BEZPEČNĚ A HRAVĚ NA IN-LINE BRUSLÍCH

HISTORIE

Kořeny inline bruslení sahají hluboko do historie. Máme doklady o tom, že již 1000 let před naším letopočtem používali lidé ve Skandinávii k pohybu přes zamrzlá jezera primitivní brusle, jejichž kostěné nože byly připevněny k botám. Za předchůdce dnešních moderních bruslí je možno považovat tzv. „skeelers“ (obr. č. 1), používané v Holandsku. Již na počátku 18. století bylo v této zemi bruslení na ledem pokrytých říčních kanálech oblíbeným a častým způsobem pohybu. Neznámého holandského vynálezce pak napadlo, že by se na bruslích mohl pohybovat i v létě. Hřebíky připevnil dřevěné cívky na dřevěný rám, který pak nasadil na boty, a kolečkové brusle byly na světě.

Za vynálezce prvních kolečkových bruslí je však považován Josef Merlin, narozený v roce 1735 v belgickém městečku Huys. Tento výborný muzikant a technicky zručný vynálezce žil v mládí v Paříži, kde vyráběl hodiny, hodinky, hudební nástroje a jiné technicky přesné přístroje. Ve věku 25 let se přestěhoval do Londýna, kde založil Merlinovo mechanické muzeum. Návštěvníky oblíbené a hojně navštěvované místo, kde si mohli prohlédnout různé neobvyklé hudební nástroje, zahrát si na hracích automatech nebo se za pár šilinků svézt v kolečkovém křesle. A byl to právě on, kdo v roce 1760 vyrobil první kolečkové brusle, které chtěl pravděpodobně použít k další propagaci svého muzea a svých vynálezů. Na každé brusli byla zespodu připevněna dvě kovová kolečka. Brusle byly ale velmi špatně ovladatelné a nedalo se s nimi brzdit, což Merlin demonstroval při jejich představení na jednom londýnském plese. Vjel na nich do sálu s houslemi pod bradou. Díky špatné ovladatelnosti však vrazil do velmi vzácného, drahého zrcadla a ještě se při tom vážně zranil. Zřejmě proto si je Merlin nenechal ani patentovat a pouze je vystavil ve svém muzeu jako další exponát.

Další pokusy na sebe nedaly dlouho čekat. Psal se rok 1789, když výstřední francouzský sochař Lodewijik Maximilian Van Lede představil své kolečkové brusle s dřevěnými kolečky na železném rámu v Paříži.

V roce 1818 byly kolečkové brusle použity v Berlíně při premiéře divadelního představení Der Maler oder die Wintervergn Ugungen. V roce 1819 si francouzský vynálezce, pan Petibled, nechává patentovat svůj vynález kolečkových bruslí, které se zatím nejvíce podobaly těm dnešním. Na dřevěnou podrážku byla připevněna řada dřevěných, kovových nebo slonovinových koleček. V roce 1823 Robert John Tyers z Londýna přichází se svými bruslemi, kterým se říkalo „rolita“ (obr. č 2). Brusle měly opět řadu, tentokrát 5 koleček, připevněných zespodu k botičce. Přestože prostřední kolečko bylo o něco větší než ostatní, což do jisté míry umožňovalo přesun těžiště těla dopředu a dozadu a tím lepší ovladatelnost, ani s tímto modelem se nedalo skutečně zatáčet.

V roce 1840 se bruslím dostalo velké publicity díky jedné z berlínských hospod jménem Corse Halle, kde žíznivé zákazníky obsluhovaly číšnice na kolečkových bruslích. Teprve brusle vyrobené v roce 1863 americkým vynálezcem a výrobcem nábytku Jamesem Plimptonem, na kterých se konečně dalo zatáčet a dokonce i jezdit pozadu, jsou považovány za opravdové předchůdce dnešních moderních kolečkových bruslí. Jeho prototyp měl dva páry dřevěných (zimostráz) koleček, umístěných pod špičkou a patou chodidla. Kolečka byla k podrážce připevněna čepy. Díky tomu se mohla otáčet nezávisle na podrážce. Ve svém obchodním centru v New York City nechal upravit podlahu tak, aby se na ní dalo bruslit a jeho vynález si tam lidé mohli za poplatek půjčit a vyzkoušet. Založil také první národní bruslařskou organizaci New York Roller Skating Association a podpořil stavbu první veřejné bruslařské haly v Americe, v Newportu na Rhode Island. Bruslení se tak stalo zábavou dostupnější pro širokou veřejnost. Druhá polovina 19. století přinesla několik vynálezů a zlepšení koleček. Například Levant Richardson obdržel patent na ocelová kuličková ložiska , jejichž uplatnění v kolečkových bruslích snížilo tření a zvýšilo rychlost bruslení.

Brusle se dvěma páry koleček dominovaly téměř celému 20. století. Až v šedesátých letech minulého století přišli bratři, hokejisté Scott a Brennan Olson z Minneapolisu v americkém státě Minnesota znovu s myšlenkou koleček v řadě za sebou, tedy in-line, upevněných na pevné hokejové botě. K polyuretanovým kolečkům přidali ještě gumovou patní brzdu a mohli jezdit na bruslích i v době, kdy netrénovali na ledě. Brusle, které byly zpočátku mohutné a těžké, prodávali také svým přátelům. O několik let později Scott Olson založil společnost Rollerblade, jejíž podnikatelský úspěch pak v 80. letech inspiroval řadu dalších společností. Brusle prošly na přelomu 20. a 21. století prudkým rozvojem, původní myšlenka bratří Olsonů už však zůstala zachována.

Zdroje:
Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě |
Fakulta sportovních studií |
Masarykova univerzita |
Logo Fakulty sportovních studií
| Copyright © 2011, Fakulta sportovních studií
| Počítadlo návštěv: 64291 návštěvníků od 27. 11. 2011 (z toho 1201 z FSpS).
| © Code: Jiří Krejčí, Petr Zaoral; Design: V.Kotarová, M.Blažová
Creative Commons License BEZPEČNĚ A HRAVĚ NA IN-LINE BRUSLÍCH by PaedDr. Petr Starec, Ph.D., Mgr. Renata Vychodilová, Mgr. Tomáš Vespalec, Mgr. Zdeňka Kubíková, Ph.D., Mgr. Martina Bernaciková, Ph.D., Mgr. Miriam Kalichová, Ph.D., PhDr. Bc. Zdenko Reguli, Ph.D., PhDr. Michal Vít is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.
Based on a work at http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/inline/.
Investice do vzdělávání