Spirometrie je základní vyšetřovací metodou informující o fyziologických a patofyziologických podmínkách a hodnotách výměny vzduchu mezi zevním prostředím a plícemi. Některé parametry mohou být zaznamenány pomocí jednoduchých spirometrů, kvalitní hodnoty jsou však v současnosti převážně poskytovány složitějšími přístroji, vybavenými výpočetní technikou.
K měření vitální kapacity či usilovné vitální kapacity používáme obvykle osobních spirometrů. Vyšetřovaná osoba si vezme čistý papírový náustek, který nasune na ventil spirometru. Před měřením se asi 2-3x maximálně nadechne i vydechne mimo spirometr. Poté se postaví a spirometr zapne. Vyšetřovaná osoba se mimo spirometr maximálně nadechne a do spirometru maximálně vydechne. Při měření usilovné vitální kapacity se jedná o co nejrychlejší maximální výdech. Na displeji se objeví hodnoty udávané v litrech. Kromě parametru usilovné vitální kapacity, spirometr zaznamenává množství vzduchu, které bylo vydechnuto v první sekundě měření, neboli tzv. jednosekundovou usilovnou vitální kapacitu.
Výsledky dynamické spirometrie jsou vyjadřovány objemovými parametry vztaženými k času. Naměřené parametry jsou zaznamenány do tzv. spirometrické křivky. Častěji je využíváno vyjádření pomocí křivky průtok-objem.
Na složitějších spirometrech lze zaznamenávat také dechovou frekvenci, dechový objem, minutovou ventilaci, maximální volní minutovou ventilaci a další respiračně-ventilační parametry.