Pohybová aktivita onkologických pacientů

Dosavadní výzkumy potvrzují domněnku, že pravidelná fyzická aktivita může hrát klíčovou roli nejen v nefarmakologické péči o přeživší pacienty ale i jako prevence samotného vzniku onemocnění.

Onkologická léčba navíc s sebou nese různé zdravotní následky a snižuje kvalitu života přeživších. Mezi nejčastější nežádoucí účinky léčby patří především poškození srdce, nevolnost a zvracení, poškození periferních nervů, plicní, jaterní a ledvinová toxicita, deprese, úzkostné stavy, úbytek svalové hmoty a vznik sekundárních nádorů. Nejčastěji však udávaným doprovodným příznakem tohoto onemocnění je únava, která se vyskytuje v 70–100 % případů během léčby. U 30–70 % pacientů, pak přetrvává měsíce až roky po ukončení terapie.

Pravidelná pohybová aktivita je spojena s významnými přínosy pro lidské zdraví, včetně sníženého rizika výskytu některých typů nádorů a eliminaci doprovodných nežádoucích účinků onkologické léčby. Řízená pohybová aktivita (PA) představuje v současné době v onkologii vysoce aktuální a rozhodující část podpůrné péče. Má řadu pozitivních účinků, zejména zvyšuje odolnost proti únavě, která je u onkologických pacientů obecným a distresujícím symptomem. V současné době se uvažuje o možném mechanismu vzniku únavy na základě bludného kruhu mezi únavou, insuficientní pohybovou aktivitou a dekondicí. Dlouhodobá přiměřená pravidelná pohybová aktivita zlepšuje kvalitu života v nejširším slova smyslu, jelikož zvyšuje kardio-respirační výkonnost a svalovou sílu, má protizánětlivý účinek, vede k vyrovnávání dysbalance autonomního nervového systému, a také zlepšuje tělesnou pohodu, redukuje úzkost a depresi. Toto poznání vede k možnému zavedení indikací PA i během onemocnění, ale především po jeho úspěšném léčení (ve smyslu remise). V současné době se zdá, že uvedené pozitivní účinky jsou zprostředkovány změnami cirkulujících hladin estrogenů, inzulínu a snížením rezistence na inzulín, změnami sekrece adipokinů a redukcí chronického zánětu snížením hladin cytokinů.

Řada epidemiologických studií zjistila souvislost pravidelné pohybové aktivity se sníženou úmrtností související s onkologickým onemocněním.

Minimální množství aktivity potřebné k dosažení takového přínosu je stále neznámé, doporučení American College of Sports medicine (ACSM) naznačují, že je zapotřebí minimálně týdně 150 minut pohybové aktivity se střední intenzitou. Tato obecná doporučení však vždy nevedou k účinné pohybové terapii. Nefarmakologická pohybová léčba je oblastí péče o přeživší, jejímž cílem je zavedení cílených řízených cvičebních programů do celkové terapie u pacientů. Je ale důležité zdůraznit, že cvičení je proveditelné, účinné a bezpečné u pacientů s rakovinou po celou dobu onemocnění. Existují však specifická doporučení pro různé okamžiky onemocnění a jeho terapií a celá pohybová intervence by měla být přísně personalizovaná. Při preskripci pohybové aktivity je nutné přihlédnout k aktuálnímu zdravotnímu stavu pacienta, včetně komorbidit, věku a úrovni tělesné zdatnosti. Pohybová aktivita musí být řízená a cílená na každého jednotlivého člověka.

Stále více se ukazuje, že předepsaná a realizovaná pohybová aktivita k dosažení významného přínosu musí splňovat tato základní kritéria: překročení dolní hranice intenzity pro biologický účinek pohybové aktivity (minimálně nad hranicí 60% maximální tepové rezervy), dostatečný objem a frekvence opakování tréninkové jednotky. Vzhledem ke vztahu mezi dávkou a individuální odezvou na fyzickou zátěž, by měly být jednotlivé dávky tréninkové zátěže předepsány individuálně pro každého pacienta na základě zátěžových vyšetření. To znamená přesně a individuálně sestavit korektní program PA konkrétnímu pacientovi s daným klinickým stavem.

Zajímá vás toto témata? Přijďte ve středu 13. dubna v 15 hod. na přednášku Pohybová aktivita onkologických pacientů​ do Univerzitního kina Scala. Vstup zdarma, zvána je široká veřejnost. Více informací zde.