INOVACE ZIMNÍCH VÝCVIKOVÝCH KURZŮ
Výuka
Z psychomotorických her a cvičení můžeme sestavit samostatnou pohybovou lekci či je využít odděleně za různými účely (odpolední aktivity na sněhu před chatou, vyplnění času při čekání na vlek, zpestření zimní turistiky na sněžnicích, atd.)
V psychomotorických aktivitách využíváme řadu netradičních pomůcek a náčiní, většinou však jednoduchých a běžně dostupných. Tyto pomůcky můžeme použít v různorodých pohybových cvičeních a hrách, jejichž přehled najdete v již zpracovaných video-materiálech Fakulty sportovních studií (viz Literatura a Internetové zdroje).
Kreativitě se však meze nekladou a jistě se svými žáky a studenty objevíte mnoho dalších originálních her!
Psychomotorické pomůcky
Obr.56
Obr.57
Obr.58: Molitanový míč
Obr.59: Deky
Obr.60
Obr.61
Obr.62
Obr.63
Obr.64
Obr.65
Herní zásady psychomotoriky
- vhodná motivace prostřednictvím barevného nářadí a náčiní
- originalita a jednoduchost aktivit
- aktivity mají nesoutěžní charakter; není vítěze ani poraženého
- zapojení pedagoga do hry pokud právě nepozoruje skupinu za konkrétním účelem (sledování vztahů ve skupině, atd.)
- prostor pro tvořivost a samostatnost
- střídání rolí při párových aktivitách
- předem promyšlené aktivity; včasné uvedení do kontextu a seznámení s pomůckami
- vyhodnocení a prostor pro vyjádření účastníků po skončení aktivity / pohybové lekce
- vhodný hudební doprovod pro jednotlivé činnosti
- dodržování základních bezpečnostních pravidel (zejména u kontaktních aktivit, překážkových drah či práci s balančními pomůckami)
Úkoly psychomotoriky (podle Adamírové, 2006)
- Poznat své tělo, vytvořit si mapu – schéma těla, poznat jeho funkci jako celku i jeho jednotlivých částí, naučit se tělu rozumět a chápat nejen jeho pohybové schopnosti, ale i prožívat různé pocity a city, vyjadřovat je pohybem, naučit se s tělem zacházet a ovládat je, přitom je přijímat takové, jaké je. Základem je tedy získat co nejvíce zkušeností o svém těle z hlediska fyziologického, kognitivního a emocionálního a dovést je využívat pro své sebepoznání, sebezdokonalování a jednání.
- Seznámit se s prostředím, s předměty, které nás obklopují, s jejich vlastnostmi, možnostmi a způsoby využití. Naučit se předmětům nejen přizpůsobit, ale postupně je také přizpůsobovat svým potřebám, přetvářet je ke svému prospěchu.
- Poznat společenské prostředí, osoby, které v něm žijí. Pomocí znalostí sebe sama se naučit poznávat druhé, rozumět jejich citům, pocitům, přáním, touhám i potřebám. Na začátku tohoto procesu se cvičenci učí navazovat kontakty, v jeho průběhu pak komunikovat, spolupracovat, postupně budovat vzájemnou důvěru, odpovědnost a v závěru pomáhat druhým i za cenu potlačení sama sebe, svých výhod. Jedná se o celoživotní proces.
Volba cviků z oblasti psychomotoriky by měla odpovídat možnostem a úrovni motorického a psychického vývoje dětí. Respektujeme individuální provedení, jestliže dítě zachovává výchozí důležité momenty spolu se snahou o individuální maximum. V psychomotorických hodinách využíváme situací, kdy pozitivní působení pohybu vyplyne uprostřed jiných činností jako změna a odpočinek, pro radost, pro hru, pro větší prožitek toho, co jsme přečetli, viděli, atd. Hlavní zásadou by vždy mělo být podřízení se náladě a potřebě dětí přiměřenými formami řízení (Dvořáková, 1995).
