Studie vertikální reakce podložky při odrazu u různých druhů volejbalového výskoku

Úvod

Volejbal je hra s komplexním pohybovým projevem zatěžující většinu svalů a svalových skupin těla s velkými požadavky na fyzickou, technickou, taktickou i psychickou připravenost hráčů. Pohybovou činnost při volejbalu lze charakterizovat jako krátkodobé, často opakované úseky pohybové aktivity, které se střídají s různě dlouhým přerušením. Zatížení při hře má střídavou intenzitu, od nízké po maximální (Sheppard, 2008, p. 758–765; Stanganelli, 2008, p. 741–749; Gabbett, 2006, p. 29–35; aj.). Podle Havlíčkové (1993) je pro herní výkon hráče důležitý rozvoj rychlosti (reakční i realizační), síly (dynamického charakteru), obratnosti (koordinace) a pohyblivosti. Rozhodující činnosti se odehrávají v maximální možné výšce nad zemí, které hráči dosahují vertikálním výskokem, což zvyšuje význam odrazových schopností dolních končetin. Proto je při rozvoji kondičních schopností kladen důraz na sílu a zejména na dynamickou sílu (Dobrý, 1988, p. 16–19). Podle Havlíčkové (1993) by měl volejbalista dosáhnout při výskoku do výšky minimální na 330 cm. Nejhorších výkonů ve výskoku dosahují obvykle libera a nahrávači, nejlepších blokaři a smečaři. Výšku výskoku dále ovlivňují především tělesná hmotnost, výška hráče, procentuální zastoupení rychlých vláken a dostatečná pohyblivost v hlezenním kloubu (Gabbett, 2006, p. 29–35; Duncan, 2006, p. 649–651; Haník, 2008, p. 186–187; aj.). Ve volejbale musí hráči dokonale zvládnout několik druhů výskoků, při kterých můžeme rozlišovat různou techniku, účel, celkové provedení, přípravu na výskok, koordinaci celého těla. Předpokladem je kvalitní a silný odraz dolních končetin (Haník, 2004, p. 154, 2008, p. 186–187; Zapletalová, 2001; aj.). Dobrá úroveň výskoku zásadně ovlivňuje kvalitu hry hráče na síti, jeho úspěšnost v obranné i útočné fázi hry. Základní druhy výskoku jsou útočný výskok na smeč a obranný na blok. Výskok je často popisován jako balistický pohyb, který má v základním provedení tři fáze. Pokud je před odrazem rozběh, je popisován jako zvláštní fáze (Bartlett, 2009, p. 23–27). Podle Šimonka (2006) jsou v průběhu odrazu při volejbale realizovány dvě fáze, amortizační a aktivní, které na sebe navazují a obě je nutné provést s maximální přesností tak, aby byl výskok proveden dokonale a s maximálním výkonem. Efektivita výskoku při smeči odpovídá transferu energie v kinetickém řetězci začínajícím prací dolních končetin a postupuje k horním končetinám. Studie různých druhů skoků a výskoků prokázaly význam velikosti dynamické síly dolních končetin pro kvalitu výkonu (maximální vertikální výška výskoku). Nicméně její účinnost souvisí se schopností transformovat kinetickou energii ve správném pohybovém řetězci (Aragon, & Gross, 1997, p. 24–44; Sands, 1999, p. 107–127; Aragón, 2000, p. 215–228; Jensen, 2003, p. 345–349; Cacek, 2007, p. 17–20). To jsou základní faktory dosažení vysokého výskoku, který je předpokladem úspěšné herní činnosti jednotlivce při hře na síti. Rozhodujícím momentem z pohledu silového i technického je zvládnutí fáze optimálního protažení a zkrácení svalů účastnících se odrazu v tzv. stretch-shortening cycle – SSC (Bobbet, 1994, p. 1012–1020; Sheppard, 2008, p. 758–765; Amasay, 2008, 1224–1248; aj.). Při výskoku s rozběhem je umožněno získat horizontální hybnost, kterou je nutné transformovat do vertikální hybnosti s následným letem (Machado, 2002, p. 46).

