Inovace SEBS a ASEBS

Technická příprava

V této kapitole popisujeme technickou přípravu a to zejména s ohledem na výsledek, tedy techniky hodů a znehybnění. Ke konci kapitoly budeme více hovořit o torim, o tom z partnerů, který hraje roli obránce. Ale obránce i útočník nejdřív musí zvládnout základní dovednosti, především přemístění. Obránce musí mít ke cvičení partnera na odpovídající úrovni, ovládajícího práci ukeho, tedy útoky a pády. Pod technikami aikidó si laik, ale i mnohdy i pokročilejší aikidóka představí hlavně techniky, které provádí obránce. Jistě, je to výsledek a vnější projev. Nesmíme ale zapomínat na obráncova partnera, bez kterého by provádění technik bylo nemyslitelné. Pro efektivní tréninkový proces je důležité pochopit názvosloví technik, strukturu pohybů a také jejich symboliku, směry pohybů vzhledem k oba cvičícím, ale i konstrukci techniky. Měli bychom chápat také proces motorického učení a jeho zákonitosti.

Cvičení aikidó je založeno na vzájemném vztahu lidí, kteří jej cvičí. Techniky umožňují cvičit i samostatně, ale těžiště spočívá právě v společném cvičení s jinými lidmi. V aikidó jsou i v technické přípravě důležité pojmy tori a uke, obránce a útočník. Úkoly obou partnerů jsou nenahraditelné. Zdokonalování partnerů po všech stránkách je podmíněno zvládnutím obou rolí. Tori se zdokonaluje, když cvičí v roli ukeho, ukeho dovednosti rostou prostřednictvím technik toriho.

Vlastní cvičení se nazývají technické prostředky. Protože je zde tori a uke, jsou i technické prostředky toriho a technické prostředky ukeho. Mezi nimi stojí společné technické prostředky, které jsou základními dovednostmi.

Následující tabulka přináší přehled technických prostředků v aikidó a obsah jednotlivých skupin.

Společné technické prostředky

Společné technické prostředky jsou základní dovednosti, tedy taková cvičení, která jsou nevyhnutným základem pro zvládnutí všech technik aikidó. Jejich znalost je potřebná jak pro ukeho, tak i pro toriho, jsou pro ně společné. Základní dovednosti jsou stavebním materiálem, ze kterého jsou postaveny další techniky. Zahrnují jednoduché polohy a pohyby končetinami i tělem a ovládání dechu.

Mezi společné technické prostředky patří:

• polohy, zejména hanmi,
• přechody mezi polohami,
• pohyby paží,
• pohyby nohou,
• obraty těla,
• techniky dýchání.

Jednotlivé základní dovednosti se procvičují samostatně i pomocí koordinačních cvičení aiki taisó, které je propojují v harmonický celek. Jejich cvičení je nezbytné pro správné pochopení aikidó. Velcí mistři prohlašují, že jejich mistrovství je právě výsledkem neustálého cvičení základních dovedností. V japonských bojových uměních se klade zvláštní důraz na cvičení základních pohybů a základní techniky.

Polohy

Seiza. Sed klečmo. Typická poloha v japonských bojových uměních. Je kulturně podmíněna. Tento sed je charakteristický svou uvolněností. Hlava je v rovnovážné poloze nad páteří. Sedící, obrazně řečeno, vytváří pevné spojení mezi zemí a nebem. Jako by byl zakořeněný v zemi se vztyčenou hlavou v oblacích.

Kiza. Kiza má oproti seiza více aktivní charakter, sedí se na prstech u nohou. Tato poloha se používá přímo při cvičení technik.

Hanmi. Základní postoj v aikidó se nazývá hanmi. Postoj nemá zjevný bojový charakter, vypadá přirozeně, nepodněcuje partnera k útoku. Hanmi vzniká při obyčejné chůzi vpřed zastavením se při dokročení přední nohou v poloze, když jsou obě dvě chodidla v kontaktu s podložkou. Přední část trupu směřuje přímo, nebo šikmo vpřed, podle toho jestli se jedná o uzavřené, nebo otevřené hanmi. Tělo je zcela zpříma, pohled směruje vpřed. Ramena jsou uvolněna, paže volně spuštěny podél těla a ruce nataženy před centrem. Hanmi rozděluje prostor kolem člověka na dvě části, které mají v technice význam při vstupech omote a ura, tedy před a za partnera. Vnější části prostoru se říká tamoto, vnitřní části futokoro. Při technikách omote tori vstupuje do prostoru futokoro, při technikách ura do prostoru tamoto.

