Jízda na koloběžce

Během posledních let se v českých luzích a hájích vynořilo zarážející množství velkých koloběžek, dalo by se říci koloběžek vyspělých, totiž s pneumatikami a cyklistickými brzdami na řídítkách. Na původně značně exotický pohled si české oko postupně zvyká a koloběžky si pomalu ale jistě vydupávají své místo pod sluncem. Jak ovšem k stále novému fenoménu přistoupit vědecky? Zdalipak jsou koloběžky skutečně tak zdraví prospěšné, jak koloběžkáři s oblibou hlásají? Nebolí z koloběžky jenom jedna noha? A jsou koloběžky přizpůsobeny rozměrům lidského těla?

7. 5. 2021 Ondřej Sitek

Foto: René Köhler

Koloběžka je velmi dynamickým jednostopým vozidlem, jež, velmi zjednodušeně, kombinuje vlastnosti běhu a jízdy na kole. Koloběžkář se jednou nohou odráží od země (trochu jako při skoku do dálky), druhou nohu si veze položenou na stupátku a poctivě na ní dřepuje, aby co nejvíce prodloužil odraz. Jednou za pár odrazů si nohy vymění, aby si dřepující noha odpočinula. V důsledku střídání nohou je celkový pohyb souměrný – jezdí-li koloběžkář správně, nebolí žádná noha více (samo sebou, při velmi svižné jízdě bolí více hned obě nohy, ale to už je trochu jiná situace).

Praktické informace podobného rázu jistě snadno zachytí každý bystrý pozorovatel. Pohyb na koloběžce lze ovšem zkoumat i mnohem „vědečtěji“. Za použití sítě infračervených kamer (motion capture alias MoCap – což je přesně ta technologie, již využívají filmaři pro animace četných filmových triků) lze zaznamenat i nejjemnější nuance pohybového vzorce ve 3D. Pomocí reflexních značek umístěných na koloběžce a na koloběžkáři dokážeme v laboratoři hodnotit úhlové rychlosti či úhlové rozsahy. Zkoumáním takových pohybových vzorců můžeme stanovit obecně, které klouby jsou při koloběžkování více zatěžovány (nejaktivnějším kloubem s největším rozsahem je mimochodem kotník), nebo můžeme individuálně nasnímat a vyhodnotit techniku jízdy (což se může hodit, aspiruje-li koloběžkář třeba na mistra ČR).

Mimo výzkum samotného pohybu lze hodnotit koloběžky jako takové. Obzvlášť čeští výrobci koloběžek produkují model za modelem a jistě je dobré se zamyslet, jestli takové modely vůbec odpovídají potenciálním zákazníkům, neboli mají-li odpovídající ergonomii. Vyzkoumaná odpověď je trochu nejednoznačná. Současné koloběžky, jaké putují smontované do obchodů, odpovídají průměrnému člověku o výšce okolo 177 cm, tedy typicky muži. Je-li člověk vzdálen tomuto průměru, musí se ze začátku postarat o určité přizpůsobení koloběžky, především je nutno upravit výšku a šířku řídítek. Rovněž se vyrábí několik obřích, převážně závodních modelů, které obzvlášť menším jezdcům svými rozměry prostě nepadnou. Možným řešením bude vyrábět více konfekčních velikostí koloběžek, ostatně u jízdních kol je toto již běžnou praxí. S rostoucím koloběžkovým trhem lze takový vývoj očekávat každým rokem.

A ze zdravotního hlediska to nejlepší nakonec. Otázka do pranice: jsou koloběžky vůbec zdravé? Ano, jsou. Za předpokladu, že má koloběžkář odpovídající koloběžku (na nevyhovující by ostatně dlouho nevydržel), pak ano. Náš výzkum se zaměřil na hodnocení správného držení těla u pravidelných koloběžkářů a nekoloběžkářů a vyšlo najevo, že koloběžkáři mají statisticky významně lepší držení těla oproti nekoloběžkářům, jinými slovy mají rovnější záda (méně časté a výrazné skoliózy a přehnané kyfózy a lordózy). Mimo našeho výzkumu se však zdravotní prospěšnosti jízdy na koloběžce věnuje řada fyzioterapeutů a ortopedů, bývá pravidlem, že mají-li zdravotníci s koloběžkami vlastní zkušenosti, rádi je doporučují svým pacientům coby prostředek aktivního odpočinku. Důležité je, že koloběžkování představuje svižný pohyb, jenž vydatně zaměstnává svaly dolních končetin i tělesného jádra (čili tzv. „core“), zároveň však nepřetěžuje klouby a nedovolí tělu zatuhnout v nepřirozené pozici.

Dá se tak očekávat, že propojením stále jistě atraktivní originality koloběžek spolu s jejich zvyšující se rozmanitostí a praktičností – ve volnočasových disciplínách se přibližují jízdním kolům – bude popularita koloběžek i nadále vesele stoupat a i nadále bude poskytovat živnou půdu zvídavému vědeckému výzkumu.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info