Hepatocelulární karcinom – možnosti radikální léčby
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2011 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Farmakoterapie |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Chirurgie včetně transplantologie |
| Klíčová slova | hepatocellular carcinoma; surgical treatment; radical; liver transplantation; resection |
| Popis | Hepatocelulární karcinom je celosvětově 6. nečastější solidní nádor u dospělých a 3. nejčastější příčinou úmrtí na zhoubný novotvar. Jeho incidence narůstá. Jedinou potenciálně kurabilní metodou je kompletní chirurgické odstranění nádoru (resekcí, nebo transplantací jater). Významným pokrokem u neoperabilních nálezů znamenala molekulárně cílená terapie. Současně začíná být zřejmá účinnost lokálně ablačních technik. Materiál a metodika: Byl proveden rozbor dostupné literatury ve vztahu k etiologii, epidemiologii, diagnostice a individualizované léčbě hepatocelulárního karcinomu. Výsledky: Všichni pacienti se zvýšeným rizikem rozvoje hepatocelulárního karcinomu (tedy i všichni pacienti s cirhózou jater libovolné etiologie) by měli být součástí screeningových programů. Klíčové je transabdominální ultrazvukové vyšetření. Alfa fetoprotein je jen pomocným faktorem. U nových lezí velikosti do 1cm a u nejasných nálezů velikosti 1-2 cm je doporučeno zkrácení intervalu UZ vyšetření ze 6 měsíců na 3. V případě typického nálezu na některé dynamické zobrazovací metodě je diagnóza HCC postavena bez požadavku na bioptické vyšetření. Ve vztahu k individualizované léčbě pro minimalizaci komplikací a maximalizaci léčebného efektu se zdá velmi vhodný Barcelonský stagingový systém kombinující rozsah postižení, funkční stav jater a performance status pacienta. Umožňuje volit chirurgickou resekci/transplantaci, lokálně ablační techniky (RFA/TACE), paliativní léčbu sorafenibem, nebo jen nejlepší podpůrnou péči. U pacientů splňujících Milánská kritéria má ideální výsledky transplantace jater. Různá rozšíření Milánských kritérií (UCSF, Up to 7) u části těchto pacientů nevyloučí generalizované onemocnění (na rozdíl od kritérií Milánských). Vzhledem k dostupnosti jaterních štěpů v České republice není nutné využití resekce nebo ablačních technik či TACE jako přemosťujících procedur. U pacientů v dobrém klinickém stavu lze k prodloužení kvalitního života využít molekulárně cílenou léčbu sorafenibem. Závěr: Podíl hepatocelulárního karcinomu na morbiditě a mortalitě nádorových onemocnění narůstá. Mimo prevence (hlavním příčinou je virová hepatitida) je klíčový důsledný a relativně nenáročný screening pacientů s vyšším rizikem (UZ u všech cirhotických pacientů). Multimodální individualizovaná léčba na základě vhodného stagingového systému (Barcelonský stagingový systém ?) s cílem kompletního chirurgického odstranění nádoru (resekce či transplantace) může jako jediná nabídnout nejlepší léčebné výsledky s minimem komplikací. Určité naděje lze vidět i v nových imunosupresivech s protinádorovým efektem typu m-TOR inhibitorů, která by mohla zvýšit podíl pacientů po transplantaci jater či resekci bez relapsu onemocnění. |