Inovace SEBS a ASEBS

Roční tréninkový plán v aikidó

Bohužel, v bojových uměních není obvyklé zpracovávat písemné tréninkové plány. Učitelé se chovají spíše intuitivně a tréninkový plán vytvářejí pouze imaginární na základě vlastních zkušeností. Protože je v bojových uměních zkušenostní učení důležitou, přímo stěžejní metodou učení, dosahují učitelé v aikidó dobrých tréninkových výsledků i s takovouto metodikou plánování.

Další překážkou plánování tréninku v aikidó je filozofický rozměr aikidó. Ústředním pojmem v aikidó je takemusu aiki. Aikidó by mělo být spontánní a neplánované, protože podmínky pro všechno již existují, pouze se musí najít správná chvíle pro projev toho všeho. Aikidóka nemá vstupovat s cílem cvičit „nějakou“ techniku, ale spíš s cílem vnímat partnera a všechny ostatní podmínky a nechat techniky volně vznikat a plynout.

Na druhé straně, v současnosti se podobně, jako celá společnost řídíme jistým rytmem ročních cyklů a k těmto cyklům přizpůsobujeme také roční tréninkový plán. Je obvyklé a podmíněné společností, že na podzim, společně se začátkem školního roku, přicházejí do klubů také noví zájemci o cvičení. Toto období je z hlediska marketingu nejvhodnějším obdobím pro aktivní nábor nových členů. Proto je nezbytné naplánovat od září přípravné období.

Naopak v letních měsících bývá cvičících nejméně a cvičí nepravidelně z důvodu prázdnin, či dovolené. Aikidó je volnočasovou aktivitou a nemůžeme předpokládat vynucení účasti studentů na tréninku. Letní období je také časem letních škol a soustředění. Na těchto letních školách bývá výuka dvoufázová, intenzivní a i vzhledem na teploty fyzicky náročná, Po intenzivním tréninku je nutná regenerace organizmu. Proto na letní měsíce plánujeme přechodné období.

Z předcházejících odstavců je zřejmý začátek a konec ročního cyklů. Hlavní období je tedy mezi těmato obdobími. Protože je to období dlouhé, dělíme jej na dvě části s rozličnými cíli, obsahem, metodami, formami…

Návrh ročního tréninkového plánu se skládá ze čtyř období, pro které jsou vyhrazené následující měsíce:

• Přípravné období (září – listopad)
• Hlavní období 1 (prosinec – březen)
• Hlavní období 2 (duben – červen)
• Přechodné období (červenec –srpen)

Cíle tréninkových období

Každý učitel musí být schopný především stanovit cíl. V minulosti bylo častou chybou učitelů a trenérů, že stanovili cíl podle vlastní činnosti. Spíš se zabývali tím, co budou dělat oni a ne tím, jaká změna má nastat u jejich žáků. V souvislosti s tím se v poslední době stále víc mluví o tzv. učebních výstupech, nebo o výstupech z učení. V anglickém jazyce se používá výraz learning outcomes. Tyto učební výstupy jsou průvodním jevem každého edukačního systému orientovaného na studenta. Místo výroku, čeho chce učitel výukou dosáhnout (v systému orientovaném na učitele), se staví výrok, co bude student po výuce moci umět či dělat. Student je zde ústřední postavou, podle které se celý systém nastavuje a řídí.

V následující tabulce si všimněte rozdílů mezi cíli definovanými s ohledem na učitele a cíli definovanými s ohledem na studenta. Cíle zaměřené na učitele se zabývají činnostmi učitele. Říkají, které činnosti a jakým způsobem bude učitel vykonávat ve výuce. Na druhé straně cíle zaměřené na studenta se zabývají tím, jak se bude chovat student po ukončení vzdělávání (což může být i jedna tréninková jednotka, nebo jedno cvičení v rámci tréninkové jednotky).

V plánování tréninkového procesu se musíme zabývat činností učitele, která vede ke změnám u žáka. Proto je vhodné rozlišovat učební cíle, nebo záměry a učební výstupy. Učební cíle tedy chápeme jako obecnou charakteristiku a zaměření, učební výstupy jako popis toho, čeho má žák dosáhnout.

• Učební výstupy (learning outcomes) jsou výroky o tom, co se očekává, že učící se (žák, student) bude vědět, čemu bude rozumět a co bude schopen předvést (demonstrovat) po ukončení procesu učení.
• Učební záměry nebo cíle (learning aims) jsou tvořené širokým obecným výrokem popisujícím obecný obsah a zaměření výukového modulu

Učební výstupy se obvykle vytvářejí ve třech doménách:

• Kognitivní
• Psychomotorická
• Afektivní

Pro tvoření učebních výstupů je obvyklým východiskem práce Benjamina Blooma (1913-1999), který se věnoval především kognitivní doméně. V aikidó, jako bojovém umění vycházíme především z poznatku, že nejobecnějším cílem bojových umění je rozvoj osobnosti člověka ve všech jeho dimenzích. Osobnost v bojových uměních chápeme jako bio-psycho-socio-spirituální jednotu. Proto je vhodné i učební záměry a výstupy orientovat na kognitivní, psychomotorickou a afektivní doménu.

V tabulce uvádíme úrovně jednotlivých domén v tréninkových obdobích. Úrovně v kognitivní a afektivní doméně uvádíme podle tradiční taxonomie B. Blooma, úrovně v psychomotorické doméně uvádíme podle fází motorického učení, které lépe odpovídají tréninkovému procesu ve sportu.

Úrovně se v jednotlivých tréninkových obdobích, jako i v jednotlivých doménách vzájemně doplňují a prolínají. Uvedené schéma je pouze teoretickým vyjádřením hlavního zaměření.

V dalších podkapitolách analyzujeme učební záměry i učební výstupy podle jednotlivých domén. Současně uvedeme návrhy typické tréninkové jednotky pro uvedené období. Je nutno chápat, že se jedná pouze o návrh a jisté zobecnění. Každý učitel musí vytvářet tréninkové jednoty na základě vlastní zkušenosti a vlastního záměru.

Organizační formy v aikidó

Tak jek je mnohotvárné aikidó, jsou mnohotvárné i organizační formy. Základní organizační formou je tréninková jednotka. Tréninkové jednotky jsou zařazovány několikrát týdně podle možnosti konkrétního klubu. Samostatné cvičení sice vyžaduje jistou dávku sebedisciplíny, nicméně je to nenahraditelná organizační forma. Další důležitou organizační formou je seminář, který bývá v aikidó zpravidla dvoudenní. Delší intenzivní cvičení, seminář, je pořádán jako letní, či zimní škola. Exhibice nejsou jenom prostředkem a produktem marketingu, či osvěty, ale i cennou organizační formou, u které studenti mohou procítit zrušení a strach z neznámého, odpovědnost za výkon a podobně. Konečně, z hlediska technické přípravy jsou vrcholnou organizační formou v aikidó zkoušky.