Kamae. Bojový střeh se v aikidó vyskytuje v poněkud jiném významu, než u jiných bojových umění. Kamae umožňuje efektivně se bránit vůči různým druhům útoků, ale není obranným střehem. Není ani útočným. Ruce jsou volně nataženy před tělem. V kamae se projevuje spíše vnitřní, než vnější fyzická síla.

Rei. Rei se v bojových uměních vyjadřuje lehkým úklonem. Rozeznáváme tačirei, úklon ve stoji, a zarei, úklon v sedě. Rei je důležité především z hlediska morální výchovy a rozvoje afektivní vzdělávací domény.

Přechody

Přechody mezi postojem a sedem, resp. mezi sedem a postojem tvoří důležitou část základních dovedností. Přechody se vyskytují téměř při všech technikách znehybňování a taky při mnohých technikách hodů. Při přechodech se pohybujeme vzpřímeně, nenakláníme se do strany, ani se nepředkláníme a nezakláníme. Udržujeme rovnováhu a uvolněné tělo.

Suwarikata. Přechod ze stoje do sedu.

Tačikata. Přechod ze sdu do stoje.

Pohyby paží (te sabaki)

Te sabaki jsou pohyby pažemi. Ruce se používají tak, jak je to přirozené. Ruce se nemění v zbraně, zůstávají rukama. Uchopují partnera a dotýkají se ho, aby předávaly informace o pohybu.

Te sabaki se řídí několika vzájemně se doplňujícími principy. Není možno vnímat je odděleně, ale jen jako soustavu vzájemně se ovlivňujících prvků:

• princip šermířských pohybů (tegatana)
• paže se pohybují stejným způsobem, jako meč (nebo jako kdybychom drželi meč)
• princip rotace předloktí
• pronace
• supinace
• princip neohnutelné paže (orenaite)
• paže není zcela propnutá
• pracujeme s uvážlivým použitím uvolňování a natažení paže
• princip zachování centra
• ruce držíme v kamae před centrem
• pažemi pohybujeme především v sagitální rovině

Pohyby nohou (aši sabaki)

Práce nohou je založena na obyčejné chůzi. Technika přemísťování, není limitována směry. Tradičně se uvádí teorie happó baraki, přemísťování do osmi směrů. Osm směrů zde symbolizuje veškerý prostor. Happó baraki je uvědoměním si prostoru jeho využití bez jakéhokoliv omezování. Kromě toho pracujeme s výškou těžiště, takže u přemístění využíváme všech tří dimenzí prostoru.

Podle charakteru techniky se pohybujeme obyčejnou chůzí nebo chůzí na kolenou, šikkó. Oba způsoby se řídí stejnými principy, které je nutno dodržovat, aby přemísťování bylo jednoduché, rychlé a účinné:

• ·Minimalizování vertikálního pohybu těžiště
• Neustálý kontakt s podložkou
• Vertikální stabilita
• Zachování centra
• Jednota pohybu těla
• Přemísťování v hanmi

Možnost pohybu všemi směry (happó baraki) je založena na jednoduchých a přirozených technikách chůze. Techniku můžeme rozdělit do dvou skupin:

• cugi aši, přísuvná chůze, zůstáváme ve stejném hanmi
• suri aši, přesuneme se prodloužením postoje
• okuri aši, přesuneme se zkrácením postoje
• ajumi aši, obyčejná chůze.
• Irimi aši, krok zadní nohou, hanmi se změní
• Kósa aši, přehod přes zkřížený postoj, hanmi se nemění

V suwari waza a hanmi hantači waza se tori pohybuje na kolenou, šikkó. Pohybovat se na kolenou není v naší kultuře zvykem, a proto se nácviku těchto technik klade velká důležitost. Rozlišujeme:

• Šikkó mae
• Šikkó uširo
• Tai sabaki

Obraty těla (tai sabaki)

Tai sabaki, obraty těla, jsou technikami pevně spojenými s pohybem nohou (aši sabaki). Pro aikidó je charakteristické otáčení se kolem svislé osy těla se zachováním vertikální rovnováhy. Podle změny v postavení rozeznáváme obraty se zachováním orientace hanmi a obraty se změnou orientace hanmi. Obraty se mohou podle potřeby provádět v různých úhlech.

