2.1 Etika karatedo
Etika je filozofická disciplína zabývající se morálními jevy, které usilují o vzájemné promítnutí postoje jedince i společnosti při posuzování lidských úkolů z hlediska svědomí.
V karatedo to znamená: čestné a ohleduplné chování k tréninkovým partnerům, respekt k trenérovi a rozhodčím, vítězství bez ohrožení zdraví soupeře.
V okinawské historii se setkáváme s etickým principem zvaným Dojokun (odvozeného od slova kun – charakter). Zakladatel těchto předpisů, mistr Sakugawa (1733-1815) je formuloval takto:
1. Snaž se o dokonalost svého charakteru.
2. Buď loajální, věrný a spolehlivý.
3. Snaž se.
4. Respektuj ostatní.
5. Vyvaruj se násilí.
Z dojokun vychází také Shoto Nijuku Gichina Funakoshiho.
Shoto Nijuku Gichina Funakoshiho
20 zásad karatedo bylo zpracováno Gichinem Funakoshim, aby provázeli žáky, kteří se rozhodli vydat cestou karatedo, a plně jim osvětlili duchovní principy karatedo.
Ti, kteří začali trénovat karatedo, se nesmí zaměřit pouze na technické aspekty karatedo, ale musí hledat také povznesení ducha, protože opravdové karatedo trénuje tělo i mysl.
1. Karate začíná a končí „rei“
„Rei“ je často překládáno jako respekt, vlastně to ale znamená víc. Vedle respektu k ostatním zahrnuje i sebeúctu. Přenesení sebeúcty ze sebe na druhé je pravým projevem „rei“. Opravdové „rei“ je vnějším projevem uctivého srdce.
Veškerá bojová umění začínají a končí „rei“. Dokud nejsou praktikována s pocitem vážnosti a úcty, jsou pouhou formou násilí. Proto musí být bojová umění provázená „rei“ od začátku do konce.
2. Karate nezná první útok
V karate mohou být ruce i nohy smrtelnou zbraní, proto se karateka musí vyvarovat bezhlavému použití těchto zbraní. Toto pravidlo podtrhuje naprostou nezbytnost trpělivosti a tolerance.
Spousta mylných názorů vychází z tvrzení, že všechno „budo“ je založené na zásadě zaútočit první. Pravděpodobně si nevšimli, že znak pro „bu“ válečný je složeninou dvou znaků znamenajících „zastavit“ a „kopí, halapartny“. Tudíž bojová umění zastavují boje.
3. Karate stojí na straně pravdy (práva)
Karate je bojové umění, kde jsou ruce a nohy jako meče a nemohou být použity nečestně nebo nevhodně. Karateka musí stát vždy na straně pravdy a pouze v nevyhnutelných případech může použít svou sílu jako zbraň.
4. Nejdřív poznej sebe, potom ostatní
Karateka si stále musí uvědomovat své silné a slabé stránky a nikdy se nesmí oslnit nebo zaslepit ješitností a přílišnou sebedůvěrou. Pak bude schopen odhadnout klidně a pozorně silné a slabé stránky protivníka a vytvořit patřičnou strategii. Pokud neznáme ani sebe ani protivníka, vítězství záleží na náhodě.
5. Způsob myšlení je více než technika
Tato zásada provází celý náš život, kdy jsme nuceni dělat důležitá rozhodnutí. Jestliže jsme moudří, můžeme se spolehnout, že naše intuice rozhodne správně. Jedná se o vnitřní rozpor, jestli se pustit do boje nebo ne, schopnost předvídat a předcházet konfliktům.
Tato zásada se často vysvětluje na příbězích o testování žáků, či synů učitelem, kdy technicky nejlepší na této úrovni selhává.
6. Mysl musí být osvobozená, uvolněná
Začátečníci se velmi často striktně kontrolují. Nedůvěřují myšlence otevřít svou mysl nechat ji volně běžet. Ale naší mysli by mělo být dovoleno volně se pohybovat, přestože vyhledává blátivá zákoutí. Ani lotosový květ není pošpiněn bahnem, ve kterém roste. Podobně precizně vyleštěná křišťálová koule zanechaná v blátě je proti skvrnám odolná. Přísná vláda nad myslí jí vezme její svobodu. Držet mysl v těsných hranicích může být nezbytné pro začátečníky, ale dělat to po celý život nám zabraňuje dosáhnout vyšší úrovně a vede k životu s nenaplněným potenciálem.
7. Pohroma pramení v nedbalosti
Z nedbalosti vzniká většina úrazů, ať už to jsou úrazy, které si způsobíme sami nedostatečným rozcvičením, nebo ostatním při nekontrolované technice v nácviku kumite. Je smutné, když je několik let tréninku ztraceno kvůli lehkovážnosti a nedbalosti.
