Podle autorů, kteří se turistikou zabývají v našich podmínkách (Hurychová, 1975, Vyškovský, 1997, Ondráček, Hřebíčková, 2006) lze určit, jak již bylo zmíněno výše, tři základní složky turistiky, jimiž je charakterizovaná.
První složka – pohybová určuje charakteristiku pohybu konkrétního druhu turistiky, obecně určuje odlišnosti především od dalších typů tělesné kultury, jako např. sport. Odborně technické činnosti jsou druhou složkou turistiky a charakterizují nejen nácvik technických dovedností, ale i práci s nimi a nutnost soběstačnosti při analýze a rozhodování jejich použití (např. volba správného postupu dle mapy s ohledem na aktuální stav počasí). Třetí složkou je složka kulturně poznávací, která dává turistice smysl a cíl.
Složka pohybová
Pohybová složka charakterizuje pohyb turisty nejen v obecné rovině, kdy je výkonnost turisty nižší než u sportovce (Ondráček, Hřebíčková 2007), ale i z hlediska konkrétního sportovního resp. turistického druhu. Úroveň turistické výkonnosti v pohybové složce je určující a důležitá především ve vnímání cíle turistiky – kulturně poznávací činnosti. Jak hovoří Vyškovský (1997) „Avšak jen ten, kdo disponuje dobrou kondicí, je schopen vychutnat všechny krásy turistiky“
Možnost rozvíjet pohybové schopnosti a učení novým dovednostem v šetrné formě se naskýtá především u mládeže a dětí. Oproti sportovnímu výkonu není z hlediska schopností důležitá rychlost pohybu, vyniká oproti tomu vytrvalost a síla. Přiměřenost, která je daná individuální volbou zátěže a možností redukce délky nebo převýšení trasy nejen z objektivních příčin (využití lanovky, zkrácení trasy) je benefitem, který běžná sportovní činnost ve výkonnostní nebo vrcholové formě neskýtá.
Kulturně poznávací činnost (KPČ)
Kulturně poznávací činnost dává turistice smysl a určuje její cíl. Jejím obsahem je poznávání přírodních a kulturních krás, pamětihodností a výtvorů lidské společnosti. Při stavbě struktury turistických tras nebo putování přebírá kulturně poznávací činnost úlohu hlavního činitele. V turistice jde o úsilí, vědomé ověření získaných informací elektronické nebo tištěné podoby, tvorby vlastního názoru a seznámení se z historií lidstva díky vlastní zkušenosti a poznání. Celý proces tak obohacuje člověka nejen intelektuálně, ale i citově. Vědomí bohatosti přírodních a kulturních krás formují názory a povahové vlastnosti včetně odpovědnosti k enviromentálnímu chování. Oblast poznávání přírody v sobě skýtá nejen geologickou stavbu oblasti a její útvary, ale i poznání fauny a flory, života společnosti a principy fungování přírody včetně jejích anomálií a jedinečností. Poznávání společnosti pak počínaje archeologickými nálezy a konče vrcholnými díly umělecké a architektonické tvorby historických památek (Demetrovič, Čelikovský 1988). Organizací, která zastřešuje ochranu kulturního dědictví UNESCO lze považovat za inhibitor cestovního ruchu a turistiky.
Předmět KPČ (dle Vyškovského 1997) tvoří:
- znalost místopisu - hloubka geografické informace musí odpovídat věku a vzdělání skupiny,
- příroda navštívené oblasti,
- lidská společnost.
Vzor přípravy KPČ při cykloturistickém výletu
Milovy – Malinská skála – Lisovská skála – Devět skal – Svratka – Karlštejn – Zkamenělý zámek – Milovské Perničky – Čtyři Palice – Milovy
délka: 23 km, převýšení: 540m
Popis trasy
Z Milov (viz obr. 1) po zelené turistické značce pod Malinskou skálu, odtud po asfaltu směr Blatky, zde vpravo k Malinské skále, dále po červené na Lisovskou skálu (objet zákaz vjezdu kol - nutno objet po cestě). Odtud po žluté přes Devět skal do Svratky, po červené na Karlštejn a po modré přes Zkamenělý zámek, Milovské Perničky. Po žluté okolo Čtyř Palic na silnici, poté přes Březiny na Milovy.
Místopis
Milovy – 595m.n.m
Obec s horskými chalupami vznikla z původní osady (1348 – 16. st.), v pozdní části kolonizace, po obou stranách řeky Svratky v místech, kde řeka tvoří přirozenou hranici mezi Čechami a Moravou.
Moravské Milovy vznikly v roce 1731, kdy si zde poddaní postavili domky u Milovského rybníka, založeného roku 1610. Osada se rozrůstala zvláště po roce 1740, kdy zde byla postavena vysoká pec na výrobu železa. Po založení hamru v Březinách (1648) vznikla obec České Milovy.
Sklářská huť, založená v roce 1835 se stala v 19. století nejvýznamnější na Horácku. Vyráběl se zde velmi široký sortiment výrobků vysoké úrovně pomocí náročných technik. Sklářské výrobky zdejší huti byly vyváženy do zemí západní Evropy, Asie a Ameriky. Některé zdejší výrobky jsou uchovávány v muzeích v Poličce, Hlinsku a Novém Městě na Moravě.
