Inovace SEBS a ASEBS

8 Nauka o zbraních

Moderní zbraně se obvykle skládají z desítek součástí. Zákon o zbraních přesně stanovuje, které části zbraně podléhají registraci - jsou to tzv. hlavní části střelné zbraně: hlaveň, vložná hlaveň, vložná nábojová komora, rám, válec revolveru, pouzdro závěru nebo tělo a závěr. Tyto a některé další důležité části by měl být žadatel o zbrojní průkaz schopen bez problému na zbrani určit a popsat jejich funkci (přestože nikde není přesně stanoveno, na co se komisař bude u zkoušky ptát).

8.1 Krátká kulová zbraň-pistole

Pistole CZ 75D Compact
Jeden ze zástupců početné rodiny pistolí řady CZ 75 z České zbrojovky. Tyto pistole jsou asi nejznámější české zbraně a dočkaly se po celém světě mnoha napodobenin (např. italský Tanfoglio nebo švýcarský Sphinx). U zkoušek odborné způsobilosti jsou využívány nejčastěji.

Pistole typu CZ 75 je samonabíjecí zbraň, využívající uzamčený závěr systému Browning. Závěr je uzamčen pomocí uzamykacích ozubů / žeber na vršku hlavně (před komorou), které v uzamčeném stavu zapadají do otvorů v závěru. Toho je docíleno malým vertikálním pohybem zadní části hlavně.
Různé zbraně řady CZ 75 se od sebe liší zejména různou velikostí, délkou hlavně, spoušťovým mechanismem (SA/DA nebo jen SA) a osazením pojistkou nebo vypouštěním kohoutu.

Hlavní části pistole jsou:

• tělo
• závěr ,
• hlaveň (na obrázku viditelné pouze ústí).

• tělo je základní částí zbraně, nese spoušťové i část bicího ústrojí, jsou v něm drážky pro vedení závěru a rukojeť slouží zároveň jako zásobníková šachta;
• závěr slouží zejména pro uzamčení komory při výstřelu, dále také jako hmatník pro natažení závěru (tj. zasunutí náboje do nábojové komory respektive vytažení z nábojové komory, natažení bicího mechanismu, opětovné uzamčení); nese další důležité součástky jako např. úderník či mířidla;
• hlaveň vede střelu, než opustí zbraň, za pomoci drážek jí uděluje rotaci (čímž zvyšuje přesnost); v zadní části hlavně se nachází nábojová komora - v ní je náboj během výstřelu (a před výstřelem)
• muška a hledí, mířidla, slouží k zamíření zbraně, přímka spojující hledí, mušku a záměrný bod na cíli se nazývá záměrná;
• uzamykací ozuby - starají se o to, aby byl při výstřelu závěr uzamknut s hlavní v jeden pevný celek (tzv. uzamčený systém závěru);
• výstražník signalizuje přítomnost náboje v nábojové komoře;
• vytahovač - při pohybu závěru vzad vytahuje drápkem za drážku nábojnici nebo náboj z nábojové komory;
• vyhazovač - těsně před zadní úvratí závěru narazí vytahovačem tažená nábojnice či náboj na vyhazovač, který ji/ho vyhodí ze zbraně ven;
• kohout - po stisknutí spouště dopadá kohout na zápalník, který dále naráží na zápalku náboje a odpaluje ho;
• bicí pružina udržuje kohout odpružený;
• střenky poskytují lepší úchop;
• zásobník zásobuje zbraň náboji;
• podavač - odpružená součástka v zásobníku, která tlačí náboje vzhůru k závěru; po odpálení posledního náboje tlačí podavač na záchyt závěru a způsobí tak, že po poslední ráně zůstane závěr v zadní (otevřené) poloze;
• tlačítkem vypouštění zásobníku se vysouvá zásobník ze zbraně;
• páčkou vypouštění kohoutu se dá bezpečně spustit již natažený kohout, i pokud je už náboj v nábojové komoře; u jiných verzí zbraně CZ-75 vypouštění kohoutu chybí a na jeho místě je pojistka, která v zajištěném stavu brání výstřelu;
• spouští se ovládá spoušťový mechanismus, který dále ovládá bicí mechanismus; okolo spouště se nachází lučík (součást těla), který brání náhodnému stisku spouště
• posunutím záchytu závěru do horní polohy je možné zajistit závěr v zadní poloze (vhodné např. pro kontrolu nábojové komory); čep záchytu závěru je důležitou součástkou pro samonabíjecí funkci pistole (řídí pohyb hlavně a tím odemykání závěru);
• vratná pružina tlačí závěr do přední (klidové) polohy, působí opačným směrem oproti zpětnému rázu při výstřelu; je omotána kolem tyčky vedení vratné pružiny.

