Úvod

Úpolové sporty, tak jak historicky vycházely z bojových systémů, jsou i v dnešní době neustále inovovány a měněny. Od původní potřeby sebeobrany vlastní osoby, majetku či země se změnil cíl jedinců zabývajících se tréninkem bojových systémů spíše směrem k překonávání soupeře v rámci sportovního klání. Úpolové sporty jsou tedy v současné době stejně, tak jako jiné sporty podrobovány analýze s cílem zlepšení sportovního výkonu, kterým se zabývají jak trenéři, kineziologové, tak i sportovní lékaři. Podobnou snahu analyzovat vybrané úpolové sporty jsme měli i my. Za odvětví analýzy pohybu jsme si zvolili specifickou oblast podobnou podologii¹. Zabývali jsme se tedy měřením a tvorbou metodiky pro měření kontaktní plochy chodidla a podložky, v našem případě tatami². Získaná pohybová analýza se tedy nezabývá speciálními veličinami, ale spíše četností kroků, velikostí kontaktní plochy a z toho vycházející specifikaci pohybového vzorce (Reguli, 2011), (Kalichová, & Baláž, 2011).

Práce s názvem: „Komparace kontaktní plochy chodidla a podložky v úpolových disciplínách prostřednictvím PEDARU“ slouží jako před výzkum disertační práce prvního autora tohoto článku. Tato disertační práce by měla nést název: „Diagnostika stavu nožní klenby v úpolových disciplínách“. Jde tedy o snahu porovnat a číselně vyjádřit hodnoty týkající se kontaktu chodidla s podložkou ve vybraných úpolových sportech. V této dílčí práci jsme se zaměřili především na hodnocení kontaktu chodidla a podložky džudistů, karatistů, boxerů a pro zajímavost jsme naměřili skupinu kick-boxerů. Na první pohled můžeme pozorovat výrazné rozdíly v pohybových vzorcích námi zvolených sportů. A právě tyto rozdíly jsme se nažili postihnout a číselně vyjádřit. Z měřených hodnot, které nabízí software od firmy NOVEL, nás především zajímaly hodnoty týkající se maximální plochy kontaktu chodidla s podložkou při jednom kroku, počet kroků za daný časový interval nebo porovnání velikosti plochy chodidel mezi úpolovými sporty navzájem. Hodnoty maximálního a průměrného tlaku byly spíše doplněním pro porovnání s hodnotami velikosti kontaktní plochy.

Důležitým limitem, který ovlivnil výzkum, byla doposud nepropracovaná metodika měření bosých nohou sportovců provozujících úpolové sporty. To také bylo jedním z dílčích cílů práce a snahou autora – vytvoření metodiky měření, ze které by vyplynula možnost využití vložek sloužících k zaznamenávání kontaktu chodidla s podložkou. Zařízením od německé firmy NOVEL nesoucí název PEDAR (Obr. 17), slouží jako vložky, které se standardně vkládají do obuvi.

Obr. 17 Přístroj PEDAR od firmy NOVEL (Novel, 2007)

Ve vybraných úpolových sportech se však používá pouze minimalistická nebo žádná obuv a proto bylo potřeba zapracovat na vytvoření metodiky pro měření přístrojem PEDAR v úpolových sportech. Pro toto měření jsme využili speciální neoprenové ponožky používané ve vodních sportech jako prevence proti zranění (Obr. 18). Jako klíčové hypotézy jsme si zvolili dva předpoklady, které vždy vycházely z pohybové struktury vybraných sportů. Znalost pohybového výkonu v džúdó vedla k hypotéze, že právě v tomto úpolovém sportu zaznamenáme nejméně kroků během cvičného zápasu. Naopak jsme předpokládali, že největšího počtu kontaktů s podložkou naměříme u sportovců cvičících box a kick-box a to ve shodném počtu. Tato domněnka jasně vyplynula z velice podobné pohybové struktury obou sportů.

Obr. 18 Neoprenové protiskluzové ponožky

Cíle

Hlavním cílem naší práce bylo naměřit a porovnat hodnoty kontaktní plochy chodidla a podložky ve čtyřech úpolových sportech (džúdó, karate, box a kick-box). Pomocí naměřených číselných hodnot podložit obecně známou a viditelnou strukturu pohybového projevu ve vybraných úpolových sportech.

Dílčím cílem, ale především i potřebou pro tento výzkum bylo vytvoření metodiky pro měření přístrojem PEDAR v úpolových disciplínách specifické skupiny probandů, kteří při tréninku a soutěžích nepoužívají obuv.

Hypotézy

H1: Domníváme se, že nejmenší počet kroků bude naměřen u džudistů, vzhledem k pohybové struktuře sportovní disciplíny.

H2: Předpokládáme, že největší počet vzniklých kontaktních ploch naměříme u boxerů a kick-boxerů, a to ve shodném počtu.

