Cílem videa je seznámit studenty s celkovým spiroergometrickým vyšetřením.
Spiroergometrie
Spiroergometrie patří k hlavním zátěžovým vyšetřovacím metodám a je nezbytným doplňkem např. v rehabilitaci a tělovýchovném lékařství. Poskytuje velké množství informací o různých fyziologických a patofyziologických reakcích a funkcích nejen transportního, ale i jiných orgánových systémů, metabolizmu, biochemických parametrů atd.
Spiroergometrické vyšetření umožňuje objektivní posouzení úrovně tělesné zdatnosti, výkonnosti i pracovní schopnosti.
Při spiroergometrii využíváme moderních přístrojů, ať už ergometry nebo analyzátory plynů. Kromě klasických laboratorních analyzátorů se v dnešní době setkáváme s moderními mobilními přístroji, pro určování parametrů během zátěže v terénu.
Zátěžové protokoly volíme dle typu ergometru, cíle testu a zdatnosti jedince. Při zátěžových testech do maxima na běhátku volíme obvykle schodový test, během kterého zátěž zvyšujeme po minutě. Při testech do maxima na bicyklovém ergometru vybíráme z rampových protokolů během kterých zátěž roste kontinuálně.
Funkční hodnoty určované a posuzované při spiroergometrii jsou kardiovaskulárního či respiračně-ventilačního charakteru. Mezi základní kardiovaskulární parametry řadíme srdeční frekvenci. Při testovaní na bicyklovém ergometru lze také během zatížení sledovat krevní tlak či EKG křivku. Mezi základními respiračně-ventilační parametry sledujeme dechovou frekvenci, dechový objem, minutovou ventilaci, příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého, poměr respirační výměny. Moderní softwary také mohou dopočítat tepový kyslík, metabolický ekvivalent a další parametry. Kromě toho, že tyto parametry můžeme sledovat během zvyšování zátěže dech po dechu, je v diagnostice přínosné především zjištění jejich maximálních hodnot. Například zjištění maximálního příjmu kyslíku patří k nejdůležitějším funkčním ukazatelům zátěžového vyšetření, protože představuje kapacitu transportního systému. Kromě absolutních hodnot v praxi využíváme relativních hodnot VO2max. Tato hodnota je kriteriem pro posouzení oxidativního podílu energetického metabolizmu, srovnání rozdílů ve funkční zdatnosti a výkonnosti různých jedinců.
Během spiroergometrických testů lze stanovit "anaerobní práh", resp. určit limity srdeční frekvence pro vhodně zvolenou intenzitu během tréninku či jiné pohybové aktivitě.