4. Institucionalizace a mezinárodní spolupráce v oblasti kriminologie, vznik československé kriminologie

Pro usnadnění výměny poznatků, která umožňuje národním kriminologickým týmům postupovat rychleji a porovnávat svoje výsledky se zahraničím, vznikla úzká mezinárodní spolupráce, která se projevila v konstituování řady významných mezinárodních organizací. Ty se z různých úhlů pohledu a s různou intenzitou zabývají zkoumáním kriminality a její regulací.

  • Organizace spojených národů

V rámci OSN působí organizace s cílem sladit a koordinovat aktivity institucí a organizací působících v oblasti regulace kriminality a souvisejících sociálních jevů s politikou prosazovanou na úrovni OSN. Nejvýznamnější jsou:

Komise pro prevenci kriminality a trestní justici (Commission on Crime Prevention and Criminal Justice): od roku 1951. Každých 5 let připravuje kongresy OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli, prosazuje normy a pravidla OSN v oblasti trestní justice i preventivní programy (např. Standardní minimální pravidla pro opatření nespojená s odnětím svobody – tzv. Trojská pravidla), koordinuje aktivity svých orgánů a usnadňuje výměnu zkušeností z oblasti trestní justice mezi jednotlivými státy. Vedle přípravy kongresů a prosazování standardů a norem také připravuje mezinárodní legální instrumenty OSN (např. Úmluva o boji s mezinárodním organizovaným zločinem), tak se postupně vytváří celosvětová kriminální politika.

http://www.unodc.org/unodc/en/commissions/CCPCJ/

Úřad OSN pro kontrolu drog a prevenci kriminality (ODCCP) - Sídlo ve Vídni (Rakousko), součástí je Středisko pro mezinárodní prevenci kriminality (CICP), které plní úlohu sekretariátu Komise prevenci kriminality a trestní justici, připravuje globální programy OSN (nepř. Proti obchodování s lidmi, proti korupci a globální studii mezinárodního organizovaného zločinu)

Mezinárodní institut OSN pro výzkum kriminality a trestní justice se sídlem v Římě (UNICRI), 1967. Cílem UNICRI je řešit hlavní problémy v oblasti prevence kriminality a trestní justice, jako je korupce, bezpečnost, organizovaný zločin (zejména obchodování s lidmi, ilegálními drogami a zbraněmi). Ostatní oblasti intervence jsou mimo jiné, násilí (domácí i na pracovišti), zločiny na životním prostředí a cyber-zločiny, ochrana obětí a kulturního dědictví. UNICRI také vede hlavní programy reforem trestního soudnictví, se zvláštním zaměřením na soudnictví ve věcech mládeže.

http://www.unicri.it

Regionální instituty OSN

    Evropa – Finsko: Helsinky (HEUINI), 1981: Evropský institut pro prevenci kriminality a kontrolu nemocí (HEUNI) je evropský odkaz v síti institucí působící v rámci OSN v programu prevence kriminality a trestní justice. Jeho činností jsou: organizace seminářů, školení a setkávání expertní skupiny, podpora technické pomoci a výzkum.HEUNI se také snaží přispět ke zjišťování, pro zainteresované vlády, institucí a jednotlivých odborníků, zdroje informací o nejnovějším vývoji kriminality, trestního práva a trestní politiky v celé Evropě.

  • Afrika – Uganda: Kampala (UNAFRI)
  • Asie a Dálný východ - Japonsko: Tokio (UNAFEI)
  • Latinská Amerika – Kostarika: San José (ILANUD)

Mezinárodní vědecká a odborná rada (ISPAC) se sídlem v Itálii: Miláno, 1991

  • Nestátní mezinárodní organizace

- Mezinárodní kriminologická společnost (SIC) : byla založena v roce 1938 jako nevládní organizace pracovníků vědy a výzkumu, vysokých škol a justice, působících v oboru kriminologie. Dnes sdružuje členy z téměř 70 zemí celého světa a má status poradní organizace u OSN a Rady Evropy. Sídlem vedení a generálního sekretariátu ISC je Paříž. ISC pravidelně organizuje světové kriminologické kongresy, obvykle v pětiletých odstupech a mezinárodní kurzy kriminologie, zaměřené na podporu rozvoje kriminologie v daných regionech. Každoročně vydává "International Annals of Criminology". Česká republika má zastoupení v podobě Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP).

