Atletika na ZŠ a SŠ

Překážkové běhy hravě a bezpečně

Nácvik překážkových běhů provádíme vždy s bezpečným náčiním. Pro začátečníky jsou vhodné nízké molitanové nebo dětské sklopné překážky (program „Kids athletics“).

Obr. 8

Klasické, soutěžní překážky představují značné riziko a měli bychom se jejich použití pokud možno vyhnout.

Před samotným nácvikem překážkových běhů uvolníme a protáhneme oblast kyčelního kloubu (Obr. 9). Flexibilita je faktorem, který výrazně ovlivňuje schopnost žáka technicky správně a bezpečně překážku překonat.

Obr. 9

Podle Měkoty a Novosada (2007) se flexibilita týká schopnosti realizovat pohyb v náležitém rozsahu, o plné amplitudě. Učitelé k ní většinou přistupují z velmi zúženého úhlu pohledu jako ke „svalové protaženosti“. Přitom úroveň flexibility neplyne pouze z poddajnosti svalových fascií, šlach a v určité míře i kůže, ale také ze síly svalů, typu kloubu, koordinace agonistů, antagonistů a synergistů, psychické pohody, denní doby aj.

Vezmeme-li v potaz průměrnou populaci, zjistíme, že flexibilnější jsou děti a ženy než dospělí či muži. Vlivem stárnutí potom úroveň flexibility většinou klesá jako důsledek změn, které plynou z opotřebení kloubů.

Průměrná flexibilita populace plně neodpovídá požadavkům, které jsou na tuto schopnost kladeny z hlediska překážkových běhů. Těžko si lze představit překážkáře s nízkou úrovní flexibility v kyčelním a kolenním kloubu. Fakt, že překážkář dokáže bez problému vydržet ve statické poloze překážkového sedu s hlubokým předklonem, však ještě neznamená, že dokáže dané polohy dosáhnout při velmi rychlém, dynamickém přeběhu překážky. V teoretické rovině tedy můžeme diferencovat flexibilitu dynamickou a statickou. Statická je chápána jako krátkodobá výdrž v limitní poloze vzhledem ke konstitučním a koordinačním možnostem organismu. Flexibilita statická pak tvoří určitý předpoklad flexibility dynamické.

Vrátíme-li se k překážkovým běhům, můžeme na příkladu rozsahu kyčelního kloubu poukázat na možné individuální diference v úrovni flexibility. Vzhledem ke tvaru a funkčnosti kyčelního kloubu bude u různých žáků různá pohyblivost kyčle v předozadní rovině (flexory a extenzory kyčelního kloubu), v bočné rovině (rotátory) a v rovině čelné (abduktory a adduktory kyčelního kloubu). Otázka zní, zda je pro přeběh důležitá flexibilita kyčelního kloubu ve všech rovinách či pouze v rovinách některých. Vzhledem k rozsahu a průběhu pohybů spojených s překonáním překážky švihovou a odrazovou nohou je logické rozvíjet flexibilitu ve všech rovinách. V předozadní rovině je nezbytné, aby rozsah pohybu překážkáře byl větší, než je tomu u průměrné populace. Pouze průměrný rozsah v této rovině se negativně projeví na délce kroku v náběhové části trati a v průběhu „cílování“ - u krátkých překážkových běhů, u dlouhých „plotů“ potom i ve schopnosti běžet na nižší počet kroků mezery mezi překážkami. Příčinou je fakt, že nedostatečná flexibilita vzhledem k požadovanému rozsahu pohybu vyvolává brzdivý efekt svalů (zvýšené napětí antagonistů) v limitních polohách pohybů. Rozsah v boční rovině je u překážkáře stěžejní vzhledem k ekonomickému překonání překážky jednotlivými segmenty těla (především přetahovou nohou). Rozsah v rovině čelní je důležitý pouze ve fázi, kdy se překážkář dostává do pozice „překážkového sedu“. I tato pozice však spolurozhoduje o časoprostorových charakteristikách, jež limitují finální produkt překážkářova snažení – výkon.

Vyjma flexibility a samozřejmě také rychlosti je pro překážkové běhy nezbytným požadavkem určitý rytmus běhu a přeběhu.

Rytmus můžeme u žáků stimulovat při cvičeních přes frekvenční žebříky (Obr. 10), tyče nebo nízké překážky. Při rytmizačních cvičeních přes nízké překážky postupně zkoušíme 3, 4 a 5krokový rytmus. Cvičení rytmu můžeme postupně propojovat s nácvikem práce přetahové a švihové končetiny (Obr. 11) na krátkých vzdálenostech překážek. Rytmizační cvičení aplikujeme nejprve v chůzi. Po zvládnutí zařadíme obtížnější poskoky či pomalý běh.

Obr. 10

Obr. 11

Po průpravných překážkářských cvičeních zařazujeme nácvik 5krokovým rytmem na nízkých překážkách a zkrácených vzdálenostech. Postupně se propracováváme až k 4 a 3krokovému rytmu.