Inovace SEBS a ASEBS

4. Technická příprava

Pod pojmem technika rozumíme ve sportu způsob provedení požadovaného pohybového úkolu, čímž myslíme jeho provedení, průběh – uspořádání pohybu v prostoru a čase.

Tentýž pohybový úkol může být s přihlédnutím na individuální zvláštnosti řešen různě, což dává technice osobitý ráz, jenž se označuje jako styl.

Technickou přípravou rozumíme tréninkovou činnost, která se primárně soustřeďuje na způsob provedení pohybového úkolu. Informace vypovídající o technice (způsobu provedení) přitom charakterizují ústřední pojem této oblasti, jíž je úroveň zvládnutí pohybových dovedností.

Ve sportovním tréninku se technická příprava zaměřuje na vytváření a zdokonalování sportovních dovedností. Tyto předpoklady jsou předpoklady speciální, jsou spojeny s motorickým učením, jsou jeho výsledkem – předpokladem pro správné, účelné, efektivní a úsporné řešení pohybového úkolu v souladu s pravidly příslušného sportu, zákonitostmi pohybu a pohybovými možnostmi sportovce.

Úroveň dovedností (technika provedení) je podmíněna řadou faktorů. Nejvýznamnějšími jsou:

• fyzická připravenost
• koordinační funkce centrální nervové soustavy
• psychické vlastnosti a schopnosti

Správnost, efektivitu a úspornost řešení pohybových úkolů můžeme posuzovat pomocí několika kritérií:

• racionalizace – výdej tolika úsilí, kolik je v daný okamžik pro provedení pohybového úkolu třeba
• stabilita – stálost pohybových dovedností vůči nepříznivým vlivům vnitřního i vnějšího prostředí
• variabilita – schopnost včas měnit některé části pohybových dovedností v závislosti na měnících se podmínkách

Pozornost je třeba v technické přípravě věnovat všem kritériím, která spolu souvisí. Při tom je však třeba se zaměřovat jak na stabilitu provedení pohybového úkolu, tak na jeho variabilitu.

Mezi obtížnější stránky sportovního tréninku můžeme zařadit průběh osvojování sportovních dovedností. Při procesu motorického učení je tak důležité přistupovat k němu po jednotlivých krocích:

• představení dovednosti – dovednost napomáháme utvářet popisem, vysvětlením a ukázkou, musíme zaujmout pozornost sportovce, upozorňujeme na zásadní momenty provedení, zpočátku nezatěžujeme detaily
• demonstrace a krátké vysvětlení podstaty dovednosti – významnou roli v nácviku dovednosti hraje její konkrétní předvedení, demonstrace musí být vždy dokonalá – nejlépe v závodním provedení, demonstrace i výklad by měly následovat několikrát po sobě, neměla by chybět návaznost na předchozí pohybové zkušenosti
• začátky nácviku dovednosti – měly přijít co nejrychleji po vysvětlení a demonstraci, pochopení a provedení nové dovednosti napomáhá slovní i faktická dopomoc, je třeba přiměřené motivace pro překonání počátečních neúspěchů, u dětí se využívá zábavné formy
• zpětná vazba pro korekci chyb – pro efektivitu nácviku je pro sportovce nutné dostávat přiměřené informace o podobě jeho cvičení, opravujeme vždy pouze jednu chybu, začínáme povzbuzením, zaměřujeme se nejdříve na hlavní chyby, opravujeme věcně, dle potřeby se vracíme k ukázkám, u začátečníků nepřipouštíme hrubé chyby
• procvičování a zdokonalování – opakování zlepšuje kvalitu provedení dané dovednosti, v této fázi je již pohyb celkově zvládnut, občas však stále dochází k chybám, nastává čas pro další přesnější koordinaci, pohyb je třeba více promýšlet, dochází k jeho automatizaci
• opakování k dokonalosti – v této závěrečné fázi se snažíme o obměňování podmínek, stimulujeme sportovce k dalšímu nácviku dané dovednosti, upevňujeme stabilitu, provádíme dovednost v neobvyklých podmínkách, využíváme změnu podmínek

Technická příprava by měla být ve všech sportech postupně spojována s dalšími komponenty vlastního výkonu. Způsob provedení by se měl spojit v jediný celek s taktickou stránkou, s kondiční či psychologickou. Dovednost se musí nacvičovat nikoliv izolovaně, ale při vědomí souvislostí s taktikou či kondicí.

