RIZIKA POHYBU V HORSKÉM PROSTŘEDÍ

Když se něco stane - řešení problémů na túře

Kapitoly:
Podchlazení , Omrzliny , Vyčerpání , Sněžná slepota , Nemoc z výšky , Opatření při bouřce
Úraz dolní končetiny , Přivolání pomoci , Bezpečnostní opatření při přistání vrtulníku , Transport svépomocí

 

I při zodpovědné přípravě túry může dojít k předem neovlivnitelným potížím.

V  horách představují náhlé zvraty počasí velké nebezpečí. Pohyb i v jednoduchém terénu se za deště, sněžení nebo námrazy stává obtížnější, orientace je při snížené viditelnosti zhoršená. Při významném poklesu teploty, promoknutí nebo větru hrozí podchlazení.

Při náhlém zhoršení počasí a snížení viditelnosti se skupina musí držet pohromadě. Někdy je vhodnější a bezpečnější zvolit sestup.

 

Podchlazení

je závažný až život ohrožující stav, který komplexně postihuje celý organismus. Je charakterizován:

• Poklesem centrální tělesné teploty pod 35 °C.
• Tepelné ztráty převažují nad tvorbou tepla.
• Kritická je teplota 29 °C, kdy u postiženého může dojít k zástavě oběhu a kdy již není schopen vyrobit tolik tepla, aby se i při minimalizaci tepelných ztrát spontánně ohřál na normální teplotu.
• Pro vznik podchlazení nemusí mrznout, stačí, když je „jen“ chladno!!

 

K podchlazení může dojít:

• Při nepříznivých okolních podmínkách (chlad, mráz, pád do studené vody, zasypání lavinou, pád do trhliny.
• Při neadekvátním oblečení vzhledem k okolním podmínkám, také vlhké a mokré oblečení urychluje ztráty tepla.
• Nedostatku energie a spánku (při vyčerpání).
• Snadněji u hraničních věkových skupin – senioři a malé děti.
• Při imobilizaci (znehybnění) zraněného.

Podchlazení se lidské tělo brání různými způsoby. Nejvýznamnějším obranným mechanismem proti ztrátám tepla je omezení prokrvení podkoží, kůže a svalů. Osoba, které je chladno, také obvykle zaujme schoulenou polohu, jejímž cílem je zmenšit povrch těla. Jakmile teplota klesne k 35 °C nastupuje svalový třes. Třes je mechanismus, který vlastní vůlí neovlivníme. Je to svalová práce, která vyrábí teplo, bohužel při vysokém nároku na kyslík a energii.

Proudění (vítr) urychluje ztráty tepla, protože udržuje vysoký teplotní gradient mezi kůží a okolím. Čím je vyšší gradient kůže-okolí, tím je teplo lépe odváděno pryč. Proto osoba ve větrném počasí pociťuje větší chlad, než při bezvětří. Efekt se jmenuje Wind-chill efekt. Čím vyšší je rychlost větru, tím nižší je pocitová teplota.

Kromě lehké hypotermie, kdy má postižený svalový třes a je při jasném vědomí, dochází s postupným poklesem centrální tělesné teploty k postupnému útlumu základních životních funkcí – vědomí, dýchání, krevního oběhu a činnosti srdce. Při těžkém podchlazení může dojít k zástavě dechu a oběhu. Postižený již nemá žádné známky života. Je třeba zahájit oživování – resuscitaci. Se snižující se teplotou dochází k utlumení metabolismu – tělo potřebuje méně kyslíku a živin – při zástavě oběhu z důvodu hypotermie tak bez kyslíku vydrží déle, než při normální teplotě, aniž by došlo k poškození mozku a dalších tkání. Velkou chybou je nezahájit resuscitaci nebo ji předčasně ukončit. Je zde naděje na přežití i zachování zdraví.

NIKDO PODCHLAZENÝ NA MÍSTĚ NEHODY NENÍ MRTVÝ, DOKUD NENÍ OHŘÁTÝ NA NORMÁLNÍ TEPLOTU A MRTVÝ!!!

První pomoc v terénu:

• Postiženého vždy ošetřovat v chráněném prostoru (stan, záhrab, chata), zraněného v terénu minimálně obnažovat.
• Co nejdříve provést dokonalou izolaci od vnějšího prostředí – spací pytel, bivakovaní pytel (žďárák), vrstvy oblečení, ALU folie, deky, čepice.

