Šestá část: Didaktické aspekty modelových situací v sebeobraně
Výcvik sebeobrany
Výcvik sebeobrany je komplexní působení na jedince. Jedince při výcviku se učí poznávat sám sebe v kolizních situacích. Jedinec v průběhu výcviku zjišťuje své silné a slabé stánky. Cílem výcviku je nejenom rozvíjet jedince z hlediska sebeobrany, ale zmapovat jeho potřeby a následné možnosti obrany. Lektor se snaží zdokonalit silné stránky jedince a zároveň posílit jeho slabé stránky. Tím docílíme komplexní působení v průběhu výcviku sebeobrany.
Výcvik sebeobrany obsahuje jednotlivé komponenty, které tvoří zmiňovaný komplexní přístup.
Komponenty výcviku
- Teoretická příprava
Teoretická příprava je základem sebeobrany. Je nutné účastníky výcviku seznámit o zásadách a samotných možnostech sebeobrany. Tím máme, namysli například prevenci, právní aspekty a fáze konfliktu, ze kterých nám vyplívají další možnosti a zároveň i povinnosti.
- Kondiční příprava
Kondiční příprava je nedílnou součástí sebeobrany. Je třeba mít nepaměti, že velice dobře zvládnutá technika bez síly a kondice je proti důraznému útoku neúčinná. Proto v průběhu výcviku rozvíjíme kondiční schopnosti, zejména sílu a vytrvalost.
- Technická příprava
Technická příprava nám připravuje účastníky po technické stránce. Účastníci se učí zvolené technické prostředky a pohybové dovednosti, které mohou aplikovat při vzniku sebeobranné situaci. Technická příprava nezahrnuje jen přípravu na fyzický útok, ale zabývá se i verbálními útoky, respektive verbálními technikami, které napomáhají k eliminaci verbálních útoků.
- Praktická aplikace
Praktickou aplikací je myšleno samotné vyzkoušení naučených sebeobranných dovedností. Účastníci si ověřují jejich dosavadní teoretickou, kondiční a technickou úroveň v co možná nejreálnějších podmínkách. Tedy účastníkům je tvořeno prostředí, ve kterém jsou aktivovány jejich stresory. Lektoři i samotní účastníci zjišťují zpětnou vazbu na výcvik sebeobrany
- Řešení modelových situací
Modelové situace jsou situace, jak jsme zde už zmínili, které mají navodit co možná nejreálnější podmínky. Často se pracuje s vnějším okolím, tedy s místem, časem, osvětlením a psychologickými faktory (stresory). Modelové situace mají jedno úskalí a to, že pokud je nastavena nad možnosti obránce, tak může vzbuzovat nedůvěru sama v sobě, což pro další výcvik sebeobrany je nežádoucí, jelikož je to kontraproduktivní.
Zásady tvorby modelových situací:
· hraní rolí, přehrávání scénářů zasazených v širším kontextu
- rozvoj řízení stresu
· možnost mnoha alternativních řešení
· rozvíjení schopnosti pozorovat, orientovat se, rozhodnout se a konat
Cíl výcviku sebeobrany
Výcvik sebeobrany se řídí stanovenými cíli kurzu nebo vzděláváním. Pokud se budeme bavit o cílech sebeobrany, je třeba si odpovědět na otázku. Jak dlouho trvá naučit sebeobranu a co znamená umět sebeobranu? Tyto otázky nebo spíše odpovědi ovlivňují samotný výcvik sebeobrany.
Cíle přípravy v sebeobraně můžeme definovat podle časové osy sebeobranné situace (fází cyklu konfliktu) jako:
· připravit mentálně i fyzicky bojovníka pro boj
· udržet bojovníka mentálně i fyzicky fit v boji
· zachovat bojovníka mentálně i fyzicky fit po boji
Mentálně i fyzicky připravujeme bojovníka tak, aby zvládal prekonfliktní situaci, dodržoval taktické zásady prevence apod. V konfliktní fázi připravujeme bojovníka tak aby se v boji udrželmentálně i fyzicky fit. A konečná fáze, připravuje musí na to, že se bojovník musí v postkonfliktní fázi udržet mentálně i fyzicky fit, aby se snáz vyrovnal s následky konfliktu.