4.1 Metody a zásady při nácviku zápasu

Jako v každém pedagogickém procesu je nutné i při nácviku chvatů dodržovat obecně platné didaktické principy. Jsou shrnuty ve vyučovacích zásadách a metodách, které je nutno důsledně dodržovat, má-li být dosaženo cílů tréninku.

Nejdůležitější v každém sportovním tréninku jsou praktické metody. Jejich základem je opakované provádění cvičení, jehož cílem je získání dovedností, jejich prohloubení, upevnění a zařazení do systému osvojených činností.

4.1.1 Vyučovací zásady

V současné tělovýchovné praxi se uplatňuje zásada uvědomělosti, názornosti, přiměřenosti, soustavnosti a trvalosti.

Zásada uvědomělosti sleduje, aby vědomosti zápasníků byly výsledkem jejich vlastního přemýšlení, tedy vysoce aktivní a usilovné duševní práce, které se však v praxi většina zápasníků vyhýbá. Úkolem trenéra je postupně rozvíjet u svých svěřenců logické myšlení, které jim na základě analýzy bojové situace dovoluje vybrat optimální variantu řešení. Zásadu uvědomělého vyučování realizuje trenér metodami slovního vyučování. U vyspělých závodníků je uplatňována i metoda ideomotorického tréninku.

Zásada názornosti sleduje, aby vyučování probíhalo na základě přímého smyslového vnímání skutečností a aby se na poznávání podílel co největší počet smyslů. V zápase, který je sportem se složitou pohybovou strukturou, má zásada názornosti zvláštní význam. Aby ji trenér mohl plně uplatnit, musí u svých svěřenců rozvíjet schopnost pozorování. Tato schopnost je důležitá jak pro osvojování techniky jednotlivých chvatů, tak pro jejich pozdější uplatnění v praxi. K upřesnění správných představ o nacvičovaných chvatech musí trenér svým svěřencům umožnit vnímat nový poznatek dotykem, který patří ve vlastním zápase k nejdůležitějším. Zásady názornosti konkretizují metody názorného vyučování.

Zásada soustavnosti znamená, že trénink má probíhat podle napřed promyšleného a logicky uspořádaného plánu. Osvojování nových technických činností má být soustavné a má přirozeně navazovat na činnosti již osvojené. Uplatňování zásady soustavnosti je v zápase bezpodmínečně nutné. Její opomíjení se negativně projeví jednak na zdraví sportovce, jednak ve slabších sportovních výkonech a ztrátě perspektivnosti.

Zásada přiměřenosti sleduje, aby obsah a rozsah učiva, jeho obtížnost a způsob vyučování odpovídaly schopnostem sportovců z hlediska jejich tělesného a mentálního vývoje. Z této zásady vyplývá i zásada zachování zdraví a bezpečnosti, která je pro úpolový sport obzvláště významná. Je nutné také dbát na váhové rozdíly a fyzicky akcelerované jedince, které je nutno vyčlenit do samostatných družstev. Fyzicky nevyrovnané poměry vedou při výcviku silnější jedince k tomu, že podceňují význam nácviku techniky, což je ovšem v tréninku zápasu dominující činnost. Zásadu přiměřenosti je nutno citlivě uplatňovat i při regulování množství tréninkových utkání.