V následujících podkapitolách se dotkneme některých principů jednotlivých organizačních forem.

Tréninková jednotka

Tréninková jednotka je základním stavebním kamenem ve všech sportech a pohybových uměních. Zde máme na mysli pravidelný společný trénink, organizovaný klubem. Společných tréninků bývá organizováno několik týdně podle možností klubu. V profesionálních klubech ve velkých aglomeracích jsou tréninkové jednotky organizovány v řádu desítek týdně, v malých volnočasových klubech například pouze dvě tréninkové jednotky týdně. Profesionálních velkých klubů je, pochopitelně, méně, než malých zájmových klubů. Proto se i v popisu tréninkových jednotek budeme držet předpokladu, že jsou týdně organizovány dvě až čtyři tréninkové jednotky. Pokud je tréninkových jednotek méně, je trénink postavený obecně, pro všechny skupiny studentů. Pokud je tréninkových jednotek v týdnu organizováno víc, jsou rozděleny podle různých kritérií. Níže uvádíme příklady týdenního plánu ve velkých profesionálních klubech.

Christian Tissier je jedním z nejznámějších nejaponských učitelů aikidó. Jeho pedagogický styl je znatelný na všech jeho žácích. Právě francouzský smysl pro analýzu a syntézu, logické řazení tréninkových jednotek a systematická výuka jsou inspirací pro evropské ponímání tréninku. Zde si můžeme povšimnout rozdíl u rozvrhování tréninků v Hombu dódžó v Tokiu, které je vedené vnukem zakladatele aikidó. Zde, na rozdíl od evropských dódžó, není důležité co se na té-které lekci vyučuje, jako spíš to, kdo je učitelem lekce. Studenti zde docházejí na lekce konkrétního učitele, kterého považují za svou inspiraci.

Uvádíme také příklady rozvrhu hodin ve velkých českých pražských klubech, na Vinohradech a v Karlíně.

Klub aikido v Praze Vinohradech glosuje rozvrh tréninků a popis lekcí následovně:

Aikido – všechny úrovně.

Tréninky aikido jsou otevřeny pro všechny. Začátečníci i pokročilejší cvičí spolu, což zajišťuje rychlý rozvoj obou skupin. Fyzická náročnost cvičení se zvyšuje postupně s individuálním rozvojem studenta, proto není problém začít s aikido v jakémkoli věku.

Aikido – pokročilejší

Tento trénink je vyhrazen pro studenty od 4. kyu (kteří už do jisté míry zvládají pády a základní techniky) a je to prostor pro dynamičtější nebo složitější cvičení.

Aikido – zbraně

Velká část technik aikido beze zbraní pochází z japonských bojových umění se zbraněmi. Proto je cvičení se zbraněmi součástí tréninku – obvykle se používá dřevěný meč (boken), tyč (džo) a nůž (tantó). Práce se zbraněmi navíc rozvíjí dobré držení těla, sílu v centru těla, pozornost, rozhodnost a přesnost. Cvičení je vhodné pro všechny úrovně studentů.

Společné jídlo a pití

U cvičení aikido se obvykle nemluví, takže rozhovory necháváme na návštěvy restaurací a hospod. Tyto “lekce” nejsou potřebné k zvládnutí techniky aikido, nicméně posezení s přáteli je velmi příjemnou součástí tréninku:).

Aikido dódžó v pražském Karlíne definuje úroveň a náplň jednotlivých hodin následovně:

Nábor

Lekce je věnována studiu základních prvků, na kterých je postaveno aikidó (motorika a koordinace pohybů, rozvoj vlastní stability a rovnováhy, základní pádové techniky, základní obranné techniky, principy cvičení, uvolnění vlastního těla, ..) / 11 lekcí týdně. Minimálně tři měsíce od začátku s Aikido nedoporučujeme navštěvovat ostatní druhy lekcí (začátečníci, pokročilí, jo, bokken).

Začátečníci

Rozvoj výše jmenovaných základů s tím, že se staví již na určité zkušenosti, cvičení náročnějších technik v náročnějších situacích, koncentrace, meditace, … / 10 lekcí týdně.

Pokročilí

Nejnáročnější lekce, vychází ze zvládnutí pohybů, znalosti všech útoků (= schopnost provést útok technicky a efektivně), schopnosti bezpečně padat, sebeobrana proti zbraním a více útočníkům / 1 lekce týdně a pouze od 3. kyu.

Zbraně - džó

Cvičení s tyčí (128cm) / 1 lekce týdně, docházejte minimálně až po pěti měsících po začátku s Aikido.

Zbraně - bokken

Cvičení s japonským dřevěným mečem, principy ken džucu / 1 lekce týdně, docházejte minimálně až pěti měsících po začátku s Aikido.

Na předchozích příkladech jsme poukázali na rozdíly ve vedení společných tréninkových jednotek. Důležité je si povšimnout, že se ve všech dódžó objevují lekce společné pro všechny příchozí. V aikidó je tréninková jednotka místem, ve kterém učitel systematicky vede své žáky k cíli. Zde se žáci naučí vše potřebné. Cvičení jsou z větší části postavena na partnerské spolupráci. Předpokládá se, že cvičení, ke kterým není nezbytný partner, mohou studenti cvičit i v samostatné domácí přípravě. Na tréninkové jednotce se pouze naučí technicky správně provádět pohyb. Strukturu tréninkových jednotek podrobněji rozebereme v dalším textu, proto se jí zde nebudeme podrobněji zabývat.

Samostatné cvičení

Tato část tréninku je zcela závislá na aktivitě studentů. Slouží zejména k procvičování základních přemístění, obratů, úderů apod. Také je důležitou součástí kondiční přípravy. Studenti se orientují podle poznatků, které získali od učitele v společných tréninkových jednotkách. Důležité je, aby samostatné cvičení doplňovalo společné cvičení na trénincích.

Seminář

V aikidó nejsou soutěže. Jedním ze způsobů, jak se potkat s aikidisty z jiných klubů a společně si s nimi zacvičit je účast na seminářích. Seminář je intenzivní, zpravidla víkendový, kurz s ucelenou osnovou a vlastním cílem. Obvykle je vyučován učitelem mimo dódžó, které seminář organizuje. Rozlišujeme několik druhů seminářů podle organizace, účastníků a obsahu.

Semináře mohou organizovat samotné kluby, anebo je organizují národní organizace. Mnohdy bývá organizace společná několika subjekty. Rozlišujeme tak semináře:

• Klubové
• Národní
• Mezinárodní

Klubové semináře zcela spadají do tréninkového plánu klubu. Jejich cílem je intenzivní formou upevnit znalosti studentů a v uceleném celku je provést určitou oblastí technik. Na klubovém semináři se předpokládá především účast členů klubu, ale také účast členů sousedících klubů. Cvičení s mnoha jinými lidmi je pro rozvoj v aikidó důležitý. Seminář vede zpravidla hostující učitel, který jej vede podle požadavek učitele klubu v souladu s jeho dlouhodobým plánem. Na klubových seminářích se pořádají také zkoušky na stupně kjú.

