IV. SEBEZÁCHOVNÉ PLAVECKÉ DOVEDNOSTI
Pod tímto termínem rozumíme plavecké techniky, které umožní plavci přežít situace, ke kterým může při pobytu na vodě nebo u vody dojít. Myslíme tím pád do vody z lodě, převrácení plavidla na stojaté vodě, v proudící vodě, pád do vody v oděvu apod.. Před popisem těchto technik je třeba upozornit na možná rizika těchto situací.
Tato situace se většinou stane neplánovaně a proto hlavním cílem je zachovat rozvahu. Zmatečné jednání případně panika vede k nekoordinovaným pohybům, které mohou být i kontraproduktivní a situaci naopak zhoršují. V panice dochází ke zrychlenému dýchání, tím ke zvýšení energetického výdeje a k menší šanci situaci řešit. V krizové situaci je proto třeba zachovat rozvahu a zvážit možnosti řešení. Správné vyhodnocení situace je závislé na mnoha faktorech, které mohou být velice různorodé.
Je třeba také znát například předpisy , které mají například kapitáni lodí při povelu „muž přes palubu“. Špatné vyhodnocení situace (plavání za lodí) může vést k tomu, že vracející loď nás může minout. Zde vidíme, že nejen plavecké dovednosti, ale také teoretické znalosti mohou být velice důležité pro řešení krizových situací.
Vznášení ( floating )
Vznášení zařazujeme mezi sebezáchovné dovednosti, a i když je často opomíjena, je to dovednost, která indikuje, žeplavec již nemá obavy a strach z vodního prostředí. Bývá využívána v situacích, kdy se plavec potřebuje poměrně dlouhou dobu udržet na hladině s minimálním energetickým výdejem.
Vznášením rozumíme statické plavání, při kterém tělo setrvává v libovolné poloze u hladiny. Je to jeden ze způsobů, jak se udržet na hladině bez pohybů končetin. Je umožněno fyzikálními a anatomickými vlastnostmi lidského těla. Po hlubokém nádechu je tělo v šikmé poloze vzhledem k hladině, ležíme na zádech. Hlava je v záklonu, jen malá část obličeje je nad hladinou.
Dýchání – základ správného vznášení
Dýcháme buď rytmem rychlého výdechu, rychlého a hlubokého nádechu . Po nádechu následuje zadržení dechu, při kterém jsou fyzikální podmínky pro vznášení nejvýhodnější.
Druhým způsobem dýchání je plytké a pomalé dýchání , výdech je vykonán ihned po nádechu, nadechujeme i vydechujeme pomalu. Výdech je vždy zhruba do třetiny vitální kapacity.
Nácvik této polohy nacvičujeme nejdříve v nízké vodě a s pomocí nadlehčovacích pomůcek (nudle, plavecká deska), případně oporou o okraj bazénu. Tato poloha musí být natolik dobře zvládnuta, že si plavec naprosto věří a je v této poloze se správným dýcháním schopen strávit dobu v řádech minut (s výhledem, že by bylo třeba v kritických situacích takto setrvat i hodiny). Tato poloha má význam tam, kde teplota vody umožňuje pobyt ve vodě bez pohybu, aniž by došlo k podchlazení a následným křečím a utonutí.
Šlapání vody
Při šlapání vody setrváváme na místě u hladiny ve vertikální poloze s využitím pohybů pouze dolních končetin. Používáme jej většinou v situacích, kdy jsou paže vyřazeny z činnosti, kdy potřebujeme získat přehled nad vodní hladinou. Pro delší dobu šlapání vody využíváme také pohyby paží.
Pohyby nohou mít několik variant
- prsařské záběry sounož nebo střídnonož - záběr nohou tak, jak je provádíme při plavání způsobem na bok
Pro nácvik této dovednosti používáme následují cvičení:
- šlapání vody s jednou paží nad hladinou
- šlapání vody s oběma pažemi nad hladinou
- výšlapy nad hladinou „ kdo výš“
- ve dvojicích proti sobě, jeden se snaží šlapáním vody udržet druhého nad hladinou ( drží ho v podpaždí )
- ve dvojicích proti sobě, oba šlapou vodu a vzájemně se drží za ramena, na povel jeden druhého zatlačuje pod vodu.