Miller se zabýval fázemi výcviku, které také souvisí s fázemi cyklu konfliktu. Jednotlivé části výcviku směřují k rozvoji schopností, nácviku dovedností a získávání znalostí a zkušeností pro prekonfliktní, konfliktní a postkonfliktní fázi.
Fáze výcviku jsou podle Millera:
- dlouho před možným útokem
- před útokem
- operativní podmiňování
- prolomení ledu
- boj
- po boji
Pro obranu dlouho před možným útokem je potřeba získat poznatky o legitimitě boje a morálně-volní vlastnosti. Také je potřeba osvojit si sociální normy platné v dané společnosti. Tato fáze je vzděláváním a výchovou, ovlivňuje kognitivní a afektivní vývoj člověka.
Pro činnost před možným útokem si má jedinec osvojit zásady taktického jednání. Prevence je stěžejní části vzdělávání v sebeobraně, V ideálním případě k boji nikdy nedojde. Osoba s kompetencí v sebeobraně dokáže upravit své chování, má dostatečnou znalost prostředí (vnějšího i vnitřního) a dovede komunikovat adekvátně situaci.
Výcvik v sebeobraně zahrnuje mnoho komponentů, které společně vytvářejí ucelenou mozaiku. V operativní podmiňování se rozvíjí především technická a kondiční příprava. V technických drilech se procvičují konkrétní odpovědi na fyzický útok.
Psychologická příprava je v současnosti jednou z nejprogresivněji se rozvíjejících složek přípravy v sebeobraně. Je nutné připravit potenciální oběti fyzických útoku na prolomení ledu, změnu chování tak, aby byli schopni se bránit, aby byli schopni udeřit útočníka. V jednotlivých systémech sebeobrany rozvíjejí specifické koncepty, například zlatý okamžik, killerinstinct, predatorthinking apod.
Řešení samotného fyzického konfliktu, nelze naučit bez různých forem volného boje. Schopnost bojovat se rozvíjí prostřednictvím sparringu a cvičného boje (randori). Nejvyšší, nejkomplexnější a nejsložitější formou výcviku v sebeobraně jsou modelové situace. Modelové situace, podle stupně abstrakce, integrují předchozí části přípravy.
Příprava na činnosti po boji je, bohužel, ještě stále často v mnoha výcvikových programech opomíjenou fází přípravy. Do této fáze přípravy zařazujeme první pomoc (zahrnující v první řadě pomoc sebe samému, self-hepl). Bojovník se musí naučit přijmout odpovědnost (právní, morální, …) za to co se stalo. A to v případě, že se zcela ubránil, jakož i v případě, kdy došlo k selhání. Obrana je vždy emocionálně vypjatou situací, obránce se s ní musí naučit vyrovnat. V některých případech může dojít také k rozvojiposttraumatické stresové poruchy. Připravený bojovník má být schopen snáze se s těmito těžkostmi vyrovnat.
Psychologická příprava v sebeobraně
Psychologická příprava má v sebeobraně zásadní význam. Psychická odolnost jedince se projevuje v sebeobraně jako schopnost asertivně vyjednávat, prosadit se a ochránit své zájmy, čelit nebezpečí, dělat rychlá a správná rozhodnutí pod stresem, mít odvahu a nebát se uskutečnit svůj úmysl až do konce, být schopen fyzicky ublížit útočníkovi apod. To vše může být velmi těžké. Jestliže bude obránce kondičně zdatný, technicky dobře vybavený, bude mít i dobrý plán, ale v rozhodující okamžik psychicky selže, výše jmenované mu nepomůže. Špička a Novák (1969) uvádějí, že bez mentální přípravy jsou získané znalosti a dovednosti mnohem méně využitelné až nepoužitelné. O tom, že psychologická příprava je v sebeobraně důležitá, není pochyb. Jak velký je ale její podíl na úspěšném řešení sebeobranné situace? Černý a Goetz (2004) uvádějí, že psychickým stavem je ovlivněn výsledek střetnutí z 80 %, zbylých 20 % připadá na techniku. Wagner (2006) dokonce tvrdí, že 90 % boje je mentální záležitostí, pouze 10 % fyzickou. Pokud připravíte vaší mysl na vítězství v boji, vaše tělo jí bude následovat.