Součástí ověření efektivity tréninkového procesu ve volejbale, který je zaměřený komplexně, je periodické hodnocení úrovně odrazových dovedností a dynamické síly (Voigt, 2003, p. 1–10; Haník 2008, p. 186–187; Margues, 2008, p. 1147–1155; aj.). Pro hodnocení úrovně odrazových dovedností jsou obvykle využívány vertikální i horizontální skoky, testování maximální síly, silového výkonu i stupně silového rozvoje (Grassgruber, & Cacek, 2008, p. 157–159). Síla dolních končetin je u hráčů volejbalu testována většinou pomocí motorických testů, méně často pomocí laboratorních testovacích zařízení (Machado, 2002, p. 46; Marques, 2008, p. 1147–1155). Pro správnou interpretaci výsledků u daného sportovního výkonu by měl být test maximálně specifický s pohybovými strukturami v co největší míře se shodujícími s vlastním skokem při hře. Existuje řada testů, které mají shodný nebo velmi podobný průběh pohybu jako skoky při hře. Nejčastěji se využívají skoky z místa, z rozběhu, útočný nebo obranný skok, skok z místa do dálky aj. (Měkota, 1983, p. 134–135; Haník, 2004, 2008; Marques, 2008, p. 1147–1155; Perič, & Suchý, 2010). Mezi nejpoužívanější zařízení pro testování kvality odrazových dovedností ve volejbale patří např. desky OR6-5, AMTI (MA, USA), Fitro Force Plate (Fitronic, SVK), EMED (Novel, SRN), trigonometrický koberec firmy Ergojump (Digitime, Finland) nebo Jumper (Fitronic, SVK) a další (Machado, 2002, p. 46; Zvonař, 2010, p. 65–68).

V některých výzkumech byly kvantifikovány síly odrazu dolními končetinami u elitních volejbalistů. Například Machado (2002, p. 46) zjistil reakci podložky ve vertikálním směru při odrazu na blok ve výši 3,3–4,5 násobku hmotnosti těla. Korvas, & Šamšula (2010, p. 117–124) při sledování vrcholových českých volejbalistů zjistili pro průměrnou sílu odrazu u mužů 2,8, juniorů 2,5 a kadetů 2,3 nTH a maximálního impulzu síly u mužů 4,2, juniorů 4,1 a kadetů 3,8 nTH.

Cílem popisné srovnávací studie bylo hodnocení vybraných ukazatelů charakterizujících úroveň dynamické síly při třech druzích volejbalových výskoků u dvou věkových kategorií volejbalistů, kadetů a juniorů.

Metodika

Byla sledována 2 družstva, junioři (J) a kadeti (K), rozdílné průměrným věkem, výkonnostně, délkou pravidelného tréninku, s podobným objemem tréninkového procesu. Všechna družstva mají vrcholovou výkonnost. Junioři i dorost jsou mistři ČR ve svých kategoriích. Bylo hodnoceno 13 hráčů kategorie kadet (16,3 let, 189,8 cm, 76,7 kg) a 10 hráčů kategorie junior (18,5 let, 190,0 cm, 77,7 kg). Absolvovaný tréninkový proces zaručoval kvalitní kondiční připravenost sledované oblasti sportovní výkonnosti. Kvalitu tréninkového procesu dokumentuje základní statistika z RTC. Junioři absolvovali 255 tréninkových dní, 362 tréninkových jednotek, 768 hodin tréninkového zatížení, 31 mistrovských a 53 přípravných utkání. Kadeti absolvovali podobné zatížení, 262 tréninkových dní, 380 tréninkových jednotek, 650 hodin, 61 soutěžních a 25 přípravných utkání. Byla zjišťována hodnota vertikální reakce podložky u tří druhů volejbalových výskoků, při blokařském výskoku z místa, blokařském výskoku po přesunu, smečařském výskok. Každý pokus na silové desce byl proveden třikrát a vypočítán průměr.

Měření bylo provedeno v průběhu soutěžního období v lednu 2012. Byla využita dynamometrická deska FITRO FORCE PLATE 12 (fy. Fitronic, SVK) a náběhové plató v úrovni odrazové plochy desky. Jedná se o jednoduchou přesnou desku na měření dynamické síly dolních končetin při různém pohybu (běh, chůze, skoky). Skládá se z jedné desky, elektroniky, 12 bitového AD konvertoru a software pro záznam a analýzu dat, ze kterých se vypočítá akcelerace, rychlost, přemístění a výkon z křivky síly v čase. Síly jsou zaznamenávány ve vertikální i horizontální rovině. Frekvence záznamu impulsu síly na desku byla nastavena na interval 0,001s. Proband po zahřátí a rozcvičení provedl 1–2 tréninkové skoky na plošině s náběhovým platem. Následně byly měřeny tři pokusy, které byly vyhodnoceny. Měření proběhlo ve školní tělocvičně za standardních podmínek. Hodnocena byla průměrná vertikální reakce podložky vytvořená v průběhu celé kontaktní doby realizace odrazu probanda (Favg) a hodnota maximálního impulzu síly (Fmax) vytvořená v průběhu odrazu. Byly vyhodnoceny průměrné absolutní a relativní hodnoty reakce podložky při odrazu u jednotlivých druhů výskoku. Relativní hodnota je násobek tělesné hmotnosti k produkované vertikální reakci podložky (nTH).

