Cvičením proti třesu a ztuhlosti – výzkum pohybu parkinsoniků

Parkinsonova nemoc je druhým nejčastějším onemocněním nervové soustavy. Dochází při ní k postupnému odumírání mozkových buněk produkujících dopamin, což působí pohybové obtíže: parkinsonický třes, ztuhlost, omezený rozsah pohybů a zhoršenou rovnováhou. Nemoc se obvykle projeví u lidí starších 60 let, nicméně zaznamenáváme ji i u mladších jedinců. S postupující nemocí sílí i její příznaky a mohou se přidávat další – tím nemoc zcela zásadním způsobem znesnadňuje život svému nositeli.

Ačkoliv jsou dostupné léky zmírňující příznaky nemoci, neznáme žádný lék, který by odstranil příčinu nemoci (tj. zmíněné odumírání nervových buněk). Dostupná je též operace mozku, při níž je do hlubokých mozkových struktur přidáno zařízení, které stimuluje produkci nedostatkového dopaminu. Oba způsoby léčby se nicméně omezují toliko na odstranění nepříjemných projevů, obzvlášť třesu a potíží s plynulým pohybem. Buňky tak umírají i v mozku léčeného pacienta a jeho stav se postupně zhoršuje (to je dáno mj. i tím, že si tělo na daná léčiva postupně „zvykne“ a jejich účinek se sníží).

Kromě léků a operace nicméně známe i další přirozený prostředek, jímž lze dosáhnout zlepšení pohybových schopností parkinsoniků – aktivní pohyb, nebo chcete-li, cvičení a sport. Zdravotnické a dobrovolnické organizace pomáhající pacientům s Parkinsonovou nemocí svým pacientům pohyb vřele doporučují, poněvadž se ukázalo, že aktivní pohyb poměrně výrazně podporuje léčbu tím, že zesiluje a prodlužuje její účinky.

Má ale libovolný pohyb stejně mocné účinky? Zdá se, že nikoliv. Ukazuje se, že určité typy pohybu mohou parkinsonikům přinášet větší užitek než jiné.

V duchu aktivního cvičení se nese i náš současný výzkum – zkoumáme účinky cvičení s tzv. vibračními kruhy na pohyb parkinsoniků. Vibrační kruhy jsou specifickou cvičební pomůckou, již sestrojil jistý rakouský parkinsonik Johann Salzwimmer.

Pan Salzwimmer si všimnul, že pohybové obtíže spjaté s nemocí dočasně odeznívají po hře tenisu. Začal podnikat trochu podivné výlety s tenisovými raketami v rukou, ovšem nebylo to ono. Uvědomil si, že mu během tenisu nejvíce pomáhají vibrace z úderu. Postupně tak nahradil rakety oválnými dutými obručemi s vlnitým profilem, v nichž jsou umístěny ocelové kuličky. Průchod kuliček vlnitou obručí vyvolává požadované vibrace. Tak začal pan Salzwimmer cvičit, v každé ruce třímaje jednu obruč švihal do všemožných rovin a konečně dosáhl kýženého výsledku a byl spokojen, protože parkinsonické projevy se po cvičení zmírnily. Tak dal rakouský parkinsonik vzniknout cvičební pomůcce, jíž se rychle ujaly nejrůznější parkinsonické organizace a zařadily cvičení s vibračními kruhy do svého programu.

Ačkoliv na cvičení s kruhy pějí patřičné organizace chválu, naši výzkumnou skupinu zajímá, jak moc jsou optimistická hlášení pouhou „dojmologií“, jinými slovy, zkoumáme cvičení s kruhy co nejvíce objektivně.

Doposud pod našima rukama prošly první dvě kohorty „cvičenců“, celý program dokončilo dohromady 11 pacientů. V únoru plánujeme zahájit intervenci třetí kohorty, během ledna proběhne nábor nových pacientů.

Zběžně hodnocené výsledky I. a II. kohorty ukazují, že během cvičení sice nedošlo k výraznému zlepšení pohybu, nicméně nedošlo ani k jeho zhoršení – i v pomalejším rozvoji parkinsonických příznaků může tkvět výhoda cvičení. K obecnějšímu zhodnocení nicméně potřebujeme rozšířit zkoumaný vzorek parkinsoniků – na celkový výsledek tak nezbývá než si počkat.

Průběh výzkumu

Nejdříve je nutné zjistit, jak se parkinsonik pohybuje před zahájením cvičení. K tomu slouží sada pohybových testů (zkoumáme prostou chůzi, vztyk ze židle bez rukou, otočku kolem vlastní osy nebo stoj bez hnutí). Tyto parametry hodnotíme pomocí několika nástrojů. Hlavní je tzv. stabilometrická plošina, na níž snímáme tlaky chodidel. Dále využíváme tzv. akcelerometry, drobné krabičky umístěné na bedra a zápěstí, jimiž hodnotíme plynulost pohybu, a prostý kamerový záznam.

Jakmile několikrát změříme jmenované parametry (to abychom byli objektivní), přichází doba cvičení (tzv. intervenční program). První týden naučíme parkinsonika velmi jednoduchému základnímu cvičení. Půjčíme mu kruhy domů, kde s nimi každý den cca 15 minut cvičí. Za dva týdny přijde na kontrolu a my se podíváme, zda cvičí správně – je důležité, aby všichni zkoumaní parkinsonici cvičili totéž, ideálně stejně – jedině pak je můžeme navzájem porovnávat. Zároveň pacienta uvedeme do pokročilejších cviků, které opět bude cvičit převážně doma. Takto k nám dorazí na 5 kontrol a bude postupně cvičit 5 úrovní. Mezitím jej ještě čeká průběžné měření, kdy provedeme stejnou sérii pohybových testů jako na začátku (sledujeme vývoj pohybu). Po páté úrovni cvičení, tj. po 10 týdnech, je intervenční program ukončen a přichází následná pozorování, kdy si pacienta ještě několikrát pozveme na kontrolní měření – sledujeme stále stejné pohybové úkoly (chůze, vztyk, otočka, stoj).

Po úplném ukončení pozorování jsme schopni povědět, jestli se parametry jednotlivých testů vlivem cvičení proměnily – a pokud ano, tak jakým směrem. Předpokládáme tak například, že otočka kolem vlastní osy by měla být po 10 týdnech cvičení plynulejší – nebo by se alespoň plynulost neměla výrazně zhoršit. Podobný výsledek očekáváme u vztyku. U stoje zase očekáváme nižší poměr vychylování do stran.

Podotýkám, že nemůžeme předpokládat, že by cvičení s kruhy Parkinsonovu nemoc vyléčilo. Věříme nicméně ve zmírnění příznaků, případně v co nejvýraznější zpomalení postupu nemoci.

V případě, že vás náš výzkum zaujal a chcete se jej v únoru Vy nebo Vaši známí také zúčastnit, ozvěte se nám prosím na e-mailovou adresu (ondrasitek@mail.muni.cz)

Na výzkumu se podílejí

Mgr. Ondřej Sitek (ondrasitek@mail.muni.cz)

Mgr. Miriam Kalichová, Ph.D.

Mgr. Petr Hedbávný, Ph.D.

doc. MUDr. Marek Baláž, Ph.D.

MUDr. Tomáš Boušek