Jednotlivé sebeobranné systémy a jejich instruktoři upřednostňují různé přístupy. Přístupy se nacházejí na dvou opačných pólech:
- Nepřímý
- Přímý
Nepřímý (implicitní) přístup v psychologické přípravě
Nepřímý přístup v psychologické přípravě v sebeobraně nazýváme také implicitní. U tohoto přístupu se předpokládá, že každé cvičení v sebeobraně přirozeně obsahuje i psychologický rozměr, který se procvičuje. Podle tohoto přístupu není nutné používat specifické metody psychologické přípravy.
Nepřímý (implicitní) přístup v psychologické přípravě v sebeobraně charakterizujeme znaky:
· Vždy se u nácviku technik, modelů, atd. implicitně připravujeme i psychicky.
· Psychická příprava je vedlejším (a žádoucím) efektem drilování.
Přímý (explicitní) přístup v psychologické přípravě
Opakem implicitního přístupu je explicitní přístup v psychologické přípravě v sebeobraně. Tento přístup používá zvláštní metody pro psychologickou přípravu stejně, jako se používají speciální metody pro ostatní složky přípravy v sebeobraně (kondiční, technickou, taktickou, teoretickou). Vzhledem k důležitosti psychologické přípravy se explicitní přístup považuje za správnější.
Přímý (explicitní) přístup v psychologické přípravě v sebeobraně charakterizujeme znaky:
· Psychologická příprava je záměrná (intencionální)
· Stanovuje cíle psychologické přípravy
· Využívá přímé metody psychologické přípravy
· Vyhodnocuje výsledky psychologické přípravy
Implicitní psychologická příprava jde ještě dál. Využívá benefity fyzického cvičení pro psychologickou přípravu a také benefity psychologické přípravy v sebeobraně pro běžný život. Zvýšené sebevědomí a důvěra v sebe sama je prvořadým předpokladem pro úspěšné jednání v konfliktu. Zvýšená psychická odolnost vůči stresu, naučené strategie, jak zvládat stres častokrát pomohou zcela deeskalovat napětí a odvrátit fyzický střet. V neposlední řadě patří k psychologické přípravě v sebeobraně techniky zvyšování tolerance vůči bolesti a schopnost odolávat obavám a strachu z bolesti. Dobře připravené a integrované osobnosti hrozí menší nebezpečí vzniku zranění (i subjektivně vnímané), protože se lépe zná a dokáže lépe odhadnout situaci. Výsledkem je stabilnější a pozitivnější nálada bojovníka.
Bojová připravenost
Příprava v sebeobraně souvisí s bojovou připraveností. Připravenost je optimální stav, ve kterém je osoba schopna čelit stresové situaci, fyzickému i psychickému konfliktu. V souvislosti s bojovou připraveností mluvíme také o míře vzrušení, míře excitace osoby. Míra této aktivační úrovně (nabuzení) je reakcí organizmu na nenadálou situaci, anebo na očekávání této situace. Každá nestandardní situace sebou nese psychickou a fyzickou zátěž. U této zátěže (stresu) člověk reaguje typickými reakcemi. Bojové vzrušení je fyzický a psychický stav spojený se stresovou reakcí (FxFxF):
- Fight (boj)
- Flight (únik)
- Freeze (znehybnění, zamrznutí)
Vzrušení (aktivaci), jako reakce na stresový podnět v konfliktní situaci rozdělujeme podle času, ve kterém vzniká na:
- Primární aktivace
- Sekundární aktivace
Primární aktivace
K excitaci dochází před samotnou akcí. Spouštěčemprimární aktivace je očekávání akce, představy osoby o budoucím průběhu akce. K primární aktivaci dochází ve fázi prekonfliktu. Pro efektivní řešení konfliktu je nevyhnutelné dosáhnout optimální úroveň aktivace. Pokud excitace předchází prekonfliktní fázi, může to mít za následek nepřiměřenou únavu osoby v samotné akci. Psychologická příprava by, kromě jiného, měla směřovat k správnému načasování aktivace.
