Mezinárodní den žen a dívek ve vědě

Čemu se ve své vědecké činnosti věnujete a proč?

Andrea Martincová: Působím jako PhD studentka na katedře tělesné výchovy a společenských věd. V rámci vědecké činnosti se zabývám pohybovou aktivitou seniorů. Konkrétněji se poslední dva roky věnuji výzkumu predikčního modelu prevence pádů u seniorů. K této výzkumné oblasti jsem se dostala díky spolupráci s Mgr. Lenkou Svobodovou Ph.D již během magisterského studia, kdy jsem se podílela na cvičebních lekcích pro seniory. V rámci studia jsem si uvědomila, jaký obrovský vliv a význam má pohybová aktivita pro osoby v jakémkoli věku. Podíl seniorů v populaci stále roste a očekáváme, že do roku 2050 bude jejich podíl až 30 %. Proto bychom měli věnovat čím dál větší pozornost potřebám seniorů a dělat vše proto, aby byly co nejdéle soběstační. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že senioři patří mezi nejvděčnější skupinu cvičenců a je skvělé pozorovat, jak se lekci od lekce zlepšují, jsou vitálnější a hlavně, jak navazují nová přátelská pouta.

Michaela Müllerová: Působím na katedře sportovního výkonu a diagnostiky jako PhD studentka v posledním ročníku a také jako externí vyučující na katedře pohybových aktivit a zdraví. Ve své vědecké činnosti se věnuji problematice odporového tréninku u starších žen. Konkrétně se zabývám porovnáním vlivu odporového tréninku a celotělové elektromyostimulace na fyzickou zdatnost, svalovou sílu, složení těla a denzity kostní tkáně. Myslím si, že v době, kdy se dožíváme vyššího věku a odchod do důchodu se více vzdaluje, je aktivně prožité stáří určitou metou, které bychom chtěli dosáhnout. To však není samozřejmostí. Zajímá mě, jak nejefektivněji lze důsledky stárnutí zmírnit či oddálit. O dílčích výsledcích výzkumu se budete moci dočíst také v dalším vydání odborného časopisu Studia Sportiva. Aktuálně navazuji spoluprací na projektu, který je zaměřen na jinou specifickou skupinu – osoby po operaci kolenního kloubu. Budeme se zabývat porovnáním účinnosti rehabilitačních programů, silového tréninku a celotělové elektromyostimulace na míru zotavení po zákroku. Můžeme tak zužitkovat nabité zkušenosti z předchozího výzkumu, zároveň se však jedná o odlišné téma. Ta různorodost mě na práci baví a už se těším, jaké poznatky výzkum přinese.

Tereza Možná: Zabývám se výzkumem motoriky u dětí s poruchou autistického spektra. Jelikož se jedná o vývojovou poruchu, která celosvětově má jeden z nejstrměji stoupajících trendů, pokládám za důležité se této oblasti věnovat.

Proč jste se rozhodla po dokončení magisterského studia pokračovat na doktorské studium?

Andrea Martincová: Studium na naší fakultě mě velmi bavilo a naplňovalo. Když jsem nastoupila do navazujícího magisterského studia, měla jsem možnost se angažovat v několika projektech. Tato práce mi přišla smysluplná, pestrá, inspirativní a bavila mě. Proto jsem se více zajímala o možnost PhD studia a jsem moc ráda, že jsem byla přijata. Doktorské studium otevírá nové možnosti spolupráce, inspirace a pokud k němu přistupujete svědomitě a pokorou, tak vás opravdu posune nejenom pracovně, ale i osobnostně.

Michaela Müllerová: Po ukončení magisterského studia jsem si dala pauzu, kdy jsem se věnovala práci a cestování. Už v průběhu „gap year“ jsem se však odhodlala pokračovat na doktorské studium, zůstala v kontaktu s kolegy z fakulty, a pomalu se začala připravovat na další etapu studia. Naše fakulta mi totiž během předchozích studií přirostla k srdci. Motivací mi byla zejména chuť se dále vzdělávat v oboru a získat více zkušeností z trochu jiného soudku, které doktorské studium nabízí – od realizace výzkumu, přes psaní článků, podílení se na výuce českých i zahraničních studentů, až po spolupráce s odborníky působícími na fakultě, kteří jsou mi inspirací.

Tereza Možná: Pro doktorské studium jsem se rozhodla až po sedmi letech od ukončení magisterského studia. Měla již tou dobou mnoho zkušeností z praxe, které bez univerzity „v zádech“ nebylo možné po vědecké stránce posunout dále.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch na poli vědy?

Andrea Martincová: Dva roky po sobě jsem vedla projekt pod záštitou Interní grantové agentury Masarykovy Univerzity, který se zaměřoval na výzkumnou činnost v oblasti prevence pádů u seniorů. Na základě výsledků tohoto projektu nyní pracujeme na cílených pohybových programech pro seniory, které by měly snižovat riziko pádů.