Plavání ve ztížených podmínkách
Součástí speciální plavecké průpravy pro záchranu tonoucích jsou i modelové situace plavání ve ztížených podmínkách.
Plavání v oděvu
Plavání v oděvu je významná praktická dovednost, využitelná v řadě vojenských činností ve vodě. Vodou nasáklý, ztěžklý oděv omezuje plavecké pohyby, výrazně zhoršuje podmínky nadnášení těla, snižuje rychlost plavání. I dobrý plavec nepřipravený na tuto skutečnost, např. při náhlém pádu do vody, se může dostat do situace vlastního ohrožení.
Plavání v šatech je podstatně namáhavější a obtížnější, zejména proto, že omezují pohyb a hmotnost vodou nasáklých šatů je několikanásobně větší.
Při plavání v šatech volíme takový plavecký způsob, při kterém není třeba vynořovat z vody paže, tzn. prsa, bok. Záběry provádíme klidně.
Při svlékání oděvu ve vodě dodržujeme tyto zásady:
- jsme-li obuti, začínáme zouváním bot, pro zajištění lepší práce dolních končetin
- rozvážeme tkaničky, rozepneme všechny knoflíky a zipy
- nejprve svlékáme ty části oděvu, které nejvíce omezují plavecké pohyby
- při svlékání vrchní části oděvu nezvedáme paže nad vodu, oděv přilne a je těžký. Uchopíme spodní okraj horního oděvu a při potopení převlékneme přes hlavu.
- oděvu se zbavujeme v klidu, pravidelně dýcháme
- pokud budeme oděv později potřebovat, namotáváme jednotlivé svršky na sebe do jednoho balíku
Plavání s omezeným pohybem paží a nohou
Význam tohoto způsobu plavání spočívá především v psychické přípravě plavce. I když má svázané ruce, nohy, případně oboje je schopen udržet se na hladině včetně pohybu ve vodě. Zvládnutí tohoto způsobu plavání výrazně posiluje sebedůvěru, zdokonaluje sebeovládání a zlepšuje pohybovou koordinaci.
Cvičení se provádí ve dvojicích, kdy jeden cvičenec cvičí a druhý jej zajišťuje.
- Svážeme ruce nejdřív za tělem a plaveme prsařský záběry nohou v poloze prsa, poté svážeme před tělem a plaveme způsobem znak snožmo.
- Svážeme nohy u kotníků a plaveme způsobem prsa (kraul).
- Svážeme ruce před (za tělem) a nohy u kotníků. Provedeme pád do vody stranou ze sedu na okraji bazénu. Plavat je možné vlnitým (delfínovým) pohybem těla nebo i jen skrčováním a natahováním nohou v poloze naznak.
Svázání končetin se provádí dostatečně pevně, aby se úvaz při pohybu nemohl uvolnit, ale i dostatečně volně, aby se nezařezával a neomezoval krevní oběh.
Pád do vody a následné plavání
Tato dovednost vyžaduje dobré plavecké dovednosti a orientaci pod vodou. Při nácviku plavec ze sedu na okraji bazénu udělá kotoul vzad, pod vodou se zorientuje, kde je vodní hladiny a vyplave k ní. Následným uplaváním např. 25 m demonstruje svou připravenost k plnění úkolů.
Nácvik
Můžeme nacvičovat plaváním a zařazováním kotoulů. Jako soutěž můžeme použít vykonání co nejvyššího počtu kotoulů vpřed (i vzad) za sebou na jeden nádech. Plavec je nucen dobře se orientovat v prostoru, šetřit se vzduchem a zároveň využívat pádlovacích pohybů pažemi.
Výuku ztížíme svázáním paží, případně i nohou.
Výskyt těchto kritických situací ve velice nepravděpodobný.
Pokud však plavec zvládne tyto dovednosti, získá sebevědomí, které mu dodá klidu, že je schopen se vypořádat se situacemi, které nyní nemůžeme předpokládat a simulovat
Nesení předmětů nad hladinou
Plavání s břemenem je důležitou základní součástí výcviku ve vojenském plavání.
Aby mohl voják pokračovat v plnění úkolů, musí být schopen přepravit přes vodní překážku nejen sebe samotného, ale i nesenou výstroj a výzbroj.
