4. Trénink sebeobrany
Abychom zvýšili pravděpodobnost úspěchu v potenciálním konfliktu, je třeba k tomuto cíli trénovat. Principy a obsah tréninku sebeobrany vycházejí z charakteru činnosti, tj. předcházení a řešení konfliktů. Tato oblast zahrnuje osvojování široké škály schopností a dovedností. Ty mohou nabývat různé úrovně a tím určovat pravděpodobnost úspěšné obrany. Již Špička a Novák (1971) rozdělovali výcvik v sebeobraně na minimalistický a maximalistický. Za minimalistický je považován výcvik, který dostačuje k získání převahy nad laikem, tzn. k obraně proti běžnému, neškolenému útočníkovi. Maximalistický výcvik je zaměřen na co největší zvyšování šance úspěšné obrany proti odborníkovi, např. proti boxerům, karatistům, džudistům apod. (Müller, Belšán, Špička, Novák, 1973).
Úspěch sebeobranného zásahu je dán komplexem znalostí a dovedností, často shrnutých do velmi krátkého časového úseku, a to s dodržením účinného, tj. objektivně správného jednání pro konkrétní situaci (Náchodský, 2006). Trénink sebeobrany musí mít multidisciplinární charakter, protože řešení sebeobranných situací vyžaduje na straně obránce řadu dovedností, které se svou povahou zcela odlišují. Význam komplexnosti úpolového tréninku vyjádřil Roubíček (1980): „Je to cvičení, které nás učí obranným či útočným technikám a významně přispívá k rozvoji svalové síly, pohybové obratnosti, charakterových vlastností (sebedůvěra, odvaha, sebeovládání, cílevědomost), vlastností podmíněných silou vůle (houževnatost, vytrvalost a odolnost) a schopnosti pohotové reaktivnosti (postřeh, rychlé rozhodování, iniciativa). Odborně vedený výcvik sebeobrany by měl být založen na reálném základě, tzn. reflektovat složitost sebeobranné situace. Trénink sebeobrany nemůže studenty připravit na řešení skutečné sebeobranné situace dokonale. Trénink zůstane vždy přípravou a ta se liší od skutečného výkonu v sebeobraně. Cílem přípravy je však co nejvíce modelovat podmínky potenciální sebeobranné situace a tím se přibližovat realitě.
Složky tréninku sebeobrany jsou:
- strategicko-taktická příprava
- psychologická příprava
- technická příprava
- kondiční příprava
Zásadu přibližování tréninku sebeobrany k reálným podmínkám vystihuje deset principů Jima Wagnera:
1. Buďte fyzicky dobře připraveni, udržujte se v kondici
Musíte trénovat své tělo všestranně: kardiovaskulární systém, sílu, flexibilitu atd. Důležitá je i vytrvalost, abyste byli schopni vydržet delší boj a byli více odolní vůči zraněním. Dobrá fyzická kondice má psychologický efekt na vaše okolí – budíte větší respekt jako nepřítel.
2. Nevěnujte se pouze jednomu konkrétnímu bojovému systému, netrénujte pouze pod vedením jednoho instruktora
Pokud se vážně zabýváte tréninkem sebeobrany a chcete vědět jak se ubránit, musíte se věnovat více oblastem. Učte se tolik bojových systémů u různých kvalifikovaných instruktorů, kolik jen můžete. Na naučení se základů z jednoho systému vám zpravidla stačí období kolem šesti měsíců. Využívejte principy různých systémů a neupadněte do stereotypního skupinového myšlení.
3. Držte se jednoduchosti
Skoro polovinu toho co znáte, můžete vyřadit. Když jste ve skutečném boji a je ohroženo vaše bezpečí, vaše mysl a tělo vás donutí používat jen hrubou motoriku. Složité techniky, které trénujete, vám dávají možnost primitivních metod přežití. Místo ztráty času nacvičováním pohybů, které nikdy nepoužijete, byste se měli soustředit na několik málo funkčních technik (např. nízký kop, úder loktem, kop kolenem, útok prsty do očí, tahání za vlasy, úder pěstí apod.).
