8. Kondiční příprava v sebeobraně
Závěr učebnice je věnován kondiční přípravě v sebeobraně. Jedná se o oblast, která není v odborných kruzích dostatečně zpracována, někdy není ani zmiňována. Přitom kondiční připravenosti jedince vystaveného násilné konfrontaci má zásadní význam. Člověk, který se stane účastníkem konfliktu je vystaven vysoké psychické i fyzické zátěži. V kapitole Psychická příprava v sebeobraně byly popsány fyziologické procesy, ke kterým dochází ve stresové situaci. Rovněž bylo zmíněno, že na stres z konfliktu se lze postupně adaptovat. Pravdou také je, že i jiný druh psychického zatížení může být přípravou na řešení konfliktu. Můžeme uvést příklad ze sportu. Sportovec zvyklý čelit psychickému napětí, které vyplývá z řešení složitých úkolů během zápasu, zažívá určitý druh stresu. Rovněž je nucen činit pod tlakem rychlá rozhodnutí a přitom se vyrovnávat s fyzickým zatížením. V tom spočívá paralela se sebeobranou situací. Nejen sportovci, ale ostatní lidé z profesí, které vedou k adaptaci na stres, jsou do jisté míry lépe připraveni na řešení sebeobranné situace. Pokud budeme pokračovat ve sportovní paralele, pak lze s nadsázkou říci, že samotná kondiční příprava může být dostatečnou přípravou k sebeobraně, resp. sebeobranou samotnou. Pokud bude obránce výrazně silnější než útočník, pak jsou jeho šance na úspěšnou obranu výrazně vyšší. Trénovaný sportovec v dobré kondici, je mnohem lépe připraven na řešení fyzického konfliktu, než člověk nezdatný, slabý, pravidelným pohybem nezocelený. Dobrá fyzická kondice poskytuje i triviální řešení sebeobranné situace – pokud budeme rychlejší a vytrvalejší, můžeme před útočníkem jednoduše utéct. V bojových uměních se naopak můžeme často setkat s tvrzením, že správná technika je nade vše a překonat protivníka netechnicky znamená uplatnit pouze „hrubou sílu“. Přitom hrubá síla je chápána jako „hloupá síla“, tedy vítězství síly nad intelektem a dovedností. Možná že to tak je, možná ne. Nicméně pokud bude protivník silnější a zvítězí, technika nebude obránci k ničemu. Jednoduše řečeno, být v kondici je základní předpoklad pro boj a tedy i pro sebeobranu. Nezapomínejme na zásadu, že v případě střetu dvou stejně takticky, psychicky a technicky zdatných jedinců vyhraje ten, který je zdatnější kondičně.
Kondice (lat. konditio = podmínka) znamená předpoklad vykonávat danou činnost. Cílem kondiční přípravy v sebeobraně je všestranný tělesný rozvoj se zvýšením funkčních možností organismu. Čím vyšší je kondiční připravenost jedince, tím vyšší je možnost tréninkového i reálného zatížení a tím se zvyšuje pravděpodobnost úspěšného řešení sebeobranné situace. Kondiční příprava je proto v zájmu každého, kdo se chce zabývat sebeobranou.
Kondiční přípravu v sebeobraně rozdělujeme:
1. Obecná kondiční příprava
V obecné části kondiční přípravy rozvíjíme základní pohybové schopnosti (síla, rychlost, vytrvalost, koordinační schopnosti) pomocí cvičení, které jsou často převzaty z jiných sportovních odvětví. Tato cvičení zajišťují harmonický tělesný rozvoj cvičence sebeobrany a vytvářejí základ pro postupný růst speciálního výkonu, tj. účinných technik sebeobrany a jejich udržení po dlouhou dobu. Čím kvalitnější kondiční přípravou cvičenec projde, tím více ho lze pak zatěžovat speciálními cvičeními a technikami (Král a kol., 2004).
2. Speciální kondiční příprava
Speciální kondiční příprava navazuje na přípravu obecnou. Rozvíjí pohybové schopnosti, spojené nejčastěji s nácvikem a zdokonalováním jednotlivých technik sebeobrany. Nejdůležitější jsou:
- reakční schopnost
- výbušná síla
- rychlost acyklických pohybů
- orientační schopnost
- anaerobní vytrvalost
- aerobní vytrvalost
- pohyblivost
Kondiční příprava v sebeobraně dodržuje následující principy:
1. Všestrannost
Rozvíjeny musí být všechny pohybové schopnosti, protože obránce neví, jakému druhu nebezpečí a fyzické zátěže může být vystaven. Konflikt zpravidla trvá 15 – 30 vteřin. V tréninku se proto využívají přibližně minutové intervaly s maximálním úsilím. Není však vyloučeno, že obránce bude vystaven i déle trvajícímu boji, který bude vyžadovat aerobní vytrvalost, maximální sílu apod.
2. Funkčnost
Důraz na rozvoj tzv. funkční síly, nikoliv nadměrné svalové hmoty. Obránce musí být schopen vykonávat širokou škálu pohybů v jejich plném rozsahu, dostatečnou silou za zachování rychlosti pohybů a jejich koordinovaného spojování ve funkční pohybové celky (série, kombinace) .
3. Důraz na koordinaci
Koordinační schopnosti značně limitují možnost využití ostatních pohybových schopností či dovedností a úspěchu v sebeobranné situaci. Kondiční příprava směřuje především k rozvoji reakční a orientační schopnosti, pohyblivosti, odhadu vzdálenosti a dalších.
4. Spojení s psychologickou přípravou
Většina kondičních programů pro účely sebeobrany spojuje kondiční přípravu s přípravou psychologickou. Tělesná a psychická zátěž spolu souvisí. V konfliktní situaci spojené s fyzickým násilím je obránce vystaven oběma druhům zátěže. Kondiční příprava v sebeobraně proto často využívá vysokých tréninkových dávek a velkých objemů zátěže. To vede k rozvoji volních vlastností, které jsou nezbytné pro úspěšné prosazení v konfliktu.
Trénink sebeobrany by měl být jak komplexní, tak permanentní. To z toho důvodu, že nikdy nevíme, kdy budeme nuceni čelit útoku. Taras (2005) uvádí model permanentní připravenosti k boji (Obr. 15), ve kterém kondiční příprava tvoří centrální osu.
Obr. 15 Systém permanentní připravenosti k boji