Michaela Müllerová: Za mou krátkou cestu na poli vědy se neodvažuji označit některou z mých činností za největší úspěch. Spíše vnímám spoustu drobných každodenních úspěchů, díky kterým mě práce baví a motivuje. Je to například ovlivnění životního stylu osob zúčastněných výzkumu. Mnoho z nich díky výzkumu poznali, proč pro ně může být silový trénink benefitem, a jak cvičit efektivně a bezpečně. Mnoho účastníků pokračuje ve cvičení i dlouho po skončení výzkumu a posílají mi pozdravy ze společných tréninků. To považuji za takový vedlejší úspěch, který přesahuje i do životů jiných.

Tereza Možná: Za svůj největší dosavadní úspěch považuji inovativní metodu úpravy standardizovaných diagnostických nástrojů motoriky právě pro děti s poruchou autistického spektra. Dílčím úspěchem je odborná kniha, která nám vyšla v závěru roku 2022 v nakladatelství Munipress a díky grantu pro specifický výzkum FSpS MUNI ji můžeme nabídnout výzkumníkům, studentům i pedagogům zdarma.

Setkáváte se při práci s nějakou výhodou nebo naopak omezením vyplývajícím z toho, že jste žena?

Andrea Martincová: Z dosavadních zkušeností nemohu říci, že bych se setkala s nějakým pracovním omezením z důvodu, že jsem žena. Mnohdy to může být spíše výhoda, a to například při navazování komunikace na konferencích. To si myslím, že jako ženy máme mnohdy jednodušší.

Michaela Müllerová: Osobně jsem se zatím nesetkala s žádnou nevýhodou. Myslím, že velmi záleží na lidech, se kterými pracujete. Já mohu říct, že mám na kolegy kolem sebe štěstí. Výzvou, nikoliv překážkou, může být snaha skloubit práci s péčí o rodinu, ale to se týká každé profese. V rámci výzkumu jsem pracovala se skupinami žen, kde to, že jsem také žena, mohlo být výhodou. V průběhu realizace výzkumu byly účastnice čistě v ženském prostředí, což mohlo být pro dámy komfortnější. Také komunikace mohla být z tohoto důvodu otevřenější. Otázkou však je, zda by tomu v mužském kolektivu bylo jinak.

Tereza Možná: V oblasti pohybového vzdělávání dětí s touto poruchou a pedagogiky jako takové jsou mi výhodou moje vlastní rodičovské zkušenosti coby maminky dvou dětí. Nevýhodu ženské role ve vědě (při jakémkoliv kariérním růstu) vnímám především v tom, že je velmi těžké skloubit časově náročnější pracovní vytížení s péčí o rodinu. Nejtěžší tedy podle mého názoru je být úspěšná vědkyně a zároveň dobrá máma.

Co podle vás ženy vědě přinášejí?

Andrea Martincová: Díky ženám ve vědě se mohou otevírat i citlivější témata, a to například oblast menstruačního cyklu, poruch příjmu potravy u sportovkyň nebo procesy spojené s těhotenstvím. Neříkám, že tyto témata nemohou prozkoumávat muži, ale ženy mají k těmto tématům přeci jen blíže.

Michaela Müllerová: Obecně mě těší, že se vědě věnuje čím dál větší množství žen, i když v evropském průměru máme tuším ještě určité rezervy. Největším přínosem je podle mě to, že ženy otevírají témata týkající se čistě ženské problematiky, která by jinak zůstala opomíjena. Jako ženy mají s danou problematikou větší zkušenosti a dokážou tak téma komplexně uchopit. Nicméně, pracovat ve smíšeném týmu mužů i žen a sdílet své odlišné pohledy na věc je za mě ideální kombinace.

Tereza Možná: Myslím, že to stejné, co muži. 😊 Ženy ve vědě v minulosti sehrály a dodnes sehrávají neopomenutelnou roli, což muži samozřejmě také. Přítomnost obou (příp. všech existujících) pohlaví je podle mého názoru stěžení pro realizaci našeho společného díla na cestě za poznáním.

Co byste vzkázala mladším studentkám, které zvažují vědeckou dráhu?

Andrea Martincová: Pokud o něčem alespoň trošku uvažujte a máte možnost - nebojte se a zkuste to. I kdybyste po roce zjistily, že věda není pro Vás, tak díky novým zkušenostem se můžete posunout nejen profesně, ale hlavně osobnostně.

Michaela Müllerová: Věřím, že doktorské studium a s ním spojená vědecká dráha nemusí být pro každého. Jak jinak to ale zjistit, než tím, že to jednoduše zkusíte? Sama jsem nevěděla, co od studia očekávat. Odhodlala jsem se to zkusit s tím, že své rozhodnutí mohu kdykoliv přehodnotit. Existuje nepřeberné množství témat, kterým se můžete v rámci výzkumu věnovat a mít doktorské studium takové, jaké si ho uděláte.

Tereza Možná: Nebojte se ukázat svůj potenciál a jděte si za svými sny. A pokud je tím snem vědecká kariéra, pak se nenechte zastrašit názory typu, že žena má své místo u plotny. Vědkyně dnes již nejsou žádné osamělé podivínky. 😊

 

Podívejte se na krátké medailonky i dalších našich doktorandek:

---

Více článků

Přehled všech článků