Tenkan aši : obrat kolem přední nohy se zakročením vzad. Orientace hanmi zůstává zachována.

Irimi tenkan : je spojením irimi aši, kroku zadní nohou vpřed a tenkan aši, obratu kolem přední nohy se zakročením vzad. Při tomto pohybu se orientace hanmi mění.

Kaiten aši : obrat bez posunutí nohou, nejčastěji 180°. Orientace hanmi se mění.

Irimi kaiten : obdobně jako u obratu irimi tenkan, jde o spojení irimi aši, kroku zadní nohou vpřed a kaiten aši, obratu na obou nohách bez jejich posunutí. Orientace hanmi zůstává zachována.

Irimi tenkan kaiten : je základní dovedností, i když jde zcela jasně o kombinaci jiných základních pohybů. Můžeme říct, že je to nejdůležitější a nejvíce používaná kombinace.

Tenšin : obrat o 45°- 90°. Vyznačuje se přemístěním se změnou směru pohybu. Pohyb může začínat přední, nebo zadní noha.

Aiki taisó

Základní dovednosti se uplatňují v procesu vzájemného spolupůsobení. Spojení pohybů všech částí těla a správného použití dechu vytváří základ pro vykonávání technik s partnerem. Každý učitel by měl vytvářet mnoho různých kombinací pohybů. Různorodost a neustálé nové podněty jsou hlavním principem rozvoje koordinace. Klasickými aiki taisó jsou především:

• Ikkjó undó
• Šihó undó
• Irimi tenkan undó
• Torifune undó

Technické prostředky ukeho

Ukemi waza

Pády zabírají podstatnou část cvičení aikidó. Učební opory Fakulty sportovních studií se zabývají technikou pádů na mnoha jiných místech, proto se zde technikou nebudeme zabývat. V aikidó jsou sice některé pády specifické, ale zde si postačíme s vysvětlením smyslu pádů. Ukemi waza, které se někdy říká pádová technika, se v asijských úpolových systémech a obzvláště v aikidó, chápe poněkud v širším smyslu, než jako jenom samotný pád. Ukemi jsou nejenom techniky pádů, ale i akt přijímání síly a techniky partnera a sebeochrana před zraněním.

Z filozofického hlediska u nácviku technik uke propůjčuje své tělo a své schopnosti partnerovi, aby se mohl něčemu naučit. Odevzdává se do jeho rukou. Tori je proto za ukeho zodpovědný. Když se role vystřídají, směr zodpovědnosti se obrací. Bez vzájemné pomoci obou partnerů by nebylo možné jít po cestě aiki. Nezanedbatelné je, že dobře zvládnutý pád umožňuje partnerovi vykonat jeho techniku plnou silou, bez omezení.

Z technického hlediska je u pádové techniky potřeba dodržovat následující biomechanické principy:

• sílu rozložit na plochu,
• zamezit kontaktu zranitelnými částmi těla s podložkou,
• provést pád valivým pohybem,
• prodloužit trvání pádu,
• využít energii pádu na opětovné zaujetí postoje,
• použít jednoduchou a přirozenou techniku.

V aikidó rozlišujeme několik různých pádových technik, zejména podle dominantního směru, do kterého se padá:

• Mae ukemi
• Uširo ukemi
• Zempo ukemi
• Joko ukemi
• Hombu ukemi

Jednotlivé pády se provádějí v různých technických variacích. Některé pády jsou typické pro některé techniky a samostatně se nenacvičují a ani je v názvosloví nerozlišujeme. V zásadě platí, že dobrá znalost samotné pádové techniky se musí rozvíjet současně s pády v jednotlivých technikách.

Kógeki hó

V didaktice aikidó se často potkáváme s tím, že se techniky útoků příliš nevysvětlují, neprocvičují. Na techniky útoků se v aikidó často hledí s opovržením. Do popředí se staví sebeobranný charakter aikidó a role útočníka je považována za nutné zlo. Začátečník (a bohužel někdy i pokročilý cvičenec) má představu, že naučit se aikidó znamená zvládnout techniku obrany. Abychom se ale naučili dobře bránit, potřebujeme partnera se silným útokem. Při studiu aikidó se role ukeho a toriho nedají oddělit. V úvahu je třeba brát i fakt, že ukeho útok je způsobem, jak umožnit torimu pracovat. Ke skutečné práci je potřebná skutečná energie skutečného útoku.

