Jak vytrvalostní pohybové aktivity ovlivňují naši paměť

Jak mě téma napadlo?

Jednou jsem četl rozhovor s ultraběžcem, na jehož jméno si nevzpomínám, a ten říkal, že po ultra závodě si připadá hloupější i několik dní, záleží, jak moc to bylo vyčerpávající. Protože jsem také běžec a pravidelně se účastním několikahodinových závodů v horách, tak tato informace mě zaujala a začal jsem hledat v odborné literatuře, jestli to má nějaký vědecký podklad. Nicméně na snížení IQ po vyčerpávajícím výkonu jsem nic nenašel, ale narazil jsem během čtení různých studií na pojmy „neurogeneze, hipokampus“ ve spojitosti s pamětí a pohybovou aktivitou.  

O co vlastně jde?

Hipokampus je oblast mozku, která se mimo jiné přímo podílí na tvorbě vzpomínek a tím ukládání informací do naší paměti. Dále se na tomto procesu podílí z velké části také další oblasti jako prefrontální kortex a amygdala. Neurogeneze je pojem popisující vznik nových neuronů (nervových buněk). Tento proces probíhá v některých částech nervové soustavy neustále, nejintenzivnější je u dětí a s věkem postupně klesá. Také proto jsme schopni se naučit novému (plasticita nervové tkáně) snáz v mladším věku. U starších osob tento proces probíhá ve velmi omezené míře, neprobíhá vůbec nebo naopak neurony zanikají. To úzce souvisí s neurodegenerativními onemocněními (demence, Parkinsonova a Alzheimerova choroba apod.). Abychom tento přirozený negativní proces zastavili nebo alespoň zpomalili, můžeme použít hned 2 účinné metody – pohyb a mentální trénink (četba, učení se, řešení problémů, atd). 

Cíl výzkumu  

Mnoho lidí pracuje v kancelářích, nebo momentálně na homeoffice a s tím souvisí kognitivní výkonnost. A já věřím, že když si najdeme aspoň 30-60 minut denně na pohyb, zvýšíme efektivitu naší práce a tím pádem nám vznikne více času na volnočasové aktivity nebo blízké. 

Na jakou skupinu populace je můj výzkum zaměřen?

Účinnost pohybové aktivity na kognitivní funkce je relativně dobře v odborné literatuře popsán u dětí, kde z výzkumů vyplývá, že lépe prospívají ve škole, a dále právě u seniorů, kde snižuje prevalenci (výskyt onemocnění) výše zmíněných onemocnění a případně prodlužuje soběstačnost již nemocných osob. 

Na osoby v produktivním věku je těchto informací málo. Proto se zaměřuji ve svém výzkumu na zdravé osoby ve věku přibližně 25-40 let. Výzkum jsem rozdělil na 2 fáze. V první fázi porovnávám sportovce vytrvalostní (běžci, cyklisté, triatlonisté, …) se sportovci nevytrvalostními (silové sporty, sprinteři, …) a absolutními nesportovci. Ve druhé fázi nevytrvalostní sportovci a nesportovci do svého běžného režimu přidají 3x týdně jízdu na kole po dobu 45 minut ve vytrvalostní intenzitě, kterou určujeme na základě vstupního vyšetření na bicyklovém ergometru. Toto trvá 6 týdnů a poté provedeme stejná měření jako před tréninkovým blokem. 

Co všechno sledujeme a jak?

Měření probíhá ve 4 rovinách. 

• Jednou z nich je zátěžový test na bicyklovém ergometru do maxima. Zde sledujeme fyziologicky maximální parametry jako jsou například spotřeba kyslíku, tepová frekvence, minutová ventilace atd. 
• Druhou je standardizovaný psychologický test na krátkodobou paměť prováděný psychologem. 
• Další je odběr krve, kde sledujeme brain-derived neurotrophic factor (BDNF), což je protein z kategorie nervových růstových faktorů, který se přímo podílí na neurogenezi a jeho snížená hladina je pozorována například u osob s neurodegenerativními onemocněními. 
• Poslední je zobrazovací metoda pomocí magnetické rezonance, kde sledujeme objemy hipokampů a funkční propojení (jak dobře spolupracují) s výše zmíněným prefrontálním kortexem a amygdalou. 

Výsledky a závěr 

O výsledky se s vámi brzy podělíme, právě probíhá měření, které se zdrželo kvůli covidu-19. Důležité nicméně je hýbat se, každý pohyb se počítá. 

Do výzkumu stále hledáme účastníky (muži, věk 25-40 let, zdraví nekuřáci a ideálně bez pravidelné vytrvalostní pohybové aktivity: nesportovci nebo nevytrvalostní sportovci)