Uvedený popis platí pro zbraně typu CZ 75 a u ostatních zbraní se některé části popisu liší.

8.2 Krátká kulová zbraň-revolver

Revolver Kora
Revolvery se u zkoušek odborné způsobilosti neobjevují. Většina konstrukcí moderních revolverů je velmi podobná - opakovací zbraň, kde k připravení dalšího náboje a natažení bicího ústrojí dochází promáčknutím spouště či natažením kohoutu. Na ukázku uvádíme revolver od brněnské zbrojovky Kora alias Kroko.

• rám je základní částí zbraně, nese spoušťové a bicí ústrojí, nábojový válec a zepředu je k němu přimontována hlaveň;
• hlaveň vede střelu, než opustí zbraň, za pomoci drážek jí uděluje rotaci (čímž zvyšuje přesnost); je přišroubována k přední části rámu obvykle před horní komoru (ale existují i konstrukce, kde jsou náboje odpalovány ze spodní komory);
• v nábojovém válci jsou umístěny nábojové komory (obvykle pět či šest, u malorážkových až osm) - válec se vždy před výstřelem pootočí tak, aby se mezi hlaveň a bicí ústrojí dostal další náboj;
• tlačítko odemykání válce slouží k odemknutí válce pro vyklopení; některé výkonější revolvery mají i druhé tlačítko, umístěné před válcem;
• muška a hledí, mířidla, slouží k zamíření zbraně, přímka spojující hledí, mušku a záměrný bod na cíli se nazývá záměrná;
• kohout - po stisknutí spouště dopadá kohout na zápalník, který dále naráží na zápalku náboje a odpaluje ho; u některých dvojčinných revolverů je kohout úplně skrytý;
• spouští se ovládá spoušťový mechanismus, který dále ovládá bicí mechanismus; okolo spouště se nachází lučík (součást rámu), který brání náhodnému stisku spouště
• rukojeť poskytuje lepší úchop a dá se vyměnit podle potřeb střelce - pro snadnější skryté nošení nebo třeba pro lepší zvládání zpětného rázu;

8.3 Dlouhá kulová zbraň-malorážka

CZ 452 ZKM
Česká puška CZ-452 je typickým zástupcem malorážek, které se obvykle vyskytují u zkoušek odborné způsobilosti.

Jedná se o dlouhou zbraň pro náboje s okrajovým zápalem (v ČR zejména .22LR) s válcovým otočným odsuvným závěrem ovládaným klikou.

• hlaveň vede střelu, než opustí zbraň, za pomoci drážek jí uděluje rotaci (čímž zvyšuje přesnost); v zadní části hlavně se nachází nábojová komora - v ní je náboj během výstřelu (a před výstřelem)
• pouzdro závěru je prostor, ve kterém se pohybuje závěr, jsou k němu připevněny některé další součásti zbraně jako hlaveň či pažba;
• závěr slouží k navedení náboje do komory a uzamčení komory, nese v sobě celý bicí mechanismus; je ovládán klikou závěru
• muška a hledí, mířidla, slouží k zamíření zbraně, přímka spojující hledí, mušku a záměrný bod na cíli se nazývá záměrná;
• pažba a předpažbí umožnují kvalitní úchop a přilícení, obvykle tvoří celek a jsou vyrobeny z dřeva nebo plastu; na předpažbí jsou někdy uchyceny nožičky / bipod pro střelbu s oporou;
• vytahovač - při pohybu závěru vzad vytahuje drápkem za drážku nábojnici nebo náboj z nábojové komory;
• přímoběžný úderník odpaluje po stisknutí spouště náboj v komoře; úderník je natažen klikou závěru při zamykání komory (při stažení kliky do spodní polohy);
• pružina úderníku uděluje úderníku energii pro odpálení náboje;
• pojistka v zajištěném stavu brání výstřelu zbraně;
• pružina odporu spouště dodává spoušti odpor, působí proti tahu prstu střelce; často bývá stavitelná;
• spouští se ovládá spoušťový mechanismus, který dále ovládá bicí mechanismus; okolo spouště se nachází lučík, který brání náhodnému stisku spouště
• páčkou záchytu zásobníku se uvolňuje zásobník pro vyjmutí ze zbraně;
• plechový plášť zásobníku tvoří kostru zásobníku;
• podavač je odpružená součástka v zásobníku, která tlačí náboje vzhůru k závěru; je odpružen tzv. pružinou podavače / zásobníkovou pružinou.