Obr. 1 Silová deska Fitro Force Plate

Obr. 2 Grafické znázornění vertikálních i horizontálních sil vytvořených při odrazu probanda na Fitro Force Plate.

Statistika: popisná statistika, t-test, Pearsonův korelační koeficient, věcné hodnocení pomocí Cohenova koeficientu d, statistická významnost byla hodnocena na α≤0,05.

Výsledky

Téměř ve všech sledovaných ukazatelích byli lepší hráči starší věkové kategorie. U většiny výsledků juniorů byla zjištěna vyšší homogenita, která ukazuje na vyrovnanější tým bez vynikajících a slabších jedinců.

Výsledky sledovaných ukazatelů pro blokařský výskok z místa

Junioři dosáhli vyšších absolutních hodnot vertikální reakce podložky pro F_avg i pro F_max. Z výsledků vyplývá, že u kadetů byla F _avg v průměru na 93,6 % a F_max na 95,8 % z úrovně juniorů. Rozdíly mezi kategoriemi nebyly statisticky významné (p<0.05). Pomocí věcného hodnocení jsme zjistili, že rozdíl pro F_avg dosáhl velkého efektu (d=0,84) a pro F_max malého (d=0,46). V relativních hodnotách dosáhli kadeti jediného lepšího výsledku než junioři pro F_avg, pro F_max byli junioři opět lepší. Pro kadety to znamenalo pro F_avg hodnotu 101,2 % a u F_max 96,1 % z úrovně juniorů. Statistické rozdíly mezi skupinami nebyly významné (p<0,05). Při věcném hodnocení dosáhly rozdíly mezi kategoriemi malého efektu pro F_avg (d=0,47) a pro F_max (d=0,14).

Tab. 1 Výsledky vertikální reakce podložky při blokařském výskoku z místa

	Absolutní F_avg(N)		Absolutní F_max(N)		Relativní F_avg (nTH)		Relativní F_max (nTH)
kategorie	Kadeti	Junioři	Kadeti	Junioři	Kadeti	Junioři	Kadeti	Junioři
M	1762	1883	2436	2542	2,51	2,48	3,22	3,35
SD	155	125	279	135	0,22	0,22	0,24	0,32

Výsledky ukazatelů pro blokařský výskok po posunu

Skupina juniorů po blokařském výskoku po přesunu dosáhla homogennějších výsledků pro absolutní i relativní hodnoty u obou sledovaných ukazatelů, které byly lepší než výsledky kadetů. Absolutní hodnoty kadetů byly pro F_avg na 94,5 % a pro F_max na 93,7 % z úrovně juniorů. Ani tyto rozdíly nebyly statisticky významné (p<0.05). Při věcném hodnocení jsme zjistili rozdíly u obou parametrů na úrovni středního efektu (pro F_avg d=0,58; pro F_max d=0,53 resp.). V relativních hodnotách dosáhli kadeti pro F_avg úrovně 95,5 % a pro F_max 94,2 % z hodnoty juniorů. Rozdíly opět nebyly pro oba ukazatele statisticky významné (p<0,05). Při věcném hodnocení byl zjištěn rozdíl mezi kategoriemi u F_avg na úrovni malého efektu (d=0,46) a pro F_max středního (d=0,59).

Tab. 2 Výsledky vertikální reakce podložky pro blokařský výskok po posunu.

	Absolutní F_avg(N)		Absolutní F_max(N)		Relativní F_avg (nTH)		Relativní F_max (nTH)
kategorie	Kadeti	Junioři	Kadeti	Junioři	Kadeti	Junioři	Kadeti	Junioři
M	2077	2197	2973	3173	2,76	2,89	3,93	4,17
SD	239	153	412	328	0,32	0,21	0,42	0,38

Výsledky ukazatelů pro smečařský výskok

I při smečařském výskoku prokázali junioři lepší výsledky v absolutních hodnotách dynamické síly než kadeti, kteří dosáhli pro F_avg 88,0 % z úrovně juniorů a pro F_max 83,3 %. Oba rozdíly mezi skupinami byly statisticky významné (p<0,05). Pomocí věcného hodnocení byly zjištěny velké efekty pro F_max(d=1,10) i pro F_avg (d=1,22).