8. Karate přesahuje dojo
Cílem karatedo je vytříbit a vychovat naše tělo i mysl. Výchova mysli a duševních postojů, která začíná při cvičení v „dojo“ (tréninková místnost), nemůže skončit zároveň s tréninkem. Přesněji řečeno, úsilí by mělo pokračovat i mimo „dojo“, v každodenním životě.
A naopak nestřídmé jídlo a pití a ostatní zdraví škodlivé zvyky mimo „dojo“ se přenesou do cvičení v „dojo“. Budou vést k záhubě těla i ducha a znemožní jim realizaci tréninkového cíle.
Ať už vevnitř nebo vně „dojo“ karateka musí pořád mířit k rozvoji ducha a těla.
9. Karate je celoživotní cestou
Není žádný bod, jehož dosažením byste dovršili trénink karate, vždy je tu nějaká vyšší úroveň. Z tohoto důvodu na sobě musí karateka pracovat celý svůj život.
Pravá cesta tréninku je nekonečná. Pouhé naučení se všech „kata“ a technik nepředstavuje správný trénink, dokud vše karateka nedovede k dokonalosti. Být dnes lepší než včera a zítra lepší než dnes po celý svůj život, to je pravá cesta karatedo.
10. Dej karate do všeho, co děláš a najdeš „Myo“
Jeden úder nebo kop, ať už ho dáte nebo dostanete, může znamenat život nebo smrt. Toto pojetí utváří ducha karatedo. Pokud bude karateka čelit překážkám s vědomím, že je v sázce jeho život, odhalí se mu, co lze udělat pomocí jeho schopností. Uzří úžasnou sílu, která pramení ze zdokonalování těla i charakteru cestou karatedo a pochopí neskonalou krásu této cesty.
Znak pro „Myo“, jak ho použil Funakoshi, znamená mít podivuhodné schopnosti. Věřil, že když ctíte zásady karate v každodenním životě, můžete dosáhnout spojení obojího. To nám dodá sebedůvěru při dosahování „wa“ (rovnováhy). Každá chvíle našeho života je zkušenost, ze které se můžeme učit. Nabyté zkušenosti nám pak dávají sílu.
11. Karatedo je jako vroucí voda, která chladne, když ji neohříváš.
Ve všech oborech je ustavičnost a píle známkou úspěchu. Je nesmyslné začínat studium karatedo, pokud se na své cestě hodláte zastavit a občerstvovat se. Občasné tréninky nestačí¨. Pouze kontinuálním tréninkem budete schopni dosáhnout ovoce karatedo.
12. Nepřemýšlej o tom, jak vyhrát, raději přemýšlej, jak neprohrát.
Mysl uvažující pouze o výhře s sebou nevyhnutelně přináší nadměrný optimismus a způsobuje netrpělivost a podrážděnost. Cvičenci, kteří myslí pouze na výhru, ztrácí svoji pokoru. Začnou být lhostejní ke svému okolí, tento postoj může vytvořit mnoho nepřátel.
Nejlepší postavení mysli je založené na naší pravé síle a neochvějném přesvědčení, že jsme ve své mysli pevně rozhodnuti neprohrát se žádným soupeřem bez ohledu na to, jaký bude; přesto nesmíme zapomenout, abychom se pomocí dobrých mravů stále snažili vyhnout konfliktům s ostatními.
Karatedo bylo vždy považováno za bojové umění džentlmenů. Každodenní projev karateky musí být navenek jemný ale uvnitř silný.
13. Přizpůsob se protivníkovi. (Vítězství závisí na schopnosti rozlišit zranitelná místa od nezranitelných.)
Když udělá soupeř výpad, hledejte slabinu v jeho bojovém postoji (kamae kata). Každý útok má svůj protiútok. Problémem je, když nevidíte výhody v odešlé situaci. Soupeřovo kamae se může zdát spolehlivě silné. Přesto, s vytrvalou a silnou strategií a použitím taktiky, můžete vynutit otevření a využít výhodu.
V životě jsou chvíle, kdy musíte vzít osu do svých rukou. Někdy není vidět na konec tunelu. Naše představy kladou překážky před naše cíle a brání nám v růstu.
14. Výsledek zápasu vězí v uchopení „keyo“ (nehlídaný) a „jitsu“ (hlídaný)
Tradiční karatedo využívá dvě bojové strategie Ken a Tai. Strategie Ken je založena aktivním převzetí iniciativy. Tai je stav vyčkávání, bez náhlých útoků, čekání na soupeřův první úder.