Uvedený popis platí pro zbraně typu CZ 452 a u ostatních zbraní se některé části popisu liší.

8.4 Dlouhá kulová zbraň-brokovnice

Franchi Highlander
U zkoušek odborné způsobilosti se používají různé typy brokovnic, obvykle je to dvojka (dvě brokové hlavně vedle sebe) se sklopným svazkem hlavní. Na ukázku je zde brokovnice Highlander od italské zbrojovky Franchi. Přesně s touto zbraní se u zkoušek asi nesetkáte (obvyklé jsou výrobky zbrojovky Brno nebo ruské brokovnice), ale princip funkce a popis součástí je velice podobný.

Jedná se o dlouhou brokovou zbraň s tzv lůžkovým závěrem. Má dvě brokové hlavně umístěné napevno vedle sebe.

• svazek hlavní - v tomto případě svazek dvou brokových hlavní vedle sebe (tzv. dvojka), ale existují různé kombinace (viz níže hlavňové svazky); vývrt hlavně je obvykle hladký, tj. bez drážek, pro střelbu hromadnou střelou, avšak existují i verze s drážkami, pro střelbu jednotnou střelou;
• baskule / lůžko - jedna z hlavních částí brokovnice, ve které je uloženo spoušťové a bicí ústrojí, řídí uzamykání hlavně a slouží jako závěr (lůžkový);
• pažba a předpažbí umožnují kvalitní úchop a přilícení, obvykle jsou vyrobeny z dřeva; předpažbí bývá snadno odnímatelné a jeho demontáž je prvním krokem rozborky brokovnice
• vyhazovače vyhazují po sklopení hlavní vystřelené nábojnice; u jiných konfigurací mohou být namísto vyhazovačů tzv. vytahovače, které nábojnice nevyhodí, ale pouze povysunou, pro snazší vytažení střelcem;
• temenní klička slouží k ovládání uzamykacího klínu a tím k odemčení a sklopení hlavní;
• šoupátková pojistka v zajištěném stavu brání výstřelu zbraně (u mnohých brokovnic je pojistka po natažení zbraně (tj. uzavření hlavní) automaticky zajištěna);
• spouští se ovládá spoušťový mechanismus, který dále ovládá bicí mechanismus; některé dvouhlavňové brokovnice mají dvě spouště (pro každou hlaveň zvlášť), jiná provedení jen jednu a mechanismus automaticky mezi komorami přepíná;
  provedení bicího mechanismu se liší - některé brokovnice mají tzv. skrytá kladívka, jiné modely mají kladívka vnější.

8.5 Dlouhá kulová zbraň-samonabíjecí

Sa vz. 58
Samopal vzor 58 je i dnes standardní pěchotní zbraní české armády. U zkoušek odborné způsobilosti se nevyskytuje. Jde o pušku s možností plně automatické střelby i střelby jednotlivými ranami. Závěrový mechanismus je poháněn plyny vznikajícími při hoření střelného prachu v náboji a využívá uzamčení kyvnou závorou (viz níže). Tento princip je odlišný od pušek typu "kalašnikov", byť z vnějšku vypadají podobně.
Na civilním trhu je dnes dostupných také mnoho samonabíjecích klonů těchto zbraní - u nás tak spadají do kategorie B.