Soubor

Skupina probandů byla vybrána dle předem stanovených kritérií. Ve všech případech se jednalo o výkonnostně trénující a závodící sportovce. Vybraní sportovci byli rozděleni do čtyř skupin dle sportu (džúdó, karate, box a kick-box). Snahou autora bylo vybrat co nejvíce homogenní skupinu sportovců. V tabulce 8 můžeme vidět průměrné hodnoty kritérií pro výběr a zařazení do měření, tak aby byla skupina co nejvíce homogenní. Zde je seznam kritérií:

- muži ve věku 20–30 let

- výkonnostně trénující a závodící sportovci

- trénující nejméně 5 let

- velikost nohy 45 dle evropského číslování

- hmotnost probandů 73–78 kg

- bez zranění či posttraumatického stavu dolních končetin

Tab. 8 Průměrné hodnoty kritérií při výběru probandů

	Průměrný věk probandů	Délka soustavného tréninku	Průměrná hmotnost
	[rok]	[rok]	[kg]
Džúdó	25,5	11	77,4
Box	21	5	74,3
Karate	24,5	8	78,1
Kick-box	22	6,5	76,5

Metodika

Měření probíhalo v úpolové tělocvičně na Fakultě Sportovních studií v Brně, konkrétně na tatami. Jako přístroj vhodný pro získání požadovaných hodnot jsme zvolili PEDAR od firmy NOVEL. Do tohoto pilotního výzkumu byly zařazeny čtyři skupiny probandů, konkrétně šlo o džudisty (viz Obr. 19), karatisty, boxery a kick-boxery.

Obr. 19 Kompletně připravený proband pro měření

Měření probíhalo tak, že vždy byl měřen pouze jeden proband, který vedl proti soupeři 60 vteřin cvičný zápas, který jsme opakovali u každého probanda tři krát. Tento zápas byl stopován na elektronické časomíře s akustickým signálem označující začátek a konec zápasu, tak aby byl čas měření přesně ohraničen. Cvičný zápas byl charakteristický tím, že měřený proband mohl zapojit bez výjimek všechny techniky proti soupeři. Byl tedy instruován, aby vedl ofenzivní způsob boje s neustálým pohybem, střídáním technik a útoků. Naopak neměřený proband z páru útoky předstíral a hrál roli obránce. Měl tedy za úkol vést defenzivní styl boje, provádět kontra techniky, ale nepřecházet do ofenzivy. Předstírání technik či útoků mělo také důležitý význam kvůli zabezpečení měřicího přístroje jak před destrukcí, tak z důvodu možnosti chyby měření či možnosti zkreslení zaznamenaného výsledku. Z každého úpolového sportu se měření zúčastnili čtyři probandi. Váhové rozdíly probandů byly ± 2,5 kg a všichni měli velikost nohy 45 dle evropského číslování. Na obrázku 19 lze vidět vybavení konkrétně džudisty, který je pro měření oblečen do keikogi³, přes které byl kolem pasu upnut samotný měřicí přístroj. Sběrnice pro komunikaci přístroje se stélkami byly připevněny pomocí několika pásek na suchý zip, tak aby probanda nijak neomezovali v pohybu.

Způsob měření

Přístroj byl standardně umístěn kolem pasu probanda, v našem případě však přes keikogi. Vložky používané pro měření v obuvi jsme připevnili na chodidla pokryté ponožkou pomocí speciální, samolepící, elastické bandáže. Tato bandáž se nejčastěji využívá pro veterinární účely (viz Obr. 20). Pro naše účely byla zvolena z důvodu velice dobré fixace bez přímého nalepení na stélku. Také byla přínosná menší pružnost bandáže, protože byla samolepící. Pružnost klasických obinadel měla velký vliv na počáteční velikost tlaků po připevnění vložek k chodidlu.

Obr. 20 Elastické samolepící masáže (Profarm.cz, 2013)

Následně jsme celé chodidlo i s vložkami pokryli neoprenovou ponožkou určenou pro vodácké sporty. Po tomto způsobu krytí stélek, sběrnic i chodidla probandů jsme sáhli z důvodu dobré přilnavosti k noze, ale především dobré protiskluzové ochraně chodidel probanda při technikách. Neoprenové ponožky mají tloušťku zhruba do 1 mm, takže povrch nijak neovlivňuje výsledné tlaky snímané stélkami. Na obrázku 21 můžeme vidět detail připevnění sběrnice ke stélce, která je umístěna ve výše popsané neoprenové protiskluzové ponožce.

