminutových přestávek mezi první a druhou čtvrtinou či mezi třetí a čtvrtou čtvrtinou, a přestávkou mezi poločasy, která trvala 15 minut. Součástí záznamu je také úsek, kdy se hráč do utkání aktivně nezapojoval, avšak sporttester stále kontinuálně ukládal data. Celkově hráč v průběhu zmíněného utkání odehrál 27 minut čistého času a zaznamenal 2 body, přičemž průměrný odehraný čas základní pětice byl 33,5 minuty. Mimoto měl na konci utkání také 1 asistenci, 1 získaný míč a 1 obranný doskok. Hráč však nastupoval do utkání především s obrannými úkoly.
Obr. 17 Srdeční frekvence křídelního hráče v průběhu utkání
Jak je patrné z obrázku 17, průměrná hodnota SF kompletního záznamu (86 minut) včetně zmíněných přestávek, úseků hry přerušených rozhodčími a úseků hry, kdy hráč nezasáhl do utkání, byla 141 tepů.
Do výpočtu průměrné hodnoty SF hráče však byly zařazeny pouze hodnoty jednotlivých 5sekundových úseků, kdy se hráč „aktivně“ účastnil hry na palubovce a současně běžela časomíra. Po odečtení všech přestávek, úseků hry, kdy hráč nezasáhl do utkání, a také všech time-outů využitých oběma týmy byla vypočtena průměrná hodnota SF zápasu 171 ± 5,1 tepů za minutu, což odpovídá 90,4 % SFmax.
Obr. 18 Rozložení srdeční frekvence křídelního hráče v průběhu utkání
Vypočtená průměrná hodnota srdeční frekvence hráče v jednotlivých čtvrtinách utkání měla sestupnou tendenci, jak je patrné z obrázku 17 a především z obrázku 19. V první čtvrtině byl průměr SF hráče 172,9 ± 4,7, tepů za minutu, zatímco v poslední čtvrtině dosáhla průměrná hodnota srdeční frekvence sledovaného hráče hodnoty 168,8 ± 5,2 tepů za minutu. Stejně tak nejvyšších hodnot SF dosáhl hráč v průběhu první čtvrtiny, konkrétně hodnoty 185 tepů za minutu.
Obr. 19 Krabicový graf vývoje SF hráče v průběhu utkání
Vypočtená procenta SFmax sledovaného hráče jsou v souladu s výsledky, které uvádí Abdelkrim et al. (2007). Tito autoři ve své odborné publikaci uvádějí průměrnou hodnotu srdeční frekvence v zápase 19letých basketbalistů 171 ± 4 tepy za minutu, což odpovídalo 91 procentům maximální srdeční frekvence. Vyšší hodnoty procent SFmax publikoval také Vala (2011), konkrétně 92,7 % SFmax, nutno však podotknout, že se jednalo o výsledky rozehrávače. Výsledné hodnoty SF ovlivňují především různé hráčské posty, a s nimi související odlišné role hráčů v týmu. Kolektiv výzkumníků kolem Rodriguez-Alonsa (2003) došel k závěrům, že intenzita zatížení hráček v ženském basketbale stoupá v závislosti na úrovni soutěže a může se lišit v závislosti na hráčské pozici, přičemž největší je u rozehrávaček. Podle jejich závěrů průměrná hodnota SF rozehrávaček při mezinárodních utkáních dosahuje hodnot 94,6 % SFmax a 90,8 % SFmax při utkáních na národní úrovni.
Otázkou také zůstává, zda by pro stanovení hodnot SFmax hráčů nebylo vhodnější používat spíše terénní testy. Castagna et al. (2008) doporučuje využívat spíše terénní testy (např. „Yo-Yo Intermittent Recovery Test Level 1“), které více „simulují“ typické zatížení hráčů basketbalu. Jedná se o intermitentní testy, stejně jako je výrazně intermitentní charakter zatížení hráčů v utkání basketbalu, přičemž nejdůležitější krátkodobé vysoce intenzivní „vstupy“ se objevují nepravidelně.
Video 1 Určení SFmax
Neméně důležitým faktorem ovlivňující výsledné hodnoty SF jsou také získané zkušenosti hráčů v průběhu hráčské kariéry s následujícími změnami struktury herního výkonu. Herní výkon žákovských kategorií je charakteristický snahou o co nejčastější kontakt s míčem - všichni hráči jsou tak v neustálém pohybu. S přibývajícími zkušenostmi se naopak mění pohyb hráčů (spacing) po hřišti a objevuje se kolektivnější pojetí hry. Průměrná hodnota SF v průběhu utkání měla sestupnou tendenci, což je v souladu s výsledky autorů Hůlka & Tomajko (2006).
Shrnutí
Analýza herního zatížení hráčů v průběhu utkání by měla trenérům ukázat na základní parametry, ze kterých by měl vycházet trénink. Sem patří také používání sporttesterů v tréninkovém procesu. Cílem práce bylo monitorování SF v průběhu mistrovského zápasu hráče na postu křídla v nejvyšší soutěži kategorie kadetů. Průměrná hodnota SF sledovaného utkání byla 171,7 ± 5,1 tepů za minutu, což odpovídalo 90,4 % SFmax. Získané výsledné procentuální hodnoty SFmax jsou porovnatelné s výsledky autorů Abdelkrim et al. (2007), kteří uvádějí průměrnou srdeční frekvenci 19letých basketbalistů, konkrétně hodnotu 171 ± 4 tepy za minutu, což odpovídalo 91 % maximální srdeční frekvence. Je však potřeba vzít v úvahu možné rozdíly mezi hodnotami maximální SF jednotlivců ve skupině, a především různé hráčské posty a s nimi související odlišné role hráčů v týmu.
V následující části monografie se setkáte s příspěvky zaměřenými na výzkum a nové přístupy realizované u studentů vysokých škol. První se zabývá problematikou vlivu statického a dynamického strečinku na explozivně silové schopnosti dolních i horních končetin. Navazuje kapitola prezentující fitness program (Funkční australský trénink), který je nabízen studentům tělesné výchovy v Českých Budějovicích. Čtenáře monografie tak seznamujeme s tímto programem určeným pro zlepšení kondice. Další text se vztahuje ke sportovní gymnasticea ke zlepšení studijních podmínek na Jihočeské univerzitě.