Národní semináře jsou organizovány národními organizacemi. Je obvyklé, že učitelem na těchto seminářích je zahraniční učitel, který je šihanem pro danou organizaci. Na tomto semináři se potkávají nejenom studenti z různých dódžó, ale také učitelé. Na národních seminářích je konfrontován standard, ke kterému učitele klubů vede jejich šihan. Na národních seminářích se pořádají také zkoušky na stupně dan.

Mezinárodní semináře jsou vždy vedeny mezinárodně uznávanou osobností. Mezinárodní semináře mají vysokou účast učitelů a vyšších technických stupňů z různých států. Úroveň cvičení na těchto seminářích je pokročilá.

Semináře jsou takřka vždy přístupné všem studentům. Pokročilým i začátečníkům. Některé semináře ale jsou omezeny účastníky. Je vždy tehdy, když je potřeba vyčlenit specifickou skupinu. Zvlášť, pokud se jedná o pokročilejší studenty. Můžeme se potkat se specifickými semináři:

• Seminář pro pokročilé
• Seminář pro judanša
• Seminář pro učitele
• Seminář pro zkušební komisaře

Záleží na organizaci, jakým způsobem definuje pokročilé studenty. V našich podmínkách se obvykle jedná o studenty s 2. kjú a vyššími stupni. Podobně je to u seminářů pro judanša, tedy nositele stupňů dan. Na těchto seminářích se neprobírá základní technika, ale pokročilé formy. Od studentů se očekává hluboká znalost technik a postupů. Někdy jsou takto koncipované semináře chápány jako příprava na zkoušky na vyšší stupně.

Seminář pro učitele, nebo zvláštní hodina pro učitele, je specifickým setkání instruktorů z jednotlivých klubů. Na takovémto semináři se analyzují didaktické postupy jednotlivých učitelů a vytváří se didaktický standard v organizaci.

Podobně je to i u seminářů, či hodin, pro zkušební komisaře. Aby bylo u zkoušek dosahováno standardního hodnocení, je nevyhnutelné, aby byl standard definován a zkušební komisaři se na něm shodli.

Soustředění

Soustředění se organizuje zpravidla v letních, nebo zimních měsících, jako letní, či zimní škola. Charakter soustředění je podobný, jako u seminářů s tím, že je několikadenní, standardně týden, nebo dva.

Exhibice

Podstata aikidó spočívá v jeho cvičení. Aikidó je také vnitřní pocit. Aikidó je také to, co se odehrává mezi torim a ukem. Z tohoto pohledu je cvičení aikidó velmi osobní a také intimní. Není jej možné ukazovat. Na druhé straně je nutné využívat exhibice jako nástroj propagace, marketingu klubu, nebo také edukace. U exhibicí je nutno přihlédnout k tomu, pro jaké diváky se bude exhibice pořádat. Podle cílové skupiny se stanoví program. Některé exhibice mohou být pojaty tradicionalisticky, s poukázáním na rituály a umělecké, či duchovní hodnoty aikidó. Jiné exhibice mohou mít i komický nádech, obsahovat nadsázku a recesi. Další exhibice, obvykle spojené s náborem nových studentů, či obecnou propagací klubu, mají edukační cíle, poukazují na osnovy aikidó, způsob tréninku a podobně. Zejména pro děti a jejich rodiče mají význam ukázky pořádané na konci cvičebního období, kdy členové klubu ukazují, jak dlouhou cestu v aikidó za dané období prošli.

Zkoušky

Málokdo má rád zkoušky. Aikidó již ze své nesoutěžní podstaty není zaměřené na výkon, jako cíl tréninku. Navzdory tomu, jakkoli to může znít paradoxně, jsou zkoušky nevyhnutelnou součástí cvičení aikidó. Jen ten, kdo složil zkoušky, může říct, že je nepotřebuje. Protože aikidó cvičí a začínají cvičit dospělí lidé, je obvyklé, že mají ze zkoušek strach. Obavy z veřejného hodnocení, obavy z neúspěchu. Ale v bojových uměních se musíme se strachem, obavami a všemi nepříjemnostmi vypořádat. Zkoušky jsou také jistým obřadem, iniciací. U prvních zkoušek student prokáže, že skutečně vykročil na cestu studia aikidó. Další zkoušky jsou milníky na této cestě. Dalším bodem je zkouška na druhé kjú, po které student nosí hakamu, jako znak pokročilejšího cvičence. To s sebou přináší závazek být příkladem pro méně pokročilé a začátečníky. Posledním bodem zvratu je zkouška na první dan. Po úspěšné zkoušce nosí student černý pásek, což je symbol počátku mistrovství. V těchto zlomových okamžicích musí být student i jeho učitel obezřetný, aby nedošlo k ustrnutí.

Zkoušky jsou také důležitou částí tréninku. Je to vskutku jedinečná a (v případě úspěchu) neopakovatelná možnost, jak ukázat vše, co student cítí, ukázat nabyté dovednosti. A s tím je potřeba ke zkouškám přistupovat. Student by měl jít ke zkoušce na doporučení svého učitele právě tehdy, kdy se nachází na úrovni standardu pro daný stupeň. Ne dřív, ale ani později.

Přípravné období

Přípravné období je typické náborem nových studentů. Obecně v aikidó cvičí mládež i dospělí společně. To znamená, že se v přípravném období na tréninku setkají začátečníci i pokročilí, teenageři i senioři. Zcela jistě není možné pro všechny studenty, kteří se sejdou v dódžó vytvořit optimální trénink. Učitel tedy musí zvolit řadu kompromisů tak, aby se ze začátečníků co nejdřív stali pokročilejší studenti a nebrzdili vývoj starších žáků. V tomto období, v trvání tří měsíců se studenti mohou dostat na standardní úroveň 5. kjú. Pochopitelně, v jednotlivých tréninkových jednotkách procvičí také další techniky, které jsou obsahem vyšších zkoušek.

Přípravné období je vhodné rozdělit do dvou menších cyklů. V prvním se zaměří na výuku pádové techniky a přemístění. Ve druhém se zaměří na základní techniky, které jsou obsahem 6. a 5. kjú, jmenovitě irimi nage, ikkjó, kote gaeši a šihó nage z útoků aihanmi katete dori, gjakuhanmi katete dori, šómen uči a v závěru období také jokomen uči.