Obr. 21 Detail upevnění stélky k chodidlu

Výsledky měření

Výsledky celého měření jsme vyhodnocovali vzájemným porovnáním číselných výsledků vzhledem k nastíněným hypotézám a v rámci zaznamenání významných rozdílů. Z těchto výsledků nás nejvíce zajímaly a zaujaly hodnoty týkající se průměrného počtu kroků za celý cvičný zápas. Tento zápas byl časově omezen na dobu přesně 60 s. Z tabulky 8 na následující straně je tedy jasně identifikovatelný box, jakožto sport, při kterém jsme u probandů zaznamenali nejvíce kroků. V tomto sportu jsme rovněž zaznamenali průměrnou hodnotu 112 kroků pro levou nohu a 129 kroků pro pravou nohu za dobu cvičného zápasu. V rámci tohoto úpolového sportu bychom měli přesněji uvádět počet kontaktů přední části chodidla s podložkou, protože boxeři se přemisťují především pomocí poskoků a nelze tedy hovořit o krocích. Zajímavé je tedy zamyšlení se nad počtem kontaktů obou chodidel za 1 s. Každé chodidlo se za 1 s dotklo v tomto úpolovém sportu více než dvakrát. S touto hodnotou na první pohled souvisí hodnota průměrné kontaktní plochy. Z této hodnoty je krásně rozpoznatelný pohyb sportovce pohybujícího se po špičkách. Pro box byly naměřeny průměrné hodnoty velikosti kontaktní plochy 87 cm2 levou nohou a 95 cm2 pravou nohou. Jednalo se o nejmenší kontaktní plochy a úzce s těmito hodnotami také souvisí maximální a průměrný tlak, který byl zdaleka nejvyšší oproti ostatním úpolovým sportům. Ani jeden z probandů (boxerů) po celou dobu cvičného zápasu neměl ani jeden kontakt zadní části chodidla (paty) s podložkou.

Poměrně překvapivým výsledkem bylo naměření nejmenšího počtu kroků u karatistů. Průměrná hodnota počtu kroků pro levou nohu činila 78 kroků a pro pravou 79 kroků. Domníváme se, že tyto hodnoty jsou mírně zkresleny nesnadným standardizováním homogenních podmínek pro všechny probandy. Což mělo za následek mírné prodlevy mezi technikami bez pohybu ve střehovém postavení.

Tab. 9 Tabulka kompletních výsledků

	Průměrná hmotnost	Noha	Počet kroků	Velikost kontaktní plochy	Maximální tlak	Průměrný tlak
	[kg]			[cm 2 ]	[kPa]	[kPa]
Džúdó	77,4	L	92	144	187,5	66,2
		R	93	135	274,1	63,5
Box	74,3	L	112	87	435,8	109,1
		R	129	95	352,5	107,1
Karate	78,1	L	78	154	175,8	65,3
		R	79	155	274,1	62,4
Kick-box	76,5	L	91	136	211,6	66,1
		R	93	149	218,3	75,9

Úzký vztah mezi výslednými hodnotami boxerů a kick-boxerů, který jsme předpokládali, nebyl zdaleka prokazatelný. Počet kroků u kick-boxerů byl srovnatelný s džudisty a u boxerů jsme zaznamenali v průměru o třetinu více kroků. Domníváme se, že tento jev nastal z důvodu pomalejší práce při technikách kopů v kick-boxu, což mělo za následek snížení rychlosti a tím i počtu kontaktních ploch v tomto sportu.

Shrnutí

První pokus o vytvoření metodiky pro měření s přístrojem PEDAR v úpolových disciplínách se zdařil naměřením 16 probandů. Konkrétní problém, který při měření nastal, se týkal nedokonalé přilnavosti neoprenové ponožky k podložce. Z komunikace s probandy vyplynulo, že je povrch nijak neomezoval v pohybu v rámci cvičného zápasu. Mimo výzkum jsme však přilnavost v technikách dále testovali a zaznamenali jsme problém až při velice důrazném nástupu do techniky, ve kterém je potřeba dokonalá stabilita sportovce. Dle dalšího subjektivního hodnocení probandů je též trošku limitující přístroj, který je nutné mít připevněn na těle. Pro naše účely, při kterých zejména porovnáváme velikosti styčných ploch chodidel s podložkou je připevnění vložek k chodidlu a umístění přístroje dostačující.

Domníváme se, že jsme tímto pilotním výzkumem dokázali vyhodnotit některé hodnoty, z nichž vyplývají pohybové struktury jednotlivých úpolových sportů, na které jsme se zaměřili. Překvapivým výsledkem bylo nepotvrzení druhé hypotézy týkající předpokladu, že naměříme stejný a navíc největší počet kontaktních ploch v boxu a kick-boxu. Jak již bylo uvedeno ve výsledcích, domníváme se, že je tomu kvůli zapojení dolních končetin v případě kick-boxu, kdežto v boxu sportovci neustále zajišťují stabilitu dvou oporovým postavením. První z hypotéz se potvrdila částečně, protože shodného nejmenšího počtu kontaktních ploch jsme naměřili také v kick-boxu a karate.

Důležitým dílčím cílem bylo vytvoření metodiky měření přístrojem primárně určeným pro měření tlaků chodidla v obuvi. Metodiku se nám podařilo zdárně sestavit a měření proběhlo bez výrazných problémů. V budoucnosti však bude nezbytně důležité pro odlišné měření metodiku zdokonalit především kvůli nedokonalému kontaktu s podložkou (tatami).

¹ Podologie je úzce zaměřená část ortopedie zabývající se chodidlem, změnami na něm, jeho léčbou, diagnostikou i prevencí (Šenkýř, 2011).Zpět

² Tatami je specifická podložka, sloužící jako prevence proti zranění při pádech, na které se cvičí úpolové sporty.Zpět

³ Keikogi je obecný nadřazený název oděvu pro úpolové sporty jako je např. džúdó, karate či aikido. V konkrétním úpolovém sportu se již využívá název např. karategi.Zpět