http://www.isc-sic.org

– Evropská kriminologická společnost (ESC): je vědecká instituce založená v roce 2000. Společnost chce podpořit kriminologické stipendium, výzkum, vzdělávání a odbornou přípravu, a podporovat vědeckou a praktickou výměnu a spolupráci mezi kriminalisty v Evropě i jinde. Jejím cílem je dále sloužit jako fórum pro šíření znalostí z oblasti kriminologie na evropské úrovni. Sídlo ESC je v Haagu (NL)

http://www.esc-eurocrim.org

– Mezinárodní společnost sociální ochrany (International Society of Social Defence ISSD): se sídlem v MIláně (I)

– Mezinárodní společnost pro trestní právo (AIDP): Paříž (FR)

– Světová viktimologická společnost (WSV): Atény (GR), založena 1979

http://www.worldsocietyofvictimology.org

– Společnost pro reformu trestní justice (PRI): Haag (NL)

– Stálá evropská konference pro probaci a postpeniterciální péči (CEP): Londýn (GB)

  • Rada Evropy (RE)

V rámci Rady Evropy je důležitou institucí Evropský výbor pro otázky kriminality (CDPC)se sídlem ve Štrasburku (FR). Výbor byl založen 1956 a je zodpovědný za přípravu a projednání úmluv, rezolucí, pravidel, doporučení aj dokumentů slaďující evropskou politiku v oblasti trestního práva a kriminologie před jejím schválením Radou ministrů, respektive jinými orgány RE. Jeho poradním orgánem je Kriminologická vědecká rada (SCS), která připravuje podklady, organizuje kriminologické konference a sleduje trestně-politický vývoj členských zemí RE, jestli jsou v souladu s přijatými úmluvami o základních lidských právech a svobodách a dalšími evropskými standardy.

  • Evropská unie EU

V rámci Evropské unie se také postupně vytvářejí nové instituce a postupy s cílem získat kontrolu nad organizovaným zločinem a terorismem a chránit tak především fiskální zájmy evropských společenství. Jsou to:

– EUROPOL

– OLAF

– EUROJUST

EUROPOL

Počátky se datují od založení pracovní skupiny TREVI v 70. letech a v jejím rámci od roku 1994 působící jednotky European Drugs Unit (EDU). Evropský policejní úřad EUROPOL byl formálně založen 7. 2. 1992 podpisem Maastrichtské smlouvy, další právní báze Europolu je obsažena v Úmluvě o zřízení evropského policejního úřadu Europol podepsaném zástupci členských zemí EU v roce 1995, o činnosti Europolu v plném rozsahu lze ale hovořit až od 1.7. 1999, kdy byla v Úmluva všemi členskými státy ratifikována. Dne 1. ledna 2010 se úřad stal plnohodnotnou agenturou EU s rozšířeným mandátem a novým právním rámcem poté, co bylo schváleno rozhodnutí Rady o Europolu, jež nahradilo starou úmluvu. Sídlo je v Haagu v Nizozemí.

Hlavním úkolem Europolu je zlepšovat efektivnost a spolupráci mezi donucovacími orgány členských států v oblasti prevence a boje se závažnými formami nadnárodní organizovaného zločinu jako je nelegální obchod s drogami, nukleární a radioaktivní materiál, nelegální migrace, obchod s lidmi a motorovými vozidly, padělání peněz, terorismus, padělání a produktové pirátství, praní špinavých peněz. Každý členský stát vysílá k Europolu jednoho nebo více styčných důstojníků. Europol také aktivně podporuje analýzu trestné činnosti a harmonizaci vyšetřovacích technik a výcviku v členských státech.