Konvenční druhy útoků určují základní východisko, ze kterého se pohyb dál rozvíjí. Kategorizují se podle následujících kriterií:

• složitost útoku (základní a kombinované útoky a variace),
• prostředek útoku (se zbraní, beze zbraní),
• počet útočníků (jeden, dva, nebo víc),
• postavení partnerů (souhlasné, nesouhlasné),
• směr útoku (zepředu, zezadu).

Podle složitosti útoku rozlišujeme:

• Základní útoky
• Kombinované útoky
• Variace útoků

Prostředkem útoku je obvykle vlastní tělo, někdy používáme i zbraně:

• Tantó: nůž
• Ken: meč
• Džo: tyč
• Útok beze zbraně

Zvyšující se počet útočníků útočících v jedné chvíli zvyšuje náročnost cvičení. Obvykle se cvičí s jedním útočníkem (džijugi), někdy se dvěma (futari gake), třemi (sannin gake), nebo více útočníky (taninzu gake).

Už sama existence postoje hanmi, při kterém je jedna polovina těla vpředu, předurčuje možnosti vzájemného postavení ukeho a toriho v okamžiku dokončení útoku. Jejich vzájemné postavení může být buďto souhlasné (aihanmi) nebo nesouhlasné (gjakuhanmi).

Aihanmi, souhlasné postavení je charakterizováno stejně orientovaným postojem toriho a ukeho.

Gjakuhanmi je postavení nesouhlasné. Partneři stojí oproti sobě v opačných postojích. Uke v pravém a tori v levém, nebo naopak. Uke se zde posune vůči partnerovi v určitém úhlu, směrem k jeho vnějšímu prostoru (tamoto). Chrání se tak před zadní toriho paží a vytváří si otevřený prostor pro dobrý útok.

Kategorie směru útoku je používána jako kategorie nadřazená všem ostatním. Útoky přicházejí zepředu (mae kógeki waza), nebo zezadu (uširo kógeki waza).

Důležité je všimnout si zde vzájemného postavení, charakteristického pro každý útok a různorodosti technických a taktických přístupů k útoku.

• Techniky útoků zepředu (mae kógeki waza)
• Útoky obloukovými údery (uči ate waza)
• Útoky končící v postavení aihanmi.
• Šómen ate
• Šómen uči
• Útoky končící v postavení gjakuhanmi.
• Jokomen uči
• Útoky přímými údery (cuki ate waza)
• Útoky přímými údery končící v postavení aihanmi.
• Džódan cuki
• Útoky přímými údery končící v postavení gjakuhanmi.
• Čúdan cuki
• Útoky kopy (ke waza)
• Mae geri
• Úchopy (tori waza)
• Útoky úchopy končící v postavení aihanmi.
• Aihanmi katate tori
• Mune tori
• Útoky úchopy končící v postavení gjakuhanmi.
• Gjakuhanmi katatetori
• Rjote tori
• katate rjote tori
• Kata tori
• Rjo kata tori
• Kombinované útoky
• Kata tori men uči
• Techniky útoků zezadu (uširo kógeki waza)
• Uširo rjote tori
• Uširo rjo kata tori
• Uširo eri tori
• uširo te kubi šime
• Uširo rjo hidži tori

Technické prostředky toriho

Jak bylo popsáno výše, techniky aikidó zde dělíme na společné technické prostředky (základní dovednosti), technické prostředky ukeho (útoky a pády) a technické prostředky toriho. U cvičení beze zbraní se techniky dělí podle způsobu působení na ukeho. Základní dělení je na techniky hodů, znehybnění a úderů. Propojením mezi hody a znehybněními jsou hody s následným znehybněním (nage katame waza).

Techniky hodů (nage waza)

Přímé techniky hodů (kihon nage waza): uke je hozen přímo, bez použití pomocných prvků. Patří zde veliká skupina technik irimi nage, koši nage, tenči nage, aiki otoši, kubi nage, celá skupina hodů kokjú nage a jiné, méně frekventované techniky.

Techniky hodů s využitím páčení kloubů (kansecu nage waza): uke padá následkem nasazené páky na klouby. Páčení není cílem, je jenom prostředkem k hození partnera. Najdeme zde techniky šihó nage, kote gaeši, ude kime nage, džudži garami, kaiten nage a další.

