Na výzkumu nadprůměrné výšky lidí v Dinárských Alpách spolupracovali i vědci z FSpS

V letech 2013–2017 změřili výzkumníci z těchto dvou institucí tělesnou výšku 9557 středoškoláků (6806 chlapců a 2751 děvčat ve věku 17–20 let) z Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, přímořského Chorvatska a Kosova. S přispěním vědců ze sousedních zemí získali také podrobná data z Albánie, Slovinska a Srbska. Účelem tohoto bádání bylo zaplnit více než stoletou mezeru v mapování regionálních trendů v tělesném vzrůstu, v němž místní obyvatelé vynikali nad jinými národy Evropy minimálně od konce 19. století.

„Výsledky této práce ukazují, že 18letí Černohorci svojí průměrnou výškou 182,9 cm předčí o 0,5 cm stejně staré Nizozemce, kteří jsou dosud obecně považováni za nejvyšší národ světa,“ uvádí vedoucí výzkumného týmu Pavel Grasgruber. Ještě vyšší průměry je možno naměřit u mladíků z Hercegoviny (183,4 cm) a Dalmácie (183,7 cm). „Antropometrická měření dále odhalila, že zeměpisné jádro výskytu mimořádně vysokých postav nad 184 cm tvoří pás táhnoucí se od splitsko-dalmatské župy přes jižní část Hercegoviny až po centrální část Černé Hory kolem pohoří Durmitor. Za vnějšími hřbety dinárského pohoří však výškové průměry rychle klesají na 180–181 cm. V Albánii, která byla po dlouhou dobu nejzaostalejším státem Evropy, dosahuje výška mladých mužů dokonce jen 174,4 cm a 8,5centimetrový rozdíl ve srovnání s Černou Horou je jeden z vůbec největších, jaký bychom mezi dvěma sousedními státy ve světě našli,“ dodává Grasgruber.

Pozoruhodné je, že působivá výška dinárských populací nemůže být vysvětlena žádnými běžně známými socioekonomickými faktory (HDP na hlavu, výdaje na zdravotnictví, dětská úmrtnost, ženská fertilita, urbanizace, sociální rovnost), ve kterých tento region spadá do evropského podprůměru nebo nejvýše průměru. Také kvalita výživy je proměnlivá a obzvláště ohromující je skutečnost, že valná část měřených středoškoláků vyrůstala v období nedostatku a ekonomického útlumu po skončení balkánských válek. Nejpravděpodobnější hypotézou tudíž je, že tento výjimečný tělesný vzrůst je dán geneticky a úzce souvisí se šířením mužské genetické linie (Y haploskupiny) I-M170. Podíl této Y haploskupiny v mužské populaci silně koreluje s nadprůměrnou výškou nejen v zemích západního Balkánu, ale také v rámci Evropy a přilehlých oblastí Předního Východu. Grasgruber dále uvádí: „Do textu studie se bohužel už nepodařilo zahrnout data z nedávno publikovaného genetického výzkumu, která ukazují, že autozomální DNA spojená s Y haploskupinou I-M170 – tzv. klastr WHG či Villabruna – je zásadním prediktorem tělesné výšky v Evropě. Podíl této autozomální DNA na západním Balkánu je však přesto příliš nízký, aby mohl dinárský fenomén vysvětlit. Během holocénu zde tedy muselo dojít ke genetickému efektu „muže-zakladatele“, jehož vlohy pro nadprůměrný vzrůst se poté díky relativní zeměpisné izolaci rychle rozšířily.“

Srovnání výskytu těchto genetických faktorů s tělesnou výškou evropských národů dále ukazuje, že Východoevropané ještě zdaleka nedosáhli svého maxima, zatímco u Západoevropanů už při současných socio-ekonomických a nutričních standardech nelze očekávat výrazný nárůst. Totéž lze říci i o České republice, která aktuálně patří mezi deset nejvyšších národů světa.

Výzvou pro budoucí genetické studie bude identifikace klíčových mutací (single nucleotide polymorfismů, SNPs), které podmiňují tělesný vzrůst na západním Balkánu, protože polygenická skóre (genetické odhady tělesné výšky) založená na studiu západoevropských populací zatím překvapivě předpovídají nejvýše průměrné hodnoty ve srovnání s ostatní Evropou.