ZDRAVOTNÍ ASPEKT PLAVÁNÍ, BEZPEČNOST, ZÁCHRANA TONOUCÍHO

VÝKON = aktuální projev sportovní výkonnosti

Výkon je podmíněn řadou faktorů, ty mají určité uspořádání = hierarchii Þ optimální funkčnost Þ optimální výkon.

Faktor = každý projev funkce vlastnosti, schopnosti, dovednosti, vědomosti, stavu…

ZÁKLADNÍ FAKTORY

Plavecký výkon je určován několika základními faktory. Zmíníme se o nich jen krátce.

• Funkce neuromuskulární

Mezi neuromuskulární funkce řadíme sílu, rychlost, vytrvalost. Tyto funkce jsou pro vrcholový výkon velmi důležité, pro „školní“ plavání mají význam druhořadý. Jsou také vázány na genetické předpoklady, tzn. na poměr rychlých a pomalých svalových vláken.

• Kapacita energetických zdrojů

Kapacita energetických zdrojů je dána aerobní a anaerobní kapacitou organismu. Je vázána na úroveň transportního systému (srdce, plíce) a je spojována s pojmy vitální kapacita plic, maximální spotřeba kyslíku (VO2max), maximální spotřeba kyslíku přepočtená na kilogram hmotnosti (základní údaj o vytrvalostních schopnostech jedince), tepový kyslík, zotavovací kyslík (údaj charakterizující nejlépe rychlostní schopnosti) apod.

• Somatické předpoklady

Tento faktor je důležitý opět především ve vrcholovém sportu. Plavci s větší výškou postavy a s dlouhými pákami (především paže) mají výhodu jak v délce dráhy záběru dlaně, tak většinou i velikostí dlaně, chodidla, tedy ploch, které se podílejí na záběrových (v plavání říkáme propulzivních ) pohybech. V „hobby“ plavání vak tento faktor nehraje významnou roli, neboť pro tuto úroveň není cílem maximální výkon, ale zdravý a efektivní pohyb.

• Psychické funkce

Opět faktor významný ve vrcholovém sportu. Můžeme se na tuto problematiku podívat ze dvou úhlů. Plavec potřebuje psychickou odolnost, aby zvládl vyčerpávající a mnohdy monotónní trénink, na druhé straně musí zvládnout emočně vypjaté situace při plaveckém závodě, kdy jde mnohdy o nominaci na další vrcholné podniky.

• Kloubní pohyblivost

Faktor, který ač se jeví jako rozhodující pro vrcholový sport, může významně ovlivnit plaveckou techniku.

V našem výčtu zatím chyběla TECHNIKA PLAVÁNÍ.

Technika plavání, ač logicky patří do faktorů neuromuskulárních, může být v našem pojetí plavání brána jako faktor generální, tzn. určující výsledek motorického učení.

Technika plavání

Techniku můžeme obecně definovat jako optimální řešení daného pohybového úkolu.

Pro plavce to znamená dvojí úkol - obr. 2

• Minimalizovat síly brzdící
• Maximalizovat hnací síly

Obr. 2: Síly působící na plavce při plavání

Minimalizace brzdících sil

Brzdící síly vznikají díky odporu vody jako odpor tvarový (kolmý průřez tělesa a hydrodynamický tvar), vlnový (podélné a příčné vlny) a třecí (kvalita povrchu). Pro plavce z toho vyplývá potřeba zaujímat, pokud to situace dovolí, hydrodynamickou polohu těla a zmenšovat odpor vody. To znamená v konkrétních situacích např. vytahovat paži do vzpažení, nezvedat hlavu z vody, nekrčit nohy pod tělo (kraul), natáhnout dokonale nohy po kopu (prsa) apod. Zmenšováním odporu tak můžeme dosáhnout efektivnějšího plavání bez většího úsilí.

Maximalizace hnacích sil

Zvyšováním hnacích sil máme na mysli především optimalizovat záběrovou plochu dlaně (prsty mírně od sebe zvýší odpor), dlaň během záběru stavět kolmo na směr plavání, v záběru udržet vysazený loket, aby se na záběru podílelo i předloktí. Také využitím tzv. vztlakových sil (viz. práce paží, kap. 6) se zvyšuje účinnost záběru. U práce nohou je tímto myšleno např. efektivní kop nohama (prsa) až do snožení, kop vést po křivce a ne pouze přímo vzad. U kraulu jsou nohy efektivní, jestliže je rozsah kopání v optimálním rozsahu, nohy nekrčíme příliš, kopání je těsně pod hladinou a nohy necákají.