V relativních hodnotách působili kadeti na podložku silou ve výši 88,0 % pro F_avg a pro F_max 83,2 % z úrovně juniorů. Statisticky významný rozdíl mezi kategoriemi byl zjištěn pro F_avg i F_max (p<0,05) a pomocí věcného hodnocení byl zjištěn mezi skupinami pro oba ukazatele velký rozdíl, u F_avg (d=1,63) a pro F_max velký (d=1,66).

Tab. 3 Výsledky vertikální reakce podložky při smečařském výskoku.

	Absolutní F_avg(N)		Absolutní F_max(N)		Relativní F_avg (nTH)		Relativní F_max (nTH)
kategorie	Kadeti	Junioři	Kadeti	Junioři	Kadeti	Junioři	Kadeti	Junioři
M	2006	2280	2863	3437	2,69	3,00	3,76	4,52
SD	229	154	562	293	0,26	0,15	0,55	0,28

Hodnocení jednotlivých typů odrazů u sledovaných skupin

U obou skupin byly nejnižší absolutní hodnoty pro F_avg i F_max zjištěny pro blokařský výskok z místa. Kadeti dosáhli nejvyšších hodnot při blokařském výskoku po přesunu, u juniorů při smečařském výskoku. U kadetů se při blokařském výskoku po přesunu zvýšila vertikální reakce podložky pro F _avg o 17,9 % ve srovnání s blokařským výskokem z místa a smečařským výskokem se zvýšila o 13,8 %. Rozdíly byly významné mezi blokařským výskokem z místa a oběma zbývajícími (p<0.05). Pro F_max bylo zjištěno zvýšení o 21,8 % u blokařského výskoku po posunu a o 17,5 % pro smečařský výskok. Významné rozdíly byly zjištěny opět mezi blokařským výskokem z místa a po přesunu i mezi blokařským výskokem z místa a na smeč (p<0.05). Mezi blokařským výskokem po přesunu a na smeč nebyl zjištěn významný rozdíl pro žádný z obou ukazatelů (p<0.05). Věcné hodnocení potvrdilo statistickou významnost rozdílů pro absolutní hodnoty F_avg i F_max, protože byly zjištěny velké efekty mezi blokařským výskokem z místa a oběma zbývajícími výskoky (pro F_avg d=1,56, 1,02 resp., pro F_max d=1,53, 0,96 resp.). Mezi blokařským výskokem z posunu a na smeč byl zaznamenán jen malý efekt (pro F_avg d=0,26, pro F_max d=0,22). U relativních výsledků byla zjištěna největší změna u F_avg mezi blokařským výskokem z místa a z posunu o 10 %. Zvýšení velikosti reakce podložky mezi blokařským výskokem z místa a na smeč dosáhlo jen 5,2 %. Mezi výskoky na blok z posunu a na smeč bylo zjištěno zvýšení o 4,5 %. U hodnot F_max došlo k nárůstu sledovaných ukazatelů ve výši 22 %, 16 %, 4 % (resp.). Statisticky významné rozdíly byly zjištěny mezi blokařským výskokem z místa a oběma zbývajícími výskoky pro F_avg i F_max pro absolutní hodnoty a u relativních jen pro F_max (p<0.05). U relativních hodnot pro F_avg byl významný rozdíl jen mezi oběma způsoby výskoků na blok. Věcné hodnocení opět potvrdilo statistickou významnost rozdílů pro relativní hodnoty mezi výskoky pro oba ukazatele. Pro F_avg byl rozdíl mezi výskokem na oba bloky velkého efektu (d=0,91) a mezi výskokem na blok z místa a na smeč efektu středního (d=0,54). Mezi blokařským výskokem z posunu a na smeč byl malý rozdíl. Pro F_max dosáhly rozdíly mezi blokařským výskokem z místa a oběma zbývajícími velkého efektu (d=2,08; d=1,27 resp.) a mezi výskokem na blok z posunu a na smeč malého efektu.