4. Trénujte tvrdě, bojujte lehce
V americké armádě je známé rčení „čím víc krvácíš v tréninku, tím méně budeš krvácet v bitvě“. Váš trénink musí být vždy tvrdší než to, co vás může ve skutečnosti potkat. Průměrná doba pouličního boje je 15 – 30 vteřin. Na takovou zátěž vás musí připravovat trénink. Trénujte přibližně v minutových intervalech s maximálním úsilím. Místo toho, abyste se uklonili partnerovi a začali s ním nacvičovat techniky, uběhněte nejdřív 2,5 kilometru a pak s ním zkuste bojovat. Taková zátěh simuluje vyčerpání z boje. Místo sparingu s jedním partnerem, bojujte se dvěma nebo třemi. Vždy se snažte trénovat až do stupně únavy blížící se vyčerpání.
5. Myslete pozitivně
Skutečný bojovník se nikdy nenechá psychicky zlomit. Vždy si udržte „vůli přežít“. Někteří lidé ji mají silnější než jiní. Vůle k přežití se dá rozvíjet tím, že bude svůj trénink vést na samou hranici vašich psychických možností. Toho lze docílit využitím modelových situací, snižováním prahu bolesti, zvyšováním důvěry v naučené techniky. Takový trénink upevňuje vaši vůli k přežití.
6. Modelové situace
Nestačí jen znát bojové techniky, musíte také vědět v jakém kontextu je používat. Většina škol bojových umění učí studenty navzájem se uklonit, zaujmout střeh a potom bojovat. Ale to není normální vývoj událostí ve skutečném životě. Obvykle se jedná o náhlé rvačky v baru, hádky, které přerostou v boj atd. Proto by alespoň jedna třetina vašeho tréninku měla být věnována modelovým situacím, které jsou něčím jako divadlo: jsou zde herci, scénář, pomůcky a příběh. Zbývající dvě třetiny tréninku by měly zahrnovat technickou a kondiční přípravu. Jinak řečeno je třeba simulovat situace, do kterých se nejpravděpodobněji můžete dostat: loupež, rvačka v baru, sexuální útok a další. Ke správně prováděným modelovým situacím patří náležité oblečení, realistické prostředí a figuranti, kteří vhodným způsobem hrají role útočníků.
7. Trénujte od A do Z
Na vysvětlení tohoto principu použijeme příklad. Když se učíte obranu proti noži, nelze prostě říci „zaútoč!“ a potom udělat obrannou techniku. Ve skutečnosti útoku nožem předchází nějaký sled událostí a nějaké události následují po něm. To by mělo být i součástí přípravy vašeho strategického plánu, abyste věděli co se obvykle za takových situací děje. Trénovat od A do Z znamená:
- Pozorovat prostředí před útokem.
- Mít připravený plán činností již před útokem.
- Řešit akutní krizovou situaci (použitím obranných technik).
- Navazovat činností (únik, zadržení pachatele, předstírání volání policie, ošetření zranění atd.).
8. Trénujte v oblečení, ve kterém budete bojovat
Nosíte obvykle oblek? Potom trénujte v obleku. Nosíte v zimě tlustou bundu? Naučte se jak v ní udeřit nebo bojovat na zemi. Čím více budete trénovat v oblečení, které běžně nosíte, tím lépe budete připraveni na skutečný boj.
9. Přizpůsobivost
Skutečný bojovník je flexibilní a dokáže podle situace změnit taktiku. Vývoj bojové situace je proměnlivý, proto se nemůžete zatěžovat čekáním na provedení vaší oblíbené techniky. Jeden ze způsobů jak se naučit rychlé přizpůsobivosti je instruovat vašeho partnera, aby se vás bez vašeho vědomí pokusil překvapit. Např. při nácviku boje na zemi vytáhne partner najednou cvičný nůž a začnete na vás útočit, takže se musíte se situací nějak vyrovnat. Nebo během sparingu s partnerem se v místnosti náhle objeví další a vy musíte čelit útoku dvou osob.
10. Agresivní obrana
Mnoho lidí se domnívá, že sebeobrana znamená čekat, až útočník zasadí první úder. Pokud však kdykoliv cítíte, že vám nebo někomu jinému hrozí nebezpečí zranění nebo smrti, máte právo na obranu. Pokud tedy musíte udeřit první, udělejte to. To je důvod, proč jsou modelové situace tak důležité – je potřeba naučit se rozpoznat znaky přímo hrozícího útoku. Během boje musíte také myslet na to, že je nutné útočníkovi způsobit tolik škody, kolik je nezbytné. A je třeba udělat to tak rychle, jak je to jen možné. Jenom takto můžete zahltit útočníkovy smysly a zastavit ho. Zatlačte ho do obrany okamžitým útokem nebo protiútokem. Zaútočte na útočníka.