Přípravné období je zdánlivě orientované na začátečníky. Zdá se, že pokročilejší studenti zde nemají místo, zdá se, že se musí po dobu tří měsíců nudit. Ale není tomu tak. Přípravné období, ve kterém se podrobně probírají základní pohyby a základní techniky je důležité také pro pokročilé cvičence. V japonských bojových uměních se tradičně klade velký dúraz na důležitost základní techniky, kihon waza po celou dobu celoživotního cvičení. V mnoha korjú, starých japonských bojových uměních je kihon waza součástí okuden, tzv. tajných technik, tedy tajemstvím školy a klíčem ke všem ostatním technikám. Je nezbytné, aby každý aikidoka pravidelně procvičoval základní techniky, vracel se k základům a fázování a k přesnému napodobování učitele.

sV přípravném období se cvičí zejména způsobem gotai. Gotai je soustředěné, fázované procvičování technik ze statických poloh. U začátečníků preferujeme uvolněné cvičení ze statických poloh, u pokročilejších cvičenců je nutné, aby uke ve statických polohách používal sílu. Tori se pak v základních technikách snaží najít optimální pohyb pro řešení dané situace.

Kromě pravidelných tréninkových jednotek, které jsou základními kameny tréninku v aikidó, by se měli studenti účastnit i víkendových seminářů. Víkendové semináře dvou, nebo jednodenní jsou nevyhnutelnou součástí cvičení aikidó. Účast na seminářích se doporučuje i začátečníkům. V soustředěné výuce mají možnost intenzivního učení technik.

Uvedené návrhy jsou jistým zobecněním. Zcela jistě se v jednotlivých tréninkových jednotkách budou promítat změny způsobené specifickými cíli. Může se tak stát, že některé části budou prodloužené, zkrácené, nebo zcela vynechané. Můžeme zde mluvit o průměrné tréninkové jednotce. V dalším textu přiblížíme jednotlivé části tréninku s uvedením učebních záměrů a zčásti i obsahu.

Rei, mokusó

Kognitivní doména. Říká se, že bojová umění začínají i končí projevením respektu, rei. Studenti zde získají základní znalosti o hierarchii v dódžó a základních formách chování. Začátečníci si všimnou, že pokročilí studenti se klaní u vchodu do dódžó a samostatně se rozcvičují až do doby krátce před začátkem tréninku. Studenti si sedají do řady a čekají na učitele. Cvičení je zahájeno krátkou meditací a úklonou k obrazu zakladatele aikidó a vyslovením „onegae ši masu“, čímž žáci žádají učitele, aby se jim věnoval, a učitel žádá žáky, aby mu věnovali pozornost.

Pokud se studenti rozhodnou, že budou opravdu studovat aikidó, pořídí si pro cvičení keikogi. V aikidó se používá lehčí džudistické keikogi (se specifickou hmotností tkaniny 450 g). Je však možné cvičit i v lehčích, nebo naopak těžších keikogi.

Afektivní doména. Pro začátečníky je vše nové. Neočekává se zde pochopení všech rituálů, stačí přijetí toho, že v aikidó a v dódžó, které se rozhodli navštěvovat to tak je. Začátečníci se i vzhledem k sociální kontrole chovají více-méně v souladu s protokolem. U mokusó zcela postačí, pokud zavřou oči a budou tiše sedět.

Psychomotorická doména. Se vstupem do dódžó by si měl i začátečník uvědomit své tělo a narovnat se. I když se mu to zcela nedaří, do seiza si sedá narovnaný, nejdřív na levé a pak na pravé koleno. Obě úklony v rei dokáže správně načasovat a klaní se společně s ostatními žáky.

Jednoduchá dynamická cvičení, protažení

Kognitivní doména. Každý je sám odpovědný za své tělo. Rozcvička slouží k přípravě organizmu na nadcházející zátěž. Nástup by měl být pozvolný a postupně gradovat. Studenti jsou již od začátku vedeni k tomu, aby se rozcvičkou neunavili, a chápou, že nespecifická cvičení jsou důležitá pro jejich rozvoj v aikidó.

Afektivní doména. Studenti cvičí beze slov. Pro začátečníky je vhodnější, aby cvičili spíš v zadní části dódžó tak, aby před sebou viděli pokročilejší žáky. Studenti v cvičení nemluví a chovají se tak, aby neobtěžovali a neohrožovali ostatní studenty. Na pokyny učitele reagují bezprostředně a bez otálení.

Psychomotorická doména. Už v rozcvičce se studenti učí také dovednostem. Nejdůležitější, je všímat si učitele a starší žáky a napodobovat jejich pohyby. Učitel žáky průběžně diagnostikuje, vysvětluje správný průběh pohybu a opravuje je.

Specifická průpravná cvičení (te sabaki, aši sabaki, tai sabaki)

Kognitivní doména. Ze začátku může velké množství pojmů působit pro začátečníky zmatečně, ale čím dřív se naučí jednotlivá slova a jejich významy, tím jednodušší bude pro ně orientovat se v pokynech učitele, případně starších žáků. V přípravném období se studenti obvykle naučí počítat v japonštině a názvy základních přemístění: irimi aši, tenkan aši a kaiten aši.

Afektivní doména. Cvičení bojových umění vyžaduje respekt k druhým lidem, ale i k sobě samému. Studenti musí prokázat trpělivost u nácviku základních technik, i když se jim může zdát, že jejich cvičení je nudné.

Psychomotorická doména. Snažíme se o přirozený pohyb, tak, jako je tomu u obyčejné chůze. Studenti se naučí rozlišovat migi hanmi (pravý postoj) a hidari hanmi (levý postoj) a rozdíly mezi obraty tenkan a kaiten. Současně se naučí základní přemístění spojovat do celků irimi tenkan a irimi tenkan kaiten. Důležitou součástí cvičení je rozlišit vysoký a nízký postoj.

Ukemi waza

Kognitivní doména. Pády jsou nevyhnutelným předpokladem bezpečného cvičení aikidó. Rozlišujeme pády vpřed, vzad, stranou a kombinované pády. V přípravném období se klade na pádovou techniku velký důraz. Výuku pádové techniky nelze zanedbat.

Afektivní doména. Začínáme výukou průpravných pádových cvičení. Ty znamenají přirozený přechod od sedů a lehů k převalování. Učitel studenty vede tak, aby se pádů nebáli, spíše naopak. Vede je tak, aby měli radost z každého nového pohybu. I když jsou některé pádové techniky náročnější, studenti by měli věřit, že průprava, kterou k pádovým technikám prošli, jim umožní provést pád správně.

Psychomotorická doména. Dobrá pádová technika se vyznačuje plynulým pohybem. Abychom dosáhli plynulého pohybu, je nutné, aby žáci se žáci dokázali plynule pohybovat nejdřív v průpravných cvičeních. V přípravném období si studenti osvojí základní pády v ideálních podmínkách, to znamená samostatně a vlastní rychlostí. Zvládnou pádové techniky mae ukemi, zempo ukemi, uširo ukemi, joko ukemi a staticky také hombu ukemi.

