Buňka je základní stavební a funkční jednotka v systému tkání, orgánů a organismu vycházející z klonu zygoty. Charakterem buňky je neustálá reakce na svou vnitřní situaci, bezprostřední okolí, ale i na změny vzdálených tkání, což umožňuje funkci celého organismu z hlediska fyziologie, ale je stejně tak odpovědná za určitou patologii a případný rozvoj nemoci. Z daného vyplývá, že buňka může být sama poškozena patologickým procesem nebo jen reaguje změnou svých funkčních schopností či sama mutuje, a je tedy prvotní příčinou tohoto procesu.
Základními prvky života buňky je schopnost růstu, dělení, komunikace. Buňka je účastna metabolických pochodů, je rovněž nositelkou dědičnosti. Ve vývoji organismu se specifikuje do tkání a příslušných orgánů.
Je známo, že každému typu buněk je dán limit počtu buněčných dělení, kterými mohou projít, což je určující pro takzvané stárnutí buněk korespondující s vlastním stárnutím organismu.
Regulační systémy pro proliferaci buněk, jejich stárnutí a řízenou smrt představují skupiny růstových faktorů, receptorů na povrchu buněk a další faktory jako intracelulární dráhy.
Obecná patofyziologie
Definice buňky