U juniorů byly zjištěny vyšší hodnoty vertikální reakce podložky než u kadetů, pro všechny druhy výskoků. Pro F_avg byla opět nalezena nejmenší absolutní hodnota síly při blokařském výskoku z místa, zvýšení pro blokařský výskok po přesunu činilo 16,7 % a na smeč 21,1 %. Rozdíly byly signifikantní mezi blokařským výskokem z místa a oběma zbývajícími (p<0.01). Mezi blokařským výskokem z posunu a na smeč významný rozdíl nebyl zjištěn (p<0.05). Tyto výsledky potvrzuje i věcné hodnocení, pomocí kterého jsme zjistili velký efekt pro F_avg mezi blokařským výskokem z místa a výskokem na blok z posunu (d=2,25) i na smeč (d=2,84). Mezi zbývajícími výskoky byl zjištěn střední efekt (d=0,54). Pro F_max byly u juniorů nalezeny vyšší rozdíly než u kadetů. Nejnižší hodnota byla změřena u dokařského výskoku z místa. Při blokařském výskoku z posunu se zvýšila o 24,8 % a na smeč o 35,2 %. Rozdíly byl statisticky významné jen mezi blokařským výskokem z místa a po posunu na blok a a na smeč (p<0.01). Pomocí věcného hodnocení jsme zjistili velký efekt mezi blokařským výskokem z místa a oběma zbývajícími (d=2,52, d=3,92 resp.) i mezi výskokem na blok z posunu a výskokem na smeč (d=0,85). U relativních hodnot byly rozdíly mezi výskoky pro F_avg 16,5 %; 21,0 %; 3.8 % (resp.) pro F_max 24,5 %; 34,9 %; 8,4 % (resp.). Při srovnání věcného hodnocení rozdílů u relativních hodnot F_avg mezi výskokem na blok z místa a oběma zbývajícími byl zjištěn rozdíl na úrovni velkého efektu (d=2,25, d=2,84 resp.) a mezi blokem z posunu a smečí střední efekt (d=0,54). Pro F_max u relativních hodnot byly rozdíly vždy velkého efektu (d=2,52, d=3,92, d=0,85 resp.). Rozdíly relativních hodnot byly statisticky významné jen mezi výskokem na blok z místa a oběma zbývajícími (p<0,05).

Video 1 Odraz na blok z místa

Video 2 Odraz na blok z posunu

Video 3 Odraz na smeč

Diskuze

Zjistili jsme přirozené rozdíly u jedinců s různou dobou pravidelného tréninku a různého věku, na druhé straně s podobným objemem zatížení v průběhu RTC. Výsledky bychom chtěli poukázat na problematiku využití dynamické síly u kategorií kadetů i juniorů a důležitost vysoké efektivity tréninkového procesu při nácviku důležitých pohybových struktur, které jsou rozhodující pro výkon ve volejbalu a které ovlivňují výšku výskoku ve volejbalu.

Junioři podle očekávání dosáhli lepších výsledků než hráči mladší věkové kategorie při laboratorním šetření v absolutních hodnotách obou sledovaných ukazatelů u všech druhů výskoku. V relativních hodnotách dosáhli kadeti jednoho lepšího výsledku pro F_avg, a topři blokařském výskoku z místa. Zbývající hodnoty byly opět lepší u juniorů. Věkový rozdíl 2,2 roky v tomto období dospívání hraje důležitou roli a spolu s delším pravidelným specifickým tréninkovým procesem je přirozeným důvodem, že junioři dosahují lepších výsledků ve sledovaných ukazatelích. Rozdíly mezi kategoriemi ve výsledcích z laboratorních šetření byly nevýznamné při výskoku na oba bloky. Jen při smečařském výskoku byly pro F_avg i F_max rozdíly vždy významné (absolutní i relativní hodnoty). Podobně při věcném hodnocení byly zjištěny velké efekty mezi skupinami především u výskoku na smeč, jak pro absolutní, tak i relativní hodnoty. To může dokumentovat lepší kvalitu odrazových dovedností u juniorů po rychlém posunu s lepší koordinací při odraze nebo naopak zatím nedostatečnou kvalitu pohybových struktur při výskoku na smeč u kadetů. U juniorů se tedy může jednat o efektivnější přenesení horizontální energie získané rozběhem do vertikálního směru. Současně to naznačuje, že není jednoznačná převaha starších hráčů v úrovni explozivní síly dolních končetin u sledovaných výskoků, kterou jsme očekávali. K získání převahy nad kadety jim pomáhají při vyšší rychlosti pohybu i kvalitnější pohybové struktury.