• Jestliže je podchlazený při vědomí a je schopen polykat a nemá žádné další poranění, je vhodné podávat horké sladké nápoje.
• Od střední hypotermie (podchlazený se již netřese, je zpomalený, spavý) je velmi důležitá šetrná manipulace (pokud možno s postiženým nehýbat!).
• Dodávat teplo z venku – tzv. centrální ohřívání – termozábal (na hrudník, břicho, do podpaží a třísel jsou vloženy termobalíčky nebo PET lahve či camel-vaky s horkou vodou. Pozor: nedávat přímo na kůži, aby nedošlo k popáleninám. Podchlazený je pak zabalen do alufolie a dalších izolačních vrstev).
• Sledovat vědomí a dýchání v max. 5 minutových intervalech.
• Při bezvědomí a zástavě dechu zahájit resuscitaci.
• Poměry a frekvence jako u pacienta s normální teplotou – 30 stlačení : 2 vdechy, stlačovat frekvencí 100/min.
• Resuscitaci ukončit jen při ohrožení nebo vyčerpání zachránců nebo předání horským záchranářům.
• Resuscitaci nepřerušovat.
• Transportovat pacienta je nejlepší profesionálními zachránci cestou letecké záchranné služby na specializované pracoviště s možností mimotělního oběhu (nejrychlejší metoda k ohřátí na normální teplotu).

 

Omrzliny

V mrazu může dojít také k lokálnímu chladovému traumatu - omrzlinám. Dochází k místnímu poškození kůže a hlubších vrstev intenzívním působením chladu, většinou pod -2 °C. Nejčastěji postižené jsou periferní částí těla: prsty rukou a nohou, obličej – nos, brada, ušní boltce. Vznik omrzlin roste v závislosti na délce působení chladu, intenzitě chladu i dalších faktorech jako dehydratace, omezení prokrvení končetin, vyčerpání, nedostatečná aklimatizace nebo některá onemocnění. Riziko omrznutí významně stoupá při velkém mrazu a velké rychlosti větru. Při vzniku hluboké omrzliny dochází k nevratnému zničení tkání a i při vyléčení navíc přetrvává řada obtíží – bolesti, poruchy citlivosti, změny barvy, poruchy pocení, kosmetické defekty a zvýšení citlivosti tkání na chlad.

Prevence vzniku omrzlin:

• Dostatek tekutin, energie, odpočinku.
• Boty, rukavice dostatečně volné, odolné větru a chladu, náhradní oblečení.
• Mokré oblečení včas měnit za suché.
• Dostatečná aklimatizace.
• Nekouřit.
• V případě ztrát citlivosti co nejdříve (ihned) začít ošetřovat!
• Děti – aktivně pátrat po prvních známkách.

 

Příznaky a průběh:

• Zpočátku všechny omrzliny vypadají stejně – kůže je bledá, chladná, necitlivá, někdy nafialovělá. Často se počátek omrznutí projevuje jako pocit tlaku nebo shrnuté ponožky v botě. Omrzlina se vyvíjí v průběhu hodin až dnů, mumifikace až měsíců.
• Omrzliny se z klinického hlediska dělí na povrchové (nedochází ke ztrátám tkáně) a hluboké (postižení i hlubších struktur – cévy, nervy, šlachy, klouby, kosti – dochází ke ztrátám tkáně).
• Z hlediska vývoje po zahřátí lze omrzliny rozdělit do 4 stupňů – jako popáleniny (zčervenání, puchýře s čirým obsahem, puchýře s krvavě zkaleným obsahem a odúmrť tkáně). Dělení neříká nic o hloubce postižení, s rostoucím stupněm však roste pravděpodobnost hlubšího postižení. Stupeň postižení nemá vliv na způsob léčby.
• Od počátku je jakýkoliv stupeň omrzliny nutné urychleně a intenzivně léčit.

 

První pomoc a léčba: viz algoritmus péče při omrzlinách, dostupné na www.horosvaz.cz , kde také lze nalézt další informace, vč. obrazové dokumentace. Doporučení lze stáhnout jako kartičku určenou k zalaminování do lékárničky.