Pozn.: Dnešní terminologie označuje tento typ zbraně jako "útočnou pušku" (z německého Sturmgewehr), avšak z historických důvodů se tento model nadále označuje jako samopal (což je obecně označení pro samočinné zbraně na pistolové náboje jako jsou českýSa vz. 61či německý H&K MP5).

• Muška a hledí tvoří mířidla.
• Přes plynový kanálek a plynový násadec proudí prachové plyny po výstřelu na píst, který udělí energii nosiči závorníku - ten začne s odemykáním závěru (viz pohyblivý model níže)
• Nadpažbí , podpažbí, pažba a pažbička tvoří úchopové části zbraně
• Víko pouzdra závěru -
• Pouzdro závěru kryje závěr spolu se spoušťovým a bicím ústrojím
• Spoušť (krytá lučíkem) slouží k ovládání spoušťového mechanismu
• Hlaveň vede střelu, než opustí zbraň, za pomoci drážek jí uděluje rotaci (čímž zvyšuje přesnost a dostřel); v zadní části hlavně se nachází nábojová komora; zhruba v polovině vývrtu se nachází plynový kanálek.
• Přeřaďovač / pojistka (dostupná pouze z pravé strany) slouží k nastavení režimu střelby (u samočinné verze) nebo zajištění spoušťového ústrojí.
• Zásobník zásobuje zbraň náboji.

8.6 Zbraňové mechanismy

První palné zbraně se nabíjely zepředu, tzv. předovky. Ty nejjednoduší byly v podstatě jen trubky na kusu dřeva, na jedné straně uzavřené a s malou dírkou (tzv. zátravka) pro zápal černého prachu (viz píšťala). V průběhu doby se objevila různá vylepšení: lepší způsoby odpalu (doutnákové,kolečkové,křesadlové a perkusní zámky), anatomičtější pažby umožňující lepší držení a míření, drážkované hlavně pro větší přesnost a dostřel a další různé vynálezy.

Velký skok vpřed ale znamenaly hlavně první pušky s nabíjením zezadu, tzv. zadovky. Kromě zřejmé výhody snazšího nabíjení to znamenalo hlavně lepší utěsnění střely v hlavni (projektil nemusel být před každým výstřelem protlačen vývrtem), díky čemuž se dalo dosahovat větších výkonů a vyšších rychlostí střely, zlepšila se i přesnost a dostřel. To však s sebou také přineslo problém, jak řádně utěsnit zadní část komory při výstřelu. Příchod jednotných nábojů (tj. střela, prachová slož, zápalka a nábojnice v jednom celku) s vlastním těsnením pomocí nábojnice z měkkého kovu toto sice usnadnil, přesto je dodnes princip uzavření nábojové komory jedním z hlavních prvků konstrukce každé palné zbraně.

Samozřejmě v celé historii zbraní se objevovaly snahy o zkrácení času mezi jednotlivými výstřely. Zprvu se toho dosahovalo vícehlavňovými systémy, kdy byla komora každé hlavně zvlášť nabitá prachem, střelou a zápalkou (např. různé modely tzv. pepřenek). S příchodem jednotných nábojů však bylo možné výrazně urychlit i samotné nabíjení. Brzy se tak objevily první opakovačky, tedy zbraně umožňující snadné ruční vyhození vystřelené nábojnice a nabití nového náboje. Později se objevily také samonabíjecí zbraně, které k vyhození prázdné nábojnice a nabití nového náboje využívají energie předchozího výstřelu, i plně samočinné zbraně, které umožňují více výstřelů na jedno stisknutí spouště.

Závěrové systémy

Záklopkový závěr
Zadní část hlavně je uzavřena záklopkou, která po odklopení otevře nábojovou komoru pro zasunutí náboje nebo vytažení nábojnice. K výstřelu dochází úderem kohoutku na úderník v záklopce, který odpálil zápalku.
Příklady zbraní se záklopkovým závěrem: zadovky českého konstruktéra Sylvestra Krnky z 50. až 70. let 19 století; Snider 1865; Berdan 1866; české raketové pistole vz. 28 a 30.
Tento typ závěru se u moderních typů zbraní už téměř nepoužívá.