Pravidla třináct a čtrnáct zahrnují postoj mysli při střetu. Často jsou přirovnávána k vodě. Stejně jako voda přirozeně teče z vyššího místa do nižšího, měli bychom se vyhnout protivníkově silné stránce a zaútočit na slabinu, jako voda obtékající překážku. A stejně jako voda mění svůj tok podle krajiny, kterou protéká - pomalu a tiše se rozlévá na rovinách, rychle teče po úbočích a vytváří vodopády na hranách útesů – měli bychom se přizpůsobit pohybu a dynamice soupeře a využít v boji terén.
Třinácté a čtrnácté pravidlo nemá význam pouze v boji, ale měli bychom ho aplikovat do našeho všedního života.
15. Představ si, že tvé ruce a nohy jsou meče
Od chvíle, kdy budou ruce a nohy nadšeného karateky stejně nebezpečné jako meče, můžeme toto pravidlo brát doslova.
Pokud ale půjdeme o krok zpět, můžeme považovat za nebezpečné také ruce a nohy člověka, který se žádným bojovým uměním nevěnuje. Pokud je v sázce přežití, je i netrénovaný jedinec schopen vyvinout neuvěřitelnou sílu. Pokud člověk bojuje celým svým srdcem a duší a bez ohledu na svůj život nebo zranění končetin, protivník má jen malou šanci se ubránit.
Proto nesmíme nikdy podlehnout aroganci a přílišné sebedůvěře ve svoji sílu a schopnosti. A pokud čelíme komukoliv s tréninkem bojových umění nebo bez, musíme připustit jeho schopnosti.
Pokud se objeví problémy, stále bychom měli zůstat ostražití a zdvořilí v mluveném projevu i v chování, a nehledět na protivníka shora, nepodceňovat jeho schopnosti. Raději bychom se měli soustředit na naši obranu s plným soustředěním a oddaností.
16. Když překročíš svůj práh, uvidíš milióny nepřátel
Opustíme-li svůj domov, největším nepřítelem se nám stane nedbalost. Pokud nebudeme silní a stabilní ve svých postojích a názorech, přitáhneme spoustu nepříjemností. Tudíž vždy, když překračujeme práh našeho domu, bychom měli mít na paměti, že vstupujeme do prostoru s množstvím potenciálních nepřátel a měli bychom zůstat ostražití.
17. Začátečníci se musí učit nízké postoje, pokročilí stojí v „shizen tai“
Na začátku se musíme naučit a dovést k dokonalosti všechny postoje, protože stabilní základ je podmínkou úspěšného karatedo. Od začátku ze sebe musíme vydat maximum, abychom se také co nejvíc naučili. V pokročilém tréninku pak vytváříme svůj vlastní pohotovostní postoj.
18. Kata cvič přesně, opravdový boj je jiná věc
Odedávna byly kata centrem tréninku karatedo. Vzhledem k tomu, že všechny techniky a metody byly během let experty a mistry vpleteny do kata, aby byly zachovány, musí být kata cvičeny a předváděny stejně, jako byly vymyšleny.
Na druhé straně v reálném boji nebudeme svázaní rituály kata. Karateka musí přesahovat kata volným pohybem podle silných a slabých stránek soupeře.
19. Nikdy nezapomeň ve své technice uplatnit tvrdé a měkké, napětí a uvolnění, pomalu a rychle – všechno ve spojení se správným dýcháním
Všechny výše zmíněné musíme mít stále na paměti a aplikovat je do cvičení kata i do střetného boje. Pokud někdo cvičí kata bez ohledu na proměnlivost síly, možnosti napětí a uvolnění těla, nebo aplikaci různých rytmů při technikách, cvičení je bezvýznamné. Nadějí je, že cvičením kata a kumite karateka plně porozumí tomuto pravidlu.
20. Ve svém hledání životní cesty buď pilný, nápaditý a dbej těchto pravidel.
Tento bod shrnuje všechny předchozí. Ať už duševně nebo technicky, karateka musí být nepřetržitě ohleduplný, pilný a nápaditý. Nafoukanost a lenost jsou řetězy, které nám brání v rozvoji. Karateka na sobě musí neustále pracovat, stále být pokorný a pilný, dokud nepronikne do nejskrytějších úrovní karatedo. To musí být zásadním postojem, chceme-li se dát na cestu karatedo.
2.2 Etiketa karatedo
Etiketa je souhrn předpisů týkajících se vnějšího projevu konání v procesu karatedo, prostředek pro vytváření určitých postojů a hodnotových systémů v oblasti etiky.
Mistři karate za základ celé etiky karate považují „rei“ (úklonu). V rei by neměl karateka vidět jen pozdrav, ale především zdvořilost, respekt, hierarchii a vděk. Zároveň je prostředkem, který pomáhá členovi určitého společenství uvědomit si svoje postavení vůči ostatním a uvědomění si své pozice ve společnosti.
V karate můžeme vidět dva typy pozdravu: ve stoji (ricurej) a v kleku sedmo (zarej).