Vyšší homogenitu výsledků u juniorů nepovažujeme za výhodu, pokud byla celá skupina hodnocena společně, tedy i s libery a nahrávači. Tyto posty dosahují obvykle horších výsledků ve vertikální reakci podložky i motorických testech, což by mělo způsobit i větší rozptyl výsledků.

Při srovnání velikosti reakce podložky u sledovaných druhů výskoků jednotlivých skupin byly zjištěny rozdílné tendence pro jednotlivé druhy výskoků. Obě skupiny zaznamenaly nejnižší absolutní i relativní hodnoty při výskoku na blok z místa, což je známá skutečnost (Bobbet, 1994, p. 1012–1020; Marques, 2008, p. 1147–1155; Bartlett, 2009, p. 23–27), protože zde chybí počáteční energie při zahájení výskoku v akumulační fázi. Je zajímavé, že kadeti dosáhli nejvyšších absolutních i relativních hodnot při laboratorních testech při blokařském výskoku po posunu. Tento výsledek u kadetů z laboratorního měření byl mimo očekávání, očekávali jsme nejvyšší hodnoty reakce při výskoku na smeč. Kadetům zřejmě zatím chybí dostatečná kvalita pohybových struktur, schopnost vytvořit optimální rychlost náběhu před odrazem (Hank, 2012, p. 109–117), což může zapříčinit nedostatečnou kvalitu přesunu horizontální kinetické energie do vertikální a vytvoření vyššího výskoku. Není obvyklé, že jsou schopni realizovat větší sílu odrazu po přesunu stranou. Velikost vytvořených dynamických sil při odrazu ovlivňuje i kvalita celého pohybového řetězce, což si vysvětlujeme nedostatečnou kvalitou a automatizací techniky všech pohybových činností spojených s výskokem. Nekvalitní pohybové struktury naznačují i některé vztahy, které jsme zjistili u kadetů při výskoku na smeč. Čím větší zatížení podložky při odraze v absolutních hodnotách dosáhli, tím menší provedli výskok.

Junioři naplnili naše předpoklady a nejlepšího výsledku dosáhli po dynamickém rozběhu při výskoku na smeč. To vyplývá z pohybové charakteristiky. K největšímu přenosu kinetické energie může dojít při vyšší náběhové rychlosti u odrazu na smeč a optimálním přenesení do vertikálního směru, a žádné při výskoku na smeč z místa. Výsledky juniorů odpovídají i praxi, protože i při testu vertikální výskok z rozběhu dosahují vyšší výšku výskoku, než při výskoku z místa.

Nepředpokládali jsme, že u kadetů při laboratorním šetření zjistíme nejvyšší hodnoty reakce podložky po posunu stranou, i když i zde je získání prvotní hybné energie z horizontálního posunu jako u juniorů na smeč, ale ve směru, kde nelze získat takovou horizontální rychlost a tím i kinetickou energii.

Pokud srovnáme výsledky našich laboratorních šetření s jinými studiemi, jsou podobné. Například Machado (2002, p. 46) prezentoval pro výskok na smeč u juniorů v Brazílii hodnoty 3,3–4,4 nTH pro F_max. To jsou podobné hodnoty jako u našich juniorů. Kadeti dosáhli úrovně v dolní polovině rozsahu pro tento ukazatel, který Machado uvádí. A je zřejmé, že jsou z hlediska specifické výkonnosti v kvalitě dynamické odrazové síly i z důvodu věku na nižší úrovni. Při vlastním dřívějším měření (Korvas, & Šamšula, 2010, p. 117–124) jsme zjistili u dospělých jedinců extraligového družstva při simulovaném výskoku na smeč hodnotu pro F_avg 2,8 nTH a pro F_max 4,2 nTH, u kadetů pro F_avg 2,3 a pro F_max 3,8 nTH a u juniorů 2,5 a 4,1 nTH (resp.). To ukazuje vyšší kvalitu kadetů i juniorů ze současného výzkumu pro F_avg, u juniorů i pro F_max, než prokázala skupina v roce 2010.

Shrnutí

Pokud hodnotíme jen výsledky laboratorních šetření i přes dosažené kvalitnější výsledky ve většině sledovaných ukazatelů u skupiny juniorů, nelze tvrdit, že úroveň jejich dynamické síly je významně lepší při výskoku na blok. Lepší jsou jen v dynamické síle při výskoku na smeč. Ani předpokládaný rozdíl ve výšce výskoku v motorických testech není u juniorů významný. Relativní hodnoty sledovaných ukazatelů z laboratorního vyšetření se jeví jako výhodnější pro srovnání různých skupin probandů.