Lůžkový závěr
Tento typ závěru se používá u zbraní s pohyblivou hlavní (či svazkem hlavní), obvykle sklopnou. Hlaveň (či svazek hlavní) jsou k lůžku připojeny otočným kloubem a v uzavřeném stavu jsou blokovány systémem klínů, které zapadají do otvorů v plošině hlavní. K odemčení závěru obvykle slouží páčka umístěná buď po straně nebo na temeni lůžka. U některých konstrukcí dojde při odemčení či uzamčení závěru současně i k natažení bicího mechanismu.
Dnes se lůžkový závěr používá zejména u loveckých brokovnic a kulovnic (případně kombinovaných zbraní), sportovních brokovnic, jednoranných pistolí (zejména signálních, např. česká vz. 44) či třeba jednoranných granátometů (např. americký M79).

Válcový závěr
Válcový závěr sestává z válce s klikou, který se pohybuje v pevném pouzdře závěru. V praxi se objevují dvě různá provedení tohoto typu závěru:

• Otáčivý válcový závěr
  K otevření je třeba nejprve otočit kliku zhruba o čtvrt otáčky nahoru a poté stáhnout vzad, k uzavření dojde opačným postupem. Tato konstrukce se objevovala už u prvních pušek s jehlovým zápalem (tzv. jehlovek) a je dodnes nejpoužívanějším typem závěru u opakovacích kulovnic. Typickým zástupcem je německá puškaMauser M 98 (či česká vz. 24)
• Přímotažný válcový závěr
  K otevření či uzavření stačí závěr stáhnout vzad respektive zasunout vpřed. Tento systém umožňuje oproti předchozímu rychlejší palbu, avšak za cenu složitějšího mechanismu. Tento typ závěru využívají např. rakouská puškaSteyr Mannlicher M1985 nebo švýcarská K31.

Blokový závěr

• Vertikální klouzavý blokový závěr

  Nábojová komora je uzavřena blokem závěru, který zajíždí ve drážkách vertikálně do pouzdra závěru (viz animace na wiki). Závěr je obvykle ovládán pákou.
  Příklady zbraní: puška francouzské císařské gardy , Ruger No. 1 ad.

• Kývavý klouzavý blokový závěr

  Tento typ je podobný předchozímu, avšak blok závěru je v zadní části čepem otočně připojen k pouzdru závěru. Po otevření závěru pákou sjela přední část bloku závěru dolů a umožnila tak ruční vyjmutí nábojnice nebo vsunutí náboje.
  Příklady zbraní: pušky typu Peabody, či Martini-Henry.

• Otáčivý klouzavý blokový závěr

  Blok závěru má podobu části kruhu s čepem v jeho středu, kterým uzavře nábojovou komoru. V okamžiku výstřelu je v uzavřeném stavu jištěn kohoutem, závěrem lze tedy volně otáčet (otevírat či zavírat) jen při nataženém kohoutu.
  Příklady zbraní: pušky Remington z druhé poloviny 19. století, např. M1867 nebo Model 1871.

• Horizontální posuvný blokový závěr

  Tento typ závěru je dnes využíván téměř všemi moderními samonabíjecími a samočinnými zbraněmi. Blok závěru se pohybuje v drážkách horizontálně vpřed a vzad. To s sebou přináší problém, jak závěr uzamknout, aby bylo zabráněno jeho pohybu vzad při výstřelu.

Revolvery
Zvláštní skupinou jsou revolvery, které obvykle nemají vůči hlavni pohyblivý závěr, o dopravení nového náboje se naopak stará otáčivý válec s více nábojovými komorami.