 

 

Vyčerpání

Příčinou vyčerpání bývá nadměrná nebo nezvyklá dlouhotrvající námaha + působení chladu, větru, nedostatku spánku, při nepravidelné stravě, promoknutí atd. Ohroženi nejčastěji bývají:

• „Sváteční“ vysokohorští turisté bez pravidelné fyzické přípravy
• Hraniční věkové kategorie – děti a senioři

 

Vyčerpání se nejčastěji projevuje v průběhu 2–3 dnů od začátku námahy. Proto je také doporučeno zařadit 3. den výcvikového kurzu odpočinek. Nejčastěji popisované obtíže jsou:

• Pocit zimy, třesavka
• Slabost, závrať
• Pocit sevření na hrudníku
• Ospalost, malátnost
• Někdy zvýšená teplota

• V těžších případech nepravidelnosti srdečního rytmu nebo až bezvědomí a náhlá srdeční smrt!

Vyčerpání se nemá podceňovat. První pomoc je nasnadě!

První pomoc:

• SUCHO A TEPLO - postiženého dostat do teplého, suchého prostředí, mokré oblečení vyměnit za suché.
• ENERGIE - postiženému dodat energii ve formě teplého a sladkého čaje a dál pravidelné stravy.
• ODPOČINEK – postiženému dopřát dostatečně dlouhý a klidný spánek.
• V případě poruch rytmu srdce (nepravidelný puls) – absolutní klid, přivolat záchranku.
• Sledovat základní životní funkce – vědomí, dýchání, puls.
• Při bezvědomí a bezdeší - zahájit resuscitaci.
• POZOR: Podchlazení a vyčerpání se často dostavují současně! Nepodceňujte je!

 

Sněžná slepota

Sněžná slepota vzniká při popálení svrchní vrstvy rohovky ultrafialovým zářením. UV záření je pro lidské oko neviditelné, je součástí spektra slunečního záření, je účinně pohlcováno atmosférou. Nejtenčí vrstvu ozonové vrstvy, která zachycuje nejškodlivější UV záření, mají polární oblasti. Čím řidší je atmosféra, tím nižší je pohlcování. Z toho vyplývá, že množství UV záření významně roste s nadmořskou výškou. Na každých cca 300 výškových metrů, roste intenzita UV záření o 4 %.

Pro oči je škodlivé nejen přímé, ale i odražené záření. Nejlépe odráží sluneční záření suchý sníh až 88 %, mokrý sníh a firn 50 %, světlý písek 18 %, vodní hladina 7 %.

Sněžná slepota (jak vyplývá z názvu) je způsobena právě UV zářením odraženým od sněhu. Nejvyšší riziko onemocnění je při pohybu ve vysokých nadmořských výškách, na sněhové pokrývce. Rizikem v nížinách je nedostatečná ochrana zraku při svařování nebo opalování v soláriích.

Prevence sněžné slepoty
Sněžné slepotě se dá účinně předcházet nošením kvalitních ochranných brýlí se 100% UV filtrem. Ve velkých výškách se doporučují brýle s ochrannými bočními štíty, které brání pronikání UV záření z boku. I občasné sundávání brýlí pro mlžení nebo třeba při fotografování může zrak ohrozit. Ve vysokých polohách pozor na tzv. difuzní světlo! Vyskytuje se při lehké mlze. Brýle je nutné nosit nejen na jasném slunci a při azurové obloze! 

Příznaky a průběh
Příznaky - postupně narůstající pocit cizího tělesa v oku, řezání, bolest, zarudnutí očí, nemožnost otevřít oči až  křečovité sevření víček, bolest hlavy. Příznaky se objevují obvykle 4-6 hodin po expozici slunečnímu záření.

Léčba

• Nepokračovat ve výstupu.
• Postiženého nechat v klidu, ve stinné/temné místnosti, studený obklad na oči.
• Je-li to možné, je vhodné vyjmout kontaktní čočky.
• Úleva od bolesti:
• Lokálně do očí:
• Znecitlivující oční kapky (např. Benoxi, Novesin apod. – vše na předpis!), které navodí okamžitou úlevu od bolesti a postiženému dovolí otevřít oči a vidět. POZOR! Rohovka je UV zářením poškozena, vzniká vysoké riziko její infekce s možnými trvalými následky! Znecitlivující kapky používejte pouze na nezbytně nutnou dobu – tedy sestup do bezpečí!
• Umělé slzy, lubrikační oční gel či mast (např. Solcoseryl gel, Vidisic gel, O-Azulen mast, O-Septonex mast, psáno v pořadí dle vhodnosti) - rovněž zmírní bolest, napomohou obnovení svrchní vrstvy rohovky, sníží riziko infekce.
• Celkově: léky tišící bolest, např. Ibuprofen tbl.
• Pokud nenastanou komplikace, stav se spontánně upraví během 24 až 48 bez jakékoliv léčby.
• Jestliže se potíže nezlepší do 3 dnů nebo dojde-li k infekčnímu zánětu rohovky /hlenohnisavý výtok z očí, přetrvávající řezání/, co nejdříve navštivte očního specialistu. Je nutné nasadit kapky a masti obsahující antibiotika.

