Raketové sporty (badminton, squash) ve školní TV. A proč ne?

Základy taktiky

Pokud jsme se naučili základním úderům, víme, jak se po kurtu pohybovat, a známe i základy pravidel, můžeme začít hrát zápasy. Abychom byli schopni soupeře překvapit,a rozpohybovat ho na krutu, je potřeba přiučit se obecným zásadám z taktických dovedností (čerpáno z Mendrek-Novotná, 2007).

 

Obecné zásady

• Hrát na jistotu! O výsledku zápasu rozhoduje spíše počet vlastních chyb, než počet vybojovaných bodů díky skvělým úderům, které soupeř není schopen chytnout. První zásada proto zní: Vždy vrátit míček přes síť a do pole soupeře – teprve pak je dána možnost, aby se soupeř dopustil chyby!
• Bodu dosáhneme spíš útokem, než obranou! Soupeře bychom měli dostat pod tlak díky používání útočných úderů. Neznamená to však, že máme jenom bezhlavě smečovat. Spíš se jedná o vnucení našeho stylu hry soupeři, o to, působit mu každým úderem problémy – nestačí odehrávat pouze míč kamkoliv na jeho polovinu kurtu. Když je soupeř pod tlakem, začíná se dopouštět chyb a útočící strana má možnost dosáhnout vítězného bodu. Důležité je stavět na vlastních silných stránkách proti slabinám soupeře. Útočnou hru charakterizuje:
• snaha zasahovat míček v co nejvyšší úrovni,
• být vždy co nejrychleji u míče (co nejrychleji ho odehrávat na stranu soupeře),
• pokud možno hrát forhend místo bekhendu (hlavně v zadním bekhendovém rohu zahrávat míč forhendem vlevo od hlavy – máme pak možnost větší variability úderů).
• Nebát se hry u sítě! Síť dnes ve většině případů rozhoduje o vítězi v utkání (platí to hlavně pro dvouhru).
• Neměnit taktiku hry, která přináší úspěch! Pokud určitý způsob hry přináší úspěch, pokračujeme v něm a neměníme jej až do doby, než soupeř proti němu najde účinný prostředek. Opačně ale platí: být připraven co nejrychleji změnit v průběhu zápasu špatnou a neúčinnou taktiku!
• Soustředit se a bojovat až do konce! Správné soustředění na každý míček a následně jistota, že žádný míč není předem ztracen, tedy snaha bojovat až do konce, je jedním z nejpodstatnějších bodů. Je jedno, zda vedeme nebo prohráváme, soustředíme se a bojujeme o každou další výměnu – to charakterizuje výborného badmintonistu. Nikdy nevzdat zápas! Kolik zápasů skončilo přes vysoký bodový náskok porážkou, neboť zápas je ukončen teprve vyhraným nebo prohraným mečbolem. Vždy si říci: Je to 0:0 a já chci získat další míč (bod)!

 

Taktika dvouhry pro začátečníka

• Dostaňme soupeře ze středu hřiště! Střed kurtu (X) je takové místo na hřišti, do kterého by měl směřovat hráčův pohyb po každém odehraném úderu. To proto, že z něj má hráč do všech rohů na kurtu nejkratší cestu a zároveň z tohoto postavení lze téměř vždy dosáhnout a zahrát i přesně umístěné údery. Středové postavení je blízko středu kurtu. Cílem je přinutit soupeře opustit jeho středové postavení a naopak naší vlastní snahou je včas se do něj vrátit. Poslední věta koresponduje s druhým pravidlem.
• Udržet si svoje středové postavení! Zahrajeme-li míč na stranu soupeře, měli bychom využít jeho letové fáze k tomu, abychom se dostali do blízkosti středu hřiště.
• Vytlačit soupeře na zadní čáru nebo jej vylákat na síť! Důležité je využívat celé délky i šířky hřiště, zahrávat míče do všech 4 rohů. Přinutit soupeře běhat pravidelným střídáním dlouhých a krátkých úderů.
• První možností, jak soupeře vytlačit na zadní čáru, je správně provedené dlouhé podání. Dlouhé podání směřuje nejčastěji ke středové čáře.
  Nespornou výhodou této varianty podání je fakt, že každý úder zahraný soupeřem letí po delší dráze (úhlopříčce) a podávající hráč lépe pokrývá svou polovinu dvorce.
• Krátké podání nemusí být až tak přesné jako ve čtyřhře nebo smíšené čtyřhře a dlouho se používalo ve dvouhře jako překvapivý prvek. V poslední době se používá stále více především jeho varianta z bekhendové strany. Důvodem je snaha přinutit přijímajícího hráče zahrát míč směrem nahoru, a tak získat možnost jít do útoku jako první. Naopak nebezpečí pro podávajícího zde hrozí hlavně při prudkém returnu soupeře do zadní části dvorce.
• Říkali jsme si, že cílem je dostat soupeře pod tlak. Proto se ve dvouhře používají údery zahrávané hlavně k postranním čárám. Úhlopříčné údery letí vždy delší dobu a pokud je soupeř ve středovém postavení, není pro něj problém včas takový míč zahrát. Pouze když nás soupeř dostane pod tlak a jsme v tísni, je třeba zahrát maximálně vysoký a dlouhý spodní lob nebo horní klír ke středové čáře, abychom získali čas pro návrat do středu kurtu.
• Nehrajeme míč do dosahu soupeře! Pozor zde dáváme hlavně na zahrávání křížových míčů. Musí mít velmi dobrou letovou křivku nad dosahem soupeře.
• Využíváme každou příležitost k získání bodu! Veškerou nepřesnost soupeře je třeba trestat, ať už smečí nebo sklepnutím míče u sítě. Pokud to nebudou konečné údery, alespoň přinutí soupeře k dalším chybám nebo ho rozhodí.