Malinská skála - 811m.n.m
Přírodní památku tvoří skalní skupina s navazujícím balvanovým proudem, která je geomorfologicky cenným dokladem projevů kryogenní modelace nejvyšších rulových hřbetů Žďárských vrchů. Nejmohutnější skalní útvar Výspa dosahuje výšky až 20 m. Na skalních stěnách byly zvětráváním vytvořeny skalní výklenky a 3 m hluboká puklinová jeskyňka. Skalní útvar je turisticky zpřístupněn a horolezecky využíván.
Lisovská skála – 802m.n.m
Skalní útvar s navazujícím balvanovým mořem je přírodní památkou a jednou z nejlépe zachovaných ukázek mrazového zvětrávání rul ve vrcholových partiích Žďárských vrchů. Tvoří jej dva na sebe navazující skalní hřebeny s výškou stěn až 12 m. Skály a sutě jsou porostlé pokryvnou vegetací lišejníků a mechorostů, jichž zde bylo zjištěno 18 druhů. Skalní útvar je turisticky zpřístupněn, horolezecky není využíván.
Devět skal - 836m.n.m
Přírodní památka skalních útvarů, nejvyšší vrchol ŽV a druhý nejvyšší Českomoravské vrchoviny. Podél puklin jsou útvary rozčleněny do devíti větších skalních bloků, tvořících komplex typu skalního města. Jejich výšky jsou až 15 m. Na jejich úpatí jsou suťové hlady a 80 m dlouhý balvanový proud. Vrchol je turisticky zpřístupněn, nachází se zde skalní mísa - doklad působení zvětrávání a nabízí i omezenou možnost rozhledu na severovýchodní část ŽV (Svratka, za ní Svratouch, vpravo Karlštejn, vlevo Kameničky). Horolezeckou činnost je možno provozovat.
Svratka - 630m.n.m
Horské město Svratka , poprvé připomínáno ve 14. století, je známým rekreačním střediskem s ukázkami lidové architektury. Město se skládá ze čtyř dříve samostatných částí - České a Moravské Svratky, České a Moravské Cikánky. Byla zde vysoká železářská pec a kosařská dílna. Vyrábělo se zde mnoho různých výrobků, z nichž některé proslavují město i v zahraničí.
Ve Svratce je katolický kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Ve městě se narodilo mnoho osobností např. spisovatel J.V. Pleva, malíři Rudolf Hanych, František Nový, sochaři Antonín Odehnal, Otomar Suchý. Tvořili a scházeli se zde umělci, malíři A. Slavíček, J. Jambor, F. Kaván, O. Nejedlý.
Karlštejn - 780m.n.m
Rokokový lovecký zámeček Kinských z roku 1776. Od roku 1784 sídlo řízení provozu železných hutí rychmburského panství. Nyní je rekreačním střediskem. Nedaleko probíhá hranice evropského rozvodí mezi Severním a Černým mořem.
Zkamenělý zámek - 760m.n.m
Mohutný skalní útvar podobný zřícenině hradu. V 6.- 7. století zde bylo pomezní slovanské hradiště (dokázáno archeologickými nálezy), zachovány jsou části valů a příkopů. Skaliska dosahující výšky až 14 metrů jsou přírodní památkou.
Milovské (Velké) perničky – 757m.n.m
Přírodní památku tvoří skupina tří rulových skal s rozsáhlými balvanovými proudy. Na vrcholech jsou skalní mísy vzniklé zvětráváním horniny. Podle pověstí se jim přisuzuje různý původ a účel (kultovní, zapalování strážných ohňů, drcení obilí za třicetileté války). Skalní útvar nabízí rozhled do údolí Svratky a na Devět skal. Možnost horolezeckých výstupů IV. a V. obtížnosti.
Čtyři palice – 730m.n.m
Přírodní rezervaci tvoří skupina čtyř rulových skal, balvanové sutě a původní vegetační pokryv tvořený jedlobukovým lesem v jejich okolí. Vrchol je turisticky přístupný, nabízí rozhled na část ŽV. Jsou zde horolezecké terény (II.-V. obtížnost).
Obr. 1 - Výškový profil cykloturistického výletu
Odborně technické činnosti
Odborně technické činnosti je soubor dovedností, které je nutné ovládat při turistice nebo sportech v přírodě tak, aby byl turista soběstačný a zvládl řešit situace, které souvisejí s použitím materiálu k tomu určenému. Liší se s každým druhem turistiky, nicméně obecně lze určit například topografii, meteorologii, stanování, rozdělávání ohně, první pomoc apod. jako obecné pro všechny druhy turistiky. Nejen tyto obecné, ale i speciální úkony související s manipulací s materiálem učí jedince novým dovednostem, improvizaci v krizových situacích a směřují k polytechnické výchově, bezpečnému pohybu a šetrnosti.
Obsah odborně technické činnosti se uplatňuje v teorii a praxi turistiky v těchto tematických celcích (Vyškovský 1997):
- výstroj a výzbroj jednotlivce a skupiny, ošetřování, údržba, základní opravy materiálu, amatérská výroba a stavba lodí, mazání lyží, doprava apod.,
- stravování, vaření, využití ohně,
- stanování a bivakování,
- táboření (výstavba, organizace a vedení táborů, základen),
- topografie a orientace,
- hygiena a první pomoc,
- zdroje nebezpečí, jeho prevence a předpověď počasí v turistice,
- tábornická tvořivost a dovednost,
- označení turistických cest, lyžařské a vodácké značení (součást přílohy),
- dopravní předpisy a značky cestovního ruchu, jízdy na řekách s lodní dopravou,
- vědomosti a dovednosti související s ochranou přírody.