 

Nemoc z výšky

Upozornění: nepředpokládáme, že škola bude pořádat se žáky zájezdy do vysokých nadmořských výšek nad 3000 m. Některé zdravotní problémy způsobené nadmořskou výškou však u citlivých jedinců mohou nastat i níže, již od 1850 m, viz text dále. Někteří čtenáři pojedou, např. s cestovní kanceláří, na individuální akci mimo školu. Řada snadno dostupných, turisticky velice atraktivních oblastí leží v nadmořských výškách nad 3300 m n. m. Mezi nejznámější patří např. Peru – Cuzco, výchozí bod na Machu Piccu 3330 m. n. m., na místo se doletí letadlem!, jezero Titicaca 3811 m n. m. – dojezd autobusem, lanovka na Augile di Midi 3842 m. n. m., nejvýše položená železniční stanice v Evropě Jungfrau Joch – 3471 m n. m. a další, lyžování na evropských ledovcích – Marmolada až 3625 m n. m., Pitztal 3440 m n. m., Saas Fee 3600 m n. m., Sölden 3250 m n. m., Hintertux 3250 m n. m. a další). Následující text má za cíl seznámit s rizikovými faktory, příznaky a možnou léčbou nemocí z výšky.

Jestliže se organismus nestihne přizpůsobit vzrůstající nadmořské výšce, vznikají nemoci způsobené výškou. Mezi nezávažné patří lehká a střední akutní horská nemoc, mezi závažné těžká akutní horská nemoc, výškový otok plic a výškový otok mozku. Tyto nemoci vznikají již po několika hodinách, maximálně dnech pobytu v dané výšce. Jestliže cestovatel pobývá ve vysokých nadmořských výškách minimálně 3 měsíce, mohou vzniknout i subakutní a chronické horské nemoci. Tyto nejsou předmětem našeho sdělení.

Akutní horská nemoc (Acute mountain sickness = AMS)

• Ojediněle se vyskytuje u velmi citlivých osob již od 1850 m!, ve výškách od 4000 m n.m. má AMS každý druhý cestovatel! Četnost onemocnění se zvyšuje s nadmořskou výškou.
• Rozdělení: lehká, středně závažná, těžká ≈ má podobné příznaky jako výškový otok mozku.
• Typicky se vyskytuje nad 2500 m, počátek za 6–10 hodin po výstupu.
• Příznaky: nespecifické, typicky se vyskytuje bolest hlavy, dále pocit na zvracení nebo zvracení, vyčerpání, únava, závratě a špatné spaní.

 

Léčba: specifickou léčbou všech forem nemocí z výšky je SESTUP!!!

• Lehká AMS: nevystupovat, lze počkat v dosažené výšce, až příznaky zcela odezní.
• Střední a těžká, nebo pokud se příznaky zhoršují: sestup na výšku, kde se naposledy postižená osoba cítila dobře, tj. 500–1000 výškových metrů.
• Při bolesti hlavy lze podat léky proti bolesti (analgetika): Paralen nebo Ibuprofen á 1 tbl.
• Při zvracení léky proti zvracení: Torecan, nejlépe čípky (pouze na předpis!).
• Další vhodné léky: Acetazolamid (Diluran) 250 mg á 12 hodin nebo Dexamethazon 4 mg á 6 hodin (vše na předpis!), kyslík.

Výškový otok mozku (High altitude cerebral edema = HACE)

• Typicky se vyskytuje nad 4000 m.
• Při pozdním rozpoznání a pozdním zahájení léčby může cestovatel zemřít.
• Příznaky: jako u AMS + další - poruchy rovnováhy, dezorientace nebo zmatenost, změna chování a myšlení.
• Rizikovými faktory pro vznik AMS a HACE jsou typicky: rychlý výstup, překonaný velký výškový rozdíl za 24 hodin, předchozí onemocnění výškovou nemocí a otokem mozku, alkohol, léky na spaní během adaptace na výšku (tlumí dechové centrum), nadměrná fyzická námaha během adaptace na výšku, infekce respiračního traktu, vrozené dispozice a další.
• Léčba: vždy sestup, který nepočká do rána!, cca 500–1000 výškových metrů
• Vhodné je podání kyslíku.
• Medikace: dexamethazon 8 mg, dále 4 mg á 6 hodin, analgetika při bolesti hlavy, léky proti zvracení (viz AMS).
• Přenosná přetlaková komora, která krátkodobě zlepší stav nemocného a umožní jeho včasný sestup nebo transport. Nenahrazuje sestup!