 

Taktika čtyřhry

I když je hřiště pro čtyřhru širší než u dvouhry, samotný prostor, který připadá v obraně i útoku na jednoho hráče, je ve srovnání s dvouhrou menší. Na rozdíl od dvouhry je hra ve čtyřhře o hodně rychlejší (díky většímu počtu hráčů na dvorci) a agresivnější. V minulosti si ve čtyřhře každý hlídal pouze svou polovinu kurtu, dnes všechny dvojice používají systém hry obrana (hráči stojí vedle sebe) – útok (hráči stojí za sebou).

 

Taktika čtyřhry – podání a příjem podání

Věta, že kvalita podání a příjmu z 90 % určuje průběh a vítěze následné výměny, je opravdu velmi pravdivá. Kvalitní a přesné krátké podání je nezbytnou podmínkou úspěchu. Ve čtyřhře se používá většinou krátkého podání směřujícího ke středové čáře nebo eventuálně postranní čáře pro čtyřhru s cílem přinutit soupeře, aby zahrál první return směrem nahoru. Jako alternativu překvapení lze použít podání přehozením přijímajícího hráče (swip servis).

Při podání stojí podávající hráč u středové čáry a těsně za přední čarou. Jeho partner stojí těsně za ním tak, aby optimálně pokryl kurt, především však ploché prudké míče letící do zadní části kurtu nebo zahrané směrem nahoru. Přijímající hráč stojí těsně za přední čarou podání, jeho partner trochu dál za ním u středové čáry. Cílem hráče přijímajícího podání je zasáhnout míč co nejvýš na pásce, zahrát míč pokud možno směrem dolů – prostě snaha o získání možnosti útoku. Nejhorší variantou je zahrávat míč vysokým obloukem směrem nahoru a umožnit tak soupeři získat útok. K hlavním možnostem příjmu podání patří:

• sklepnutí („zabití“) míče do těla podávajícího hráče, jeho partnera nebo přímo na podlahu ,
• kraťas na síť (rovný nebo křížový),
• zahrávání míčů padajících mezi předního a zadního hráče k postranní čáře (často zde dochází k nedorozumění, který hráč má úder zahrávat).

 

Taktika čtyřhry při systému útok – obrana

Útok

V útočném postavení stojí hráči za sebou. Cílem zadního hráče je vytvořit tlak hlavně pomocí razantních smečí hraných příkře dolů. Oproti tomu hráč u sítě má být připraven sklepávat a přesně zahrávat špatné obranné míče nebo kraťasy soupeře. Hlavní zásadou pro oba dva hráče je po dokončení úderu ihned zvednout raketu a mít ji co nejrychleji připravenou nahoře (ve výši hrudníku) a před sebou pro zahrávání dalších útočných úderů.

Cílovými místy útočných smečí by měl být především střed kurtu (mezi bránícími hráči), dále tělo soupeře, eventuálně umístění rovnoběžně s postranními čárami na forhend protistojícího soupeře. Vhodné je střídat tvrdé smeče a umístěné dropy (do středu kurtu, mezi hráče). Úhlopříčné smeče nebo dropy oproti tomu nejsou moc vhodné. Pokud můžeme, snažíme se útočit a hrát na soupeře, který je v pohybu – nestihne být v obraně včas připraven.

 

Obrana

Oproti tomu v obranném postavení stojí hráči vedle sebe tak, aby mohli dobře pokrýt celý kurt. Hlavní zásadou obrany je udržet míč ve hře a snaha co nejrychleji přejít z obrany do útoku. Toho lze velmi často dosáhnout vhodně zahranými krátkými a plochými obrannými míči, které hrajeme k postranním čarám. Pokud se nám podaří zasáhnout míč v obranném postavení v co nejvyšší úrovni a co nejdříve, pak často i úhlopříčný prudký drajv přinutí soupeře vracet míč spodním úderem. Při vysoké obraně je hlavní využít délku i šířku celého kurtu a zkusit rozběhat na zadní čáře smečujícího hráče.

Pokud se povede bránící straně zahrát dobře umístěný míček a ukončit útok soupeře, je nutno urychleně přejít z postavení vedle sebe do postavení za sebou. Obráceně při přechodu z útoku do obrany hráč u sítě musí přejít co nejkratším způsobem do poloviny, která je za ním, a jeho partner zaujímá příslušné postavení v druhé polovině kurtu (jsou vedle sebe).