Ricurei - pozdrav ve stoji
Ricurei je pozdrav běžně používaný při komunikaci, hloubka úklony je odstupňovaný podle hierarchie. Hlubokou úklonu karateka požije i při vstupu do dojo a na začátku a konci tréninku. Vykonává se zpravidla v musubi dachi s otevřenými dlaněmi a nataženými prsty přitisknutými na stehna nebo v heiko dachi s rukama sevřenýma v pěst.
Použití:
- Při vstupu do dojo
- Při odchodu z dojo
- Při vstupu na tatami
- Při odchodu z tatami
- Když se chci trenéra zeptat
- Když mi trenér něco řekne
- Když chci vyjádřit souhlas
- Na začátku a na konci cvičení s partnerem
- Na začátku a na konci tréninku při nástupu
- Na začátku a na konci cvičení kata
- Při vstupu sensei, shihan nebo soke do dojo
Zarei – pozdrav v seiza
Úklona v sedu na patách (seiza)se používá při úvodním a závěrečném ceremoniálu, při komunikaci, která proběhla v sedu a při pozdním příchodu do dojo, kdy cvičenec čeká na vyzvání trenéra. Způsob zaujetí seiza se často liší. V samotné poloze seiza držíme tělo zpříma, záda jsou rovná, kolena asi dvě pěsti od sebe, uvolněné paže jsou položené na stehnech, prsty jsou natažené, palce na nohách se překrývají. Samotné rei pak probíhá tak, že nejprve položíme na zem ruce (nejprve levá, potom pravá). Palce a ukazováky se dotýkají a předloktí vytváří trojúhelník. Lokty zůstávají u kolen a úklona je hluboká. Při vzpřimování nejprve opouští zem pravá ruka a po ní následuje levá. Hloubka úklony se řídí stejnými pravidly jako ricurei. Pokud zdravíme výše postavenou osobu, pokloníme se jako první a čekáme, až zdravená osoba ukončí pozdrav a až potom se vzpřímíme.
Součástí etikety karatedo je i rei na začátku a na konci tréninku. V jednotlivých dojo se úvodní a závěrečné rei může lišit. V zásadě se začíná úklonou shomeni rei ke stěně dojo, na které se nachází vyobrazení mistra nebo příslušenství k určité škole karatedo. Následuje pozdrav mistrovi, trenérovi (senseni rei) a končí vzájemným pozdravem otageni rei se slovem „oss“. Oss je zkratkou hesla oshi shimatsu, což by se dalo volně přeložit jako „ mlčky snášet“. Slouží k povzbuzení a motivaci sebe sama k těžkému a fyzicky náročnému tréninku.
Pozdrav - nástup I: „Ricurej“
Řada zprava doleva
Podle pásků (technické vyspělosti) od nejvyššího
První naproti trenérovi
JAME! Musubi dači, narovnat se, připažit, nemluvit
JOJ! heiko dači, ruce zkřížit po oblouku před tělo
Trenér se otočí čelem k šomenovi (šinze) ŠOMENI (shinzen ni) REJ! Musubi dači, narovnat se, připažit, uklonit mírně od pasu nahoru
OTAGENI REJ! Musubi dači, narovnat se, připažit, uklonit mírně od pasu nahoru
Nástup II „Zarej“
Řada zprava doleva
Podle pásků od nejvyššího
První naproti trenérovi
JAME! Musubi dači, narovnat se, připažit, nemluvit
Trenér zaujme seiza
První v řadě dá nahlas povel SEIZA! Postupně od nejvyššího pásku celá řada zaujme seiza.
MOKUSO! Zavřít oči, uvolněně dýchat do břicha, stále rovná záda
MOKUSO JAME! Otevřít oči
Trenér se otočí čelem k šomenovi , první v řadě dá povel ŠOMEN NI REJ! Musubi dači, narovnat se, připažit, uklonit mírně od pasu nahoru
První v řadě dá povel SENSEI NI (sempai ni, shihan ni) REJ! Úklona vedoucímu tréninku
OTAGEN NI REJ! Úklona
Trenér vstane a na povel KIRICUJ! Vstávají ostatní
Častá pravidla používaná v dojo
Zařadit se mezi cvičící v dojo nebo jeho opuštění je povoleno pouze se souhlasem toho, kdo vede trénink.
Pokud není v dojo z jakéhokoliv důvodu přítomen hlavní učitel dojo, přebírá vedení tréninku přítomný nositel nejvyššího stupně technické výkonnosti.
Přítomný nositel nejvyššího technického stupně má právo v dojo rozhodnout o čemkoliv, co se týká samotného cvičení karatedo.
Při cvičení ve dvojicích, pokud neurčí vedoucí tréninku, vyzývá ke cvičení či do zápasu vždy nositel vyššího technického stupně.