Zásada trvalosti sleduje, aby vše, co si sportovec osvojuje, si osvojil trvale a dovedl toho v případě potřeby použít. V metodice zápasu vycházíme ze širokého základu technických dovedností, které si sportovec během základního cyklu osvojuje. Je samozřejmé, že celou látku si nemůže trvale zapamatovat ani se naučit jí v praxi využít. Rozsah využití závisí na talentu, temperamentu a psychických a fyzických předpokladech zápasníka, podle nichž si volí svou osobní techniku a z nichž vychází při studiu dalších vhodných technických činností, kterými svou osobní techniku rozšiřuje a doplňuje.

4.1.2 Vyučovací metody

Jako metodu označujeme konkrétní postup při vyučovacím procesu, kterým trenér plní výchovně vzdělávací cíle.

Úspěšný trenér vychází při volbě konkrétní metody práce ze širších souvislostí obecně platných požadavků, jež charakterizují vyučovací zásady. Přihlíží tedy ke stáří svých svěřenců, k jejich duševní, tělesné a technické vyspělosti a k cílům, kterých chce v dané vyučovací jednotce dosáhnout.

Podle způsobu provádění dělíme metody na slovní, názorné a praktické.

K doplnění slovního výkladu používá trenér různých názorných metod: vlastní ukázky nebo ukázky jiných sportovců, využití fotografií, filmů, videa. Nejvhodnější metoda pro nácvik nových technických dovedností je ukázka trenéra. Trenér předvede chvat vcelku s důrazem na rychlost provedení. Teprve po několika správných, rychle provedených ukázkách může přistoupit k rozfázování a pomalému předvedení chvatu, které opět zakončí rychlým provedením chvatu vcelku. Při předvádění chvatu se trenér snaží vystřídat pokud možno všechny svěřence, aby si mohli dotykem udělat správnou představu o chvatu a lépe se seznámit s důležitými detaily, jako je pocit stálého kontaktu se soupeřem.

4.1.3 Zásady metodického postupu

V rámci technické přípravy se uskutečňuje pohybová výuka a současně se rozvíjejí funkční schopnosti organismu. I zde při nácviku chvatů platí základní didaktické principy. Technický nácvik začínáme osvojováním elementárních pohybových dovedností a pohybových fází porazu: úchopu - vychylování - nástupu do chvatu - nabalení (dosažení kontaktu se soupeřem). Co nejdříve však jednotlivé fáze spojujeme a nacvičujeme jako chvat vcelku, jako jeden plynulý pohyb. Zpočátku se snažíme o nácvik tzv. hrubé formy provedení, jež bývá provázena ještě i základními chybami. Nácvik probíhá v jednoduchých podmínkách, na místě, bez odporu soupeře, popřípadě s dopomocí zkušenějšího partnera či trenéra.
Dalším metodickým stupněm je nácvik v pohybu podobném jako při utkání, ale stále bez odporu soupeře. Snažíme se postupně dosáhnout plynulejšího pohybového průběhu a odstranit elementární chyby v provedení. Později podmínky nácviku ztěžujeme, soupeř klade odpor a zařazujeme složitější cvičení. Konečným testem a důkazem osvojení chvatu je jeho účinné použití v utkání, nejdříve tréninkovém, později v soutěžním.

4.1.4 Výběr osobní techniky

S postupným osvojováním většího počtu chvatů se každý zápasník začne specializovat na určitou skupinu chvatů nebo přímo na určitý chvat. Je to přirozený proces diferenciace a volby takových technických dovedností, pro něž má nejlepší předpoklady. Rozhoduje především anatomická stavba těla, tělesná výška, hmotnost, délka končetin, dále typ pohybové reakce a speciální obratnost, tj. schopnost provádět složité koordinované pohyby přesně a rychle s využitím určitých svalových skupin. Optimálního sladění všech předpokladů na vysoké kvalitativní úrovni, tedy schopnosti provádět jakoukoli technickou dovednost stejně účinně, lze dosáhnout jen výjimečně u vynikajících talentů. Pro každého zápasníka je výběr osobní techniky důležitým krokem, který nemůže pojímat jako náhodný proces.