Sekundární aktivace
K sekundární excitaci dochází na začátku konfliktu, Pokud byla osoba v prekonfliktní fázi optimálně aktivovaná, další, sekundární aktivace znamená „přepálení nabuzení“. Osoba není schopna reálně vnímat situaci, vyhodnocovat ji a konat. V akci je sekundární aktivace obvykle výsledkem:
· Pocitu nedostatečné připravenosti
- Obavy z nebezpečí
- Strachu ze selhání
· Strachu, ze zklamání druhých (kolegů, blízké osoby, přihlížejících…)
Optimalizace aktivace
Zamysleme se nad otázkou vztahu připravenosti a míry aktivace. Je zřejmě, že optimální připravenost je závislá na optimální úrovni excitace. V minulosti se předpokládalo, že připravenost je přímo úměrná excitaci. V současnosti se předpokládá, že existuje optimální úroveň excitace: Rozlišujeme tedy dvě teorie:
- Lineární teorie (Drive theory)
· Teorie otočeného U (Yerkes-Dodsnův zákon)
Lineární teorie aktivace
Podle této teorie připravenost a výkon vzrůstá lineárně s vzrůstajícím vzrušením. Tato teorie do jisté míry platí pouze u jednoduchých úkonů. U komplexních akcí je vysoká úroveň aktivace kontraproduktivní.
Teorie otočeného U (Yerkes-Dodsnův zákon)
V sebeobraně aplikujeme poznatek, že každý jednotlivec má interindividuálně odlišnou optimální úroveň aktivace. Vyšší úroveň aktivace než je pro něho adekvátní je nepříznivá pro činnost spojenou s obtížnými a komplexními úkoly, na kterých mu velice záleží, též zákon obrácené U křivky. Tato teorie, vytvořena psychology Yerkesem a Dodsnem v roce 1908 definuje, že připravenost a výkon je největší při optimálním vzrušení. Extrémně nízké a extrémně vysoká úroveň vzrušení snižuje připravenost a výkon:
· při vzrůstající aktivaci výkon do určitého bodu stoupá, po jeho dosažení, kdy je jedinec již přestimulován, začíná klesat.
· Existuje však rozdíl mezi jednoduchými a složitými úkoly. Při jednoduchých úkolech, může být stupeň aktivace vyšší než při složitých úkolech
V přípravě v sebeobraně dbáme na to, aby každá osoba poznala vlastní optimální úroveň aktivace a dokázala jej dosáhnout. Optimální úroveň aktivace je předpokladem optimálního výkonu. Úroveň aktivace se nachází v optimální zóně přirozené dokonalosti. V angličtině se pro tuto zónu používá akronym O-ZONE (angl. Optimal Zone of Natural Excellence).
Optimalizace výkonu v sebeobraně
O optimálním výkonu v sebeobraně hovoříme vždy v souvislosti s konkrétními podmínkami v konfliktní situaci. Nelze vždy dosáhnout absolutního vítězství bez újmy (např. majetkové). Pokud máme být v sebeobraně připraveni, abychom dosáhli optimálního výkonu, je nutno pochopit psychologické a fyziologické zákonitosti.
Mnozí dobře trénovaní profesionálové znají z akce takový stav, u kterého jsou schopni vysokého výkonu. Nepociťují přitom nadměrnou zátěž, jsou schopni rychle a správně se rozhodovat. Americký psycholog maďarského původu MhalyCzikszentmihalyi tento stav nazval flow, proudění. Stav flow je duševní stav ponoření do činnosti, plné koncentrace a úspěchu. Jedinec dokáže s přehledem vnímat veškeré dění kolem sebe, stává se fyzicky a psychicky nadřazený. Tento stav v kombinaci s technickými prostředky je vrchol optimalizovaného výkonu v sebeobraně.