 

Výškový otok plic (High altitude pulmonary edema = HAPE)

• Četnost: 0,2–15 % výškových cestovatelů.
• Obvykle nad 3000 m, 2–5. den výstupu, často bez předchozích symptomů AMS a HACE, obvykle večer po ulehnutí ke spánku.
• HAPE ve výškách 3000–4500 m má 60 % návratnost, jestliže po krátkém zotavení postižená osoba znovu rychle vystoupí do vysoké nadmořské výšky.
• Často po prolongované těžké námaze, častější u mužů.
• Příznaky: snížená fyzická výkonnost, pocit nedostatku vzduchu v klidu, kašel, který je zpočátku suchý a dráždivý, pak dochází k vykašlávání zpěněného růžového hlenu, někdy je tlak na hrudi a pocit bušení srdce. Při vyšetření se pak u postiženého vyskytuje zmodrání rtů a konečků prstů, zrychlená srdeční akce a dýchání, někdy horečka kolem 38 ° C.
• Typické rizikové faktory pro vznik HAPE: rychlý výstup a vysoký výškový rozdíl dosažený během 1 dne, předchozí onemocnění HAPE, nadměrná námaha, chlad, infekce dýchacího ústrojí, některá onemocnění srdce a plic, vrozená dispozice, alkohol a prášky na spaní během adaptace na výšku.
• Léčba: okamžitý sestup!
• Vždy je vhodné podání kyslíku, až dojde ke zrůžovění rtů.
• Nifedipin 60 mg SR á 24 hodin nebo 30 mg SR á 12 hodin nebo 20 mg SR á 8 hodin, podávat není-li možný sestup nebo transport (SR = slow release = pomalu se uvolňující).
• Klid, minimální námaha.
• Přenosná přetlaková komora – dojde ke krátkodobému zlepšení stavu a umožnění sestupu, nenahrazuje sestup!

Výškový kašel

• Není formou nemoci z výšky, ale ve vysokých a extrémně vysokých nadmořských výškách se vyskytuje velmi často.
• Suchý, dráždivý kašel, který je závislý na nadmořské výšce.
• Úporný, jsou popisovány i zlomeniny žeber.
• Příčina: není úplně jasná - pravděpodobně zvýšené dráždění receptorů pro kašel vdechováním suchého chladného vzduchu a zvýšení citlivosti receptorů v důsledku změn v mozku působením nadmořské výšky. Další příčinou může být:
• zánět dýchacích cest,
• tekutina v plicních sklípcích (= příznak výškového otoku plic!).
• Léčba: léky tlumící kašel - někdy pomohou až léky obsahující kodein, v těžších stavech nebo při podezření na HAPE (viz příznaky) sestup,
• dle nejnovějších doporučení se zdá účinný dexamethazon, salmeterol.

 

POZOR: Ne všechny choroby ve výškách jsou nemoci způsobené nadmořskou výškou. Pravidlem však je, že každé onemocnění ve vysoké nadmořské výšce se považuje za nemoc z výšky, dokud se neprokáže něco jiného => Léčba je vždy SESTUP!

Prevence nemocí z výšky:

• Dodržovat pravidla aklimatizace (viz kapitola aklimatizace)!
• Specifické léky jsou vyhrazeny pro nouzové situace (např. nutnost záchrany osobami nedostatečně aklimatizovanými), dále pro osoby extrémně nepřizpůsobivé nebo není-li možnost dodržet pravidla aklimatizace z důvodu transportu do destinace např. letadlem, vlakem atd.
• Léky, včetně kyslíku, by měli sloužit hlavně k léčebným účelům, ne k usnadnění výstupu.

 

Opatření při bouřce

Túru je nutné plánovat tak, aby se v případě blížící se bouřky skupina nacházela již v bezpečném prostředí. Nejbezpečnějším úkrytem při blížící se bouřce je chata s hromosvodem.