Suwari waza, hanmi hantači waza

Kognitivní doména. Studenti se naučí rozlišovat mezi seiza a kiza, sedem klečmo na natažených nártech a sedem na prstech. Naučí se také to, že práce na zemi je kulturně podmíněna podmínkami v historickém Japonsku. Je důležité, aby si uvědomili, že suwari waza a hanmi hantači waza jsou důležité pro rozvoj klubní pohyblivosti, uvědomění si těžiště a jeho vztahu k dolním končetinám.

Afektivní doména. Protože v naší kultuře lidé nejsou běžně zvyklí klečet, jsou pohyby na kolenou často spojeny s nepříjemnými pocity, které je potřeba překonat.

Psychomotorická doména. Studenti zvládnou pohyb na kolenou vpřed, šikkó mae, vzad, šikkó uširo a také obraty tai sabaki. Naučí se také bezpečně a stabilně provést suwari kata, tedy způsob sedání ze stoje a tači kata, způsob vstávání ze sedu.

Tači waza

Kognitivní doména. V tači waza studenti uplatní znalosti z předešlých oblastí tréninku. Spojí základní přemístění, pádovou techniku a další specifické pohyby. V didaktice aikidó je základním konceptem existence ukeho a toriho. Uke hraje roli útočníka a z morálního hlediska je spravedlivé, aby byl poražený. Uke tedy provádí útok, a pak následkem partnerovy obrany provádí pádovou techniku. Tori provádí techniku. Studenti se naučí, že v aikidó jsou dominantní techniky hodů a znehybnění. U každé techniky je důležité uvědomit si, zda se jedná o nage waza, anebo o katame waza. Studenti si také osvojí terminologii technických prostředků. Útoky úderem šómen ate, šómen uči, jokomen uči, útoky úchopem gjakuhanmi katate dori a aihanmi katate dori.

Afektivní doména. Prostřednictvím rei (úklonou) projeví student vůli cvičit s vybraným partnerem. Stejným způsobem se také cvičení s partnerem končí. Studenti akceptují, že jejich partner jim pomáhá naučit se procvičovanou techniku. Zcela zásadní je cvičit tak, abychom partnerovi nezpůsobili zranění. Partner dobrovolně poskytuje své tělo proto, abychom se mohli učit. Bylo by porušením základních společenských norem, kdybychom toho zneužívali.

Psychomotorická doména. Pohyby studentů zatím nejsou čisté, dělají mnoho chyb a zbytečných pohybů. Cílem je, aby studenti rozlišovali různé vzájemné polohy: aihanmi a gjakuhanmi. Ve vzájemné poloze aihanmi stojí oba partneři ve stejném postoji, oba v pravém, nebo oba v levém. U gjakuhanmi stojí jeden z partnerů v levém a druhý v pravém postoji. Vzájemnou polohu aihanmi používáme u útoků aihanmi katate dori a u šómen uči, vzájemnou polohu gjakuhanmi používáme u útoků gjakuhanmi katate dori a u jokomen uči. Studenti z těchto útoků dovedou zacvičit základní techniky, jako jsou irimi nage, ikkjó, kote gaeši, šihó nage. Ke konci přípravného období studenti rozlišují mezi technikami omote, před partnerem a ura, za partnerem. Student v ideálním případě, za předpokladu účasti na odpovídajícím počtu seminářů, zvládne zkoušky na 6. a 5. kjú.

Kondiční část (obecná síla)

Kognitivní doména. Základním poznatkem, který si studenti osvojí je fakt, že technická příprava staví na předpokladech tvořených pohybovými schopnostmi. Pokud není student dostatečně kondičně připraven, nejenom, že se techniky nenaučí, nebo nenaučí správně, ale cvičení může hrozit vznikem zranění samotného studenta, anebo jeho partnera.

Afektivní doména. Student akceptuje překonávání diskomfortu u kondičních cvičení.

Psychomotorická doména. Procvičují se základní polohy a pohyby. Učitel i studenti dodržují základní zásadu kondičního tréninku: jednotlivá cvičení je nutno nejdřív dostatečně dobře zvládnout technicky, a až pak je používat k posunu hranice síly, rychlosti, vytrvalosti a podobně.

Kondiční část (specifická vytrvalost): džiju waza, randori

Kognitivní doména. Studenti se naučí rozlišovat různé metody cvičení technik. U nácviku technik se cvičí pomalu, soustředěně se zaměřením na správný pohyb ve všech jeho detailech. U specifických kondičních cvičení využíváme znalost technik v jejich dynamickém projevu.

Afektivní doména. Kondičně náročná je především role ukeho. Pokud uke bude „líný“, jeho partner nebude moci dostatečně intenzivně cvičit.

Psychomotorická doména. V přípravném období z pochopitelných důvodů není možné cvičit zcela volně (džiju waza, randori), ale pouze v zjednodušených podmínkách, například s opakováním jedné techniky, nebo několika málo technik, které studenti dostatečně dobře zvládli.

Uvolnění, protažení

Kognitivní doména. Učitel studentům vysvětlí základní principy uvolňovacích cvičení. Studenti se naučí, že adaptační mechanizmy jako odezva na trénink mohou být dobře nastartovány, pouze pokud je trénink komplexní.

Afektivní doména. U těchto cvičení je důležité naučit se zlidnit

Psychomotorická doména. Student zvládne používat specifická i nespecifická cvičení pro uvolnění, protažení a celkovou tělesnou relaxaci. Jednotlivá cvičení provádí pomalu a plynule.

Rei, mokusó

Kognitivní doména. Bojová umění začínají i končí projevením respektu, rei. Proto se i tréninková jednotka končí pozdravem. Studenti chápou, že úklona směrem k zakladateli není náboženským projevem, či rituálem, ale spíš rituálem, který pomáhá k uvědomění si začlenění do sociální skupiny a uvědomění si odpovědnosti za předávané umění. Cvičení je ukončeno krátkou meditací a úklonou k obrazu zakladatele aikidó a pak vzájemným úklonem učitele a studentů s vyslovením „domó arigató gozai mašita“, čímž žáci děkují učiteli za to, že se jim na tréninku věnoval, a učitel děkuji žákům za jejich pozornost.

Cvičení má být pro studenty motivací pro teoretické studium. Trénink je především tělesným cvičením. Studenti by měli používat různé informační zdroje, které jim jejich učitel doporučí, k studiu teorie aikidó. Zde je nutno podotknout, že teoretické studium a praktické cvičení by mělo být v rovnováze. Pro vývoj aikidistů není dobré, pokud se jedno dělá na úkor druhého.

Afektivní doména. Studenti přijímají rozdíl mezi mikrokosmem v dódžó a vnějším světem, do kterého přenášejí vše dobré, co se na tréninku naučili.

Psychomotorická doména. Pokud je student na konci tréninku unavený, je těžké soustředit se na udržení vzpřímené a uvolněné polohy v seiza. I když se mu to zcela nedaří, do seiza si sedá narovnaný, nejdřív na levé a pak na pravé koleno. Obě úklony v rei dokáže správně načasovat a klaní se společně s ostatními žáky.

