Popis |
Snížená citlivost baroreflexu (BRS) patří mezi časné ukazatele autonomní dysfunkce u pacientů s diabetes mellitus I. typu (T1DM). Cílem studie bylo vyhodnocení reprodukovatelnosti lehkého poklesu BRS ve vztahu k aktuální tepové frekvenci. Kontinuální krevní tlak a srdeční intervaly (SI) jsme neinvazivně registrovali u 14 pacientů (věk 20,3 – 24,2 let, T1DM trvající 10,4-14,2 let, bez známky autonomní neuropatie) a 14 věkově odpovídajících kontrol (K). Pro každé tři minuty záznamu byla vypočtena průměrná délka SI a dva indexy citlivosti baroreflexu (BRS, ms/mmHg; BRSf, mHz/mmHg). Pro tyto parametry jsme spočítali koeficient repeatibility udávající, kolik procent variability je dáno rozdíly mezi jedinci. Pro SI je to 89,1%, pro BRS 62,9% a pro BRSf 65,8%. Všechny tři parametry jsou individuálně charakteristické pro každého jedince. Bylo zjištěno, že T1DM mají signifikantně nižší BRS (p=0,04), SI je kratší těsně nad hladinou signifikance (p=0,08) a změna BRSf je nesignifikantní (p=0,17). Dále jsme určili procento signifikantních rozdílů mezi jednotlivými tříminutovými úseky skupiny diabetiků a kontrol, přičemž pro SI bylo významných 23% kombinací, pro BRS 26% a pro BRSf 4%. Zároveň se prokázalo, že signifikance v rozdílech BRS není nezávislá na signifikanci v rozdílech SI (p<0,05). Pro potvrzení závislosti citlivosti baroreflexu na SI byly spočítány Pearsonovy korelační koeficienty pro BRS: 0,58 (p=0,03) u T1DM a 0,43 (p=0,12) u K; a BRSf: 0,07 (p=0,80) u T1DM a -0,35 (p=0,28) u K. Pokud je tedy nalezen významný rozdíl mezi T1DM a K u BRS v souvislosti s významným rozdílem u SI, je třeba brát v úvahu kolísání poměru tonu sympatiku a parasympatiku, protože délka SI ovlivňuje BRS. Na druhou stranu parametr BRSf se ukázal jako nezávislý na SI a proto vhodnější pro hodnocení citlivosti baroreflexu. Tato práce vznikla díky grantu MUNI/A/0846/2011.
|