Rozeznáváme imunitu nespecifickou (vrozenou), mechanismy se uplatňují okamžitě při styku s cizorodou látkou, a specifickou (získanou), mechanismy se rozvinou až po styku s cizorodou látkou s určitým zpožděním.
Do vrozené zahrnujeme protilátky předané již matkou plodu, ale i zvláštní bariérovou schopnost sliznic, kůže a urotraktu vyrovnat se s běžnou virovou a bakteriální zevní infekcí. Kyselé prostředí, produkce hlenu, rychlá obměna buněk, fagocytující buňky, cytotoxicita buněk NK, nazývaných přirození zabíječi, patří do bariérové schopnosti organismu. Také zánět je počítán k nespecifické imunitní reakci (viz výše).
Získaná imunita je podmíněna přítomností antigenu vyvolávajícímu příslušnou imunitní reakci s následnou tvorbou mechanismů buněčné ochrany a vzestupem hladin protilátek proti tomuto antigenu. Je principem ochranného očkování proti infekčním chorobám. Do získané imunity zahrnujeme i aplikaci již laboratorně připravených specifických protilátek.
Imunitní systém je složitý, vzájemně harmonicky komunikující systém buněk, molekul a humorálních makromolekul úzce propojený s nervovou a endokrinní činností, čímž zajišťuje složité adaptační a regulační reakce celého organismu.
Systém je tedy schopen rozeznat látku tělu cizí, eliminovat její vliv a zajistit homeostázu organismu. Dohlíží na odstraňování poškozených buněk, průběžně eliminuje mutované buňky a chrání organismus proti infekci.
Schopnost opakovaně rozeznat určitou cizorodou agens nazýváme imunologickou pamětí. Typická je u specifických imunitních reakcí a vede k rychlejší a účinné obraně organismu.
Imunitní reakce začínají od vazby agens na makrofágy a dendritické buňky s nástupem T a B lymfocytů. Při převaze tvorby protilátek do humorálního prostoru mluvíme o humorální imunitní reakci a při převaze buněčných zásahů o buněčné imunitní reakci.
Humorální (protilátkový) typ zajišťuje ochranu proti extracelulárním bakteriím pomocí protilátek, vazbou komplementu. Angažované buňky jsou B lymfocyty. Protilátky dělíme dle řetězců na Imunoglobuliny G, M, A, E, D. Vzájemný titr těchto protilátek vypovídá při vyšetření o charakteru postižení daného organismu.
Buněčný typ zajišťuje ochranu proti virům, intracelulárním bakteriím, ale i plísním a nádorovým buňkám pomocí aktivovaných T lymfocytů.
Oba systémy se vzájemně ovlivňují a doplňují, za normálních okolností jsou dostatečně účinné k odstranění škodliviny.
Někdy dochází k nedostatečné nebo naopak k nadměrné imunitní reakci, a tím může dojít k celkovému poškození organismu.