OLAF

Úřad pro potírání podvodných jednání OLAF byl zřízen 28.4.1999 a dle ustavujícího Rozhodnutí Evropské komise má disponovat administrativními vyšetřovacími pravomocemi v oblasti finančních zájmů EU.

EUROJUST

Další významnou institucí EU v rámci jejího tzv. třetího pilíře (oblast justice a bezpečnosti) je Evropská jednotka pro soudní spolupráci EUROJUST se sídlem v Haagu v Nizozemí. Eurojust byl vytvořen na základě Rozhodnutí Rady 28.2.2002 k posílení boje proti závažné trestné činnosti a jeho hlavní úlohou má být koordinace s důrazem na podporu justiční spolupráce při stíhání a vyšetřování zvlášť závažné, především organizované kriminality. Národní zástupci mohou nadto dávat podněty příslušným orgánům k zahájení trestního stíhání a vytvoření společného vyšetřovacího týmu.

Odborné kriminologické společnosti

· Mezinárodní kriminologická společnost (ISC)

· Evropská kriminologická společnost (ESC) – 2000, každoroční konference

· Světová viktimologická společnost (WSV) – 1979

  • Britská kriminologická společnost

· Americký institut pro trestní právo a kriminologii – Chicago, 1911

· Americká kriminologická společnost (American Society of Criminology)

· Nová kriminologická společnost (Neue Kriminologische Gesellschaft/NKG) - 1988/SRN

Kriminologie v ČR

V bývalém Československu byl prvním pracovištěm s kriminologickými výzkumy Vědeckovýzkumný ústav kriminalistiky, konstituovaný původně jako společný ústav pro Generální prokuraturu, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra. Ve druhé polovině 60. let (1966) mění ústav svůj název na Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře, pod jejíž správu od té doby spadá a věnuje se už pouze kriminologickým výzkumům. Mezi jeho výzkumy, které v řadě věcí pozitivně ovlivnili tehdejší represivně orientovanou trestní politiku, patřili poznatky z výzkumů osobnosti pachatele, delikventní mládeže, kriminální recidivy, nealkoholové toxikománie a statistických analýz kriminality.

Po roce 1989 (1990) je ústav opět přejmenován a pod označením Institut pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) zařazen do resortu spravedlnosti a řízen Ministerstvem spravedlnosti (od roku 1994).

IKSP se zabývá výzkumy osobnosti pachatele, delikventní mládeže, prevence kriminality, drogové kriminality, organizovaného zločinu, rasové problematiky, kriminální viktimizace a latence. Pozornost je také věnována alternativním trestům a sociálně patologickým jevům jako je prostituce, gamblerství, výtržnictví apod.

Miroslav Scheinost s kolektivem (2010, str. 7-12) o kriminologii v ČR napsali:

Někdy je kriminologie u nás považována za obor relativně mladý a její počátek je kladen do šedesátých let minulého století, kdy byla v podobě Výzkumného ústavu kriminologického (původně Vědeckovýzkumného ústavu kriminalistiky) vytvořena jeho institucionální základna. Paradoxně by se tak mohlo zdát, že totalitní režim, který ideologicky pokřivil většinu humanitních oborů a některé zcela negoval, dal u nás vzniknout kriminologii.

Pravda je ovšem taková, že rána, kterou po roce 1948 utrpěly humanitní discipliny, se nevyhnula ani kriminologii. Kriminologie byla z hlediska oficiální ideologie také prohlášena za zbytečnou vědu, neboť zločin v období socialismu byl interpretován buď jako dočasný přežitek třídní společnosti, který s rozvojem společnosti beztřídní a nových společenských podmínek sám vymizí, nebo za projev zostřeného třídního boje a odporu poražených vykořisťovatelských tříd, tedy za záležitost v podstatě politickou, která je předmětem „péče“ bezpečnostních orgánů. Studovat a zkoumat kriminalitu bylo tedy zjevně zcela neužitečné, neboť její příčiny byly jasné. Kriminologie jako obor v podstatě neexistovala. Dokonce i statistické údaje o kriminalitě byly po určitou dobu tajné, zčásti přísně tajné.