Hlavní období 1

Počet cvičících se již po náboru stabilizoval, neboť ti, kteří se rozhodli po krátké zkušenosti necvičit, již odešli. Začátečníci z náboru již nejsou zcela začátečníky. Někteří složili zkoušky na 6., či 5. kjú. A i ti, kteří zatím zkoušky nesložili, už zcela jistě znají základní přemístění, pádovou techniku i některé základní techniky.

Záměrem prvního hlavního období je stabilizovat provádění základních technik a rozšířit technický rejstřík o další techniky z rozpisu pro 4. a 3. kjú. První hlavní období můžeme logicky rozdělit do dvou částí rozdělených vánočními svátky a Novým rokem. V kratší první části, která trvá od začátku prosince, nebo konce listopadu kolem čtyř týdnů nahradíme rozcvičku cvičením se zbraněmi, aby studenti získali technické základy pro cvičení. Po novém roce pak pokračujeme výukou sólových i párových cvičení

Cvičení je intenzivnější. Studenti již dokážou přenášet znalosti jedné techniky do cvičení podobných technik. V následující tabulce uvádíme návrh standardní tréninkové jednotky v tomto období.

V prvním hlavním tréninkovém období již můžeme očekávat, že studenti nejenom nabyli znalosti, ale je také chápou. Po několika měsících cvičení již znají rozdíl mezi skutečným cvičením aikidó a mezi idealizovanou teorií. To, že zůstali cvičit, také znamená, že se do jisté míry ztotožnili s ideály aikidó, s etiketou v dódžó a že formy chování, které před tím pouze napodoboval, se zvnitřnili. V technikách si je jistější, dokáže již i sám odhalit chyby v nepovedeném provedení techniky. Na pokyny učitele dobře reaguje a napravuje pohyby. V tabulce níže uvádíme úrovně jednotlivých domén v hlavním období.

Rei, mokusó

Kognitivní doména. Studenti již plně chápou, proč v aikidó provozujeme rituál rei. Chápe význam výrazu „onegae šimasu“ a zná různé přístupy k zarei (vyjádření respektu v sedě), a k ricurei (vyjádření respektu ve stoje).

Afektivní doména. Rei není jenom slepé opakování pohybů, ke kterým je student tlačen sociálním okolím. Pochopení významu rei našlo odezvu i v postojích studenta.

Psychomotorická doména. Student již dokáže seděn ve vzpřímené poloze s uvolněnými rameny. Rei provádí technicky správně, s rovnými zády a kontrolovanými pohyby paží.

Buki waza: jednoduchá dynamická cvičení, protažení

Kognitivní doména. V aikidó cvičíme se třemi různými zbraněmi. S mečem, tyčí a nožem. V tréninku se používají dřevěné zbraně, aby – zvlášť u nácviku technik ve dvojicích - nedocházelo ke zraněním. Dřevěný meč se nazývá bokken, dřevěná tyč džó, a dřevěný nůž tantó. V prvním hlavním období učitel zpravidla vybere jednu zbraň, které se pak společně se svými žáky po několik týdnů věnuje.

Afektivní doména. Zbraň je vždy zbraní, i když se jedná o dřevěnou tréninkovou zbraň. Aikidisté jsou již od počátku vedeni k tomu, aby se chovali ke zbrani tak, jako by byla skutečnou. Skutečná zbraň je nebezpečným nástrojem, primárně vyvinutým pro zabíjení lidí. Aikidoka by si měl tuto skutečnost uvědomovat.

Psychomotorická doména. To, že je rozcvička vedená se zbraněmi znamená, že si studenti rozšíří praktické znalosti o různá cvičení. Naučí se také, jak zbraň držet, což je prvním předpokladem pro správné technické cvičení.

Buki waza: specifická průpravná cvičení (suburi, ...)

Kognitivní doména. Pro cvičení znehybnění a hodů není cvičení se zbraněmi nevyhnutelné. Je však důležité pro lepší pochopení pohybů. Student by měl v této fázi poznat základní části zbraní, jejch konstrukci a způsob práce s ní. Platí to zejména u meče.

Afektivní doména. Základní techniky cvičíme tak, abychom nikoho neohrožovali. U sburi se často používá i cvičení kiai. Jednak jako kontrola správného způsobu dýchání a také jako způsob nácviku bojového ducha.

Psychomotorická doména. Studenti se musí i u technik prováděných několik desítek, či stovek krát za sebou, plně soustředit na jejich provádění. S každým dalším pokusem se pokoušejí zlepšit svou techniku. S mečem se cvičí základní seky šómen uči a kesa giri, s džó především cuki a jokomen uči.

Buki waza

Kognitivní doména. Studenti aplikují naučené základní techniky ve dvojicích. Vzhledem k bezpečnosti u cvičení je důležité, aby si studenti pamatovali, že se cvičí prostřednictvím, kata, domluvených sekvencí pohybů, kde je vždy určen obránce a útočník. Útočník útočí až na domluvený signál, což je obvykle otevření obráncova kamae.

Afektivní doména. Partneři u cvičení přebírají odpovědnost za bezpečí svého partnera. Cvičí s respektem nejenom k lidem, ale také cvičným zbraním.

Psychomotorická doména. V různých dódžó cvičí základní soubory standardizovaných cvičení kata. V aikidó neexistuje celosvětový standard pro kata se zbraněmi podobně, jako je tomu u základních technik beze zbraní. Někteří učitelé přebírají kata ze škol kendžucu, například kašima šin rjú, jiní cvičí podle standardu některého ze starších šihanů, například podle M. Saita, nebo Š. Nišia. Jsou však i učitelé, kteří vytvářejí vlastní kata, které odpovídají cílům jejich výuky.

Ukemi waza

Kognitivní doména. Studenti znají nejenom základní pádové techniky, ale i jejich variace. Uvědomují si jejich důležitost a dokážou je chápat i z hlediska biomechaniky.

Afektivní doména. Pokud studenti cvičí správně, dostaví se dobrý pocit ze správně provedeného pádu. Dokonce se stává, že studenti mívají období, kdy mají větší radost z padání, než z házení partnera. Radost a nadšení z pádů se projevuje zvětšením amplitudy pohybu a aktivním přístupem k pádům.

Psychomotorická doména. Studenti zvládají nejenom základní techniku, ale její variace. Například u mae ukemi dokážou pracovat s kratšími, delšími, vyššími i nižšími pády. Dokážou se orientovat v prostoru a padat pád vpřed různými směry, nebo přes opačnou paži.

Suwari waza, hanmi hantači waza

Kognitivní doména. Studenti rozlišují rozdíly u stejných technik prováděných v tači waza, hanmi hantači waza a suwari waza. Techniky se nedají uplatňovat mechanicky. Je důležité respektovat specifika jednotlivých úrovní.