Stav flow je charakterizován několika znaky:
- Sloučení myšlenek s akcí
o Myšlení a činnost ve stejném okamžiku.
o Pocit spojení sebe sama s úkolem.
- Soustředěná pozornost
o Vnímání pouze těch vjemů, které jsou potřebné k řešení úkolu.
o Podvědomí obsahuje pouze relevantní myšlenky.
- Pocit plné kontroly
o Pocit plynulé kontroly nad sebou i okolím.
o Plná sebedůvěra (ne však pocit nesmrtelnosti).
- Pocit jasných požadavků
o Rozhodování je lehké.
o Rozhodnutí jsou jasné, koherentní, neodporují si.
- Spokojenost se sebou samým
Míra bojové připravenosti je individuální a závisí od mnoha proměnných. Některé z těchto proměnných nelze ovlivnit, anebo je ovlivnit pouze omezeně (vrozené). Některé naopak správným tréninkem ovlivnit lze.
Některé situace vyžadují zvýšenou aktivaci, aby bylo dosaženo optimálního výkonu. Jsou to především situace, u kterých je výchozí aktivační úroveň velmi nízká. Situace vyžadující zvýšenou aktivaci jsou například:
- probuzení z hlubokého spánku
- únava z dlouhé akce
- znudění z dlouhé akce
· každodenní rutina, když se nic neděje
· nepředpokládaný zvrat průběhu akce
Pro zvýšení aktivace používáme různé metody. Některé z nich jsou vhodné pro použití v týmu, jiné je vhodné použít při individuálním přístupu.
Mezi aktivační metody patří:
- rozcvička, tělesná cvičení
· selektivní asociace (ovlivnění druhými osobami)
· startovací slova (síla, akce, jedeš, …)
- startovací představy
o představy optimální odpovědi
o představy optimální připravenosti
- soustředění
· emocionální transformace (např. hněvu)
- hudba
Hudba je považována za aktivační metodu, která je aplikovatelná na všechny bez rozdílů. Každý jedinec má svůj oblíbený žánr, který ho uklidňuje nebo motivuje. Když se podíváme do historie, tak například před bojem se často zpívalo nebo se prováděli různé bojové tance s hudebním doprovodem. Účelem bylo vytvoření ideální aktivační úrovně.
Analogicky používáme metody pro snížení aktivace. V případech, kdy je excitace příliš vysoká, je potřeba zklidnit se zpátky do stavu optimální aktivace.
V konfliktní situaci, od prekonfliktní fáze až po postkonfliktní fázi se zátěž pro organizmus zvyšuje, osoba prožívá stres, dochází k emočnímu vypětí. Stres, jako nespecifická reakce organismu na zátěžové vlivy, je i v laické veřejnosti znám. Spouštěčem nespecifické reakce organismu jsou stresory. Jsou to situace, které spouštějí fyzické a emoční reakce, které také nazýváme stresové reakce.
Můžeme se pokusit definovat znaky stresových situací:
- Rychlý průběh událostí.
· Chaotický, nepředvídatelný průběh událostí (nelineární dynamika).
· Události, které jsou od jistého okamžiku nevratné.
· Události, ve kterých lze lehko mnoho ztratit (zdraví, život).
Fyziolog Walter Bradfort Cannon (1871-1945) na začátku dvacátého století v publikaci „Bodilychanges in pain, hunger, fear, and rage“ popsal poplachové reakce, známé jako model fight-or-flight (anebo také fight-or-flight-or-freeze).
