Metody nácviku a cvičení technických prostředků
Proces cvičení aikidó je v zásadě složen z procvičování jednotlivých obran podle dopředu známého schématu. Útočník zaútočí domluveným způsobem a obránce domluveným způsobem do tohoto útoku vstoupí, vychýlí útočníka a hodí ho na zem, nebo ho na zemi znehybní. Takovému cvičení říkáme kata. Cvičení kata, dopředu známých forem, je důležitou a tradiční metodou cvičení japonských bojových umění. Je tak možno dosáhnout vysoké technické dokonalosti, což je jedním z vnějších cílů v aikidó.
Cílem aikidó je z technického hlediska dokázat přijmout dopředu neznámý útok, přizpůsobit se pohybovým podmínkám a cvičit tak, jako by technika přirozeně vznikala právě ve chvíli jejího provádění. Abychom dosáhli tohoto cíle je potřeba kromě cvičení kata cvičit také volnější cvičení džú waza a randori.
Džú waza je volné cvičení, kdy tori odpovídá jakoukoli technikou na známý ukeho útok. U tohoto cvičení se tori učí volně reagovat na ukeho pohyb a uke se učí bezpečně provést pádovou techniku.
U cvičení randori tori reaguje na útok více útočníků a/anebo na dopředu neznámý útok. Tento způsob vyžaduje znalost alespoň základních technik a rozvinutou reakční schopnost.
I když v aikidó nacvičujeme také kombinace technik (renraku waza) a protitechniky (kaeši waza), v aikidó neexistuje nácvik volného boje (sparing) tak, jak jej známe z jiných úpolových sportů. V aikidó vždy respektujeme roli ukeho a roli toriho, i když hranice mezi nimi může být u některých cvičení tenká, anebo se v průběhu jednoho cvičení mohou role měnit.
U nácviku technik (tedy cvičení kata) partnerovi neodporujeme, respektujeme proces motorického učení. Nejdřív je nutné techniky procvičovat pomalu a získat základní představu o průběhu techniky. Až po alespoň částečném zautomatizování pohybu možno přistoupit k cvičením dynamickým.