Afektivní doména. Zejména v hanmi hantači waza se v různých úrovních ukeho a toriho projevuje nerovnováha v dominanci postojů. Útočník pracuje ze stoje v dominantním postavení, zatímco obránce začíná v sedu v submisivním postavení. Tori se v obranách pohybuje tak, aby handicap vyrovnal a pak získal nad útočníkem převahu.

Psychomotorická doména. Studenti získali v pohybu na kolenou plynulost, dokážou udržet těžiště nad koleny a to i u různých přemístění a obratů. V suwari waza dokážou provést techniky irimi nage, ikkjó, nikjó, sankjó, jonkjó a kote gaeši. V hanmi hantači waza techniky ikkjó, irimi nage, šihó nage, kote gaeši, kaiten nage ze základních úchopů a úderů podle obsahu zkušebního pořádku na 4. a 3. kjú.

Tači waza

Kognitivní doména. Důležitou součástí znalostí techniky není jen názvosloví, ale i struktura jednotlivých technik. Studenti si osvojují poznatky o možnostech různých vstupů do jednotlivých útoků. Dále poznávají možnosti vychylování a vedení ukeho. Konečně rozlišují mezi různými způsoby házení (do uširo ukemi, do mae ukemi apod.).

Afektivní doména. Jak studenti získávají sílu a rychlost v technikách, zvětšuje se také jejich převaha nad partnerem. Se zvětšujícími se schopnostmi bojovat, se musí zvětšovat i jejich schopnost kontrolovat svoje pohyby a své emoce.

Psychomotorická doména. V prvním hlavním období se zvyšuje počet technik, které musí studenti zvládnout. Rozlišují různé úchopy partnerovy paže v technikách ikkjó, nikjó, sankjó a jonkjó. U těchto technik rozlišují rozdílnost vstupu, vychýlení a vedení, a ukončení v znehybnění. U útoků úchopů bezpečně rozlišují mezi postoji gjaku hamni a aihsnmi, ale dovedou také přecházet z jednoho postavení do druhého (například u vstupů do jokomen uči a šómen uči). Dokážou v základních technikách pracovat ze souměrného úchopu rjóte dori, jako i z úchopu uširo rjóte dori.

Kondiční část (specifická síla)

Kognitivní doména. Studenti získali základní znalosti o kondiční domácí přípravě a jsou ji schopni realizovat. Jednotlivé techniky znají a mohou pracovat na vylepšení detailů.

Afektivní doména. V kondičních cvičeních nejde pouze o to, jak cvičí, nebo jak se chová jedinec, ale i o to, jakým způsobem si s cvičením poradí celá skupina. Každý ze studentů chápe, že si mají být navzájem motivací a oporou.

Psychomotorická doména. Cvičení jsou technicky podobná zjednodušeným technikám, resp. jejich částem. Studenti zde využívají dovednosti pádové techniky a různých přemístění.

Kondiční část (specifická vytrvalost): džiju waza, randori

Kognitivní doména. Pokud student dokáže volně cvičit techniky bez toho, aby je imitoval podle nějakého bezprostředního vzoru, znamená to, že již rozlišuje mezi jednotlivými pohyby, zná různé techniky a rozdíly mezi nimi.

Afektivní doména. Pokud útočník neustále útočí, je těžké udržet koncentraci a rovnováhu tělesného i duševního postoje.

Psychomotorická doména. V prvním hlavním období obecně platí, že čím jednodušší je cvičení, tím může mít větší vliv na rozvoj kondice a tělesné zdatnosti. Studenti využívají ty techniky, které již z velké části dokážou provádět automaticky, bez vědomé kontroly a přitom bezpečně.

Uvolnění, protažení

Kognitivní doména. Studenti chápou fyziologickou podstatu uvolňovacích cvičení, důležitost odstranění tenze.

Afektivní doména. Uvolnění a relaxace těla je spojená s uvolněností a relaxací ducha. Studenti už umí docela dobře přesouvat pozornost k různým částem těla a umí se soustředit na jejich uvolňování.

Psychomotorická doména. U těchto cvičení je důležité rozeznávat mezi napětím a uvolněním svalů. Studenti se snaží rozvíjet spís aktivní pohyblivost, než pasivní.

Rei, mokusó

Kognitivní doména. Zajímavou součástí závěru tréninku je také krátké zamyšlení nad prošlým cvičením a zkrácená forma ideomotorického tréninku. Studenti se snaží vzpomenout na jednotlivá cvičení a jejich podstatu.

Afektivní doména. Protože student je již schopen na základě svých zkušeností posoudit hodnotu cvičení samotného i celkový přínos aikidó pro jeho život, je i jeho vztah k rituálům v aikidó čistější.

Psychomotorická doména. Studenti provádí suwarikata i tačikata soustředěně a technicky správně.

Hlavní období 2

Podobně jako v předchozím období, i zde můžeme počítat s relativně stabilním počtem cvičících. Studenti, kteří poctivě navštěvovali tréninky, věnovali se domácímu samostatnému cvičení, a jezdili na semináře, složili další zkoušky. A i ti, kteří další zkoušky nesložili, už znají techniky v rozsahu 3. kjú a další techniky se zbraněmi.

Záměrem druhého hlavního období je automatizovat provádění základních technik a rozšířit technický rejstřík o další techniky z rozpisu pro 2. a 1. kjú.

Cvičení je intenzivnější o to víc o co studenti lépe znají techniky. Studenti již dokážou přenášet znalosti jedné techniky do cvičení podobných technik. V následující tabulce uvádíme návrh standardní tréninkové jednotky v tomto období.

Studenti ve druhém hlavním tréninkovém dokážou aplikovat znalosti jedné techniky do druhé. Uvědomují si také kulturní, filozofické morální a jiné limity aikidó. Základní techniky již dokážou praktikovat zcela automaticky, což umožňuje provádět různá drilová cvičení, která automatizaci technik ještě upevní. V tabulce níže uvádíme úrovně jednotlivých domén v druhém hlavním období.

Výuka, i když probíhá společně, se v druhém hlavním období víc individualizuje. Někteří studenti, postupující pomaleji, jsou stále na úrovni prvního hlavního období. V následujících podkapitolách budeme u jednotlivých částí tréninku pouze obecně popisovat jejich záměr bez detailnějšího popisu a konkretizace v jednotlivých doménách.

Rei, mokusó

Stále je důležité, aby se z rituálů nestaly automatizmy, ve kterých by studenti prováděli pohyby bez pochopení jejich významu. Aikidó není dogmatické a umožňuje široký výklad významu rei, významu mokusó. Tam, kde někteří studenti u mokusó pouze tiše sedí, mohou jiní studenti, kteří mají zájem o hlubší studium podobných technik, provádět konkrétní meditační techniky některého systému.