Poplachové reakce přímo souvisí se sebeobrannou akcí:
- Fight
o Aktivace organizmu - boj
- Flight
o Aktivace organizmu – únik, útěk
- Freeze
o Deaktivace organizmu - ustrnutí
Reakce na stres, je možné sledovat i periferně, například:
- kožně galvanické reakce
- krevní tlak
- frekvence srdeční činnosti
- svalové napětí
- tremor (třes)
- respirace
- mrkací reflex
- pohyby očí
Srdeční frekvence je jednoduchý indikátor, podle kterého lze sledovat míru stresu. BruceSiddle se zabýval řešením vztahu mezi stresem a stupňující srdeční frekvencí. Tento vztah tvoří jakýsi bojový paradox a to znamená vysokou hrozbu automatického zapojení sympatického nervového systému. Aktivující zmíněný systém, automaticky zvýší srdeční frekvenci, což ovlivňuje výkon lidského těla, vnímání okolí a rychlost.
Příklady změn ve vztahu zvýšené srdeční frekvence:
- 115: zhoršení jemné motoriky
o Manipulace se zbraní
o Přesné pohyby prstů a rukou
- 145: zhoršení komplexní motoriky
o Složitější úpolové techniky (vyžadující koordinaci více pohybů)
- 175: selhávání analýzy vjemů
o Selektivní slepota a hluchota
o Selhávání kognitivních procesů
o Fatální zvýšení reakčního času
o Hypervigilance, hyperexcitace
Srdeční frekvence je nepřímým způsobem měření vzrušení (míry stresu). Všechny tyto změny vedou k selhání kognitivních schopností a to má za následek zvýšení reakční doby a hypervigilaci, tedy zamrznutí na místě. Nebo také může docházet ke konání iracionálních činů.
Vše e závislé na míře připravenosti jedince, a proto je nutné ve výcviku, jednoduchým způsobem ověřováníúrovně zatížení.
Sebeobranný výkon
Sebeobranný výkon je považován za specifický, jelikož je převážně prováděn v nestandartních a předem neurčitých podmínkách. Obránce se dostává na hranici fyzických a psychických možností, což způsobuje situace, že obránce je v ohrožení a hrozí mu újma na zdraví či životě.
Výkon v úpolech
Jde o fyzický a psychický výkon, s fyzickým cílem překonání partnera dle předem stanovených pravidel. Výkon je prováděn v ideálních podmínkách (tělocvična s tatami), kde nehrozí různá sekundární zranění (pád na roh stolu).
Cílová kategorie
Máme tři základní cílové kategorie a to muže, ženy a děti. Každá kategorie má svá specifika.
· Muži od počátku mají v sobě zakódovaný bojový charakter, tedy veškerá úpolová cvičení vnímají lépe než zbylé dvě cílové skupiny
· Ženy tvoří specifickou skupinu. Jako největší problém při cvičení úpolů u žen bývá jejich psychika. Často musí být prováděna aktivace, tak aby byly schopné provést dané úpolové cvičení.
· Děti jsou velice kreativní skupinou. Dokáží velice dobře vnímat pohybovou strukturu cvičení. Úpolová cvičení jsou prezentována v herní podobě. Ovšem u dětí dbáme na striktní dodržování pravidel, jelikož dochází k neuvědomování hranic při cvičení.
Sportovní výkon
- Soutěže
V úpolových sportech existují různé typy soutěží, proto se setkáváme s pojmem úpolové sporty. Každý sport má své specifika a federaci, která zastřešuje jednotlivá soutěžní klání.
o Podle soutěžních řádů jednotlivých sportů
o Různé kategorie soutěží (okresní, krajské a státní)
Výkon na soutěži je výsledkem přípravy v některých úpolových sportech
Úpolové sporty respektive cvičenci jednotlivých úpolových sportů se neustále připravují na soutěží klání. Soutěže umožňují ověřit jejich fyzickou, psychickou a technickou vyspělost. Aby byl podán co nejlepší výkon, je za potřebí kvalitní příprava. Příprava je složena ze čtyř období:
- Přípravné období
- Předzávodní období
- Závodní období
- Přechodné období
Každé období má svůj tréninkový rytmus, který je sladěn se strukturou soutěží daného úpolového sportu.
