Raketové sporty (badminton, squash) ve školní TV. A proč ne?
Charakteristika squashe, historie a současnost
Squash, v současné době velmi oblíbená raketová hra, se hraje v uzavřeném prostoru – kurtu, kde se hraje odrážením míčku o stěny tohoto kurtu. Na podlaze a stěnách je čarami vyznačeno hrací pole a prostor pro podání. Hra začíná podáním jednoho z hráčů, kteří se pravidelně střídají v odbití míčku, a cílem každého je, aby soupeř udělal některou z chyb – dotyk míčku některé z autových čar, odehraje míček do autu, neodehraje míček o přední stěnu, neodehraje míček před druhým dotykem o zem, překáží protihráči, zasáhne protihráče míčkem nebo raketou. Hru vyhrává hráč, který první dosáhne 11 bodů, rozdíl bodů musí být po dosažení 11 minimálně o dva body – jinak hra pokračuje až do splnění tohoto pravidla. Muži i ženy obvykle hrají na tři vítězné hry, zápas se na oficiálních turnajích se hraje vždy na tři vítězné hry. Pravidla hry upravují chování a pohyb hráčů na kurtu tak, aby nedocházelo ke kolizím a možnému zranění.
Squash je zajímavá hra pro vrcholové, výkonnostní i rekreační sportovce, i jako doplňkový sport pro profesionální sportovce. Za předpokladu, že tréninkovou jednotku squashe přizpůsobíme a věnujeme se především nácviku bezpečného pohybu po kurtu a zacházení s raketou, je vhodná i pro sportovní vyžití dětí na druhém stupni základních a středních škol.
Historie a současnost
Hra, která zřejmě předcházela squashi, je známá ve Francii již ve 12. století a byla nazývána hrou „dlaní“. Další hra podobná squashi vznikla v Anglii počátkem 19. století, kdy vězňové v Londýnské věznici pro ukrácení dlouhého času a udržení se v kondici, hráli hru odbití míčku o stěny místnosti jakoukoli improvizovanou pálkou. Tato hra, pro kterou se dosud používal těžký míček podobný cricketovému, se dostává kolem roku 1820 do škol v Harrow a začala se nazývat Rackets. Protože byl omezený počet hráčů na kurtu, tak si ti, kteří čekali, trénovali údery mimo hřiště a začali používat lehký, gumový míček, aby zabránili rozbíjení oken. Podle zvuku, který vzniká úderem takového míčku o zeď, dostala tato pálková hra název „squash“. V roce 1864 byly v Harrow postaveny čtyři kurty a squash byl oficiálně na světě. Pravidla pro hraní a rozměry kurtu se dlouho lišily podle toho, kdo a kde squash hrál, a tak se teprve v roce 1920 hrál v Anglii první profesionální squashový šampionát.
V současnosti má světová squashová federace téměř 130 členů. Členové této asociace spolu s hráči, trenéry a ostatními fanoušky squashe se již delší dobu uchází o to, aby byl sportem olympijským. Také proto dochází k úpravám kurtu, aby zápasy mohly být sledovány diváky v televizních přenosech - hraje na skleněných kurtech, kvůli lepší viditelnosti ze všech stran kurtu, který má zbarvenou podlahu, aby na ní byl vidět bílý míček, a skleněné stěny jsou také zbarvené, aby je hráči viděli a v rámci rychlé hry do nich nenaráželi.
Největší hráč v historii squashe je Pákistánec Jahangir Khan, který byl mistrem světa v letech 1982 až 1988, nejúspěšnější český hráč je Jan Koukal.
V České republice se squashové kurty začaly stavět na konci 80. let minulého století, první byl postaven v Praze v hotelu Forum. Největší nárůst počtu kurtů byl v roce 2000 a v současnosti jsou squashová centra již po celé republice. Využití těchto sportovních center je v dopoledních hodinách menší, a tak je možné získat příznivou cenu na pronájem a využít tyto kurty pro zpestření obsahu tělesné výchovy na základních a středních školách.
