9 Náboje do ručních palných zbraní
Stejně jako vývoj palných zbraní, tak i vývoj střeliva má za sebou několik staletí vývoje. V dnešní době se obvykle používají jednotné kulové náboje s kovovou nábojnicí a středovým zápalem, u malých ráží také s okrajovým zápalem. Pro brokové náboje je nejčastější plastová či papírová nábojnice (s kovovým kováním) a středový zápal. Přesto i v dnešní době existují ještě další menšinové konstrukce (jako např. beznábojnicové systémy).
9.1 Kulové náboje
Kulové náboje obvykle sestávají z jednotné střely (existují ale i některé speciální brokové náboje pro pistolové ráže), kovové nábojnice, výmetné náplně a zápalky (u středového zápalu) či zápalkové slože (u okrajového zápalu).
- střela bývá buď plášťová (olověné jádro oplášťované měkkým kovem - obvykle mosaz či měď), celoolověná či celá vysoustružená z kovu;
-
nábojnice
může být válcovitá, lehce kuželovitá či lahvovitá (s krčkem), jejím hlavním účelem je držet celý náboj pohromadě, ale také chránit výmetnou náplň před
vlhkem;
lahvovitá nábojnice umožňuje pojmout větší množství výmetné náplně při zachování menší ráže střely a používá se jak u puškových, tak pistolových ráží (např. .357 SIG či 7,62mm Tokarev);
nábojnice mají ve své spodní části (tzn. dno) drážku či okraj (či kombinaci obojího) sloužící ke snadnému vytažení náboje či prázné nábojnice z nábojové komory; - výmetná náplň slouží - jak název napovídá - k vymetení střely ven ze zbraně a v moderních nábojích je z bezdýmného prachu
- zápalka v nábojích se středovým zápalem obsahuje zápalkovou slož, která po iniciaci (obvykle kinetickou energií úderníku) skrz zátravku zapaluje výmetnou náplň; u nábojů s okrajovým zápalem je zápalková slož umístěna přímo v okraji nábojnice;
Obr. 13: Puškový náboj http://zbranekvalitne.cz/zbrojni-prukaz/nauka-o-zbranich
Obr. 14: Pistolový náboj zdroj: http://zbranekvalitne.cz/zbrojni-prukaz/nauka-o-zbranich
Obr. 15: Malorážkový náboj zdroj: http://zbranekvalitne.cz/zbrojni-prukaz/nauka-o-zbranich
9.2 Brokové náboje
Brokové náboje sestávají z hromadné či jednotné střely, plastové či papírové nábojnice s kovovým kováním, plastového kontejneru či plstěné zátky, výmetné náplně a zápalky.
- střela je buď hromadná, tzn. složená z většího počtu menších projektilů (broků) nebo jednotná (tzv. slug);
- plstěnná zátka slouží k utěsnění spalných plynů při výstřelu, plastový kontejner plní stejnou funkci a zároveň nese a chrání broky; po výstřelu se od broků odděluje;
-
nábojnice
jsou v dnešní době zejména plastové, někdy také papírové (zejména pro lov), zesílené ve spodní části zvenčí kováním a zevnitř často plastovým toulcem;
horní uzavření hromadné střely se provádí buď zakroužením (jako na obrázku) nebo uzavírkou (plastový či papírový kotouček) a zakroužením (přehnutí pláště nábojnice); - výmetná náplň slouží - jak název napovídá - k vymetení střely ven ze zbraně a v moderních nábojích je z bezdýmného prachu
- zápalka obsahuje zápalkovou slož, která po iniciaci (obvykle kinetickou energií úderníku) skrz zátravku zapaluje výmetnou náplň;
Obr. 16: Brokový náboj s hromadnou střelou zdroj: http://zbranekvalitne.cz/zbrojni-prukaz/nauka-o-zbranich
Obr. 17: Brokový náboj s jednotnou střelou zdroj: http://zbranekvalitne.cz/zbrojni-prukaz/nauka-o-zbranich
Hlavňové svazky
Hlavňové svazky (obr. 18) umožňují kombinaci různých typů střeliva (kulového, brokového i malorážkového) na jedné zbrani. Používají se hlavně v myslivosti.