Zkoušky
Zkoušky v úpolových sportech a bojových uměních slouží k ověřování technických dovedností cvičence. Cvičenec po splnění určitých kritérií (pravidelná účast, technická vyspělost, poražení soupeři atd.) může předstoupit před zkušebního komisaře, který provádí přezkoušení a rozhoduje o udělení nebo neudělení vyššího technického stupně.
Stupně v bojových uměních
Úpolové sporty a bojové umění mají stanovené technické stupně. Technické stupně značí určitou úroveň a technickou vyspělost jedince. Jednotlivé technické stupně jsou demonstrovány pásky (obi) a zpravidla nazývány „kyju“.
Skutečná reálná situace
Skutečná reálná situace v sebeobraně je soubor všech nečekaných proměnných, které jsou spojeny se sebeobranou situací. Jde o kombinaci našeho aktuálního fyzického a psychického stavu s kolizní situací. Proto je těžké při výcviku sebeobrany připravit jedince na reálný střet. Odborníci se často shodují, že to není zcela možné. Ovšem existuje částečná metoda, která se dokáže přiblížit k reálnosti sebeobranné situaci a to je modelová situace.
- Modelové situace
Stav, kdy se vytváří takové podmínky, které se co nejvíce přibližují realitě.
Ideálně nedojde k takovéto situaci (paradox v sebeobraně)
Paradoxem celé sebeobrany je, že se snažíme, aby k žádné sebeobranné situaci nedošlo. Vytváříme různé systémové přístupy, které se snaží zamezit vzniku kolizní situace, i přesto je sebeobrana aktuální a potřebná.
Bezpečnost u cvičení sebeobrany
Dodržování bezpečnostních zásad při cvičení sebeobrany je stejně důležité, tak jako u jiných pohybových aktivit. V průběhu cvičení je třeba dbát na doporučení a postupy, které stanovuje učitel. Při úpoleh, kde hlavním cílem je fyzické překoná partnera, je důležité dbát na svoji a partnerovu bezpečnost. Vznik zranění je zapříčiněno nepozorností a často cvičení jiných cviků, které nejsou předmětem nácviku.
Cvičení úpolů není nebezpečnější, než jiné pohybové aktivity
Kolem cvičení úpolů se objevují různé mýty a dohady, které vypovídají, že cvičení úpolů patří k nebezpečným pohybovým aktivitám. Úpolové aktivity patří mezi výrazně méně rizikové než například Rugby. Rugby je považováno jako za nejúrazovější sportovní aktivitu. Při provádění úpolových pohybových aktivit, cvičíme předem ve stanovených podmínkách a cvičící partner ví, jaké pohybové vzorce má očekávat. Proto se cvičení stává bezpečné.
Pro zvýšení bezpečnosti cvičení úpolů dodržujeme tyto zásady:
- Dodržování didaktických zásad
· Respektování specifika úpolů (kontakt)
- Bezpečnost u cvičení úpolů
- Připravenost cvičenců
o Kondiční
o Kondičně rozvíjet cvičence, jelikož úpolová cvičení jsou fyzicky náročná.
o Psychická
o Připravit cvičence po psychické na fyzické překonávání cvičícího partnera.
o Úpolová
o Připravit cvičence na úpolové aktivity, jelikož pro některé jedince, mohou být jednotlivé úpolové pohyby složité či dokonce „nefyziologické“. K tomu nám slouží:
Průpravné úpoly
§ Základní úpoly
§ Základní úpolová technika
Hygiena
Hygienické návyky při cvičení úpolů jsou velice důležité, jelikož dochází ke kontaktnímu cvičení. Proto dbáme, aby cvičenci dodržovali zásady osobní hygieny (ostříhané nehty, čistota oděvu, upravenost aj.) Zásady hygieny dodržujeme, jak před cvičením, tak i po cvičení. Je třeba si uvědomit, že při kontaktním cvičením se dostáváme s nevyžádaným kontaktem (krev, sliny aj.)