Bohužel kriminalitu nelze vyřešit hesly, což se sice ne hned, ale přece jen potvrdilo. Vývoj kriminality zdaleka neodpovídal ideologickým schématům; zjednodušeně řešeno, kriminalita ne a ne vymizet. Na problémy existující trestné činnosti už nešlo reagovat pouze proklamacemi, ale praktickými opatřeními. I tehdejší režim musel připustit, že praktická řešení se musí opírat o jakousi poznatkovou základnu. Tato potřeba připomněla existenci věd, resp. vědy, zabývající se kriminalitou. K vytvoření skromné institucionální základny, tj. svrchu zmíněného ústavu v roce 1960, vedla tedy spíše poznaná nutnost, než náklonnost k oboru, který je ze své povahy vždy oborem kritickým.

Kriminologie v České republice však není tak mladým oborem, jak by se z tohoto mohlo zdát. Její kořeny sahají mnohem hlouběji a můžeme je najít již na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Neznamená to, že v této době již kriminologie existovala jako samostatně rozvíjená věda. Je ale až pozoruhodné, jak někteří odborníci už tehdy cítili potřebu reagovat na kriminální jevy jako součást společenské skutečnosti. Projevovala se znalost kriminologického myšlení v tehdejší Evropě, kde se již kriminologie jako svébytná věda formovala.

Kriminologické myšlení u nás ve svých počátcích vyrůstalo ze dvou kořenů: z právní vědy a ze sociologické reflexe sociálních problémů.

Roku 1890 Josef Prušák, právník, soudce a profesor trestního práva na Karlově universitě užil termínu „kriminální věda“. Tato věda v jeho pojetí studuje zločin jako sociální jev způsobený individuálními, sociálními i přírodními faktory. Rozlišoval mezi „kriminální antropologií“, která se zabývá osobností pachatele a „kriminální sociologií“ která studuje sociální kořeny zločinnosti. Takové pojetí samozřejmě překračuje hranice trestního práva a otevírá kriminologii cestu k dalším vědním oborům. Jeho zásluhou k nám také pronikaly poznatky evropské kriminologie, reprezentované jmény jako Lombroso a Garofalo.

Ve dvacátých letech 20. století se již termín „kriminologie“ v českém prostředí celkem běžně používal jako označení pro vědu zabývající se zločinností, přičemž byly stále odlišovány oba přístupy: studium osobnosti pachatele a studium sociálních souvislostí kriminality.

Vznikající českou kriminologii v první polovině dvacátého století nereprezentovali „čistí“ kriminologové, ale spočívala v kriminologickém přístupu k problémům zločinnosti, rozvíjenému jak právníky, tak sociology. Kriminologie fungovala především v podobě teoretické reflexe. Empirický přístup se vyznačoval převážně využíváním statistických dat.

V období první republiky se tak přirozenou cestou formovaly poměrně slibné základy k etablování kriminologie jako svébytného a specializovaného vědního oboru. Tento slibný rozvoj přerušila první z osudových ran v podobě nacistické okupace. Kriminologické myšlení a kriminologické přístupy byly pěstovány hlavně na universitní půdě; po uzavření českých universit se tato základna ztratila. Po krátkém mezidobí znamenal rok 1948 další ránu rozvoji humanitních disciplin, včetně kriminologie, a nastalo více než desetileté období, kdy se kriminologie nemohla uplatňovat.

Vznik kriminologického výzkumného pracoviště v roce 1960 (a také vznik Kabinetu pro kriminologii při katedře trestního práva jako společného pracoviště Právnické fakulty UK a Ústavu státu a práva ČSAV) tedy neznamenal založení kriminologie jako vědy „na zelené louce“, ale spíše základní možnost, jak kriminologické přístupy opět oživit. Dlužno říci, že se v ústavu i v Kabinetu rozvinuly práce na zprostředkování poznatků ze zemí, kde vývoj kriminologie nebyl přerušen, a zejména v oblasti empirického výzkumu s tím, že toto zaměření umožňovalo se alespoň zčásti vyhýbat ideologickým omezením v oblasti teorie.