8.7 Způsoby uzamčení závěru a přebití náboje v samonabíjecích a samočinných zbraních

Většina moderních konstrukcí samonabíjecích a samočinných zbraní využívá blokový závěr, který se pohybuje za hlavní horizontálně vpřed a vzad. Protože při výstřelu působí síly rozpínajících se prachových plynů nejen vpřed na dno střely a do stran na střeny nábojnice, ale i dozadu na dno nábojnice, které je opřené o čelo závěru, je nutno zabránit volnému pohybu závěru vzad. Při předčasném otevření závěru totiž hrozí, že tlaky v hlavni a nábojnici budou ještě příliš velké a předčasně vytažená nábojnice by se bez opory stěn nábojové komory mohla roztrhnout.

• Neuzamčený (dynamický) závěr
  U méně výkonných ráží jsou tlaky v nábojnici dostatečné nízké natolik, že není třeba závěr nijak uzamykat a proti zpětnému pohybu závěru tak působí pouze vratná pružina (obvykle se uvádí, že od ráže 9mm Luger je již třeba uzamčení závěru). Hlaveň je obvykle pevně spojena s tělem zbraně a během výstřelu se nepohybuje.
  Tento systém využívají např. Walther PP a PPK.

Patří sem i systémy s předkluzem hlavně, kde má zbraň pevný závěr a pohyblivou hlaveň. Při výstřelu vzniká mezi projektilem a vývrtem tření, čímž dochází k dopřednému pohybu hlavně. Když projektil opustí hlaveň, tlačí vratná pružina hlaveň zpět, čímž dojde k opětnému nabrání nového náboje a natažení bicího ústrojí.
Tento systém využívalo několik pistolí z přelomu 19. a 20. století. Od té doby se vyskytl jen u několika vojenských zbraní a u moderních zbraní se prakticky nevyskytuje.

• Polouzamčený (bržděný) závěr
  Některé zbraně využívají tzv. polouzamčený závěr. Závěr není pevně spojen s hlavní, ale jeho otevření je různými způsoby zpomaleno, aby k úplnému otevření došlo teprve až když tlaky poklesnou na bezpečnou úroveň.
  Jedním ze způsobů brždění závěru je systém dvou válečků zapadajících do otvorů v pouzdře závěru, které se při pohybu závěru vzad musí nejprve přiblížit k sobě, čímž urychlí pohyb úderníku. Teprve, když jsou válečky dostatečně sblíženy, se může závěr volně pohybovat vzad. Viz např. schéma mechanismu samopalu H&K MP5.

Pozn.: Válečků je využito i u některých uzamčených závěrů, kde je ale hlaveň pohyblivá a v okamžiku výstřelu je pevně spojená se závěrem; např. česká pistole vz. 52či německý kulomet MG 42.

Dalším ze způsobů je například brždění povýstřelovými plyny, jejichž část se odvede do speciální komory, kde brzdí pohyb závěru vzad (viz např. schéma mechanismu pistole H&K P7).

Pozn.: Povýstřelových plynů je využito i u mnohých uzamčených závěrů, kde je jich ale použito k oddálení odemčení a otevření závěru - tedy nikoli jen zpomalení otevírání.

• Uzamčený závěr
  V okamžiku výstřelu je závěr pevně spojen s hlavní a k rozpojení dojde po určité prodlevě. Dosahuje se toho různými způsoby:
  • Krátký zákluz hlavně s poklesem

Toto je dnes jednoznačně nejrozšířenější systém uzamčení moderních samonabíjecích pistolí. Po výstřelu se závěr pohybuje pomalu vzad, přičemž zadní část hlavně pomalu klesá, než výstupky na vrcholu hlavně úplně vyjedou z vybrání v závěru. Teprve nyní dochází k odemčení a závěr se pohybuje volně (jen proti odporu vratné pružiny) vzad.
Poklesu hlavně se dosahuje např. řetízkem (pistole 1911, viz animace), uzavřenou kulisou pod hlavní, kterou prochází čep (CZ 75) nebo výstupkem na spodní straně hlavně, který naráží na odpovídající hranu na těle závěru (Glock).