V případě, kdy v otevřené krajině hrozí bezprostřední zásah bleskem, je nutné se rozptýlit, s rozestupy alespoň 40 m a zaujmout bezpečnostní polohu ve dřepu. Pro orientační posouzení vzdálenosti bouřky se používá pravidlo 30 vteřin 30 minut. Jestliže mezi bleskem a úderem hromu napočítáte méně, než 30 vteřin, je k vám bouřka blíž, než 10 km. Hrozí zásah bleskem! Bezpečně lze pokračovat ve výstupu na vrcholy až po 30 minutách po posledním úderu hromu a blesku.

Bezpečnostní opatření při blížící se bouřce:

• V žádném případě byste se neměli za bouřky nacházet na vrcholech, hřebenech nebo zajištěných cestách, tzv. via ferratách.

• Nebezpečný je úkryt pod vysokými sloupy nebo osamělými stromy.

• Sledování bouřky z otevřených dveří a oken.

• Nebezpečný je úkryt pod převisy nebo v malých jeskyních.

• V otevřené krajině je nebezpečné stát ve skupince nebo si lehat na zem.

První pomoc při zásahu bleskem:

• Dbejte na vlastní bezpečnost. Neplatí, že do stejného místa blesk nikdy neuhodí!
• Kovové věci na sobě nepřitahují blesky, ale mohou při průchodu elektrickým proudem způsobit popáleniny.
• Příznaky u zasaženého mohou být různé podle průchodu elektrického proudu – od lehkých popálenin, které tvoří zvláštní obrazce až po bezvědomí a zástavu dechu. Někdy může dojít k sekundárnímu poranění při pádu kamení nebo při pádu po vymrštění tlakovou vlnou.
• Při bezvědomí je nutné rychle zkontrolovat dýchání. V případě, že postižený nedýchá, je nutné ihned zahájit neodkladnou resuscitaci. Resuscitaci je nutné provádět do příchodu profesionálních zachránců nebo do vyčerpání.

 

Úraz dolní končetiny:

 

Při úrazu žáka je nutné zajistit bezpečnost ostatních členů skupiny. Žáky je možné zapojit do akce. V prvních okamžicích je nutné zjistit, co se stalo, zraněného uklidnit, vyšetřit postiženou část a rozhodnout o způsobu první pomoci.

Příznaky výronu nebo zlomeniny: Bolest, otok, změna barvy, při zlomeninách tření úlomků kostí (krepitace) a nestabilita končetiny.

Z důvodu otoku postižené končetiny po úrazu je nutné dostatečně uvolnit tkaničky, botu však nesundáváme. Zamezíme zbytečným pohybům pomocí manuální stabilizace nebo dlahy a obinadla. Zlomeniny ani vykloubeniny nenapravujeme. Vždy je nutné zajistit tepelný komfort.

 

Přivolání pomoci

Jestliže se zraněný nachází na odlehlém místě nebo povaha úrazu a zkušenosti skupiny nedovolují transport svépomocí, je nutné zavolat odbornou pomoc. Pozor! V cizině bude komunikace se záchrannými složkami probíhat v jejich mateřském jazyce nebo v angličtině.

Při hovoru sdělíme, co se stalo, jaký je stav zraněného a kde se nacházíme. GPS souřadnice usnadní vyhledání.

Bezpečnostní opatření při přistání vrtulníku

Při přistání vrtulníku je třeba dodržovat bezpečnostní zásady. Místo přistání si obvykle vybere pilot sám – dle zkušeností i momentální meteorologické situace. Je-li rotor v chodu, nesmí se k vrtulníku nikdo přibližovat, dokud není posádkou vyzván! Nebezpečný je přístup zezadu (ocasní vrtulka), u některých typů i zepředu a při vždy při přistání vrtulníku ve svahu (listy rotoru mohou být nízko). Více viz „lavinová nehoda“.

 

Transport svépomocí

V některých případech je možné využít transport svépomocí. V oblastech s dobrou dostupností záchranných složek transportujeme pouze pacienty plně při vědomí, s  lehkým úrazem, na krátké vzdálenosti. Pro transport lze využít teleskopických holí a batohů. Na následujícím obrázku byla vytvořena sedačka z teleskopických holí, které byly prostrčeny ramenními popruhy batohů dvou transportujících členů. Vzniklá plocha mezi batohy pak byla obalena bundami, aby transport pro pacientku nebyl nepohodlný.