V období tzv. normalizace po roce 1970 ideologický tlak znovu zesílil, ústav byl obviněn z nemarxistických úchylek a někteří výzkumní pracovníci byli přinuceni odejít. Přesto vyšly některé v té době základní práce včetně první české učebnice kriminologie, i když samozřejmě poplatné době vzniku a ideologickým omezením. Zásluhou více výzkumných pracovníků se udržovala tradice empirického výzkumu a byly vytvořeny některé zajímavé poznatky. Kriminologie se začala opět přednášet na právnických fakultách. Po určitou dobu působil také Výzkumný ústav penologický. Bohužel byl v roce 1980 zrušen jako tzv. nepotřebný.

Hluboké společenské změny po roce 1989 otevřely nový prostor pro kriminologické bádání a zdálo se, že rozvoji kriminologie již nebudou stát v cestě žádné umělé překážky. Potřeba validních kriminologických poznatků se zdála nesporná, zejména v situaci, kdy došlo ke skokovému nárůstu registrované kriminality a kdy se kriminalita dostala do popředí jevů, které byly zdrojem obav občanů. Po dlouhé době padly ideologické bariéry a česká kriminologie začala rychle vstřebávat poznatky světové kriminologie a navazovat mezinárodní kontakty.

Kriminologie dosud není v ČR vyučována jako samostatný obor. Kriminologové se proto, tak jako tomu bylo u nás vždy, rekrutují – a dalo by se říci postupně dozrávají – z řad právníků, sociologů, psychologů, případně i jiných vědních oborů. Tím důležitější je existence specializovaného kriminologického pracoviště, v jehož rámci je postupný a kvalifikovaný přerod odborníků z různých původních oborů v kriminology možný a přirozený. Kriminologie je přednášena v bloku forenzních disciplin na právnických fakultách a lze ji studovat jako tzv. výběrový či volitelný předmět. Vybraná kriminologická témata tvoří součást výuky oboru sociologie, sociální práce a sociální politiky na některých vysokých školách.

Pozitivní je přesah kriminologických přístupů do činnosti dalších pracovišť, která nejsou primárně kriminologická, ale zabývají se zkoumáním takových témat, jako je drogová problematika, názory veřejnosti na kriminalitu a obavy z ní, domácí násilí, problematika obětí trestné činnosti apod. Tento přesah se projevuje také v aktivitách sekce sociální patologie Masarykovy české sociologické společnosti, která se pravidelně zabývá problémy kriminologie, kriminality a sociálně patologických jevů, a v níž zdaleka nepůsobí jen sociologové. Díky tomu není až tak pociťována dosavadní absence samostatné kriminologické odborné společnosti. (Více Scheinost et al. (2010).)

Kriminologie v ČR má i své následující mezinárodní zastoupení

  • Mezinárodní kriminologická společnost
  • Mezinárodní společnost pro trestní právo
  • Evropská kriminologická společnost
  • Mezinárodní vědecký odborný poradní výbor OSN
  • Mezinárodní viktimologická společnost
  • Evropská síť prevence kriminality

Kriminologické časopisy a specializovaná vydavatelství

  • British Journal of Criminology – 1950 (BJD)
  • Criminology – am.
  • Sage, Routledge, Open University Press, Blackwell Publishing
  • Willan Publishing – spec.
  • Čes.dílčí čas.:Kriminalistika, Trestněprávní revue, Trestní právo, Státní zastupitelství, Adiktologie, České vězeňství, Psychologie dnes, Sociální práce

Další internetové odkazy

 
© 2011 Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity | poslední změna: 2013-07-21 23:21:37
Website template by Arcsin