• Krátký zákluz hlavně s rotací

Po výstřelu se závěr pohybuje vzad spolu s hlavní. Na hlavni jsou výstupky, které zapadají do vybrání v tělu zbraně (nebo naopak), které nutí při pohybu vzad hlaveň k rotaci. Tím se postupně vysouvají žebra hlavně z vybrání v závěru, až dojde k úplnému odemčení a závěr se může pohybovat volně vzad. Výhodou tohoto řešení je, že hlaveň zůstává stále v ose a může tak dosahovat lehce vyšší přesnosti.
Tento systém využívá např. slovenská pistole GP K100.

• Krátký zákluz hlavně s uzamčením pomocí systému pák

Po výstřelu se hlaveň pohybuje vzad spolu se závěrem, který drží na místě dvě páky spojené kloubem. Když soustava hlavně a závěru urazí určitou vzdálenost, narazí kloub pák na výstupek na tělu zbraně, který ho nasměruje vzhůru a odemkne závěr.
Tento systém využívá např. německá pistole P08.

• Odběr plynů z hlavně

V určité části vývrtu hlavně je jeden nebo více otvorů, kterým (i) je odvedena část povýstřelových plynů, jejichž energie je použita pro přebití:

- Přímý tlak plynů

Povýstřelové plyny jsou vedeny trubičkou až přímo na závěr. Nevýhodou této metody je zvýšené zanášení závěru mechanismu výstřelovými zplodinami.
Tento mechanismus využívají např. pušky typu AR-15 (M-16, M-4 apod.).

- Přenos energie pomocí pístu s krátkým pohybem

Povýstřelové plyny jsou vedeny na píst, který krátkým úderem zprostředkuje přenos energie na závěr. Píst se poté nepohybuje dále se závěrem, ale ihned se vrací zpět na místo.
Tento mechanismus využívá např. československá puška vz. 58 (viz animace níže).

- Přenos energie pomocí pístu s dlouhým pohybem

Povýstřelové plyny jsou vedeny na píst, čímž rozhýbají závěr. Píst je pevnou součástí závěru a urazí tak stejnou vzdálenost jako závěr.
Tento mechanismus využívají např. sovětské pušky typu kalašnikov. Objevuje se i u pistole Desert Eagle, která je jednou z mála krátkých zbraní využívajících tento systém. To umožňuje použíti mnohem výkonnějších nábojů, než je u samonabíjecích pistolí obvyklé, ovšem za cenu větší velikosti a hmotnosti mechanismu.

Samotné uzamčení závěru je řešeno různými způsoby, nejčastěji pomocí rotačního závorníku, který má v přední části dva nebo více ozubů, kterými se uzamkne do odpovídajících vybrání v zadní části hlavně (AR-15, AK-47 ad.), viz animace ve Wikipedii.

Existuje samozřejmě mnoho dalších různých – více či méně úspěšných – konstrukcí, obvykle hybridních spojení různých zde zmíněných řešení. Pochopitelně není možné je zde vyjmenovat všechny a zájemce o více informací tak odkazujeme na odbornou literaturu.

8.8 Spoušťové a bicí mechanismy

U moderních palných zbraní je bicí mechanismus obvykle založen na principu kohoutu nebo přímoběžného úderníku.

• Iniciace kohoutem

Kohout má obvykle klasickou podobu otáčivé odpružené součástky, která po uvolnění naráží buď přímo na zápalku náboje (integrovaný zápalník) nebo na zápalník, který pak vlastní setrvačností iniciuje zápalku náboje. Kohout může být vnější i skrytý vnitřní (ten se obvykle označuje jako kladívko).
Tento systém využívají prakticky všechny revolvery a mnoho samonabíjecích pistolí (Colt 1911, CZ 75 ad.). Objevuje se také u některých samonabíjecích pušek (AR-15, AK-47 ad.).

• Iniciace úderníkem

Úderník je odpružená, obvykle válcová součástka, která po uvolnění naráží buď přímo na zápalku náboje (integrovaný zápalník, např. Glock) nebo na zápalník, který pak vlastní setrvačností iniciuje zápalku náboje (Sa vz. 58).

Spoušťové mechanismy se dělí podle způsobu ovládání (napínání a vypouštění) bicího mechanismu. Liší se od sebe zejména odporem a délkou chodu spouště. Všechny mají své výhody i nevýhody a preferovaný spoušťový systém je jedním z důležitých aspektů výběru vhodné zbraně.

