Úvod do studia teorie a didaktiky aikidó
Aikidó zařazujeme mezi šinbudó – nová japonská bojová umění. I když byly v minulosti uskutečněné pokusy o vytvoření soutěží v aikidó, tato snaha nenašla u hlavního proudu aikidistů odezvu. Možná i proto je publikací zabývajících se aplikací sportovního tréninku v aikidó poskrovnu. I v českém jazyce nalezneme několik původních prací, i méně, či více zdařilých překladů o aikidó. Ve všech těchto pracích se klade velký důraz na teorii. Vlastě, většina z nich jsou pouze teoretické.
Před lety jsme v tištěné publikaci Aikidó: Průvodce pro žáky i učitele (Reguli, 2002) přinesli pro aktivní praktikanty několik návrhů pro optimalizaci tréninku a to jak z pohledu teorie, tak i didaktiky jednotlivých technik. Tato elektronická publikace má také ambici být průvodcem, tentokrát pouze pro učitele. Zabývá se tématem v aikidó neprávem opomíjeným, ročním tréninkovým plánem. Z jistého pohledu se jedná myšlenku téměř kacířskou: aikidó má být projevem aktuálního vztahu mezi ukem a torim. A pokud se i velcí učitelé obešli bez tréninkového plánu, může se zdát, že je zbytečný.
Ale přeci – aikidó vzniklo jako inovace a neustále vzniká. Učitelé objevují nové techniky, didaktické postupy. Roční tréninkový plán může být pomůckou zejména tam, kde se ve výuce střídá více učitelů a současně tam, kde tímto učitelům záleží na jejich studentech.
