Inovace SEBS a ASEBS

Katame waza – osaekomi waza

Kesa gatame

Kesa gatame je jedním ze základních držení čímž spadá do skupiny technik znehybnění (osaekomi waza). S velkou pravděpodobností ani laikovi při pohledu na tuto techniku znehybnění nebude Kesa gatame nijak neznámé, jelikož mu může připomínat držení v pozici, které se slangově říká „kravata.“

Kesa gatame může tori úspěšně nasadit především v situaci, kdy přešel z útoku v postoji na zem a uke se nachází na zemi vedle jeho pravého boku. V tuto chvíli tori Kesa gatame nasadí tak, že usedá pravým bokem do těsné blízkosti pravého boku ukeho. V této pozici zafixuje ukeho pravou polovinu trupu vlastní polovinou trupu, ovine pravou paží ukeho šíji a umístí dlaň na jeho pravé rameno. Dále tori fixuje ukemu pravou paži tím, že si ji umístí pod svou paži a levým loktem přitiskne k žebrům. Nohy tvoří hlavní opěrné a stabilizační body této techniky. Pravé koleno má tori ohnuté asi pod úhlem 90° a umístí jej vedle ukeho hlavy. Levá noha spočívá přirozeně kolmo k ukeho trupu opřena o chodidlo. Nakonec tori umocní znehybnění sevřením ukeho paže a skloní hlavu ke svému pravému koleni (13).

Kata gatame

Technika znehybnění Kata gatame patří stejně jako Kesa gatame mezi držení s vysokou účinností. Toto znehybnění v podstatě vychází z pozice v držení Kesa gatame, v praxi slouží jako pokračování držení Kesa gatame, kdy se torimu nepodařilo ukeho kvalitně znehybnit. Situace může vypadat tak, že uke dokázal vymanit svou pravou paži z toriho podpaží a v této lepší situaci pro únik toriho ohrožuje. V tuto chvíli je pro toriho nejlepší nasadit jinou techniku znehybnění a tou může být Kata gatame.

Znehybnění Kata gatame se liší pouze v úchopu ukeho pravé paže a v poloze dolních končetin. Předpokládejme, že uke dokázal vymanit svou pravou paži, ale je neustále jištěn v držení Kesa gatame. Tori nasazuje držení Kata gatame tak, že donutí ukeho úchopem za zápěstí vzpažit pravou paži, a tu umístí přes jeho obličej. Dále fixuje ukeho pravou paži přiložením šíje na ukeho paži v oblasti tricepsu. Takto torimu vznikla situace, kdy má volnou levou horní končetinu, kterou celé držení zdůrazní úchopem oběma dlaněmi za zápěstí a vytvoří tak pevné sevření ukeho hlavy s pravou paží. Celé znehybnění tori podpoří změnou polohy dolních končetin tak, že se přemístí do polohy v kleku na pravé s výrazně unoženou a proplou levou dolní končetinou. Touto přeměnou dolních končetin získá větší stabilitu a dostane se do pohotovější situace pro další pohyb (13).

Joko šihó gatame

Technika patří také do skupiny osaekomi waza, neboli techniky znehybnění. Díky nenáročnému provedení ji lze zařadit mezi základní držení. Joko šihó gatame se v prvním kroku liší od Kesa gatame situací, ze které je nejvýhodnější držení nasadit. To tak, že při přechodu z postoje na zem uke nedopadne k toriho pravému boku bokem (jako v případě Kesa gatame), ale dopadne přímo vedle něj, čelem ze strany.

Ve chvíli, kdy se uke ocitl v pozici před torim, je ideální techniku nasadit tak, že tori kleká kolmo k ukeho pravému boku a zafixuje mu horní část trupu (hrudní koš) trupem. V této pozici má uke znesnadněn pohyb a tori umocňuje jeho sevření úchopem jeho šíje levou paží a levého stehna pravou paží. Roztažením nohou může získat větší stabilitu či dále pracovat s vlastním těžištěm.

Tate šihó gatame

Držení Tate šihó gatame je charakteristické svojí výchozí polohou, kdy tori klečí obkročmo nad ukem, který je v lehu.

Pažemi tori objímá levou vzpaženou paži a šíji ukeho. Rovněž lze obejmout obě vzpažené paže ukeho, což se používá, když se uke snaží oběma rukama ze spodní pozice škrtit. Následně tori obepíná dolní končetiny ukeho z vnější strany a celé držení umocňuje důkladným sevřením hodní části trupu společně s ukeho hlavou svými horními končetinami.

Kami šihó gatame

Držení Kami šihó gatame je vhodné zařadit do výuku z důvodu dalšího rozšíření principu držení a práce s tělem soupeře, protože se nasazuje z dalšího směru. Jedná se směr od ukeho hlavy což můžeme vidět na obrázku 13.

Uke při nasazení držení zaujímá polohu v podporu klečmo sedmo na předloktí s cílem o důkladné zachycení ukeho paží pod rameny. Dlaně zasouvá hluboku pod soupeřovy záda se snahou o zachycení ukeho pásu pro pevný úchop. Hlava je s rameny přimknuta k ukeho horní části trupu s důkladným přenesením váhy nad ukeho a následnou prací s vlastním těžištěm pomocí přesouváním do stran.