• Jednočinná spoušť (Single Action - SA)
  Stisk spouště provede pouze jednu činnost: uvolnění předem nataženého bicího mechanismu, tedy kohoutu či úderníku. Před každým výstřelem je třeba znovu natáhnout bicí mechanismus, buď ručně, nebo automaticky během předchozího výstřelu (viz animace výše). Chod spouště je velmi krátký a lehký, hodí se tak pro přesnou sportovní střelbu, ale není vhodný pro nošení nabité nezajištěné zbraně.
  Tento systém je historicky nejstarší. Dodnes jej využívají téměř všechny dlouhé zbraně. Používali jej první revolvery (např.Colt SAA) i pistole. Zejména díky velmi oblíbeným klonům pistolí Colt 1911 je tento systém mezi pistolemi rozšířen dodnes a objevují se i nové modely s tímto systémem (Springfield XD).
• Výhradně dvojčinná spoušť (Double Action Only - DAO)
  Stisk spouště provede dva úkony - natáhne bicí mechanismus a na konci své dráhy ho opět uvolní, čímž dojde k výstřelu. Není možné natáhnout bicí mechanismus natažením kohoutu či závěru, proto mají některé systémy skryté kohouty (např. S&W M&P 340), čímž se snižuje možnost zachycení za oděv při tasení. Chod spouště je dlouhý a těžký, takže se příliš nehodí pro přesnou sportovní střelbu, avšak s kvalitním, lučík kryjícím pouzdrem umožňuje nosit nabitou (ale nenataženou) zbraň i bez dalších pojistek. V případě střelby v nutné obraně či krajní nouzi tak stačí pouze tasit a stisknout spoušť.
  Tento systém je oblíbený u malých obranných pistolí a revolverů.
• Dvojčinná spoušť (Double Action - DA či také SA/DA)
  Tento systém je spojením obou předchozích mechanismů. Je tedy možné střílet v jednočinném i dvojčinném režimu. To umožňuje u SA/DA pistolí první výstřel v DA režimu a všechny další spuštění již v režimu SA (bicí mechanismus je napínán pohybem závěru). Tyto zbraně jsou často vybaveny i vypouštěčem kohoutu (decocker), kterým je možné bezpečně vypustit natažený kohout. U revolveru má střelec možnost si při každém výstřelu vybrat, zda kohout natáhne předem palcem, nebo během spouštěni ukazovákem.
  Tento systém používá např. československá pistole CZ 75 či italská Beretta 92. Existují dokonce i konstrukce revolverů, které fungují podobně jako samonabíjecí pistole, tedy první výstřel DA, následující SA, viz Mateba.
• Přednatažená spoušť
  Bicí mechanismus je závěrem – během ručního přetažení závěru nebo v důsledku předchozího výstřelu – napnut do částečně natažené polohy. Během stiskání spouště dochází postupně k úplnému natažení a nakonec uvolnění bicího mechanismu a výstřelu. Střelec tak nemusí vlastní silou překonávat celý odpor bicího mechanismu. Na druhou stranu kdyby se bicí mechanismus uvolnil z přednatažené polohy, neměl by ještě dost energie k odpálení náboje, zachovává se tak bezpečnost systému.
  Nevýhoda oproti DA systému je, že v případě selhače (závada náboje) není možné jednoduše znovu stisknout spoušť (byť už se objevili i hybridní přednatažené systémy, které toto umožňují).
  Tento systém využívají výhradně samonabíjecí/samočinné pistole, mezi nejznámější patří rakouské pistole Glock.

Existují i další pomocné systémy, např. tzv. napínáček, který se používá u některých kulových loveckých zbraní. Pomocí napínáčku je možné předepnout spoušť, která má poté jen minimální chod a odpor. Sníží se tak riziko stržení výstřelu během spouštění.

Informační zdroje:

1. GunsLot.com

2. LUGS, J. Ruční palné zbraně I. a II., nakladatelství Naše vojsko, 1. vydání, 1956
3. http://zbranekvalitne.cz/zbrojni-prukaz/nauka-o-zbranich