Obr. 18: Hlavňové svazky zdroj: http://zbranekvalitne.cz/zbrojni-prukaz/nauka-o-zbranich
9.3 Princip funkce náboje
Dnešní náboje mají obvykle podobný princip:
- zápalník naráží na zápalku (středový zápal) nebo okraj nábojnice se zápalkovou složí (okrajový zápal),
- třaskavá zápalková slož v zápalce nebo okraji nábojnice je citlivá na mechanické impulsy a tak je prudkým nárazem zápalníku iniciována,
- hoření zápalkové slože je příslušnými otvory vedeno do prostoru, kde se nachází výmetná náplň a dojde k jejímu zážehu,
- při hoření (nikoli výbuchu!) výmetné náplně (střelného prachu) dochází k rychlé tvorbě výstřelových plynů a prudkému nárůstu tlaků, které tlačí na dno střely, stěny nábojnice a dno nábojnice,
-
jakmile síla plynů překoná výtažnou sílu, střela se uvolní od nábojnice a začne postupovat dál do vývrtu hlavně,
(výtažná síla závisí mimo jiné na tom, jak silně je střela v nábojnici zaškrcena) - tlaku na stěny nábojnice vzdorují stěny nábojové komory a brání tak deformaci (či v extrémním případě destrukci) nábojnice,
- tlak na dno nábojnice se přenáší na čelo závěru a u konstrukcí založených na využití zpětného rázu se začne pohybovat vzad (u uzamčených závěrů nejprve spolu s hlavní),
- pokud byl výkon náboje dostatečný, opouští střela hlaveň a závěr vykoná celý cyklus vyhození prázdné nábojnice a nabití nového náboje.
Pro středový zápal se dnes používají tyto dva typy zápalek (a tomu odpovídajících nábojnic):
- typ berdan. Zápalka berdan je malý kalíšek z měkkého plechu, v jehož dně se nachází třaskavá zápalková slož. Při výrobě náboje jsou nalisováni do válcového otvoru ve dně odpovídající nábojnice. Nábojnice pro zápalky berdan mají uprostřed tohoto otvoru malý výstupek, tzv. kovadlinku, a po jejích stranách se nacházejí dva průšlehové otvory. Kovadlinka slouží k tomu, aby měl zápalník něco tvrdého proti čemu narazit.
Výhodou těchto zápalek je, že jsou jednodušší a levnější na výrobu, proto tento typ využívá většina armádních továren na náboje. Nevýhodou je složitější přebíjení.
- typ boxer. Zápalka boxer je malý kalíšek z měkkého plechu, v jehož dně se nachází třaskavá zápalková slož, na které je malá kovová část z tvrdšího plechu, která slouží jako kovadlinka (viz výše). Ta má takovou podobu, aby kolem ní mohl bez problému projít výšleh od zápalkové slože. Nábojnice tak nepotřebuje vlastní kovadlinku a průšlehový otvor je pouze jeden, větší a uprostřed.
Přestože jsou tyto zápalky výrobně trochu dražší (obsahují o součástku více), jsou mezi střelci oblíbenější, protože se snáze přebíjejí (zápalka se dá jednoduše vypíchnout trnem skrz vnitřek nábojnice).
Pro střelbu není mezi těmito typy zápalek žádný rozdíl a ze zbraní je možné střílet náboje obou typů. Z vnějšku není možné nijak poznat, jaký typ zápalky náboj používá, ale u vystřelené nábojnice je to snadné - pohledem dovnitř nábojnice je jasně vidět, zda má nábojnice jeden nebo dva průšlehové otvory.
Informační zdroje:
1. GunsLot.com
2. LUGS, J. Ruční palné zbraně I. a II., nakladatelství Naše vojsko, 1. vydání, 1956
3. http://zbranekvalitne.cz/zbrojni-prukaz/nauka-o-zbranich
ŽUK, A. B. Revolvery a pistole , nakladatelství Naše vojsko, 2. vydání, 1993