Buki waza: specifická průpravná cvičení (suburi, ...)

Studenti již znají základy práce s mečem i s tyčí. Mohou v rozcvičce provádět i různá cvičení rozvíjející řadu koordinačních pohybových schopností. Mnoho párových drilových cvičení vyžaduje přesnost i rychlost (zejména reakční).

Buki waza

Počet kata se zvýšil. Studenti již znají cvičení z různých skupin:

• Ken tai ken: meč proti meči
• Džó tai džó: tyč proti tyči
• Ken tai džó: meč proti tyči

Současně se studenti učí aplikovat různé techniky hodů a znehybnění v obraně proti útokům se zbraněmi:

• Tanto dori: obrana proti útoku nožem
• Tači dori: obrana proti útoku mečem
• Džó dori: obrana proti útoku holí
• Džó nage: obrana s holí proti neozbrojenému útočníkovi

Suwari waza, hanmi hantači waza

Studenti se soustředí na zdokonalování již známých technik a na objevování nových. Zde již vědí, že vzhledem k podmínkám v suwari waza a hanmi hantači waza, se technik nevyučuje tak rozmanité množství, jako je tomu v tači waza.

Tači waza

Studenti se dostávají k široké paletě různých technik. Umí se orientovat v asymetrických útocích, jako je kata men uči, katate rjote dori ale i v dynamických útocích jakými jsou čúdan cuki a džódan cuki. Kromě základních technik, které jsou vždy nejdůležitější, se věnují také pokročilejším technikám, jako jsou různé kokjú nage, džúdži garami, koši nage, aiki otoši apod.

Kondiční část (specifická síla)

V celoživotním tréninkovém procesu je potřeba nalézt rovnováhu mezi různými částmi přípravy: technickou, taktickou, psychologickou, teoretickou i kondiční.

Kondiční část (specifická vytrvalost): džiju waza, randori

Ze specifických cvičení se mohou uplatnit různé metody, jako například variace algoritmu střídání partnerů, pyramidy, cvičení s více partnery. Cvičení s více partnery využíváme také jako součást rozvoje taktického myšlení a také pro rozvoj prostorové orientace.

Uvolnění, protažení

Studenti znají svá těla i jejich odezvu na tělesnou zátěž. Dokážou samostatně a správně provádět různá uvolňovací cvičení. Také je možné využít i specifické prostředky aikidó jako kompenzační cvičení.

Rei, mokusó

Rei pro mnohé studenty není ukončením tréninku, pouze ukončením společného tréninku v dódžó. Tito studenti již chápou rozdíl mezi tréninkem jako keiko a tréninkem jako šúgjó. Ti, kteří přijali principy šúgjó jsou v tréninku vlastně pořád. Neustále se snaží zdokonalovat. Na tréninku, v domácím samostatném cvičení i v běžném životě.

Přechodné období

Přechodné období je zvláštní tím, že se v podstatě nedá hromadně naplánovat. Aikidisté nejsou profesionálové, mají svůj soukromý život, který je obvykle v létě spojen s dovolenou i jinými pohybovými aktivitami.

Účast na trénincích je z tohoto důvodu nižší a u mnoha členů sporadická. Je obvyklé, že se počet tréninků v klubu sníží.

Současně je toto období charakteristické množstvím různých intenzivních soustředění, letních škol. Některé z nich jsou klubového charakteru, jiné zas mezinárodní. Některé z nich jsou spíše společenským setkáním a společnou dovolenou (takže si na nich studenti oddechnou), jiné zas fyzicky i psychicky náročně (takže se na ně studenti musí předem připravit).

Tréninková jednotka je v přechodném období kratší a co nejvíc individualizovaná. Studenti procvičují techniky volně, jedná se spíše o opakování, nevyučují se důležité nové techniky. Přechodné období je také časem pro cvičení méně obvyklých technik a postupů, které nejsou nezbytné pro rozvoj cvičenců, nicméně jsou zajímavým zpestřením tréninku. V následující tabulce uvádíme návrh standardní tréninkové jednotky v tomto období.

Od studentů se očekává více-méně samostatné cvičení. Techniky si musí pamatovat a měli by rozlišovat také mezi jednotlivými technikami aplikovanými v tači waza, hanmi hantači waza a suwari waza a také aplikovanými jako obrany proti útokům se zbraněmi tači dori, tantó dori a džó dori. Studenti jsou schopni, každý na své úrovni, cvičit různé druhy randori, a v různých stupněch volnosti džijú waza. V tabulce níže uvádíme úrovně jednotlivých domén v přechodném období.

Výuka, i když probíhá společně, je v přechodném období téměř výhradně individuální. V následujících podkapitolách budeme u jednotlivých částí tréninku pouze obecně popisovat jejich záměr bez detailnějšího popisu a konkretizace v jednotlivých doménách.

Rei, mokusó

I když by se mohlo zdát, že v aikidó celoživotně děláme na začátku i na konci pořád to samé, provádění rei a mokusó záleží na pochopení každým studentem.

Buki waza:džijú waza

Studenti se učí používat zbraně volně. Opakují známé kata samostatně, ve dvojicích, nebo ve skupinách. Mohou také pracovat zcela volně a na útok odpovídat libovolnou technikou, která je buď samostatnou kata, anebo z ní vychází. Toto cvičení vyžaduje soustředění ukeho i toriho a klade vysoké nároky na psychickou činnost.

Suwari waza, hanmi hantači waza: džijú waza, randori

Technik pro suwari waza a hanmi hantači waza není mnoho a lze se je tudíž snadno naučit. Studenti se soustředí nejenom na dobrou práci toriho, ale také na dobrou práci ukeho, který musí vnímat měnící se úrovně a vzdálenosti v útoku. Cvičení se zaměřuje na provádění různých variací džijú waza a randori.

Tači waza: džijú waza, randori

Studenti plynule navazují jednu techniku za druhou. Pokročilejší studenti prokazují schopnost měnit způsob kontroly u partnerů s různou vyspělostí, hmotností, výškou, atp. Cvičení se zaměřuje na provádění různých variací džijú waza a randori. Výuka nových technik je spíše exkurzí k marginálním oblastem aikidó. Ale i okrajové části mohou přinášet mnoho nové inspirace pro základní techniky. Je zde také prostor na procvičení a opakování technik naučených na soustředěních, případně opakování technik a nácvik pro zkoušky na vyšší stupně.

Uvolnění, protažení

Trénink v přechodném období nemá být vyčerpávající. Tato část tréninku je plynulým a přirozeným přechodem od cvičení technik ke zklidnění organizmu a ukončení společného cvičení.

Rei, mokusó

Říká se, že všechno má svůj začátek a konec. Stejně tak i tréninková jednotka. Z hlediska tréninku jako šúgjó, ale konec tréninkové jednotky neznamená konec cvičení. Je to pouze přechod k jinému způsobu rozvoje.