Techniky hodů s využitím úderů (atemi nage waza): úder, nebo tlak na citlivá místa (kjúšo), je použit jako pomocný prvek k hození partnera. Tori by měl při aplikaci úderů umožnit partnerovi provést ukemi.

Techniky znehybnění (katame waza)

Techniky držení (osae waza): uke je jednoduše přidržen na zemi tak, aby se nemohl pohnout a ohrozit toriho. Kromě mnoha variací nejzákladnější techniky ikkjó zde nalezneme jonkjó i způsoby specifických variací následních znehybnění po hodech.

Techniky páčení (kansecu waza): využívá zejména páčení malých kloubů. Páka je použita jenom k dočasnému znehybnění ukeho, nesmí mu být ublíženo. Zařazují se sem techniky nikjó, sankjó, gokjó, hidži kime osae, ude garami, kannuki gatame, atd.

Techniky škrcení (šime waza): dle některých učitelů nejsou čistými technikami aikidó, protože se nedají aplikovat postupně, s plnou kontrolou, bez ublížení ukemu. Cvičí se kupříkladu techniky uširo kubi šime, uširo katate tori kubi šime a jiná škrcení vycházející ze eákladních technik, například irimi nage, kaiten nage.

Odváděcí techniky (renkó hó): jsou také okrajovou částí technik aikidó. Ve skutečnosti se používají variace základních technik způsobem umožňujícím znehybněného partnera přemístit.

Techniky úderů (atemi waza)

Údery horními končetinami (te ate waza): ukazují nejpevnější spojení mezi technikami beze zbraní a použitím zbraní, zvláště meče. Používají se obloukové údery, přímé údery, někdy i kopy a údery trupem a hlavou.

Techniky hodů s následným znehybněním (nage katame waza)

Tato skupina není úplně samostatnou. Obsahuje všechny techniky hodů, které se končí znehybněním ukeho. Mohou to být v první řadě kansecu katame waza, techniky hodů s použitím páčení kloubů (např. kote gaeši, šihó nage, džúdži garami), a v další řadě všechny ostatní techniky (např. šómen a sokumen irimi nage, kaiten nage, kubi nage a jiné).

Názvosloví technických prostředků

Techniku i její název tvoří tři nejdůležitější prvky, které přesně říkají, o jakou techniku jde. Tyto tři prvky vytvoří takzvaný pohybový vzor, který je tvořen:

• způsobem útoku ukeho (šómen uči, katate tori, čúdan cuki a pod.)
• torim aplikovanou techniku (ikkjó, nikjó, irimi nage, šihó nage atd.)
• směrem (omote, nebo ura)

Dominantní směr je dán tím, zda se tori pohybuje před partnera (omote), nebo za něj (ura). Toto rozdělení má význam především u základních technik. Se složitostí a pokročilostí techniky se význam rozdělení na omote a ura ztrácí. Například u šómen uči ikkjó důsledně rozlišujeme formu omote a formu ura. U kata men uči ikkjó již ne, protože z podstaty této techniky plyne, že jí lze provést pouze variací formy omote.

Konstrukce techniky

Každá technika se skládá z jednotlivých prvků, které vytvářejí rámec pro úspěšné zvládnutí pohybů od začátku až do konce. Úvodní pohyb umožňuje bezpečně se dostat mimo nebezpečí, a umožňuje, aby mohl být partner veden do techniky. Je přitom vychylován do nerovnovážné polohy, až nakonec klesá na zem. Technika je ukončená hozením ukeho nebo jeho přidržením na tatami. Těmito prvky nebo fázemi techniky vzhledem k technickým prostředkům toriho tedy jsou:

• vstoupení do útoku (kušin)
• nástup do techniky (cukuri)
• vychýlení (kuzuši)
• pád nebo držení ukeho (gake, osae).

Vstup do útoku je charakterizován zkrácením vzdálenosti a navázáním bezpečného kontaktu. Tori musí aktivně vstupovat do útoku už od jeho počátku.

Vychýlení je charakterizováno vedením ukeho do nerovnovážné polohy a také jeho neustálým pohybem.

Správný nástup do techniky umožňuje ukeho bezpečně dovést na zem, případně také pokračovat v znehybnění.