Zdraví a hygiena
· Osobní hygiena – jak už bylo zmíněno, jde o upravení zevnějšku, tak aby jedinci splňovali hygienické zásady. Proto dbáme na ostříhané nehty, čistý cvičící oděv, v případě dlouhých vlasů patřičnou úpravu (vlasy do gumičky).
- Správné ustrojení
o Vhodný cvičební úbor
Cvičební úbor by neměl obsahovat žádné kovové předměty (cvoky, zip, knoflíky). Měl by být pro cvičence komfortní.
o NE: hodinky, náramky, piercing, náhrdelníky,…)
- Úprava
o Nehty
Ostříhané nehty. U dívek, které mají dlouhé nehty, dbáme, aby byly ostříhané nebo přelepené náplastí.
o Drobná poranění
Dbáme na okamžité ošetření drobných poranění, tak aby nehrozilo zvětšení poranění a znečištění cvičícího prostředí.
o Líčení
Při cvičení úpolů dbáme na bezpečnost. Vždy se řídíme jednotlivými postupy, které stanovuje učitel. Neprovádíme cvičení bez dozoru a cvičení, která nejsou předmětem výuky. Zásady bezpečnosti cvičení úpolů jsou:
· Cvičenci přebírají odpovědnost za bezpečnost spolucvičence
· Řízená sebekontrola (pohybová, emocionální)
· Respektování determinantů didaktiky úpolů
Didaktika
Jako každá pohybová aktivita, tak i úpoly vyžadují dodržování didaktických postupů. Dbáme, aby stanovená úpolová cvičení byla vhodná pro cvičící skupinu. Dále aby byla důkladně popsána a předvedena. V případě rozdělení cviku do více fází, tak vždy postupujeme od jednoduchých pohybových vzorců, ke složitým.
Mezi další sady patří:
- vymezení úkolů cvičenců
- jasné instrukce k začátku a ukončení cvičení (domluvené signály)
Specifika bezpečnosti u modelových situací
Modelové situace jsou obrazem skutečnosti, proto se řídí i specifickými pravidly bezpečnosti. Nemůžeme dostatečně dodržet pravidlo vhodné ústroje, bezpečného prostředí, atd. Tam, kde je to možné, používáme takové prostředí a předměty, které nadbytečně neohrožují bezpečnost účastníků (například použití plastových kelímků namísto skleniček).
Stěžejní je role vedení modelové situace, které musí zastavit modelovou situaci dřív, než dojde k vážnějšímu zranění.
Seznam použité a doporučené literatury pro tuto kapitolu
Baran, I. (2008). Úpolové zručnosti ako nevyhnutná súčasť profesnej prípravy plavcov záchranárov. In Prínos úpolových aktivít na rozvoj osobnosti človeka. Bratislava : Peter Mačura-PEEM. s. 115-128.
Gilbertson, K. (2006). Outdoor education : methods and strategies. Champaign, IL : Human Kinetics. 214 s. ISBN 0736047093.
Grossman, D.,Christensen, L. W. (2007). On Combat : The Psychology and Physiology of Deadly Conflict in War and in Peace. USA : PPCT Research Publications. 403 s.
Miller, R. (2008). Meditations on Violence : A Comparison of Martial Arts Training & Real World Violence. Boston : YMAA Publication Center. 181 s.
Ondráček, J., Hřebíčková, S. (2007). Turistika I. Elportál, Brno, Masarykova univerzita. ISSN 1802-128X.
Reguli, Z., Sebera, M. (2009). Autoevaluační zpráva oboru Speciální edukace bezpečnostních složek. Brno : Masarykova univerzita. Interní dokument.
Rovný, M., Čechvalová, U. et al. (1966). Teória a metodika pohybových hier. Bratislava SPN. 141 s.
Zvonař, M. Duvač, I., Sebera, M., Kolářová, K., Vespalec, T. Maleček, J. (2011). Antropomotorika pro magisterský program tělesná výchova a sport. 1.vydání. Brno : Muni PRESS. 231 s. ISBN 978-80-210-5380-9.