Předměty lze při plavání přepravovat dvěma způsoby:
1/ nesením nad hladinou
Nesením nad hladinou se přepravují předměty malých rozměrů a relativně lehké – do 4 kg, předpokládá to vždy pečlivé vybalancování těžiště.
Lehčí a drobnější předměty lze přepravovat připevněné na hlavě nebo pod pokrývkou hlavy při plavání způsobem „prsa“ nebo plaváním na boku.
Předměty, pro které nelze použít výše uvedený způsob, se nesou v ruce, která je nad hladinou s držením nad podélnou osou těla (aby nedocházelo k jeho přetáčení) v ruce, která se loktem opírá o bok – plavání na boku
Pohodlnější, ale pomalejší způsob přepravy těžších předmětů (využívají plavci, kterým více vyhovuje prsařský záběr nohama), je výhodný plavecký způsob znak snožmo, kdy plavec drží předmět oběma rukama s lokty opřenými o hrudník, předloktí jsou kolmo k hladině.
2/ přepravou po hladině tažením nebo tlačením na improvizovaných plovácích a plavidlech
Plavání pod vodou
Plavání pod vodou je dovednost využitelná jak např. při běžném plavání na dovolené u moře, tak při plnění bojových povinností.
Rozhodně patří do rejstříku dovedností dobrého plavce.
Principem je plavat POD vodou, ne na hladině bez dechu.
Používá se modifikovaný plavecký způsob prsa, kdy záběry jsou dotaženy až ke stehnům (analogie motýlkového záběru) a po záběru pažemi plavec splývá. Pohyby jsou prováděny plynule a relativně pomalu, aby plavec šetřil energii. Cílem je uplavat minimálně 28m pod vodou (požadavky na plavčíky).
Častou chybou je, že se maximálně nadechnutý plavec dostává k hladině. Toto lze eliminovat tím, že plavec po každém záběru SKLONÍ hlavu a mírně VYSADÍ v bocích.
Zanoření pod vodu
Zanoření pod hladinu je třeba v případě, že potřebujeme vylovit předmět např. ze dna. Může se také jednat o tonoucí osobu, která se již ponořila.
Rozeznáváme dva způsoby zanoření, které jsou v principu stejné, jen přípravná fáze před zanořením je odlišná.
Zanoření
Při zanoření se předkloníme, aby trup a nohy svíraly cca 90°, poté zanožíme tak, jako bychom chtěli udělat na „dně“ stoj na rukou. Zároveň provedeme prsařský záběr. Zdvižené nohy nás svou hmotností zanoří pod hladinu, další pohyby vykonáváme již pažemi prsařskými záběry, případně i prsařskými (kraulovými) kopy.
Příprava před zanořením
Příprava před zanořením je rozdílná v tom smyslu, že musíme odhadnout dobu a náročnost pobytu pod vodou.
Pokud řešíme zanoření, je naší prioritou odhadnout dobu pobytu pod vodou. Pokud se budu potápět do hloubky cca 10 m a prohledávat dno, vydržím zhruba 1 minutu. Vždy však záleží na intenzitě zatížení pod vodou. Pokud budu např. vyprošťovat předmět ze dna, vydržím kratší dobu.
Kachní zanoření - dlouhý a náročný pobyt pod vodou
Před zanořením je třeba naplavat nad místo, kde se budu potápět. Před zanořením je třeba se zklidnit. Poté provést cca 2 – 3 maximální nádechy a výdechy a teprve poté se zanořit.
Delfíní zanoření – krátký pobyt pod vodou
Delfíní zanoření provádíme přímo z plavání, nejčastěji kraulem. Po nádechu se předkloníme a rovnou z pohybu provedeme plynulé zanoření. Pro pobyt pod vodou nám musí stačit běžný nádech.
Vyplavání z proudu
Technika vyplavání z proudu je využitelná například při pádu do prudkého proudu s možností vyplavat mimo proudnici. Lze také použít po převrácení lodě v propusti.
Cílem je nenechat se splavit proudem do místa, které je potenciálně nebezpečné, příliš vzdálené apod.
Plavec plave střídavě kraul a znak, plynule se přetáčí neustále jedním směrem. Při poloze na znak nadechuje, při kraulu nádech neprovádí. Technika je vhodná pro dobré plavce.
